KLIK

Obrázok používateľa CEZ OKNO
Exkluzívny rozhovor s Vlabi

Určite ste ich čítali. Články kolujú po nete a ľudia o nich hovoria, pretože sú také aké sú. Jedinečné. Väčšinou sa venujú témam, o ktorých ostatní nepíšu, alebo poukazujú na niečo nové. Zabudnite na rôzne klišé o témach, o ktorých už aj tak dávno všetko viete. Pripravte sa na dobrodružstvo iného uhla pohľadu. A hlavne, záver si musíte urobiť sami...

 

PhDr. Vladimíra Bičíková, Ph.D.

 

Sokol: Ľudia Vás na internete poznajú pod nickom „Vlabi“, čítajú Vaše články, ale o Vás samotnej na blogu ›› „Myšlenky o...“ sa veľa nedočítajú. Prezradíte niečo o sebe?

Vlabi: Nic zvláštního. Mám chaloupku ve stráni, u ní studnu a pár brázd brambor, dva vlčáky a hodné lidi kolem sebe. A dělám, co mě baví. Bohatě mi to stačí. K blogařině jsem se dostala čistě náhodou, když mě pod svá křídla vzal parťák Michal.

 

Asi sa všetci zhodneme, že to nakoniec stojí a padá na zdroji. Bez čistého prameňa môžeme o dobrej vode len snívať. A napriek množstvu webov smäd neutícha. Odkiaľ čerpáte inšpiráciu?

Vlabi: Nemám vzdělání historika, a tak mě nebrzdí naučené stereotypy a nečiní mi potíže nebrat na vědomí bariéry “vědeckého poznání”. Naopak jsem nadšená, když objevím něco, co neštymuje do oficiálních kolejí, a pak se s nadšením vydávám po stopě. Po celá tisíciletí se nám lhalo, a tak mnozí máme v podvědomí tu nedůvěru ke všemu oficiálnímu, co nás učili ve škole a co do nás hustí média. Děti nemají v oblibě dějepis, dospělí po hospodách švejkují... Proč? Velká část si to ještě neuvědomuje, ale má to v sobě a já chovám neskromnou naději, že moje – pro leckoho asi ulítlé – články třeba budou jedním z kamínků v podloží, který pomůže uvolnit lavinu. Doufejme jen, že bude milosrdnější než Nibiru.

 

Nezrovnalostiam v oficiálnej histórii sa venuje viacero webov, máte však mimoriadne šťastnú ruku pri výbere tém...

Vlabi: Téma nehledám, najde si mě samo. Prostě se někde objeví a objeví se ve chvíli, kdy jsem na něj připravená a pak ho nepustím. I ty brambory musíte zasadit, když je půda na to připravená, jinak budete celý život nakupovat v supermarketu...

 

Google môže používať každý a dnes sa dá relatívne ľahko dostať k zaujímavým podkladom. Ak, pravdaže, vie človek selektovať a – určite je podstatné samotné spracovanie. Aj v tom Vaše články vynikajú. Ak to nie je tajomstvo, ako to celé prebieha?

Vlabi: Nemám na to mustr. Někde potkám zajímavou myšlenku, která mě chytne, a začnu se sběrem materiálu. Nejsem profík, a tak nemám přístup do archívů, o starých manuskriptech ani nemluvě, a tak jsem odkázaná na ty, co tyhle možnosti mají. Hledám především v zahraničních materiálech, proto drtivou většinu nejprve překládám. Největší problém ale je poznat, kdy přestat. Nastane totiž chvíle, kdy z oné veliké hromady – často si protiřečících teorií, protože pro nás konspirátory neexistují hranice – kdy mám z toho vybrat jen pár kousků, které dají dohromady čtivý článek. Například příběh o Tartárii měl být původně jedním článkem. Nakonec z toho byl desetidílný seriál a musím říci, že od té doby objevuju další a další zajímavosti, a něco mi dokonce posílají i čtenáři. Velmi si toho vážím.

 

Seriál ›› „Kdy nastal poslední den Pompejí“ je nádherným príkladom toho, ako môže byť všetko inak. Veď kto by už nepoznal príbeh výbuchu Vezuvu? Keď však človek začne trochu pátrať...

Vlabi: Před lety jsem Pompeje navštívila a jela jsem tam s posvátnou úctou a s velkým očekáváním, jak tam na mě dýchne ta veliká Historie – a místo toho mě zaskočila komerce, která tam čouhala doslova za každým rohem. Opečovávané novodělky na výsluní a někde vzadu v křoví – chátrající originál. Dneska jsem už nahlédla do pozadí, které není bohužel jen o penězích. Tehdy jsem nevěděla, co vím teď, a neuměla se dívat informovanýma očima. Docela by mě proto zajímalo, zda někdo z těch, kdo u vás články o Pompejích četli a následně se do tohoto vykřičeného města dostali, jaký dojem na ně udělalo.

 

›› „Pravda o Tibetu“ môže byť pre mnohých nadmieru šokujúca, obzvlášť ak sa vezú na vlne akéhosi všeobecného povedomia...

Vlabi: Obvykle si téma upravuju: kombinuju z různých zdrojů, něco mi k tomu zacvrlikají i sýkorky. Ale tady musím upřesnit, že se jednalo o doslovný překlad. V Tibetu jsem nikdy nebyla, a jako asi všichni jsem až do této doby žila v oné romantické představě nebetyčných velikánů a laskavých mnichů vznášejících se v meditaci na růžovém obláčku. Jen ten dalajláma, co si šuškal s hradním pánem, mi do toho moc nepasoval a ono nadirigované vyvěšování tibetských vlaječek tu šmouhu jen dorazilo. Přesto když jsem objevila tento materiál, byla to rána palicí, kterou jsem si nemohla nechat pro sebe.

 

Už neraz sa ukázalo, že v mýtoch a legendách je viac pravdy, než sa zdá. ›› V súvislosti s Hyperboreou sa vždy hovorilo o Zlatom veku ľudstva. Kam sa však podeli Hypeborejci? Zmizli spolu so svojou ríšou?

Vlabi: Kam by mizeli? Denně je potkáváte. Jen pozapomněli. A je třeba říci, že jim v tom zapomínání bylo vydatně pomáháno. Ale všechno zlé je k něčemu dobré a nic se neděje náhodně: nejspíš jsme potřebovali dostat pár pořádných kopanců a díky tomu se posunout zas kousek dál. No věřili byste třeba, že Hyperborejci někdy byli už tak přejedení radostmi života, že prostě odešli někam na skálu nad mořem a šupli dolu? Já jsem tam tedy tehdy nebyla (nebo se na to alespoň nepamatuju), ale Herodot to tvrdí a ten si dával setsakra pozor na zdroje.

 

Článkov a kníh s historickou tematikou je nepreberné množstvo. Sú autori, prípadne konkrétne diela, ktoré odporúčate?

Vlabi: Byla jsem velký milovník historických knih i filmů. Mám všechny romány Waltariho, zajímal mě český středověk. Pak ale přišel můstek v podobě Pludkova Nepřítele z Atlantidy a odtud k Ludvíku Součkovi či Ivo Wiesnerovi to byl jen skok. A... už to jelo.

Beletrie mě přestala bavit. V knihovně mám řadu nedočtených – přitom určitě skvělých – románů. Třeba je někdy dočtu. Historii hledám kolem: každá hromada kamení je pro mě stopou po dávném opevnění a úžasné příběhy pamatují také staleté duby v kopcích za humny. Zatím si myslím, že to jsou ty nejlepší “knihy,” které si můžeme přečíst.

 

Máte nejaký nesplnený sen, ktorej téme by ste chceli venovať podrobnejšie?

Vlabi: Určitě. Až oschnou meze, chci vyrazit po vlastech českých a zblízka prozkoumat to, co zatím nacházejí druzí kdesi daleko jinde. Nemyslím tím hrady, zámky nebo pevnosti. I my tu máme pyramidy, bohatou síť podzemí, megality, kyklopské stěny. Máme tu mnoho tajemství. Možná víc, než byste tušili...

 

Je za tým všetkým cítiť poriadny kus poctivej práce, ktorú robíte vo svojom voľnom čase. Všetky články sprístupňujete bez nároku na honorár. Prajem Vám dostatok inšpirácie a síl na realizáciu. A tešíme sa na ďalšie pokračovania.

Vlabi: Díky za přání a hlavně díky za čtenáře, kterým nechybí odvaha jít za hranice standardního poznání a výsměch sisyfů je jim signálem, že jdou správným směrem.

 

CEZ OKNO sa zhováral Sokol


VIAC nájdete na tejto adrese.


KLIK


Všetky rozhovory výročnej série nájdete na tejto adrese.


 

Súvisiace:

HOVORY CEZ OKNO
http://www.cez-okno.net/hovory-cez-okno

VIDEOHOVORY CEZ OKNO
http://www.cez-okno.net/video-hovory-cez-okno

 


Autori: 
marec 01, 2016 22:52 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top