Obrázok používateľa CEZ OKNO
5. Jaké jsou dnešní ženy? aneb Poslední šance (příručka pro zájemce o přežití Soudu)

O řadě věcí a problémů uvedených v následujících kapitolách by se v podstatě už ani nemuselo psát, jelikož nyní jim (s velkou pravděpodobností) téměř nikdo nebude věnovat pozornost... a v blízké budoucnosti (po očistě lidstva) nebudou pro změnu existovat!
Vlastně už by stačilo říci jen několik „teplých, lidských slůvek“: „Buď budete ihned a trvale žít podle Slova v Poselství Grálu (čili i Desatera)... nebo už nebudete vůbec!“

Ale protože lidé nemají jednoduchá řešení rádi (zásluhou záměrně uměle „komplikovaných“ vědců jsou jim obvykle ihned značně podezřelá!), byť celé Stvoření ve své genialitě skutečně jednoduché je... jen proto se v této době (kdy je „za setinu vteřiny dvanáct“) rozepíšu obšírněji.

Nakonec – pokud už tento text nestihnou využít současní obyvatelé planety, může se hodit coby jakýsi záznam, nebo (chcete-li) stručný studijní materiál pro budoucí generace pozemšťanů.

Ti budou díky němu moci nahlédnout v jaké šílené a zvrácené době (naší vlastní vinou!) jsme žili...
A také si z něj mohou vzít poučení. Poučení o tom jak lidstvo dopadne, odvrátí-li se od svého Tvůrce!

***

Ještě než začnu se závěrečnou fází svého povídání, zmíním se o zajímavém dění doprovázejícím snahu o internetové „vydání“ první části knihy.

To, že se můj počítač (a současně i zdravotní stav) rozhodl „zlobit“ v momentě, kdy jsem se definitivně rozhodl knížku napsat, jsem již uvedl v kapitole Tři Blokády.
Tím však moje anabáze neskončila...

Jakoby „náhodou“ jsem za podivných okolností přišel o několikatisícovou sumu, potřebnou na vyrobení a umístění internetových stránek.
Nedal jsem se odradit takovou „prkotinou“, sáhl do rezerv určených na dovolenou a vypravil se k příslušným odborníkům.

Firma, na jejíž kvality jsem se nejprve podrobně vyptal, byla (jakoby náhodou!) ten den „do posledního muže“ na jakési prezentaci mimo město. Zklamaně jsem bloudil po rozlehlé budově a hle! Byla zde ještě jedna – konkurenční skupina, působící ve světě internetové tvorby také již několik let!
Znovu jsem se tedy pečlivě informoval, nechal si předvést výsledky jejich pracovního úsilí... a protože vše bylo v pořádku, zadal jsem zakázku. Bylo mi slíbeno, že do týdne bude hotovo (nechtěl jsem totiž žádné obrázky ani jiné „speciality“, jen prosté převedení textu do internetové podoby!).

Asi za čtrnáct dní mi po několikerém urgování termínu zavolali, abych přinesl novou disketu.
Na místě mi bylo předvedeno, že na žádném z řady počítačů v kanceláři nejde polovina textu na disketě „otevřít“ (doma vše fungovalo naprosto bezproblémově!) a že se po vložení do stroje zobrazují naprosto nesmyslné (gigantické) hodnoty. Nakonec se v mojí přítomnosti přece jen podařilo věci znormalizovat... když text z oné „začarované“ diskety otevřeli na počítači jisté obchodní firmy a poslali si ho přes internet.

Teprve po čtyřiceti dnech čekání jsem byl pozván na „první čtení“ hotové internetové verze. Značné zpoždění práce jsem nikomu nevyčetl, neboť jak už z mojí knihy víte, jsem na ledacos nenormálního zvyklý!
Natěšeně jsem zasedl k obrazovce a... dostal chuť do ní praštit!
To, co bylo prezentováno jako několikatýdenní práce profesionálů, bylo ve skutečnosti „odfláknutou hrůzou“. Normálně by člověk okamžitě ukončil veškerou spolupráci a šel jinam, ale já byl zvědav co se bude dít dále... a tak jsem vytrval.

Po mnoha dalších dnech mě pozvali na čtení „již opravené a vyladěné“ verze.
Odsouhlasil jsem ji (jelikož jsem už neměl sílu dál se tomu věnovat) i když se mi vůbec nelíbila a byl jsem z takové práce velmi zklamán. Na druhou stranu jsem si říkal: „Ať čtenáři na vlastní oči vidí, jak Temno dokáže věci „zaonačit“. A to i tam, kde se něco podobného zdá být prakticky nemožné. Vždyť kdejaký „amatér“ (jak jsem si následně ověřil!) by podobný úkol zvládl nesrovnatelně lépe!“

Nechci vás dále unavovat výčtem všemožných následných závad, jež se jedna po druhé objevovaly (kniha nešla tisknout, pak zase „stahovat“ do počítačů a tak podobně), takže už jen závěrečná bilance:

celková doba od zadání patřičně zaplacené práce skupině profesionálů, do dne kdy vše začalo fungovat tak jak má (byť ve značně nehezké úpravě!), činila přesně 90 dní!

***

Dalším logickým krokem bylo zveřejnění inzerátu, aby se vůbec někdo o „mém literárním snažení“ dověděl. Zadal jsem proto zakázku u jistého, na duchovní „problematiku“ specializovaného časopisu.
Po několika měsících od vydání inzerce zareagoval pouze jeden člověk! Kupodivu pochvalně...

Zkusil jsem to znovu, tentokrát v celostátních novinách, jejichž internetovou inzerci čte (podle údajů redakce) prokazatelně cca 1 200 000 lidí! Po několika měsících jsem mohl konstatovat, že nenapsal ani jediný, ačkoli stačilo v úvodu mého textu kliknout na e-mailovou adresu a mohli mi sdělit cokoli!
Jak už bylo napsáno dříve: „kdo nezažil, neuvěří!“

Kdokoliv mi samozřejmě mohl i nadávat, či tvrdit, že plácám nesmysly a podobně - byl jsem na to psychicky připraven!
Jenže... já bych na to dotyčným odpověděl formou konkrétních příkladů a popisů situací a to se Temnu vůbec nezamlouvá. Mohl bych je totiž „zviklat“ a vyburcovat z duchovního umírání (v podstatě bych „peklo okrádal o dušičky“ s nimiž už počítá jako s „tutovkami“!). Proto (jako už tolikrát) byla „zdola“ zařízena absolutní izolace a nezájem. Jen nepřipustit žádnou diskuzi!

Pro porovnání: v tutéž dobu, kdy mi byla znemožněna jakákoli komunikace se čtenáři, jsem dostal darem knihu jistého českého autora takzvané duchovní literatury, který si na nezájem o svou práci rozhodně nemohl stěžovat (četl jsem v souvislosti
s ní řadu „děkovných“ dopisů).
Zkusil jsem se do ní začíst... a byla skutečně úplně jiná, než ta moje!

Jednalo se totiž o naprosto neuvěřitelnou směs „prověřených“ líbivých náboženských a okultních nauk, proloženou řadou rádoby vědeckých teorií (u nichž lze však ihned! na základě praxe dokázat, že jsou mylné!) a spoustou barevných obrázků s „tradiční náboženskou tématikou“. Vše bylo obaleno do množství uklidňujících slov, o nichž se čtenáři tohoto autora vyjadřovali, že jim doslova „hladí rány na duši“.

***

Tak v tom je tedy můj problém!
Ne, že bych o něm nevěděl... uvádím to jen jako opětovnou připomínku mým případným čtenářům!

Namísto abych lidem „hladil dušičky“ (a nechal je v klidu duchovně umírat a následně i definitivně fyzicky rozpadnout, jakožto naprosto nepotřebnou a selhávající součást Stvoření), požaduji po nich duchovní práci a aktivitu!

Vnucuji těm „mile chybujícím človíčkům“ nutnost radikálního (a samozřejmě i bolestivého!) chirurgického zákroku (jedině díky němuž se ještě něco může zachránit!) tam, kde chtějí být už jen hlazeni!

Hlazeni... až do úplného vyhlazení!

***

PS: po roce mi vypršela platnost zmíněných internetových stránek. Celková bilance za toto období činí tři (překvapivě kladné) ohlasy od čtenářů... a jinak ani řádečka.

 

Žena a duchovní vzestup

Dříve než začnu s touto kapitolkou, chtěl bych upozornit všechny případné čtenářky, že nejsem vůči ženám ani trochu zaujatý - mnohých si dokonce velmi vážím a „sympatizuji s nimi“ (navíc je mi jasné, že muži jsou na tom v globálu ještě daleko hůře než ony)!

Následující „kritika“ tedy nevyplývá ze zaujatosti, nýbrž pouze z vědomí, že žena byla Stvořitelem ustanovena jako „šéf“ a duchovní vůdce na této planetě (jelikož je daleko lépe vybavena pro kontakt s duchovním světem než muž!) a má proto logicky i největší zodpovědnost!

Je celkově mnohem citlivější a vnímavější k okolí materiálnímu i nemateriálnímu...
a tedy schopna snáze vyciťovat i Boha a Jeho Vůli.
Díky silně rozvinutému svědomí a citu dokáže (když ovšem chce!) žít v souladu se Stvořením - a svým působením rozhodující měrou vést muže, aby se této harmonii také naučil.

Žel, tím že tuto svou úlohu neplní, způsobila nepředstavitelnou spoustu zlého. Jako špatný šéf dokáže přivést prosperující firmu ke krachu, tak žena v podstatě zapříčinila „krach“ lidstva!

***

Jaké jsou dnešní ženy? V čem nejvíce chybují?
Samozřejmě nelze házet všechny do jednoho pytle, ale stačí pozorný pohled kolem sebe, trocha vědění o fungování věcí „mimo prostor a čas"... a u většiny z nich se vyděsíte po zjištění jejich skutečné duchovní i „lidské“ úrovně!

Místo jemnosti a čistoty myšlenek, slov i činů... hrubé (muže horších kvalit napodo-bující) jednání!

Tam, kde by měla být láska a věrnost... mnohdy jen vypočítavost a promiskuita!

Namísto touhy po plnění a šíření Boží Vůle (při současném „udržování rodinného krbu“)... až příliš časté štvaní se za nicotnostmi a kariérou, bez ohledu na následky na partnerovi a dětech!
A tak bychom mohli pokračovat ještě drahnou dobu...

Zkrátka a dobře: místo navigování duchovní loďky lidstva na správnou trasu, ženy toto plavidlo svým jednáním a myšlením směrují přímo proti „obrovské smrtící skále“!

***

Dnešní typická žena, která nejen vinou rodičů (a dalších blízkých osob), ale především vinou své duchovní pohodlnosti neví téměř nic o smyslu svého bytí a o nezastupitelné roli při rozvoji Stvoření... prožívá život zpravidla dosti fádně, a hlavně „prázdně“ a neužitečně!
V období puberty, tedy v době kdy se její duch probouzí k činnosti, zažívá snad každá dívka silně povznášející pocity.
Bývá zavalena touhou po lásce, pravdě a spravedlnosti... leč toto období trvá jen velice krátce, neboť její nejbližší příbuzní a kamarádky se velmi starají o to, aby se urychleně zařadila do „stáda".
Aby se zkazila!

Již v tomto okamžiku, namísto duchovního vedení a duchovně vzestupného směrování chlapců (kteří se v nich leckdy doslova zhlížejí!), je tyto nešťastnice srážejí duchovně dolů - klesaje tamtéž (činí tak kupříkladu svojí chtivostí, tlachavostí, flirtováním, vulgárností a dalšími nechutnostmi)!
Usilují-li někteří mládenci přes to všechno alespoň o nějaký duchovní růst, jejich partnerky se jim obvykle vysmívají a snaží se je přesvědčit, že mají být jako ostatní. A že si nemají komplikovat život takovými hloupostmi...

Mnozí z citlivějších mužů se určitě rozpomenou na to, jak hezké bylo období prvních lásek, avšak mnohdy současně i na kruté rozčarování, jež jim svým jednáním připravily jejich vyvolené!
Jistě si vzpomenou, jak (z tehdy jim neznámých důvodů) od žen očekávali „cosi nevšedního a ušlechtilého“... a na drsné vystřízlivění po kontaktu se skutečností!

***

Žena, která promrhala období probuzení ducha, pokračuje většinou ve své nedobře nastoupené životní dráze podle zaběhaného scénáře.

Nejprve si různě dlouho užívá všelijakých „radovánek“ (podle toho, co finanční situace nebo třeba „vstřícnost" k mužům dovolí).
Po nějakém čase „uloví" vhodného manžela - a nejbližší roky vyplní starostmi o něj i děti, zařizováním bytu, řešením problémů v novém zaměstnání a podobně.

V této době se její prázdnota ještě tak neprojevuje! Je potřeba stále něco dělat pro rodinu, a na jakékoliv hlubší přemýšlení „není čas". Večer se vyčerpaně padá na lůžko a rychle usíná...

Ke zlomu dochází přibližně před čtyřicítkou. Děti odrostly a mámu tolik nepotřebují (nemám samozřejmě na mysli děti „starající se rodičům o zábavu" například tím, že berou drogy či propadnou alkoholu! Nebo se věnují prostituci a jiným „ušlechtilým“ činnostem).
Vnoučata ještě nejsou v dohledu, manžel již není ve snaze o zabezpečení náplně volného času tak aktivní, a navíc má většinou svoje vlastní (a to dosti odlišné) zájmy.
V zaměstnání všechno běží tak jak má, problémy jsou zvládány rutinně.

Najednou je daleko víc času... a duševní práznota i neužitečnost se začínají hlásit o slovo! Žena cítí, že svůj život musí něčím vyplnit – takzvaně „zaplašit nudu".
A protože je již dávno duchovně i citově otupělá (a tedy daleko hůře schopna dosáhnout určitého Poznání), řeší situaci po svém. A řeší ji špatně!

Obvyklé jsou například „útěky do nemocí", všelijakých bolístek a depresí - ale také k práškům, alkoholu i drogám.
Nudící se manželka hojně navštěvuje podobně prázdné a znuděné kamarádky, s nimiž vesele klevetí, pomlouvá, vychloubá se... a vůbec se zabývá všelijakými „nezbytnostmi".
Čte se masově „červená knihovna" a různé „zábavné" časopisy pro slečny a vdané paní.

Prázdná žena, žel, také neustále hledá „vášnivou a ji cele naplňující“ lásku... a jelikož její dlouholetý partner toto třeštění z pochopitelných důvodů již není schopen akceptovat, zaplétá se častokrát do mimomanželských poměrů, nehledíc přitom na následky pro rodinu.
V mnoha případech také zoufale ubíjí čas nesmyslným a neustálým uklízením, leštěním a přelešťováním celého bytu, zběsilým zavařováním, šitím a pletením pro celé košaté příbuzenstvo, vášnivým zahrádkařením a chalupařením... nebo se (má-li na to „buňky“) věnuje doslovné štvanici za kariérou.

Jen nemít čas sednout si a zamyslet se!
Mohly by ji totiž napadnout protivné otázky typu: kdo je, odkud a kam „kráčí", co je po smrti, jaký má její život vůbec smysl a tak podobně.
A těch ona se evidentně bojí.

Vysvobozením pro takovou nešťastnici obvykle bývají vnoučata, k nimž se „upne,“ a která se starají o její „smysluplné naplnění" až do smrti.
Žena, jíž jsou vnoučata z nějakého důvodu odepřena, končí mnohdy (na rozdíl od prvního případu) v péči psychologa.

***

Výše uvedený nepříliš lichotivý popis se, žel, doposud týká drtivé většiny dnešních žen. V blízké budoucnosti tomu již naštěstí bude jinak!
Ženy, jimž bude dopřáno žít na naší znovuobnovené planetě, se opět stanou tím, čím měly již dávno být!
Vedoucími duchy ve Stvoření, přetvářejícími svou činností celé okolí podle pokynů a přání Boha–Tvůrce doslova v rajskou zahradu!

 

Svět - zvaný záhrobní

Předem upozorňuji, že nejsem žádný „odborník na duchy“ (takzvané médium), který s obyvateli „záhrobního světa“ může zvláštním způsobem komunikovat a občas je dokonce i vidět.
Jsem pouze člověk, který je stoprocentně přesvědčen, že posmrtný život existuje!
A to jak na základě studia Božího Slova, jež mi bylo dopřáno „objevit“ (v mém prožívání se beze zbytku realizují všechny v Něm uváděné a předpovídané věci, tak proč by nemělo platit to, co je tamtéž sdělováno o záhrobním dění?), tak i díky „praktickým“ (nejen mým!) zkušenostem s duchy.

***

K mým osobně nejzajímavějším zážitkům patří projevy ducha (snad bývalého šlechtice?) na jednom zámku v Čechách, kde je již dlouhá léta kastelánem můj kamarád – absolvent vysoké školy. Tento člověk býval dříve velmi „rozumově“ založený a na existenci jakéhosi „záhrobí“ v žádném případě nevěřil.
Avšak události opakující se v průběhu posledních dvaceti let jej (i celou jeho rodinu) zcela spolehlivě přesvědčily, že „onen svět“ je realitou...

Kastelánův byt (zřízený přímo v zámeckém komplexu) se stal svědkem mnoha desítek všelijakých „zvláštních“ projevů, jakými jsou například dunivé kroky na pečlivě uzamčené půdě a schodišti, praskání nerozsvícených žárovek, „vystřelování“ skleniček a talířů po otevření dvířek příborníku a podobně.
Kromě výše popsaných „dovedností" se tamní duch dále projevuje například zvoněním vyvěšeného telefonu, popřípadě rozsvěcováním celých pater zámku a márnice naráz (přitom všechny místnosti mají vlastní, na sobě nezávislé vypínače!). Občas spadne obraz či váza, nebo se dá do pohybu kyvadlo starožitných hodin - v nichž ale už dávno chybí strojek!
Právě v místnosti s hodinami citlivější jedinci častokrát cítili „mrazení v zádech“ a jakýsi nepříjemný tlak, takže obvykle tyto prostory velice rychle opouštěli. Mého malého syna zde naprosto nečekaně odmrštila dvířka starobylé a nikdy neotvírané skříňky...

***

Výše uvedené „strašidelné“ děje jsou přitom poměrně snadno vysvětlitelné: duše některých fyzicky mrtvých lidí se totiž mohou zdržovat na určitých místech třeba i stovky let a samozřejmě občas mají možnost na tuto svou nevyžádanou přítomnost upozornit i okolí!

Obvykle se jedná o nešťastné duše spjaté s nějakou tragédií (sebevražda, vražda), která je nadlouho váže na ono kritické místo.
Nebo jsou dotyční „připoutáni" k Zemi jen proto, že za života byli příliš „přízemními". Mohli být (dejme tomu) ovládáni tak silnými sklony a nárůživostmi, že se prostě od nich nedokážou odtrhnout ani po smrti.

Je ještě řada příčin tohoto nenormálního pobývání poblíž „místa činu", ale není nezbytně nutno zabývat se jimi.

Dojde-li jednoho dne k určité shodě okolností, může se potom jednoduše přihodit, že se nespokojenec začne projevovat!
Stačí například, aby dospělá osoba (spíše však dítě) bydlící v blízkosti takového místa, dozrála do věku kdy se mírně mění složení krve (to bývá několikrát za život, ale nejmarkantněji se tak děje v období probouzení ducha, tedy okolo puberty).
Pokud tato nová skladba krve (přesněji řečeno jejího vyzařování!) „vyhovuje" dotyčnému duchovi, umožní mu aby se po nějakou dobu realizoval i „fyzicky".

Kromě v předchozím textu uvedených prvků lze pak zaznamenat například též mnohokrát i „materialisticky založenými“ odborníky doložené klepání a vrzání ozývající se z liduprázdných prostor, otvírání zabouchnutých oken a dveří, přemisťování (leckdy i pěkně těžkého!) nábytku, tříštění sklenek či zářivek, samovolné zapínání televizoru (popřípadě vytáčení čísel na telefonním přístroji) a mnoho jiného...

Výše uvedené zážitky měl i jeden z mých mladých posluchačů.
A navíc za ním (i za bílého dne) přicházely nehmotné postavy, snažící se navazovat svéráznou komunikaci!
Mladík si myslel, že šílí, a proto navštívil psychiatra, který mu (jak jinak, že!) předepsal prášky „na nervy“.
Evidentně nepomohly, neboť sedmnáctiletý hoch se po nějaké době pokusil o sebevraždu. Naštěstí mu to nevyšlo.
Jaké bylo jeho překvapení, když se dověděl, že to co vidí a zažívá „tajuplného“, není ničím nenormálním... a že v tom rozhodně „nelítá“ sám.
Když jsem mu ještě poradil jak se nepříjemných jevů zbavit (viz níže), byl doslova nadšen. Jako by z něj spadl obrovský balvan...

Utrpení takového člověka málokdy skončí odstěhováním se jinam!
Daleko účinnější je zapracovat na změně vyzařování své krve (ono by se po nějaké době „vyladilo“ samo, ale je zbytečné a někdy i nebezpečné takto trpět!). Duch tím ztratí schopnost kontaktu s hmotným světem a nechá dotyčného chudáka být.

A jak lze záření krve „napravit“?
Dodržováním Desatera a studiem Slova v Poselství – plus radikální (dočasnou!) změnou stravy a nápojů (například několikaměsíčním vegetariánstvím a podobně). Dále zařazením krvečistících a posilujících bylin, dýchacím cvičením a aktivním pohybem. V akutních případech i pomocí „léků na krev“, popřípadě dokonce transfůzí!

***

Velmi nebezpečnou činností je takzvané „vyvolávání duchů“!

Je jedno zda je přivoláváte prostřednictvím skleničky (či jiných předmětů) jezdící po stole, nebo mnoha jinými (a mezi veřejností dosti známými!) postupy. Vždy je to pro vás nebezpečné!
Bezriziková komunikace s duchy je totiž vyhrazena pouze zvláště nadaným lidem (takzvaná média), kteří k této dovednosti obdrželi „Shora“ také příslušnou dávku ochrany.

Ostatním, to jest nechráněným zvědavcům, mohou duchové snadno ublížit, neboť dokážou vyvinout velikou sílu. A nebudou váhat použít ji ke škodě lidí! Uvědomte si, že nyní (před Soudem) je v nejbližším okolí Země veliké množství jak „pouze“ nízkých duchů, tak i těch, kteří byli za života vyloženě zlí (vrazi, násilníci apod.). A ti se nebudou rozpakovat vám ublížit, podáte-li jim svým nezodpovědným jednáním „ruku“.

V příbězích o přivolávání „oblíbeného objektu" (měl jsem možnost hovořit na toto téma s desítkami všelijak „postižených“!) za účelem pochybné a „vzrušující“ zábavy, bývá vždy několik děsivých (ale v podstatě stále stejných) typických projevů zlých a nízkých duchů. Jde většinou o samoškrcení, násilné zvedání překvapených osob do vzduchu, rozbíjení různých předmětů o zdi (či dokonce o účastníky seance) a tak dále.
Jsem přesvědčen, že i vy jste už několik takových „strašidelných“ historek vyslechli (nebo v horším případě zažili!) a proto se u nich zastavím jen krátce:

Skupinka mladých lidí, bažících po představení realizovaném zemřelými „showmany", se v noci rozešla do svých příbytků zklamána tím, že se nepodařilo přivolat jistého, obzvláště frekventovaného slavného ducha. Hned ráno však čekalo na nejaktivnějšího účastníka sezení velké překvapení. Byl totiž podrápán, spíše jakoby mnohonásobně pořezán, na noze a krku...

Že se nevyplácí duchy provokovat, poznala i jistá žena, snažící se o jejich vyvolávání v úzkém rodinném kruhu.
Její nejmladší syn uprostřed „nejlepší zábavy“ náhle prudce vstal, vytřeštil oči a začal se chovat jako nepříčetný (házel zběsile rukama, chodil nemyslně sem tam po bytě, padal a opět vstával).
Takto si počínal přibližně deset minut, načež se posadil a jen tupě zíral do prázdna.
Věřte, že od té doby se v oné rodině záhrobní bytosti už nikdy nevyvolávaly!

Mladík zajímající se aktivně (leč velmi nevhodným způsobem!) o věci související se záhrobním světem, byl jedné noci nemile překvapen tmavou, leč přesto „průsvitnou“ postavou, která stála u postele a tahala z něj přikrývku.
Vystrašený hoch děsivý přízrak odstrčil a vymrštil se z lůžka... vzápětí však dostal od nezvaného návštěvníka tak silnou ránu, že upadl do bezvědomí!

***

Řada lidí má také osobní zkušenosti se zdánlivě nevinným přivoláváním obyvatel „onoho světa“ skrze zrcadlo.
Někdy se jim tento „zážitek“ povedl takříkajíc spontánně, například když intenzivně a vroucně mysleli na zemřelého... jindy, žel, postupovali podle takzvaně „odborných" návodů, u nichž se nyní na chvíli zastavím.

Četl jsem knihu známého autora (běžně přístupnou ve veřejných knihovnách), celou věnovanou popisu řady možností, jak uskutečnit komunikaci s duchy prostřednictvím zrcadel. Tento populární spisovatel veřejnosti nejen radí, ale spíše ji doslova vyzývá k provozování takové pochybné zábavy (svoje návody navíc dokládá desítkami podařených „setkání")!
Jelikož jeho kniha vyšla po celém světě, umíte si představit kolik lidí tímto činem uvrhl do neštěstí, nebo alespoň do velkého nebezpečí?

Nejde jen o to, že se vám při těchto pokusech mohou stát všelijaké nepříjemné věci!
Uvědomte si též, že každým přivoláním dotyčného ducha zadržujete u země a ztěžujete mu vzestup (a to v dnešních časech, jak již víte, může znamenat rozhodující časovou ztrátu!). Tím zpětně zatěžujete i svoji karmu (osud) velkým hříchem!
A není ani od věci, že přivolávaný duch se mnohdy trvale „zabydlí“ ve vaší blízkosti a ovlivňuje významným způsobem vaše myšlení i konání! Někdy do té míry, že skončíte v „blázinci“... v tom lepším případě!

***

Virgule a kyvadlo jsou také „pěkně nebezpečné“ a přitom mezi lidmi velmi rozšířené věcičky!

Na téma jejich všestranného využívání byly popsány už spousty papíru. A opět, stejně jako u vyvolávání duchů prostřednictvím zrcadla, jsou i v těchto případech čtenáři doslova nabádáni k tomu, aby to zkusili také!
Buď proto aby se „pobavili“, nebo dozvěděli něco „extra“ o věcech, jež jsou jiným údajně odepřeny.
Například o vhodnosti konzumovaných potravin („odborníci“ z tohoto důvodu doporučují nosit osobní kyvadélko stále u sebe... prý aby si na nás zvyklo!) a tak podobně.

Nikdo z autorů ale neřekne, jak jsou tyto hrátky riskantní!
Spíše vás ještě uklidní, že za vším je pouze vaše vlastní podvědomí, případně různé zemské anomálie (a tak dále), a že se vlastně nemůže nic stát, zvláště budete-li se řídit jejich „moudrými“ radami.
Opak je však pravdou...
Kyvadlo i virgule jsou totiž (coby hmotné pomůcky) ovládány duchy a nikoliv jakýmsi neexistujícím podvědomím nebo něčím jiným! A jak jsme si naznačili v předchozích statích, jedná se o duchy nejvíce spjaté se zemí, tedy nízké, karmicky zatížené, či v horším případě vyloženě zlé!
Jiní (tedy čistí a ušlechtilí, neboli lehcí!) by ani hmotným prostředkem pohnout nedokázali!

Sám jsem kdysi (netušíc nic o nebezpečích z toho vyplývajících) podlehl módě „kyvadel“. Proto mohu poctivě říci, že „to moje“ se mohutně točilo (i jinak „fungovalo“) evidentně „samo od sebe“, aniž bych s ním jakkoliv manipuloval.
Roztočilo se například takřka rovnoběžně s deskou stolu, aby se vzápětí (při dalším dotazu) bleskově (a úplně) zastavilo!

Nepříliš vyspělí „obyvatelé záhrobí“ (leckdy se značnou škodolibostí) využívají neznalosti a ješitnosti milionů zvědavců hrajících si s výše uvedeným „náčiním“ a nenápadně je zavádějí na scestí... a následně do duchovní propasti.
Ale abychom jim nekřivdili - v některých případech se snaží i pomáhat (například karmicky zatížený duch bývalého lékaře se může pokoušet „radit“ lidovému léčiteli a tak podobně).
Je samozřejmé, že dobrý duch s vámi také může za určitých okolností komunikovat! Většinou je to ve spánku (nebo těsně před či po něm), při určitém druhu soustředění (nikoliv při meditaci, která je mimochodem pro každého člověka velmi nebezpečná!), popřípadě při modlitbě... ale jen pokud jste svojí vnitřní čistotou „vyladěni na příjem" takového vyspělého duchovního pomocníka a rádce.

Pár slov k virguli:
kdyby s ní otáčela nějaká energie vycházející z anomální zóny v zemi, bytě a podobně (jelikož svaly prstů to prokazatelně nedělají!)... jak by bylo možné, aby její otáčky náhle ustaly? Vždyť kdyby se skutečně jednalo o pohyb způsobovaný anomálií, musela by se virgule logicky točit tak dlouho, dokud bychom z místa neodešli jinam!

***

Co se stane, budete-li si přes veškerá varování s výše uvedenými pomůckami pohrávat?

Následující vysvětlení se týká všech, tedy i léčitelů a podobných lidí, snažících se v dobré víře prostřednictvím kyvadla či virgule pomáhat trpícím!
V podstatě zde shrneme a trochu více rozebereme to, co již bylo naznačeno v předchozím textu.

Tak tedy za prvé: všichni jejich uživatelé (byť mají před očima pouze ušlechtilé cíle!) zaviňují svou nevědomostí, že duch je neustále přivoláván všemožnými dotazy zpět k zemi a je mu tak bráněno ve vzestupu, spojenému s odlehčováním a vzdalováním se od hmoty. Je mu ztěžován návrat do duchovního domova, což je značný prohřešek proti Boží Vůli!

Jediná možnost nápravy je: ihned se jakýchkoliv výše uvedených (a jim podobných) „pomůcek“ zbavit!
Pak by však zřejmě došlo k tomu, že spousta léčitelů (spoléhajících na jasnovidnost a znalosti „svého" ducha zdržujícího se nablízku), by „svoje zázračné" schopnosti ztratila... což by pro ně mimochodem bylo daleko lepší, než si zatížit karmu a mít kvůli tomu velmi reálnou šanci na „vymazání z Knihy Života“.

Za druhé: nemalým hříchem člověka využívajícího kyvadlo, virguli a podobně...
je kromě otázek na různé děje v minulosti nebo budoucnosti, také požadování všelijakých rad od duchů.

Tyto dotazy vznášíte většinou proto, abyste si ulehčili rozhodování ve více či méně důležitých životních situacích. A to je chyba!
Tím postupujete proti záměru Tvůrce, který od lidských duchů žádá aby promýšleli, rozhodovali, prožívali a prociťovali všechno sami! Jinak by nás těmito schopnostmi ani nevybavil!
Necháte-li za sebe rozhodovat někoho jiného, ať bytost záhrobní či fyzickou, je to sice pohodlné (a vždy je na koho svést případný neúspěch!), ale vašemu duchov-nímu růstu to vyloženě škodí!

Za třetí: okolo člověka užívajícího pendl a podobné věci se stahují (jak už bylo uvedeno) nejen síly ochotné skutečně pomáhat, ale (a to daleko častěji) i ty, jež usilují o pravý opak!

A jelikož čistší duch musí zatím stále ještě ustupovat před „špinavějším" (aby se nepotřísnil), může být u kyvadla kdykoliv (klidně i v polovině započaté věty!) vystřídán „duchovní spodinou".
Ta pak zvídavého jedince nejenom mate a dle libosti přivádí chybným rozhodnutím do neštěstí, ale také se trvale zabydlí v jeho blízkosti!
No a potom pomalinku a nenápadně (v průběhu několika měsíců či let) působí na jeho vlastního ducha, až jednou...

Uverejnili sme úryvok 5. časti, ktorú nájdete celú ako pdf prílohu (dole).

 

C.R.Mann

 

Text prevzatý z: OSUD.cz

 


 

Súvisiace:

Abdrushin: Vo Svetle Pravdy
http://www.cez-okno.net/rubrika/abdrushin-vo-svetle-pravdy

 


 

august 15, 2011 23:53 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top