Objav komplikovaného komplexu Huaka Rajada v Peru, ukrývajúceho pozostatky mocného bojovníka, kňaza a jeho sprievodu, pochovaného s veľkým bohatstvom, je považovaný za jeden z najvýznamnejších archeologických objavov, ku ktorým v Južnej Amerike došlo... ►OBRÁZOK DŇA

POLTERGEISTI II.

Několik objektů se pohnulo, když stál Roger, dvanáctiletý chlapec, blízko nich, ale nebyl jsem poblíž, a tak jsem to neviděl. Stalo se to u něj doma v Kentucky v prosinci 1968. Zůstal jsem tedy Rogerovi nablízku, jak jen jsem mohl. Jednou šel do kuchyně zatímco jsem ho následoval metr za ním. Když došel do prostoru mezi umyvadlem a kuchyňským stolem, otočil se a podíval se na mě. V tom momentu stůl vyskočil do vzduchu, otočil se o 45 stupňů a dopadl zpátky na opěradla židlí stojících okolo něj; všechny čtyři nohy zůstaly nad zemí. Nikdo jiný tam nebyl a já nebyl schopen přijít na jakékoli rozumné vysvětlení této události (Roll, 1976, s. 134).

 

Hlavní projevy

 

Pohyby, zvuky, světlo a voda

Ze 116 případů 105 zahrnovalo opakující se přemisťování objektů. Dále 63 případů, kde byly nárazové zvuky, obvykle ťukání nebo klepání, ale někdy i třaskavé zvuky (když dále budu mluvit o zvucích, tak myslím takovéto). V 55 byly pohyby i zvuky zároveň. V 50 pohyby, ale ne zvuky, a v 8 zvuky, ale žádné pohyby. V 10 se objevila světla, ale pouze jediný, Claytonský případ (Roll, 1976, s. 59-69), sestával celý jen ze záblesků světel. Ve dvou případech se objevila voda jako jediný jev (Bender, 1974, s. 138-141; Cox, 1961, s. 68-69).

Podíváme-li se na rozložení případů ve čtyřech časových obdobích, vidíme, že poměr výskytu pohybů a nárazových zvuků zůstává přibližně stejný. Počet případů s pohybem je 16, 24, 36 a 29 z celkového počtu a se zvukem 11, 15, 20 a 17.

Někdy bylo řečeno, že objekt, který se pohyboval, byl na dotek teplý. Ze 105 případů s pohybujícími se objekty, v šesti byl některý objekt teplý nebo horký. Z celkových 116 se v sedmi hovoří o chladných místech nebo pocitech chladu a v jednom o místnosti, která byla horká.

J. Palmer vznesl otázku, založenou na dvou svých studiích (Palmer, 1974; Pratt a Palmer, 1976), jestli případy RSPK mají sklon začínat zvuky a vyvinout se v pohyby. Ve 31 případech, kde známe pořadí, 17 začalo zvuky a 14 pohyby. Mírný rozdíl vzniknul ve čtvrtém období, kdy byl poměr sedm ku dvěma. Přestože vcelku rozdíl není důležitý, nemělo by se zapomínat, že zvukové jevy nemusí být vždy hlášeny, nebo jsou pomíjeny, a že tato tendence mohla být v poslední době snížena důkladnějším vyšetřováním. Jinými slovy, kdybychom měli více informací, mohli bychom zjistit, že velkou část případů s pohybem předcházely zvuky.

 

Trvání

Trvání jevů RSPK kolísá od 1 dne po 6 let. Průměr pro 98 případů, o kterých máme tento údaj, je 5.1 měsíce. Medián je však pouze 2 měsíce. Podíváme-li se na 4 období zvlášť, průměrné trvání je 9.6 měsíce, 4.15 měsíce, 2.5 měsíce a 5.5 měsíce. Mediány jsou: 3 měsíce, 2 měsíce, 1.3 měsíce, 1. 95 měsíce. Výchylky jsou způsobeny hlavně dlouhotrvajícími případy v první a poslední periodě.

 

Efekt slábnutí

V únoru 1921 byla paní Ernest Sauerbreyová z Hopfgartenu v Německu těžce nemocná a navíc byla sužována nevysvětlitelným klepáním a pohyby předmětů. V přítomnosti policejního komisaře Pheila z Weimaru docházelo k pohybům předmětů, i když u nich nikdo nebyl. Pheil sdělil: „Jeden strážník položil džbánek s vodou dva metry od paní Sauerbreyové. Ve chvíli, kdy se otočil, byl džbánek v pohybu. To samé se stalo s miskou s vodou.“ Případ se dostal před soud a soudce, soudní rada Thierbach pozoroval, že „obecně řečeno tyto pohyby byly význačnější úměrně k blízkosti paní Sauerbreyové“ (Schrenck-Notzig, 1922, s. 204; osobně chápu „význačnější“ jako početnější).

Efekt blízkosti, nebo jinak, snižování počtu příhod s rostoucí vzdáleností od ústřední osoby, posiluje dojem, že on nebo ona je původcem tohoto jevu. Tento efekt může být předveden pouze pokud jsou vzdálenosti změřeny a pokud slábnutí projevů je statisticky signifikantní. Takováto slábnutí, prvně popisovaná v roce 1968 (Artley a roll, 1968; Roll, 1968), můžeme nyní nalézt v deseti ze 34 případů v období 1950-1974 (Eisler, 1975; Palmer, 1974; Roll, 1968, 1969, 1970; Roll, Burdick a Jones, 1973; Roll a Stump, 1969; Solfvin, Harary a Batey, 1976).

Vím jen o jednom případu, kde byla provedena analýza slábnutí a žádné nebylo nalezeno. V případu s vodou v Scherfede (Bender, 1974, s. 138-141) nedocházelo k žádnému snížení počtu objevení se vody vzhledem ke vzdálenosti třináctileté holčičky, o které se věřilo, že je příčinou těchto úkazů. Vzdálenosti však byly měřeny od holčičky k místu, kde se voda objevila; odkud přitekla, nebylo objeveno. Při ostatních analýzách byly měřeny vzdálenosti mezi osobou a místem, ze kterého se objekt původně posunul.

 

Neobvyklé trajektorie

V roce 1818 se učitel matematické fyziky v Rakousku H. J. Aschauer dozvěděl od svého zetě, že se v jeho domě v Münchoffu dějí zvláštní věci. Krátce poté co Aschauer dorazil, a když on, jeho dcera a soused odvedle, pan Koppbauer, byli v kuchyni, „velká železná lžíce náhle vylétla z police, na které ležela, a mířila přímo na hlavu pana Koppbauera. Vzhledem k tomu, že vážila asi půl kila, a že letěla obrovskou rychlostí, dalo se čekat, že způsobí vážné zranění. Koppbauer ale tvrdil, že ucítil jen slabý dotek a lžíce spadla kolmo dolů k jeho nohám.“ Další den, když služka, která „strouhala tvrdý chleba, položila chleba i struhadlo na dřevěný vál, tak se ten vál vznesl a plul vzduchem po místnosti, přeletěl nad kamny a pak náhle spadnul na zem tak, že se odrazil a chleba byl rozházený všude okolo.“ Aschauer, „jakožto student fyziky, byl tím velmi zaujat“ (Thurston, 1954, s. 30-31).

Podíváme-li se na těch 105 případů s pohybujícími se objekty, vidíme, že pohyby jsou mnohdy popisovány jako „plavné“, „kolísavé“, „klikaté“, „vlnivé“, „vznášející se“ či „třepetavé“. Také dochází ke změnám rychlosti letu, vznášení objektů, předměty přilétávají zpoza rohu nebo se otáčejí na místě. 43 ze 105 případů ukazují jeden nebo více těchto znaků. Poměry v jednotlivých skupinách se příliš neliší: 5, 14, 11 a 13.

Takové události, pokud jsou spolehlivě ohlášené, zvyšují obtížnost vysvětlení těchto jevů obvyklým způsobem. Co je však důležitější, mohou vnést světlo do pochopení podstaty procesu RSPK. Jak jsem už nastínil v minulé kapitole, existuje určitá nejistota ohledně příspěvků očitých svědků pohybujících se objektů, zvláště pokud ta událost je neobvyklá. Nicméně, záznamů je dostatečně velké množství k tomu, aby se dalo usuzovat, že pomalý, proměnlivý a zakřivený pohyb je charakteristický pro velkou část případů RSPK.

 

Teleportace

Pan Adam, jehož kancelář v Rosenheimu v Německu kdysi bývala dějištěm řádění RSPK, se začal zajímat o taková zjevení a navštívil jednu rodinu v Nicklheimu, kde projevy RSPK probíhaly v roce 1968. „Řekli mu, že věci, které zmizely, bylo později vidět, jak padají venku za domem. Postavil nádobky s voňavkami a prášky na kuchyňský stůl, požádal obyvatele domu, aby vyšli ven, zavřel všechny dveře a okna a sám vyšel ven. Po chvíli se vysoko nad domem ve vzduchu objevila lahvička s parfémem a po krátké době se ve výšce střechy objevila i lahvička s prášky a padala dolu na zem po klikaté trajektorii“ (Bender, 1969, s. 96).

Případy se zjevnými úkazy teleportace jsou roztroušeny napříč celým souborem, celkem 18 ze 105, kde došlo k opakovaným pohybům předmětů. Případy s teleportací jsou rozloženy ve čtyřech skupinách následovně: 1, 2, 10, 5. Teleportace představuje skutečnou výzvu a příležitost pro vyšetřovatele RSPK. Je celkem snadné zapečetit pokoj nebo krabici. Pokud se předmět objeví uvnitř nebo vně takovéhoto prostoru, badatel bude zřejmě moci nezvratně vyloučit běžnou příčinu, stejně tak lidskou jako fyzikální.

 

Zaměření

V jedné vesničce poblíž Sieny v Itálii byl v roce 1928 u pomníku pozorován „déšť kamenů“, když šla Silvia Giardi, patnáctiletá dívka, okolo. „Bylo přítomno několik svědků, když ze země vzlétávaly kameny do určité výšky, a pak zase padaly dolů. Zdálo se, že to byly kameny, které původně ležely na zemi v blízkosti pomníku. Policejní vyšetřovatel Callaioli, několik jeho lidí, rolník, který zde žil, nějací novináři a další lidé, Silvia a její přítelkyně Ida Sali (věk 15), šli k pomníku poté, co tato událost přivolala pozornost úřední moci. Kolem pomníku se postavil kordon policistů a v momentu, kdy Silvia prošla kolem, všichni přítomní viděli, jak kameny stoupají, jak už bylo napsáno“ (Zorab, 1964, s. 121).

Termín zaměření je použit pro účinky RSPK, které opakovaně zahrnují ty samé nebo podobné předměty, nebo které se odehrávají na stejném místě. Jsou tři typy zaměření: na určité předměty, na druhy předmětů, a na místa, jako např. pokoj nebo polička. Předchozí případ je příkladem zaměření na místo. Přestože Silvia jistě často chodila okolo podobných kamenů na jiných místech, tyto kameny u pomníku byly z nějakého důvodu energiemi RSPK upřednostněny.

Tento případ také ilustruje, jak vypadá obvyklý způsob zaměření na předměty, jmenovitě na kameny. V případu Giardi a několika dalších jsou zapojeny pouze kameny a v dalších jsou kameny mezi nejčastěji zasaženými předměty.

Vzhledem k tomu, že ústřední osoba během propuknutí RSPK stráví velkou část doby na určitém místě, jako ve svém domě, nebo v blízkosti některých věcí, jako zařízení svého pokoje, čekali bychom, že budou tato místa a tyto věci kvůli jejich dlouhodobé blízkosti k dané osobě častěji ovlivněny.

Zkoušel jsem určit, zda zaměření může vzniknout jako projev efektu blízkosti a zda by jeden druh zaměření mohl být redukovatelný na druhý (Roll, 1968, 1975). Ve třech případech, u kterých jsem měl dostatečná data k analýze, lze dokázat zaměření na druh předmětu, jednotlivé předměty a místa, které nelze snadno vysvětlit v jiných pojmech.

Je zřídkakdy možné oddělit v případech RSPK efekt zaměření od efektu blízkosti. Ve 107 z celkových 116 případů je však evidentní zaměření jednoho nebo více druhů. V 89 je zaměření na předměty ať už jednotlivé nebo druhy předmětů (ve 12 je zároveň zaměření na místo) a v 18 na místa. Známky efektu zaměření najdeme asi tak stejně zastoupeny ve všech čtyřech obdobích: 17, 21, 38 a 31.

RSPK je nejen spontánní a rekurentní; rekurence-opakovanost často zahrnuje ty samé předměty a místa. Tento rys je mocným pomocníkem ve výzkumu. Když vyšetřovatel objeví, že jisté předměty nebo místa v okolí jsou více náchylná k tomu stát se cílem RSPK, může se více soustředit na ně, místo toho, aby se snažil dohlížet na všechno vybavení v domě. Zaměření nabízí prostředky k experimentům s RSPK.

 

Experimentování s poltergeisty

Poltergeist je předmětem pokusů s RSPK od prvních záznamů v našem přehledu až po poslední. V září 1612 Francis Perrault, nedlouho potom, co „Ďábel z Masconu“ navštívil jeho farnost, oznámil události královskému notáři a prokurátorovi Masconu Francois Tornusovi. „Pan Tornus, který okolo poledne přišel ke mně domů, věděl, zda tam ďábel stále je, a zapískal několik tónů a pokaždé mu ďábel zapískal zpět stejným tónem. Pak po něm ďábel vrhnul kamenem, který, aniž by mu způsobil škodu, spadl k jeho nohám a on ho vzal a označil uhlem a zahodil ho na dvorek domku, který se nachází blízko hradby a řeky Saone, ale ďábel ho po něm hodil znovu; a že to byl stejný kámen poznal podle značky uhlem. Tornus, vzav kámen, seznal jej velmi horkým a pravil, že věří, že ten kámen byl v pekle od té doby, co ho držel prvně“ (Thurston, 1954, s. 45-46).

V říjnu 1974 J. G. Pratt provedl studii RSPK, kde se jednalo o ťukání ve spojitosti s hochem a dívkou ve věku 9 a 10 let, kteří žili se svojí babičkou (Pratt a Palmer, 1976). „V sobotu večer okolo 6 hodin…babiččina sestra přišla na návštěvu. Když jsem se jí zeptal, jestli si chce poslechnout některé ty zvuky, myslela si, že jí chci pustit nějaké kazety a řekla, že nemá čas. Vysvětlil jsem, že jsem to chtěl uspořádat tak, aby se objevily ty zvuky, a že je to pro její dobro… Řídil jsem děti ohledně jejich pohybů…během, kterých se ozvaly nevysvětlitelné zvuky hned dvakrát, jednou ve sklepení mimo dosah naší pozornosti a podruhé ze skla zadních dveří, kde jsme očekávali, že se odtud ozve zvuk, a dívali jsme se přímo na to místo“ (Pratt, osobní rozhovor, 1975).

Pokusy zaměřené na pohyby nebo zvuky jsou zaznamenán ve 48 ze 116 případů. Z těchto bylo 46 úspěšných. Ve čtyřech obdobích jsou takto rozděleny: 10, 8, 17 a 11. Přestože několik z těchto pokusů by parapsychology mohlo být označeno dokonce jako „výzkumné experimenty“, je zajímavé, že k jevům RSPK často docházelo v takovýchto významných situacích.

Dále je kuriózní, že nejnižší poměrný počet testů RSPK se objevuje v nejposlednější časové periodě. Na druhou stranu, běžné zkoušky ESP a PK, obvykle s kartami nebo kostkami, byly někdy prováděny. Takové testy byly zaznamenány v šesti studiích. Čtyři také zahrnovaly testy druhů RSPK, jaké byly probírány dříve. Tři ze čtyř testů ESP daly významné výsledky a taktéž tři ze šesti testů PK.

V Benderově (1974) zkušenosti, „ve všech případech, kdy s předmětem bylo umožněno laboratorní experimentování jsme zjistili vysoce signifikantní výsledky ESP, nedokázali jsme však experimentálně dosáhnout PK“ (s. 130). Se zřetelem k výzkumu PK při studiu poltergeistů je nejplodnějším přístupem využívat předmětů a míst, na která se aktivita sama zaměřuje. V dalších kapitolách zmíním další příklady.

 

Pokračovanie...

William G. Roll

Z angličtiny přeložil Ladislav Zelinka

ROLL G., WILLIAM. Poltergeists. In: Parapsychology and physical systems. s. 382-413

exkluzívne.cez.okno

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

 

Súvisiace:

Seriál: Fenomén zvaný poltergeist
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-fenomen-zvany-poltergeist