Obrázok používateľa CEZ OKNO
Sny o UFO

Sny a naše téma - UFO a mimozemšťané - mají mnoho společného. Už prostě jen proto, že se nám o nich zdá. Vstupují do našich snů a my se s nimi nějak musíme vypořádat. Stav snění a polospánku je nejvhodnější pro kontakt s vyššími světy, a tak nám poskytuje mnoho materiálu k zamyšlení. Vybrané sny, kde figurují létající objekty a bytosti z vesmíru, uvádím na konci článku pod čísly 1-32. Texty snů jsem sebral z různých zdrojů z internetu a knih. Odkazy na zdroje jsou na konci článku.

Po jejich prostudování vidíme, že se jedná o zážitky poměrně živé a barvité. Těžko se dají odsunout stranou jako čiré výmysly fantazie. Některé obsahují prvky únosu, jevu, jenž jako exopolitičtí ufologové považujeme za možný a reálný (2, 8). V některých jsou popisovány lodě v podobách, které jsou nám známy a můžeme je srovnat s popisy lodí od svědků pozorování UFO nebo s fotografiemi. Mezi tvary lodí jsou zmiňovány podoby: doutníku (24), válce (10), talíře nebo disku, případně zvonu (8, 13, 18, 21, 23, 26), tvaru "záchodové mísy" (Medo) (11, 12) a jiné, např. trojúhelníku nebo hvězdy. Zajímavé jsou některé charakteristiky lodí jako bezhlučnost (12, 14, 18), kolmý start a neuvěřitelná rychlost (27), světla na lodi (13, 20), což opět odpovídá pozorováním. Některé objekty vydávaly hukot, rachot (10, 20, 25).

Bytosti jsou popisovány jako lidé nebo podobné lidem až na drobnosti (9, 20, 23, 27, 30), humanoidi odlišní od lidí (22, 28) nebo jiné formy. V souvislosti s UFO se objevují zvířata - pavouk (25), papoušek (1), tedy něco, co opět známe z případů únosů. V jednom snu je nemocniční pokoj a ošetřování neznámými lékaři, též známý prvek (24). Občasný příznak únosu - "kousnutí" či štípnutí do ruky se objevuje ve třech případech (1, 2, 23).

Nejdůležitějším prvkem snů o UFO je kontakt s bytostmi. Jsou zde tři typy: 1) přátelský kontakt (22, 23, 31, 32); 2) nepřátelský kontakt (1-9, 12-16, 19, 20, 23, 28, 30); 3) neutrální kontakt (10, 11, 17, 21, 24-27, 29). Vidíme, že u pana Jaromíra Meda téměř všechny sny vykazují nepřátelský vztah, nejen však ony, je to poměrně běžné i u ostatních. Čím to je, že lidé vnímají mimozemské bytosti negativně, se strachem a často s nimi ve snu "bojují"?

Nebudeme se zde řídit psychoanalytikou a klasickým způsobem vykládání snů, protože tyto přístupy jsou z hlediska ufologie scestné. Pro nás je existence mimozemšťanů reálná a jejich působení na nás taktéž, nemusí se tedy jednat (alespoň v hlavní řadě) o symboly nebo archetypy vytvořené myslí, ale o skutečné bytosti. Vykládat tyto sny jako obrazy podvědomí je možné, neumožní nám to však nahlédnout do mimozemské reality a pochopit ji jako takovou. Bohužel autoři - psychologové vykládají sny o UFO tímto nevhodným způsobem, aniž by měli jakékoliv znalosti ufologie. Dochází pak k absurdním závěrům, že se například jedná o projevy traumat při porodu nebo potlačované sexuality a pod.

Jako důvody negativního postoje k mimozemšťanům ve snech se ukazuje několik skutečností, jež se poměrně opakují: 1) Mimozemšťané unášejí lidi, podrobují je různým vyšetřením, bez svolení s nimi manipulují. 2) Chovají se chladně, cize, nepřátelsky, nadřazeně; zacházejí s lidmi nelaskavě; jsou tajemní, neznámí. 3) Mají, nebo zdá se, že mají, nepřátelské úmysly, pronásledují nebo přímo zotročují jedince. V návaznosti na nedůvěru a strach je častým prvkem útěk, boj a pocit pronásledování. Přítomnost mimozemšťanů je často (zejména u Meda, kde to může být osobní charakteristika) provázena událostmi, kdy oni jsou původci nějakého podvodu, obelhání spáchaného na lidech (1, 5, 6, 9, 20). U Jaromíra Meda také ve třech případech figuruje osoba "vládkyně Země" (2, 15, 16), což může (a nemusí) být symbol subjektivního významu.

Pozitivní kontakty se vyznačují pocitem známosti a důvěry ve vesmírné bytosti. Jedinec zažívá pocit blízkosti nebo spřízněnosti s návštěvníky a kontakt se nese v přátelském duchu, např. v podobě předání informací (23, 32), nebo připomenutí nějakého úkolu nebo napomenutí (25, 27). Po výletě po vesmíru a přátelském kontaktu někteří snící získávají větší pochopení a znalosti ohledně fungování světa a vrací se obohaceni. Zcela osobitý je sen (22), kde se dotyčný přímo probudil "doma" na jiné planetě a svůj dosavadní normální život začíná vidět jako virtuální realitu či určitou iluzi.

Zdá se, že na úrovni snů se odehrávají děje a epizody dějů, které mohou odrážet působení mimozemského světa nacházejícího se na vyšší úrovni na náš svět a naši roli v něm. Možná že čas od času nebo stále žijeme kromě toho všedního i jiný život ve snové realitě, kde jsme nuceni se vypořádávat s tamějšími skutečnostmi. Podle povahy a osobního charakteru někteří bojují - přičemž není vyloučeno, že je lidstvo na jiné úrovni vnímání v takovém postavení, kdy takový boj má dobré důvody - , jiní navazují přátelské vztahy a někteří prostě jen prozkoumávají nové prostředí. Vzhledem k tomu, že vyšší stav vědomí během snění poskytuje možnosti získávání informací a rozšiřování povědomí o světě, může nám být takové snění prospěšné. Lze očekávat, že vzhledem k šíření fenoménu a zájmu o něj, sny o UFO a mimozemšťanech budou stále častější a rozšířenější.

 

Vybrané sny o UFO

Zdroje:
1-21: MEDO, Jaromír. Tajemství řádu nevědomí: UFO - iniciační obřady. WWW: http://www.medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/index.html.
22: Internet, neznámý zdroj.
23: Internet, Můj sen. WWW: http://www.mujsen.cz/sny/63797-mujsen.html.
24-27: JUNG, C. G. Tajemno na obzoru: O fenoménech UFO a mimozemských jevech. Brno, 1999.
28-32: TYL, Jiří. Jak rozumět snům: Hovory o snech. Hovory se sny. Jota, 2001.

 

(1)

Ve velice neklidném období jsem v restauraci dostal místo objednaného nápoje mléko. Zavolal jsem číšníka, který mi neodpověděl a ani chybu nenapravil. Na vedlejším stole se mi ztratily věci. Když jsem jim řekl, že to bylo zlato, vrátili mi věci zpět. Hledal jsem nějakou dívku a dozvěděl jsem se o mimozemské rostlině, která měla dva živé konce a napadala lidi. Spolu s přáteli jsem šel rostlinu hledat. Nalezl jsem ji ve sklepě jednoho domu, kde se přestavovala koupelna s WC. Rostlina byla na stropě a snažila se mne chytit svými živými konci. Vysmýkl jsem se a svázal ji, aby nemohla nikoho ohrožovat. Při odchodu ze sklepa jsem na chodbě potkal pochodujícího malého placatého papouška, který se divně kolébal. Bylo mi jasné, že není pozemský. Přišlápl jsem ho a chytil do ruky. Ostatní mne varovali před klovnutím. Když jsem povolil stisk, začal mne papoušek klovat, ale nebolelo to a ani se mi nic nestalo. Pustil jsem papouška na zem a on se odkolébal do sklepa. Za okamžik šel další papoušek. Poznal jsem, že je to sameček a že před chvílí jsem držel v ruce samičku. Se skupinou přátel jsme šli do správní budovy ve městě, ale bylo tam plno mimozemšťanů. Chtěli jsme se vrátit do sklepa a objasnit záhadnou rostlinu. Někdo strhl naši skupinu s sebou a vedl nás podivnou oklikou, že původní cestou se už nedá jít. Po druhém dotazu na cestu jsem věděl, že nás obalamutili a konečně v nich poznávám nepřátele a mimozemšťany. Oni mi přiložili něco k hlavě a pohodili mne do příkopu. Vím, že za několik minut zemřu. Nemám strach, jen trpím pocitem bezmoci a touhy pomoci lidem. Ztrácím vědomí. Probouzím se pod nějakou kůlnou, kde sedí v jogínském sedu velice špinavý Číňan. Objímám ho a děkuji mu za záchranu. On mi navrhuje schůzku s ruským politikem Žirinovským, což rezolutně odmítám, neboť ještě nedozrál politicky vhodný čas.

 

(2)

20 až 30 lidí v jedné místnosti, kde jsem ležel vedle jedné ženy. Najednou jsem pocítil obrovskou sílu, která dostávala lidi do vodorovné polohy, a tyto "balíky" putovaly do předem určených míst. Bylo mi jasné, že jde o únos UFO. Snažil jsem se tomu bránit, neboť síla působila i na mne. Objal jsem nějakou dívku vedle sebe a prosil ji o pomoc. Najednou jsem cítil sílu v sobě a začal jsem jejich sílu překonávat. Snažil jsem se zastínit svoje myšlenky, jak mi radili ostatní lidé. Síla na mne přestala působit a pro mne si přišli dva mimozemšťané osobně. Řekl jsem jim, že nemusí používat násilí, neboť raději přijdu dobrovolně. Měli ze mne velký respekt. Dovedli mne ke svému "šéfovi", kterého jsem se ptal, jak oni chápou Boha. Jedna žena mi řekla přes sluchátka, které mi podal jeden mimozemšťan, definici "Zářícího Boha" z buddhismu. Ten mimozemšťan oslovoval ženu, se kterou jsem mluvil, jako matku a po chvíli zase jako manželku. Odpověděl jsem jí, že mi řekla definici "Zářícího Boha" a že chci jinou definici. Byla z mé odpovědi v šoku a řekla mi definici "Všeobjímajícího jediného Boha". Spojení bylo bez časového posunu, takže odpovídající žena musela být velmi blízko.

Pak jsem v jejich lodi nad něčím přemýšlel a bratr Zdeněk mi radil zastínit myšlenky, což jsem udělal. Když jsem se později ocitl venku, vybral jsem si nejposlednějšího člena posádky mimozemské lodi a navázal jsem s ním hovor. Ptal jsem se ho, jak nám mohou oni pomoci. Nebyl schopen mi odpovědět. Až na otázku ekologie se chytil a řekl mi, že na horách je to čisté skoro jako u nich, ale v nížinách je to hrozné. Jeho kolega prozradil, že něco podpírali, aby to nespadlo, a pak se o tom odmítl dále šířit. Chtěl jsem se dozvědět, ze které jsou hvězdy. Jen naznačili něco o "Koni" a odmítli svou odpověď upřesnit. Bylo na nich vidět, že mají ze mne strach. Předpokládal jsem, že je to otázkou duchovní síly. Dva z posádky chodili po hladině řeky.

 

(3)

Do koupelny jsem vzal dva malé kluky a koupal jsem je. Tekla rezavá voda a měnil se tlak, občas voda netekla vůbec. V domě se děly různé záhady. Věděl jsem, že to dělá jeden mimozemšťan v podobě zrzavého dítěte s dlouhým nosem (13 až 15 let). Přivedli mi nějaké dítě a ptali se mne, jestli je to ten mimozemšťan. Nebyl. Objevil jsem ho až v jiném domě opřeného o parapet okna. Chtěl jsem ho chytit za ruku, ale musel jsem ucuknout, neboť z něj vyšlehl podivný výboj a spálil mi ruku, která mi okamžitě zhnědla. Poprosil jsem ho o teplou vodu pro děti. Vzal mne s sebou, abych mu pomohl dát vše do pořádku. Ostatní lidé leželi na šikmé střeše okolo hromosvodů a začali se probouzet. Bylo mi jasné, že mají překryté vzpomínky. Viděl jsem nějakou cedulku, ale nepodařilo se mi ji přečíst.

 

(4)

Byl jsem v kosmické lodi jako dobrovolný "zajatec". Seděl jsem na velitelském můstku a mohl jsem se ptát na všechno. Oni mi ochotně odpovídali. Ukázali mi i systém řízení vesmírné lodi a dokonce jsem si ho mohl vyzkoušet. Letěl jsem, ale moje řízení lodi bylo drsné s rychlými přechody. Začalo se mi dělat nevolno. Celé řízení bylo na počítači a povely byly předávány podivnou "počítačovou myší", s kterou jsem chvíli mohl řídit vesmírnou loď. Plavidlo bylo zároveň továrnou. S lidmi na lodi jsme se domluvili, že jim budeme jejich zkoušky sabotovat. Jedna žena zkoušela zařízení střel, ale tak, že ničila další zařízení. Měl jsem ji varovat, až mimozemšťané půjdou. Když vstali a chtěli jít do výroby, vyslal jsem varovný signál pomocí malé krabičky. Odhalili mne a chytili. Na loď přišel muž zamaskovaný jako mimozemšťan a před posádkou se odmaskoval. Mimozemšťané měli panický strach z deště. Když mělo začít pršet, propadali panice. Klekl jsem si k jedné ženě (mimozemské) a vyprávěl jí, jak je to krásné, když začne pršet a muž vezme ženu za ruku a vede ji po vlhké trávě, začnou se svlékat a milovat v chladivém objetí přírody. Bylo vidět, že ji to velice zaujalo.

 

(5)

V určitém pohledu jsem na nebi viděl Saturn, nebo jinou podobnou planetu s rotujícím prstencem. Planeta se pohybovala nepřirozeně rychle po obloze, kde jsem viděl i Slunce. Věděl jsem, že je tam i velká kosmická loď, i když jsem ji neviděl. Po přistání lodi nám mimozemšťané říkali, co máme a co nemáme dělat. Věděl jsem, že nás balamutí. Poznal jsem v jednom mimozemšťanovi - ženu.

 

(6)

Mimozemská civilizace na Zemi. Prováděli vyhlídkové lety nad povrchem planety. Na nebi byla vidět průhledná podlaha a na ní stálo asi 200 lidí. Další skupina plula velkou rychlostí po vodní hladině, ale na nebi. Dostal jsem se do hlídaného prostoru, odkud jsem mohl pokračovat na kosmickou loď. Vesmírný koráb vypadal zařízením jako dům. Snažil jsem se nalézt východ, ale stále jsem chodil dokola, až jsem objevil komoru kruhového tvaru asi jeden metr v průměru. Když jsem tam vlezl, bylo mi jasné, že je to past. Někdo mne napadl. Začala rvačka, v níž jsem prohrával. Uvědomil jsem si, že musím varovat lidi, neboť jsem věděl o jejich nedobrých úmyslech, které nebyly tak čisté, jak mimozemšťané tvrdili. Objevil jsem jejich slabinu - porozuměl jsem jejich jazyku. Tato myšlenka mne povzbudila, proto jsem chytil nepřítele - mimozemšťana a strčil jsem mu hlavu do zmrzliny či něčeho podobného. Jeho hlava se rozpadla a byl mrtev, i když jsem ho zabít nechtěl.

 

(7)

Vylezl jsem na horu a viděl jsem prapodivný mrak ve tvaru vločky sněhu. Nikde jsem neviděl lidi. Začal jsem tušit něco neblahého. Schoval jsem se za horizont. Objevili se dva mimozemšťané, kteří někoho pronásledovali. Jeden mne zahlédl a vydal se mne stíhat. Druhý mimozemšťan honil původní oběť. Rychle jsem slézal ze srázu do údolí, kde mne mimozemšťan dostihl. Měl prapodivně "zmrzlou tvář". Když došlo ke rvačce, roztrhl jsem mu tašku a vytáhl jsem cosi, co vypadalo jako pistole. Zmačkl jsem spoušť a z pistole začaly stříkat kapky i na další mimozemšťany. Všichni měly jakoby pomačkané tváře od mrazu. Kapky z pistole prudce zvyšovaly teplotu v okolí a mimozemšťané z toho měli panický strach. Prosili mne, ať přestanu, nebo se roztečou. Zahnal jsem je a objevil se nedávno pronásledovaný spolubojovník. Najednou se zjevila jakási družice, která plula asi metr nad zemí a vyhledávala lidi. Chtěli jsme ji zničit. Vypnul jsem stroj zezadu vypínačem a srazil družici ze stráně. Odpadl z ní dalekohled, který jsem sebral a podíval jsem se skrz, ale moc nezvětšoval. Pak jsme utíkali podzemím restaurace, kde seděl jeden mimozemšťan a živil se nějakou zelenou hmotou. V ruce jsem držel velkou houbu a vzpomněl jsem si, že houby mají velice rádi, ale s jejich potravou jsou jedovaté. Jedl pupkem, a tak jsem mu tu houbu nacpal do jeho pupečního otvoru. Chrochtal nadšením. U pusy se mu objevili 4 červi asi 4 cm dlouzí. Stále vzdychal blahem. Utíkali jsme a všude kolem ležela jejich potrava, která vypadala jako živá hmota.

 

(8)

Byl jsem na stavbě s vojáky. Na obloze letěl létající talíř se zapřaženým kouřícím nákladním autem s kompresorem. Vtom mne uchopila nějaká síla v podpaží a vlekla mě nahoru. Měl jsem již v sobě schopnost překonat tu neodolatelnou sílu a dokonce jsem mohl spotřebovat jejich energii použitou na můj "přenos". To bych se ovšem prozradil, proto jsem se nebránil a nechal se unést. Na obloze jsem viděl známou tvář jednoho mimozemšťana. Na lodi mne umístili do podivné nádoby, odkud jsem viděl další podobné nádoby a hlavně vedlejší místnost, kde se pohybovaly podivné ornamenty a pak zapadaly zpět do podlahy. Asi to byla strojovna. Byl jsem neskutečně uvolněný - vědom si své duchovní převahy.

 

(9)

Sraz zájemců byl ve stroji podobném starobylé raketě. Byli jsme připraveni odletět na jinou planetu za pomoci mimozemské civilizace, která měla naši pozemskou raketu "přemístit" na cizí planetu. Již zde mi bylo divné, že ta raketa neměla žádnou šanci návratu zpět na Zemi. Ovládali způsob akcelerace na rychlost světla. Tak nás chtěli přesunout do oblasti souhvězdí "Plejád" na jednu z planet. Také jsem viděl hvězdnou mapu s planetárním systémem. Jedna z planet se jmenovala "Orso". Na poslední chvíli jsem se rozhodl utéci. Spolu s kamarádem jsme odjeli přes silnici pod malý domek, kde jsme vyčkávali, co se bude dít. Spatřili jsme mimozemšťany v domku nad námi v ostřejší diskusi. Vzal jsem lehátko, které tam leželo, a přehodil jsem si ho jako ostatní přes hlavu, abychom se nepozorovaně vzdálili. Kolem domů jsme se dostali na planinu, kde dělníci likvidovali porost. Jeden muž postřikoval porost jakousi tekutinou. Vrátil jsem se zpět a v jednom domě mi někdo nabízel skleničku alkoholu, kterou jsem odmítl. Naštěstí někdo přišel a tu skleničku alkoholu vypil. Také tam byla jedna dívka, která neodletěla. S ní jsme byli tři a proti nám tři mimozemšťané. Vypadali úplně jako my, pouze v pasu měli převislou přehrnutou kůži. Snažil jsem se z nich dostat pravdu o nich a našem osudu na planetě "Orso". Vedli jsme rozhovor z mé strany spíše podobný výslechu. Promítli svůj svět nám nepochopitelným způsobem do prostoru. Ten svět se v mnohém podobal naší Zemi i se zeměpisnými názvy (Kilimandžáro, New York a další). Také problémy byly shodné s pozemskými. V tomto vizuálním zpravodajství jsme postřehli nadšení jednoho místního obchodníka z koupě válečného křižníku a také jsme rozpoznali laciný trik na přiblížení historického sídliště. Mimozemšťané nám existenci zbraní popírali. Z celého rozhovoru a vizuálních projekcí nám bylo jasné, že jsme udělali dobře, když jsme zůstali na Zemi. Kamarád měl na vesmírné lodi manželku a dceru, ale nebyl z toho mnoho sklíčený. Někdo z mimozemšťanů mi tvrdil, že moje dcera byla vážně nemocná v raném mládí, což evidentně nebyla pravda. Napadla mne zajímavá otázka: "Proč jsme měli letět právě my tři a proč místo nás zde zůstávali tři jejich lidé?" Neodpověděli mi. Připadalo mi, jakoby se jednalo o nějakou symbiózu či o paralelní vesmír.

 

(10)

Odjížděl jsem otcovým autem z Jablonce nad Nisou do služby. Zastavil jsem se pro otce. Bylo 22.45 hod., když jsem řekl, že je nejvyšší čas k odjezdu. Odnesl jsem něco do auta a vzal si bundu, šálu, rukavice, čepici, a tmavé brýle jsem si za provázek pověsil na krk. Zaslechli jsme veliký rachot a na noční obloze letěly dva veliké válce 3 metry v průměru a 20 metrů dlouhé. vytrvale kroužily po obloze. Strach jsem neměl, ale přesto jsem se schoval k urostlému smrku a otci jsem radil, aby se také skryl. Byl mráz a sněžilo.

 

(11)

Na nebi jsem viděl kosmickou loď cizí kultury. Byla tvarem podobna záchodové míse s dalšími přídavnými technickými prvky. Věděl jsem, že je třeba začít jednat.

 

(12)

Ve městě se na obloze objevila tři obří letadla a asi 20 helikoptér. Byla téměř tma. Město bylo velkým rekreačním střediskem a všude se pohybovalo mnoho turistů. Pak se na obloze ve výšce asi 40 metrů objevila kosmická loď ve tvaru záchodové mísy. Byl jsem celkem blízko, a tak jsem mohl na stříbřitě bílém podkladu rozeznat modré symboly čar a geometrických obrazců bez písmen na bocích neznámého plavidla (vysokého asi 30 metrů). Plavidlo letělo bezhlučně a zastavilo se nad jedním hotelem. Přiběhl jsem ještě blíž a chtěl jsem nalézt nějaké výsostné znaky, ale nenašel jsem nic, co by vysvětlovalo původ této záhadné lodi. Spolu s několika dalšími jsem se rozhodl utéci. Přešel jsem zpola zamrzlou řeku, když jsem skákal přes plovoucí kry a množství připoutaných lodiček u břehu. Pak jsem prošel skrz hotel, kde všichni jedli. Utíkal jsem dál do volné přírody. Proti nám utíkali lidé a zahazovali peněženky a tašky. Bylo mi jasné, že nás mohou najít podle jakéhokoliv kovového předmětu. Utrhal jsem si knoflíky z uniformy a skryl jsem se před skupinou zdivočelých dětí s učitelkami. Jedna z nich začala nepříčetně skákat jednomu dítěti po břiše. Kamarádům jsem navrhl skrýt se do skal.

 

(13)

Viděl jsem a vzápětí i natáčel videokamerou opilé ruské důstojníky, kteří nastupovali do aut. Jednoho ležícího jsem se ptal na hodnost a on mi řekl, že je plukovníkem pozemních sil. Viděl jsem nebe poseté neuvěřitelným množstvím létajících talířů ve tvaru zvonu se třemi řadami světel na každém plavidle. Lidé pro ně byli jen "dobytek" na práci. Někteří lidé se i tajemně ztráceli. Po svém příchodu na Zemi mimozemšťané postupně získávali moc nad strategickými zbraněmi. Na sobě jsem měl oděv podobný pyžamu s kapsami na boku. Bydleli jsme v ubikacích, kde se mohlo i kouřit. Pak se mi podařilo utéci z hlídaného prostoru, až jsem se dostal k osamocenému domu. Dírou ve zdi jsem vlezl dovnitř a pustil jsem si televizi. Po chvíli jsem ji musel vypnout, neboť jsem z okna zahlédl vojenskou jednotku, která hlídala objekty, chytala a rovnou trestala utečence. Snažil jsem se rychle nalézt úkryt. K domu přicházela mladá žena s mužem. Vlezli do domu stejnou dírou, za níž jsem oba překvapil. Dal jsem ženě prst na záda jako zbraň a odzbrojil jsem je. Získal jsem od nich zvláštní zbraň. Přinutil jsem je spolupracovat a oni mne skryli v posteli pod přikrývku mezi sebou. Vojáci prohledali dům a následně odešli. Vše nasvědčovalo tomu, že jsem jim tentokráte unikl.

 

(14)

Po prohlídce nového domu mne dva muži odvezli na motocyklu k hospodě, odkud jsem se snažil dostat rychle pryč, neboť jsem byl s místními hosty v konfliktu. Kousek za hospodou jsem po zídce obešel velikou louži, ale stejně jsem si nabral do holínek. Měl mne čekat náklaďák. Místo očekávaného auta jsem v šeru uviděl červený a bílý čtyřboký jehlan světla (s obdélníkovou základnou) svítící z výšky. Seskočil jsem ze silnice a skutálel jsem se ze stráně asi o 50 metrů níže. Skryl jsem se za další silnicí ve vysoké trávě, kde jsem byl dobře maskován. Na nebi jsem viděl bezhlučný stroj tvarem podobný kombajnu s radarem.

 

(15)

Ležel jsem na lůžku vesmírného korábu přikryt propoceným prostěradlem. Kolem mne prošla žena, která vládla celé Zemi. Oslovil jsem ji křestním jménem a pozdravil jsem ji. Měl jsem zpívat, ale vůbec mi to nešlo. Vládkyně mi dala text v staré angličtině, který jsem na její žádost odrecitoval. Text jsem znal tak z 20 %. Naštěstí vládkyně neznala nic. Líbilo se jí to, a tak mne nechali na pokoji. Zjistil jsem, že na místním shromáždění přišel rozkaz zničit všechny lidi na povrchu Země. Vegetace a zvěř měly zůstat nedotčeny. Vzpomněl jsem si na bojové lodě startující z obrovské vesmírné stanice ke splnění úkolu. Byl to neuvěřitelně hustý provoz směrem ke mně neznámé planetě. Smrt lidí byla rychlá, netrpěli. Uvědomil jsem si, že lidé ze stanice jsou jedinými lidmi, kteří přežili. Nemohli jsme tomu zabránit. Při opravě hodinek jsem si uvědomil, že naše přežití byla pouze náhoda. Mimozemšťané nám brali krev, a proto nás zavlekli na svou stanici. Ze všeho jsem měl velice špatný pocit. Chtěl jsem si v paměti zachovat vše, co se stalo, a spolu s ostatními jsme začali plánovat protiakci. Někomu jsem vysvětloval ovladač s barevnými světélky.

 

(16)

V uzavřeném prostoru (asi vesmírná loď) v jedné místnosti se po zmačknutí tlačítka objevila křesla. Bylo nám řečeno, že jsme narušili bezpečnostní systém. Za to jsem byl odveden do místnosti a posazen na židli blízko klasického radiátoru. Jeden mimozemšťan mne nutil podepsat povolení k nějakému chemickému vymytí zárodků (asi oplodněných vajíček). Vešla krásná žena - místní vládkyně oblečena v modrém kostýmku se šroubovákem v ruce a odvzdušňovala radiátory. Nabídl jsem jí pomoc a ona se na mne pouze nadrženě dívala a kouřila cigaretu. Bylo mi trapně, neboť jsem byl pokládán za sexuální objekt. S vládkyní jsem měl po její práci souložit. Byl jsem vzrušen, ale vůlí jsem se ovládl a chtíči jsem odolal. Za účelem sexu zde bylo více žen a mužů. Využil jsem chvíle, kdy se s vládkyní bavil muž v kostkované košili, a odešel jsem na chodbu. Tušil jsem, že únik je nemožný. Na chodbě mi jedna dvojice potvrdila, že neexistuje možnost úniku.

 

(17)

Příběh z vesmíru. Dvě ženy na vesmírné lodi měly jediný den na velice zajímavý výzkum. Ovšem musely se včas vrátit zpět na mateřskou loď, aby stihly návrat na domovskou planetu. Pokud by to nestihly, mohly by se vrátit na svou planetu až za 70 let. Toto jim bylo oznámeno z mateřské lodi a následně byly ponechány vlastnímu osudu. Najednou se zde objevila vesmírná loď s mužskou posádkou. Navazovali s ženami hovor. Byli to vzbouřenci typu "bohatým bere a chudým dává", kteří dosáhli vysokého postavení mezi lidmi. Na ženách bylo vidět, že je zajímá mužská hrubá síla a násilí vůbec. Byl jsem v poloze svědka bez tělesné účasti. Pouze jsem sledoval děj příběhu bez pocitů i myšlenek.

 

(18)

Z výšky asi 200 metrů jsem viděl vlakové nádraží, kde se několik metrů nad zemí bezhlučně vznášely veliké létající talíře (asi 20 metrů v průměru) a žhnuly čistým ohněm bez jediné známky kouře. Jeden člověk proskočil ohněm do prostoru pod talířem. Pak už jsem byl na zemi a odcházel jsem mezi desítkami kolejí z nádraží. Kolem mne projel velkou rychlostí vlak a vzápětí jeden zprava a druhý zleva. Měl jsem problém se udržet na nohou, ale zvládl jsem to.

 

(19)

Šel jsem v bouřce po ulici a viděl jsem, jak blesky rvaly kusy železa z mostu. Celou scénu dokreslovaly nádherné roje jisker z narušených částí mostu. Ukazoval jsem jev kolemjdoucím lidem a snažil jsem se všechny dostat do bezpečnějších míst. Pak zde přistáli mimozemšťané, kteří nám vládli. Jeden na mne ukázal a přikázal: "Chyťte ho!" Snažil jsem se utéci, ale neměl jsem sebemenší šanci. Povalili mne na zem a strčili mi něco do úst. Tu věc jsem překousl a ztratil jsem vědomí. Vrátil jsem se jako převychovaný a žil jsem v jedné chatrči s nějakou ženou a dětmi. Asi jsem měl, nebo měl mít, s nimi nějaký vztah. Na stěně jsem viděl promítaný obraz anatomie člověka, který byl po chvíli překryt obrazem anatomie hlavy vládnoucích mimozemšťanů. V separaci na převýchově jsem se naučil nějakou hru a vládci mne vybídli si ji s nimi zahrát. Při hře jejich princ dostal epileptický záchvat či něco podobného. Jako lék a prevenci dýchali nějaký plyn z trubice. Několik mimozemšťanů odnášelo prince zkrouceného bolestí pryč a řvali na nás, abychom se nedívali. Opodál jsem viděl mladou, asi pětiletou dívenku svázanou. Měla trpět jako princ.

 

(20)

Nastoupil jsem spolu s několika lidmi do modulu kosmické lodi, která se určitě nacházela v kosmu. Měli jsme se s modulem někam přesunout a při prohlídce jsme objevili past. V jedné boční kajutě byly do vody naházeny hadry, které po určité době měly začít chemicky reagovat s vodou a uvolňovat nějakou látku, jejíž účinky jsme neznali. Hadry jsme vytáhli z vody a vyždímali. Když jsme je rozvěsili na sušení, objevili jsme zde ukrytou ženu, která patřila k rase útočící na nás "chemickými hadry". Muž, který se mnou ženu objevil, ji chtěl na místě utopit. Žena byla téměř nahá a mne napadla myšlenka na soulož s ní. Po malé chvíli jsem se vzpamatoval a sex jsem odmítl. Řekl jsem, že ji vezmeme na naši loď, aby neprozradila naše cíle.

Zúčastnil jsem se dálkového pochodu a v úseku za jedním městem jsem viděl na nebi přelétávat směrem, kterým jsem šel, spoustu cizích vesmírných lodí. Bylo je spíše slyšet a nepříjemné zvuky jejich motorů mi rezonovaly až v morku kostí. Zvuky některých typů lodí mi způsobovaly trýznivou bolest. Na nebi jsem občas rozeznával světla lodí a výjimečně jejich zakulacené tvary ukryté v chomáčcích mraků. V chudinské čtvrti jsem sešel z cesty a skočil jsem na travnatou terasovitou zahrádku místních lidí (asi cikánů). Poprosil jsem je, zda mohu sledovat UFO od nich. Souhlasili. Přímo před námi přistála obrovská, částečně průhledná loď velikosti 3-4 patrového domu. Jeden z vystoupivších mimozemšťanů nám oznámil, že je velitelem této oblasti. Všichni lidé s místním bydlištěm měli být převzati do jeho správy. Měl jsem jiné bydliště, a tak jsem popošel za dům a plánoval si útěk do známých hor. Útěk byl po několika vteřinách zmařen, neboť skupina čtyř mimozemšťanů začala prohledávat domy. Stál jsem před nimi jen v košili. Dívali se na sebe a mluvili o nějakých "Holanďanech", kteří téměř všichni padli v boji. Byla to jejich bojová jednotka. Až na zvláštní oči byli dosti podobní lidem. U nosu měli víčka jakoby nateklá a podlouhlé oči ve tvaru protáhlé slzy. Přestože jsem byl v pasti, byl jsem úplně klidný. Jednomu jsem dokonce snad ze slušnosti podal ruku na přivítanou.

Byl jsem přičleněn do jedné skupiny, kde bylo asi 5 či 6 mimozemských žen. Ony mne obklopily, a tak jsem se ocitl uprostřed. Nevěděl jsem, zda má dojít k sexu, kastraci či jiné aktivitě z jejich strany. Byl jsem klidný a nevzrušený. Chytil jsem jednu ženu kolem pasu a otočil jsem se s ní, čímž se ona dostala dovnitř hloučku žen a já na obvod. Odešel jsem od nich. Pak jsem s další skupinou, tentokráte asi 20 mužů (ženy zde žádné nebyly), přišel k podivné chatě postavené na stromě. Všichni jsme vylezli přes jedno podlaží nahoru, kde jsme se těsně jeden vedle druhého ukládali ke spánku. Přikryl jsem se kusem bílého hedvábného padáku a chtěl jsem spát. Někdo rezolutně rozhodl, že zde nemám co dělat a musím okamžitě odejít. Divil jsem se, že mi nevzali padák, neboť se obávali nočního chladu. Odmítnut oběma skupinami (vlastní zásluhou) jsem se ocitl uprostřed podivného bojiště, kde proti sobě stála dvě vojska. Snad jsem ještě částečně patřil na jednu z bojujících stran. Jednoho staršího muže jsem úderem ruky trochu omráčil a dovlekl jsem ho do náruče ženy bojující na druhé straně. Oba se vzájemně objímali a šťastni zapomněli na boj. Viděl jsem sexuální chtíč a závist neuspokojených zejména na ženách. Uspokojoval jsem touhy žen házením mužů do jejich chtivého objetí. Bojující řady počaly řídnout. Znal jsem předpověď výsledku této bitvy, kdy měl být jeden generál na hlavu poražen. Ovšem po sloučení vzájemně nepřátelských sil se předpověď nevyplnila a vše skončilo neutralizací obou bojechtivých stran. Jen hrstka zbylých počala stoupat krásným lesem do nedalekých hor. Nad hranicí lesa jsme přecházeli po hřebenu mezi jezírky, k mému překvapení plných špinavé hnědé vody. Věděl jsem, že normálně jsou jezírka křišťálově čistá. Jednou jsem vlastní nepozorností do hnědého jezírka spadl, abych se po chvilince dostal zpět na pevnou zem. Velice jsem se divil, že jsem byl celý suchý včetně bot. Pokračovali jsme v cestě a před námi se objevily ve sněhu záhadné stopy. Jeden z nás stopy po indiánském způsobu rozluštil a řekl, že před námi jde jedna skupina, která vleče nosítka se zraněným člověkem. Po chvíli jsme došli ke starému maličkému hřbitovu.

 

(21)

Spolu s jednou ženou a kamarádem jsem před podnikem, v němž pracuji, uviděl nad západním obzorem obrovský měsíc. Upozornil jsem na něj a říkal jsem jim: "Vždyť to není náš Měsíc." Další měsíc byl nad obzorem o kousek výš nad jihojihozápadem, asi v 1/3 cesty po obloze. Obloha v tom místě nebyla úplně jasná a náš Měsíc svítil občas přes mraky či mlžný opar. Nový měsíc byl 3 x větší a pohyboval se rychle. Na povrchu měsíce bylo vidět, že jeho kůra pracuje. Připadalo mi to, jako by tam lezly obrovské housenky. Neměl rezavou barvu jako měsíc, na který jsem si vzpomněl, ale byl vybledlý. Vzpomněl jsem si i na proroka Nostradama a jeho vize nového Měsíce. Oba Měsíce vycházely na západě a putovaly oblohou na východ. Takže to muselo být po přetočení Země. Nad obzorem přelétla vesmírná loď velkých rozměrů a stejnoměrných tvarů několika hlubokých talířů nad sebou. Proti šla skupina mimozemšťanů. Chtěl jsem být od nich co možná nejdál. Při pohledu na vždy nevěřícího kamaráda jsem si uvědomil, že právě racionalisty potkává syndrom UFO nejvíce. Se ženou a kamarádem jsem vešel do bran podniku, kam za námi nemohli. Na druhém konci závodu jsme nasedli do bílého kabrioletu a jeli k bráně tak, aby nás mimozemšťané neviděli a nepoznali. Před námi byla rozbitá lampa. Pomyslel jsem si, že asi někdo jel opilý. Opodál ležela motorka a kus karosérie auta. Pak jsme sjížděli ze stráně a už jsme neměli auto, ale seděli jsme každý na jedněch saních. Kolem vyvěrala křišťálově čistá voda. Bylo to prameniště řek. Chtěl jsem jít nepozorovaně přes les, ale byl tak hustý, že se do něj nedalo ani vstoupit. Šli jsme tedy podél lesa na okraji prameniště až k horolezecké stěně, kde lidé trénovali výstupy. To už místo ženy a muže byli se mnou otec a matka.

 

(22)

Přišel jsem z výletu a večer mi najednou začalo být hodně špatně. Tak jsem si šel lehnout a měl jsem šílené bolesti a moc dobře mi nebylo. Nemohl jsem celou noc usnout a tak jsem jen čekal na to, kdy to přejde.

Najednou jsem začal slyšet hlasy a viděl jsem se v přítomnosti mimozemšťanů, kteří byli vysocí a velmi krásní. Těžko je dokážu popsat stačí snad jen, že byli opravdu nádherní a neměli tělo jako lidé. Cítil jsem, že ani já už se nenacházím v lidském těle. Byl ze mě malý mimozemšťan a měl jsem takovou hnědou kůži, hlavu jako ET a hrozně velké oči. Cítil jsem, že jsem hodně mladý a v tom mimozemském těle jsem si připadal úplně úžasně. Jediné, co mělo podobné s mým lidským tělem, byly ruce. Cítil jsem je, jako by byly stejné, ale měly samozřejmě jinou velikost i barvu.

Pak jsem vstoupil do dveří, z nichž vycházelo bílé světlo - trošku do modra a v místnosti byli zase úplně jiní mimozemšťané. Ty místnosti měly podlahy a stěny z nějakého kovu, takže jsem možná byl na nějaké vesmírné lodi. Ti mimozemšťani byli zase opravdu super - skvělí, laskaví, milí a strašně mírumilovní, moc hodní. Měli modro bílou kůži, skafandry a zvláštní zajímavou hlavu i tvář. Ukázali mi jednoho mimozemšťana, malé dítě, které mělo napůl lidské tělo a napůl tělo mimozemské, ale hodně se podobalo člověku a na zemi by zapadlo. Řekli mi, že je to můj syn, byl nádherný a i ten zážitek byl hodně skvělý a že ho vyrobili pomocí mých genů. Cítil jsem se skvěle, že mám syna a on na mě krásně koukal, ale nemohl jsem ho obejmout - abych na něj nepřenesl moje bakterie z té nemoci, co jsem měl. Nádherný.

Potom jsem se viděl na jiné planetě venku zavřený ve skleněné posteli na louce se žlutou trávou a někde vzadu se třpytila a zářila bílá věž. Moje tělo bylo mimozemské a já jsem byl připojen k virtuální realitě. Řekli mi, že hraju velmi nebezpečnou hru, která je zde na zemi, protože se tam, odkud jsem, nudím. To jsem nějak nemohl vstřebat a začal jsem se celý třást a snažil jsem se probudit. Snažil jsem se odpojit od přístrojů, ale nešlo to. Probudil jsem se doma, třásl jsem se, ale moje setkání ještě nebylo u konce. Díky tomuhle jsem pochopil, jaká je virtuální realita na světě, a že většina je iluze. Také mi řekli, že svět byl/je napůl dobrý a napůl špatný, ale že v současnosti je 90 procent lidí pod vlivem špatných sil, které živí svým strachem. Najednou mi bylo vše jedno, nechtěl jsem být ani špatný ani dobrý, nechtěl jsem vzestup ani sestup, nechtěl jsem nic, chtěl jsem jen být v přítomnosti těch skvělých laskavých mimozemšťanů, kde jsem se cítil tak dobře.

Ale dostal jsem ještě něco, najednou jsem poznal, že moje tělo zde na zemi není lidské, že jsem robot. Postaveno z materiálu, abych měl tělo tak měkké a podobné jako ostatní. Úplně jsem v sobě cítil malinkaté hadičky, kterými proudí výživa. Chvilku jsem nemohl ovládat některé nervy a svaly, takže když jsem chodil, byl jsem skloněný atd.
Nakonec mi mimozemšťané, které jsem potkal na začátku řekli, že staví lodě a když přijedou, že se nemusím bát a mohu klidně nastoupit. Ty mimozemšťany poznám vždycky, tak se nemohu splést. Dále jsem v setkání nemohl pokračovat, protože bylo velmi emotivní, a vrátil jsem se a probudil zpátky na Zemi.
Témata:

 

(23)

Jeden den se mi zdál sen, kdy jsem se ocitla na neznámém místě.. louka, lesy a nějaká chata s terasou. Byli jsme tam asi tři, nebo čtyři kamarádi. Ale z ničeho nic se tam odkudsi objevili jiní "lidé", vypadali jako my, ale měli jemně vrásčitou kůži, malinko mlhavou.. pamatuji si na jednoho muže, který se na mě upřeně díval a já najednou věděla, že jsou to oni.. ti druzí.. mimozemští. Byla jsem malinko v šoku, ale tak nějak šťastná, že jsem je konečně potkala. Předali mi mnoho důležitých informací, které si teď bohužel nepamatuji. Když odlétali, věděla jsem, že je ještě uvidím... cítila jsem, že se ještě setkáme. Ráno jsem vstala, a celý den jsem nad tím přemýšlela, a mrzí mě, že si nepamatuji, co že mi to předali za poselství. Druhý sen, asi o týden později byl jiný.. moc jiný.. spíše děsivý. Byla jsem v nějaké místnosti, možná můj byt, netuším, byl večer, nebyla jsem tam ale sama, byl se mnou nějaký muž, nevím, kdo to byl, jen jsem cítila, že je mi nějak blízký... uviděla jsem světla svítící do pokoje.. podívala jsem se z okna a uviděla 16 létajících talířů, skoro jsem schopna je popsat, šedé diskovitého tvaru s blikajícími okýnky různých barev, cítila jsem strach, cítila jsem, že toto není setkání mírové, ale právě naopak. Věděla jsem, že už k nám lítají normálně, věděla jsem, že o tom ví i lidé v okolí, všichni se báli.. já se schovávala u postele, když v tom přes okno svítilo červené světlo, jakoby laserový paprsek, a dotkl se mé levé ruky nad zápěstím. Cítila jsem v tom bodě píchnutí a horko. Měla jsem pocit, že se mi spálí kůže, v tom jsem se probudila, bylo asi dvě hodiny v noci. Pak už jsem skoro nespala.

 

(24)

Jdu za noci ulicemi nějakého města. Na nebi se objevují meziplanetární engins (stroje) a všichni lidé prchají. Stroje vypadají jako velké ocelové doutníky. Já neutíkám. Jeden ze strojů rychlým pohybem míří na mě. Pomyslím si, že profesor Jung je toho názoru, že člověk nemá utíkat, a tak zůstávám tedy stát a hledím stroji vstříc. Zepředu vypadá zblízka jako kruhově zakulacené oko, zpola modré, zpola bílé.

Nemocniční pokoj: do pokoje přicházejí oba moji šéfové a velmi znepokojení se informují u sestry, která je přijímá, jak se mi daří. Sestra jim odpovídá, že od pouhého pohledu mně to spálilo celou tvář, a tu si teprve povšimnu, že se hovoří o mně a že mám obvázanou celou hlavu, ačkoli to nemohu vidět.

 

(25)

Stojí na zahradě, když nad ní byl náhle slyšet hukot motoru. Sedla si na zahradní zídku, aby se podívala, "co se děje". Objevuje se černý kovový útvar a krouží kolem ní: je to velký kovový létající pavouk s velkýma tmavýma očima. Má kulatý tvar. Je to nový, zvláštní druh letadla. Z trupu pavouka zaznívá slavnostně hlasitý, zřetelný hlas, který říká modlitbu, jež má být pro všechny - jak pro obyvatele země, tak pro pasažéry pavouka - jakýmsi upozorněním, jakýmsi napomenutím. Smysl té modlitby je: "Uveď nás dolů a drž nás tam v bezpečí … Vynes nás do výše!" Se zahradou sousedí velká správní budova, v níž jsou přijímána mezinárodní usnesení. Pavouk podivuhodným hloubkovým letem přelétá blízko oken budovy zřejmě za tím účelem, aby hlasem ovlivnil obyvatele domu a ukázal cestu, která umožní mír, totiž cestu k vnitřnímu, tajemnému světu. Obyvatelé mají přijímat smírná usnesení. V zahradě jsou ještě jiní diváci. Snící žena se cítí poněkud v rozpacích, poněvadž není úplně oblečena.

 

(26)

Stála jsem s nějakým (neurčitým) mužem pod širým nebem na nějakém náměstí nebo v kruhovém centru města. Byla noc a pozorovali jsme nebe. Pojednou jsem uviděla, jak se k nám jako z velké dálky přibližuje něco kulatého a světélkujícího. Čím více se to přibližovalo, tím to bylo větší. Pomyslela jsem si, že je to létající talíř. Byl to obrovský kulatý světelný kruh, který nakonec zakryl celé nebe. Přiblížil se natolik, že jsem na jeho palubě viděla chodit lidi sem a tam jako na nějaké lodi. Zprvu jsem myslela, že je to skutečnost. Otočila jsem se a spatřila jsem ve výšce za sebou kohosi s filmovým projektorem. Za námi byla jakási budova, snad nějaký hotel. Ti lidé byli nahoře ve výši a promítali ten obraz na nebe. Řekla jsem to každému, kdo byl poblíž. Potom jsem se ocitla v jakémsi ateliéru. Byli tam dva producenti - konkurenti, oba staří lidé. Chodila jsem od jednoho k druhému a hovořila s nimi o své roli, kterou jsem měla v jejich snímcích hrát. Účastnilo se toho mnoho dívek, některé z nich jsem znala. Jeden z producentů tuto záležitost s létajícími talíři řídil. Oba dělali filmovou sci-fi a já jsem byla určena, abych v ní hrála hlavní roli.

 

(27)

Byl jsem spolu s jinými lidmi na vrcholku nějakého kopce, z něhož byl výhled na pěknou, širou, vlnitou krajinu, která byla pokryta bujnou zelení.

Tu se pojednou před námi vznášel létající talíř, setrvával tiše ve výši našich očí a stál jasně a zřetelně ve slunečním světle. Nevypadal jako nějaký stroj, ale jako nějaká ryba z mořských hlubin, kulatá a plochá, ovšem obrovských rozměrů. (Jeho průměr byl asi deset až patnáct metrů.) Celé těleso pokrývaly modrošedobílé skvrnky. Jeho okraje se neustále vlnily a chvěly současně; sloužily jako veslo a kormidlo.

Tato bytost začala kolem nás kroužit a pak jedním rázem, jako vystřelena z děla vylétla přímočaře vzhůru do modrého nebe, znovu se přiřítila nepředstavitelnou rychlostí dolů a prováděla další oblouky kolem našeho kopce. Dělala to zjevně v souvislosti s námi. (Když se jednou přiblížila úplně blízko, jevila se mnohem menší a připomínala něco jako kladivouna.)

Přistálo to nějak v naší blízkosti … Jeden pasažér vystoupil a kráčel přímo ke mně. (jakási žena podobná člověku?) Lidé se rozprchli a pozorujíce nás čekali v uctivé vzdálenosti.

Žena mně řekla, že mě na onom druhém světě (z něhož přišla) dobře znají a pozorují, jak plním svůj úkol (misi?).

Hovořila přísným, skoro výhružným tónem a zdálo se, že přikládá tomu, co mně bylo uloženo, velký význam.

 

(28)

Na naši planetu se dostali mimozemšťané. Přiletěli na obrovské kometě. Mají obrovské uši, tři prsty, a vypadají směšně. Hrozně se směju, připadá mi to absurdní a říkám si - tak přece ty hloupé televizní seriály měly pravdu! A nejde mi do hlavy, jak to mohli (režiséři) vědět.

Jenže mimozemšťané jsou zlí a brzy planetu ovládnou, z lidí jsou otroci. Celý den pro ně musím okopávat hlávkový salát (u sestřenice ve skleníku na dvoře).

Do skleníku za mnou přichází mimozemšťan, něco po mně chce. Ukopu ho motykou k smrti (vlastně to byla sekyra).

Mimozemšťané prchají v kosmické lodi - loď doslova: je to nafukovací balón, ale místo koše je oprýskaný motorový člun obalený rybářskými sítěmi. Z lodi crčí voda. Mimozemšťané umírají, dýchají totiž žábrami.

 

(29)

Na mýtince v horách byla jakási průhledná krychle,ve které tancovalo spousta lidí, takže se tam ani nemohli moc hýbat. Potom nám někdo řekl, že nás unesli mimozemšťané. Jeli jsme lanovkou dolů. Sjeli jsme níž, kde mimozemšťané hráli golf, i na vodě, vypadali úplně jako lidi.

 

(30)

Dodnes nevím, jestli to před 22 lety byl sen. Uprostřed noci mě probudilo pronikavé světlo. Věděla jsem, že UFO prohledává paprskem dům a že hledají mě. Vyskočila jsem, utíkala se schovat na druhou stranu domu, ale tam bylo světlo také. Schovala jsem se do kouta a s hrůzou čekala. Věděla jsem, že nemám šanci, že mě neomylně najdou. Co bylo dál nevím. Sen skončil.

Loni jsem viděla proletět oblohou 3 hvězdy ve tvaru trojúhelníku. Možná UFO. Pak se mi zdálo o mimozemšťanech. Byla jsem se spoustou vyděšených lidí v tělocvičně. Mimozemšťané naháněli a odváděli lidi, ubližovali jim. Vypadali jako lidé, jen obličej měli ztuhlý bez emocí, jako masku. Manžel měl hlavu zahalenou modrým oblakem; třepal hlavou jako šílený, aby se oblaku zbavil, ale nešlo to. Věděla jsem, že mu něco dělají s mozkem a že je konec. Na zemi ležela malá holčička, zahalená růžovým rosolem, který ji rozpouštěl. Necítila jsem soucit, věděla jsem, že jde o život a něco podobného čeká každého. Nikdo nebyl schopen myslet na blízké, jen na sebe. Mimozemšťané ze mě udělali apatickou loutku, která ví, že se nedá nic dělat. Mladík přede mnou strčil obličej do prohlubně na stole a vytáhl ho přetavený, jako když se vylisuje věc. Přesvědčovali mě, že to musí být, že všichni musíme být stejní.

Pocity ze snu: hrůza očekávání cizího, nepochopitelného. Naprostá cizost mimozemšťanů: nemohou vědět, že nám ubližují, naši hrůzu a bolest neznají. Sen mě obohatil o další duševní rozměr: pochopila jsem, že můžeme ubližovat, ani o tom nevíme, protože jsme jiní.

 

(31)

Bez úvodu jsem stála v létajícím objektu - UFO. Fascinovaně jsem hleděla oknem ven na úchvatný pohled, pro který nemám slova. Prostor venku jsem vnímala nejen očima, ale celým tělem.

Nahoře vlevo spirála galaxie, škála barev a celková nádhera se nedá popsat. Z modrofialové přecházela přes světle modrou do oranžové vpravo dole. Křížem zleva dole se přes celou plochu táhla stříbrná mlhovina plná zářících sluncí jako diamanty. Byla jsem plná nádherných pocitů a v duchu jsem si říkala, že taková krása snad ani není možná. Podvědomě jsem vycítila, že za mnou stojí muž, který mi telepaticky říká, že to není náš známý vesmír, ale že to je jiný vesmír, který neznáme a netušíme, že existuje.

Najednou jsem stála v moři. Nádherná písčitá pláž, žlutohnědý jemný písek. Voda nádherně modrá, naprosto čistá, průsvitná až na dno. Na obzoru se moře stýkalo s nádherně modrou oblohou. Opět jsem si uvědomila, že za mnou stojí ta osoba z lodi a telepaticky se ptá, proč nejdu dál do moře. Telepaticky jsem se ptala, proč nejsou nikde žádné rostliny ani živočichové. Na to sdělil, že to je mladá planeta, kde ještě nic není.

 

(32)

Díval jsem se na zeď, ve které se najednou začaly objevovat lidské tváře. Nejednou jsem před sebou viděl skupinku malých lidí, kteří viseli ve vzduchu těsně nad trávníkem; nevypadalo to, že by si nějak lámali hlavu s přitažlivostí. Přemítal jsem, odkud se tak najednou zjevili - určitě odnikud nepřišli. Vynořili se přímo ze vzduchu - vystoupili z UFO? Povídali si letmo mezi sebou a na mě zírali a dělali gesta, že mě zvou k sobě, jako že něco uvidím. Potřásl jsem hlavou a důkladně si protřel oči. Když jsem je otevřel, viděl jsem pulzující světýlka, jakoby energetická pole, rozprostírající se před mým pohledem, kam jsem pohlédl. Vypadalo to jako tenoučký závoj, překrásné fluoreskující barvy skládající se a rozkládající do tvaru mandaly.

Vstoupil jsem přímo do toho mračna a náhle jsem věděl, že se v něm mohu přemisťovat, jak se mi zachce, prolínat se od souhvězdí k souhvězdí po celé obloze. Moje tělo přitom nebylo, respektive neputovalo s vědomím. Stál jsem na plošině uvnitř vnitřního válce obří kosmické lodi jako z Hvězdných válek. Stál jsem nad šachtou, která sahala snad kilometry hluboko. Pohlížel jsem do šachty, na kovovou konstrukci, vlastně páteř lodi. Najednou jsem si uvědomil, že se dívám do sebe, do svého nitra, jako bych viděl svůj hrudní koš a páteř zevnitř. Pochopil jsem, že je to jedno - že všechno, co je, v celém vesmíru, sestává z totožných struktur, elementárních geometrických tvarů. Samozřejmě že to znám z literatury a z rovnic, se kterými pracuji. Ale teď jsem to viděl a prožíval své vidění. Viděl jsem buňky ve svém oku, prolínající se do struktur kosmické lodi, a zároveň průzorem hvězdy na nebi (jiné než při pohledu ze Země) - všechno sestávalo z totožných jednoduchých tvarů. Moje vidění se prolínalo jako ve filmu - chvíli jsem byl jenom pulsující vědomí, prolínající se do bleskurychle přemisťujících se struktur. Chvíli jsem byl ve svém těle na lodi. Poblíž postávaly nebo se procházely osoby nějaké neznámé rasy. Zdá se, že jsme spolu nějak komunikovali, protože vždycky když jsem se chtěl na něco zeptat, v tom okamžiku už jsem znal odpověď. Jako by mi něco vysílalo zprávu: vždyť to všechno máš v sobě, jen naslouchej…

 

Text: Ladislav Zelinka

ladislavzelinka@seznam.cz

Zdroj: Exopolitika.cz

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

 

november 20, 2011 18:34 popoludní
  • Komentáre

5 Komentáre

  1. Obrázok používateľa Dominika*
    Dominika*november 20, 2011 18:59 popoludní

    Komentár: 

    Nedávno sa mi sníval tento sen:
    Spala som vo svojej izbe.Zrazu som sa zobudila a otočila som sa.A asi dva metre od postele som videla stáť tri bytosti.
    Neboli nízke a ani vysoké , mali priemernú výšku.Vyzerali tak slizko , farba ich pokožky bola taká maslová.Hlavy mali veľké a boli také natiahnuté , neviem ako by som to inak povedala akoby im vysel taký veľký mozog.Jedna z tých bytostí začala niečo šuškať druhej.Ďalej sa už nepamätám :D

  2. Obrázok používateľa JJ
    JJnovember 20, 2011 20:32 popoludní

    Komentár: 

    Sny sú veľkou záhadou. Prežil som mnohé absurdnosti (aj únos mimozemšťanov čo nebolo vrcholom ľadovca :) ). Spočiatku šok, ale postupom času som zistil, že mozog je veľmi ovplyvniteľní energetickými zmenami či už mesiaca alebo našej zeme(videl som experiment, kde mladíkovi pustili do hlavy nízke impulzy elektriny a on mal pocit akoby bol v pekle). Samozrejme aj naše nálady, emócie a hlavne informácie alebo zážitky toho dňa veľmi silne ovplyvňujú náš spánok.
    Kto vie ako by odpovedali na únosy ufo lucidní snívajúci ? Aj mne sa občas podarí ovládnuť a uvedomiť si sen, ale je to náhodne nie vyvolané preto za nich hovoriť nebudem.
    Takže skôr ako začneme hovoriť o únose treba nad tým trochu pouvažovať s chladnou hlavou.
    http://www.youtube.com/watch?v=r8Zp_3dwask
    http://www.aktuality.sk/clanok/196567/pokrok-na-ceste-k-citaniu-snov/

  3. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymnovember 20, 2011 21:32 popoludní

    Komentár: 

    vždy som si robila srandu zo svokry, ktora verila na UFO. mne to pripadalo take nerealne až...kym sa mi tiez nezačali diať podivne príhody a ked som sa radila s mnohými jasnovidcami a psychotronikmi, tak vraj mám kontakt. bola som z toho cela vystrašená nechcela som veriť, že je to možné. vsetko vsak nasvedčovalo, že je to pravda. zo 16 na 17novembra som mala taky polosen. nebola som hore, ani som nespala. ked tu zrazu som citila ako zboku postele do mojho brucha sa nasuva hadica cca 1cm a do oststnych časti tela male hadičky. podotykam, že nepozeram tv a ani ziadne filmy takehoto typu, brrr. citila som sa ako stuhnuta achcela som kričať, drgala som rukou do manžela, ktory vlastne teraz nespi so mnou, lebo je chory, ale vtedy tam bol, no ten sa vobec nevedel zobudiť. tak som začala kričať, vlastne chrčať, až na to prišla dcera, že čo sa deje. chvalabohu, že prišla a prebrala ma z toho. len to viem, že myslou mi bežali myšlienky, že sa nechcem dostať do systemu. neviem, čo to malo znamenať a zrejme sa ani nedozviem.

  4. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymnovember 23, 2011 11:05 dopoludnia

    Komentár: 

    Všichni většinou máte špatný zážitek ,já pro změnu zase hezký.Byla jsem ve věku 12.let .A ráno když jsem se probudila sem si vzpoměla na sen co jsem tu noc měla.mám to uloženo dodnes,nikde jsem s tím nebyla ,ani na reg.ter.Ale možná by to stálo za to. Sen-jsme dvě,stejně staré ,chodíme do stejné třídy ,máme na sobě stříbrné kombinézy a jsme ve výtahu,možná to nebyl výtah ale pro mne v tu chvíli ano.Poněvadš to byla malá místnost.Byl tam s náma muž a ten nám musel píchnout injekci aby jsme to zvládli a mohli být s ostatními nevím jestli mimozemskými nebo lidmi ze země.-Byla jsem tam asi 2.krát ale mám pocit že se mi tam chce vrátit i když tam byla podmínkou pro vstup ta injekce.O snu jsem po 10.letech řekla mojí spolužačce nic si nepamatuje ,docela mě to mrzelo.Že to byl asi opravdu jen sen. Ale já to mám jak fakt ,který jsem prožila.

  5. Obrázok používateľa Haraburde
    Haraburdenovember 23, 2011 17:12 popoludní

    Komentár: 

    To ze si to ona nepamata, neznamena ze sa to nestalo.
    Sen nieje iba vyplod mozgu, ale realita 4d, 5d, alebo az 6d rozmeru, to zalezi na tom kam ste schopný sa az dostat.

    Ja osobne mam viacej pripadov, kde ja a dotycna osoba, ktora sa v tom sne nachadzala,resp. sme spolu zazivali dane udalosti, si sen pamatame, tak ako ked sa so znamym stretnete niekde na ulici a obidvaja si pamatate, ze ste sa stretli. Ale ten sen sa nemusi snivat obom ludom v jednu a tu istu noc. Vam sa sniva v jednu noc a tej druhej osobe napriklad za tyzden. Pretoze v sne plynie cas inym
    sposobom ako v bdelom stave. Nije linearny.

    S mimozenstanmi v sne mam tiez skusenost, az s tym rozdielom, ze ich lietajuce lode ,alebo taniere casto nahanam ja a nie oni mna. Samozrejme ze pritom lietam.
    Ja osobne som este nestretol takzvaných sedích, stretol som len mimozenstanov podobných ludom.

    Jeden z takych snov bol, ze som zase raz nahanal jeden tanier, mal asi tak meter aj pol v priemere a ked som ho chytil a otvoril podobne ako plasovu dozu do mikrovlnky, sa v nom nachadzal mimozemstan asi 50cm vysoky, no celko mi pripominal Yodu zo starwars, alebo japonskeho boha Dogu.

    Sen je neobmedzena realita, len sa ich treba naucit ovladat, uvedomit si ze spim a potom sen neovpivnuje vas, ale vy ovplivnujete vedome sen.

    Len myslienkou dokazete pretvarat (hmotu)energiu. V snovej realita 4d typu, mozete cestovat priestorom takmer rychlostou svetla ,alebo skokovo.
    Pokial sa dostanete az na uroven 5d priestoru, tak si uvedomite, ze uz sa vpodstate nepohybujete vy priestorom ale priestor okolo vas. Tým chcem povedat, ze len myslienkov sa da zakryvovat priestor a byt az v napriklad troch rozlicnych casoc, z pohladu minulost, pritomnost, buducnost v jeden konkretny okamih.

    Aby som to priblizil pre lahsie pochopenie, mal som sen v ktorom som levitoval vo vyske asi 5 poschodia a pozeral sa na panelak v ktorom byvam. Ked som sa lepsie pozrel, vsimol som si ze ten panelak a jeho okolie je v 3 rozlicnych casoch,Je to ako keby, kresba budovy na troch priesvitných fóliach, ktoré sú cez seba prekryté a spolu vytvárajú celistvý obrázok,. Na každej vrstve je tá istá budova zachytená v rozličných stavoch. Na 1. fólií je budova rozostavaná, na 2. fólií je budova kompletne dokončená s pekne novou fasádou a na 3. fólií je budova už poznačená zubom času,teda stará ošarpaná.

    Toto je lucidne snivanie, tuto schopnost ma kazdy je to len cvik mysle. Ale ani mne sa to nepodari vzdy si uvedomit ze spim. Ak ste priliz unavený, alebo psychicky nevyrovnaný, bez energie, tak na taketo ulety treba rovno zabudnut, alebo ak si aj uvedomite ze je to sen, tak nemate ziadne schopnosti ako lietanie a vytvaranie predstav.
    V skratke, bez energie to nejede.

 

 

Top