Obrázok používateľa CEZ OKNO
Nibiru versus Atlantida 7

Jak jsem naznačil v předchozím materiálu existuje velká pravděpodobnost, že původní Atlanťané mohli disponovat obří postavou, přičemž celá řada literárních odkazů by tuto skutečnost potvrzovala. S tím souvisí i domněnka, že to byl právě kolizní kurz tajemné planety Nibiru, který donutil Atlanťany k migraci. Systémovou analýzou mne dostupných pramenů jsem nabyl přesvědčení, že šlo o čtyři základní migrační větve (směrem k americkému kontinentu, k africkému kontinentu a dále do Asie a to především do regionu dnešní Indie a dalších soudobých himálajských států a samozřejmě je třeba brát v potaz i Evropu).



Lidé započali svou evoluci jako obři. Tito prvotní lidské bytosti byli velmi vysoce rozumově, umělecky i fyzicky rozvinutí. Měli moc nad ptactvem i pozemními zvířaty. Ale pak se něco stalo – člověk ztratil svou fyzickou i duchovní velikost…

„Apokalypsa Baruch“

Je možné, že i po finálním kataklyzma ke kterému došlo někdy kolem 10.000 – 12.000 let př. n. l. se zachovalo několik ostrovních pevnin z nichž největší byl známý jako Albion s pozdější dominantní keltskou kulturou, která dodnes zanechala významné dědictví např. na území Irska.

Zachovali se ale nějaké exaktní důkazy podporující teorii existence obřích lidských bytostí? V současné době se v prostředí internetu nachází neuvěřitelné množství více či méně zdařilých falzifikátů a podvodných pokusů mást širokou čtenářskou obec. Přesto bych chtěl upozornit na jeden velmi zajímavý snímek o kterém se dodnes vedou intenzivní spory ohledně jeho pravosti (viz. obr. níže). Jde o fotografii, která byla pořízena v prosinci roku 1895 a byla vytištěná v britském „Strand Magazine“ s následující citací:

 

„Mezi velmi neobyčejné nálezy, která vlastní severozápadní železniční společnost patří tento zkamenělý „irský obr“, který se v současné době nachází ve skladištním prostoru společnosti v Londýně. Toto tělo bylo vykopáno panem Dyerem v oblasti Antrim. Hrubá váha celé fosilie byla něco přes 2 tuny a bylo za potřebí dvanáct mužů a silný jeřáb, aby se nalezená věc mohla umístit do velké dřevěné truhly.“
Na celé věci je mnoho podivných detailů. Nikdo není schopen pochopit proč tak významný a zcela zásadní nález byl umístěn do nějakého institucionálního skladiště a proč o něho neprojevil zájem vědecký svět a místo toho nebyl nález detailně zkoumán na akademické půdě?

Důvodů může být velmi mnoho, ale ve věci mohla zafungovat stará známá zbraň vědecké ortodoxie a to konzervativní vědecká cenzura. Tento nález musel být pro tehdejší vědecký svět velmi nepohodlnou indicií a těžko zdůvodnitelný na pozadí klasických axiomů archeologie a antropologie.

Velký nadšenec Atlantské civilizace Ignatius Donelly v souvislosti s uvedenou fotografií je přesvědčen o tom, že jde o zkamenělý nález legendární obří rasy, která se ve starých pramenech nazývá „Asas“ a která v prehistorických dobách obývala právě oblast Irska. Ve své zajímavé knize „The Destruction of Atlantis: Ragnarok, or the Age fire and Gravel“, str. 380 - 381 doslova píše:

„…původní domov božské rasy Asas (Asové) byl obklopen oceánem, byl to ostrov uprostřed Atlantiku – pozůstatek kontinentu Atlantidy. Studiem příslušné historické literatury jako je např. norská Edda zjistíme, že původně tyto lidé – obři sídlili v dalekých severských oblastech (Hyperborea?). Dodnes existuje v těchto oblastech mezi místními lidmi velké množství ústních i písemných tradic, které se odkazují na tyto podivuhodné tvory. Je možné, že náhlá změna klimatu donutila tuto rasu přesídlit do podstatně jižněji položených krajin včetně samotného Atlantského kontinentu…“.

Naše pátrání můžeme rozšířit, ale i o další indicie. Další spojení mezi Irskem a Atlantidou můžeme nalézt ve spisu: „Mysteries of Ancient South America“, str. 80 – 81 od Harolda T. Wilkinse kde se píše:

„Několik let před II. světovou válkou jsem pobýval v jižním hrabství Irské republiky, kde jsem vyslechl příběh ze starých irských mýtů „O Breasal“ nebo také „Hy – Brazil“ kde se hovoří o ráji zvaném „Gael“ jenž se nachází daleko ve směru západu slunce za Arran ostrovy. Tato legenda se datuje ke starým irským počátkům a souvisí s oddělenou větví od kořenových evropských keltských tradic. Legenda hovoří o tajuplné hoře „Callan“ kde se nachází tzv. „Oghamovy kameny“. V této lokalitě se má také nacházet hrob legendárního irského krále Conana (podle celé řady indicií by mělo jít také o obra). Legenda dále praví, že se nakonec hora Callan propadla do moře i s velkým městem, které se mělo nacházet na tzv. „královském ostrově“.

Jak vidno tak Harold T. Wilkins věřil, že musí existovat nějaké spojení mezí soudobým Irskem, kontinentem Atlantidy a Brazílii. Tato spojnice musí mít podle jeho teorie nějaký společný jmenovatel. A z tohoto důvodu odcestoval do Jižní Ameriky kde jal hledat důkazy pros svou teorii. Ve své výše uvedené knize na str. 10 píše:

„Odcestoval jsem do Jižní Ameriky kde jsem hodlal projít zkouškou jak dalece mohu přímo v terénu ověřit svou teorii ohledně zdejší existence kolonie potopené bájné Atlantidy. I když jsem se soustředil specificky na Brazílii věděl jsem, že ve hře je přinejmenším celá část atlantského pobřeží tohoto kontinentu.“

Ano Wilkins byl přesvědčen, že rozsáhlé oblasti jihoamerické džungle skrývají mnohá tajemství a odpovědi na nastíněné otázky. I když jeho expedice nepřinesla přímé a objektivní důkazy přesto odhalila celou řadu důležitých indicií mimo se dotýkajících i bájného města „Akákor“ (což by mohlo být jedno z důležitých sídlišť zdejší Atlantské kolonie, resp. jedno z nových působišť migrujících Atlanťanů z jejich potápějícího se domova). Na tomto místě bych měl asi doplnit, že Wilkins následoval kroky dobrodruha a průzkumníka plukovníka H. Fawcetta přičemž navázal na jeho závěry.

Na toto téma se rozepisuje i Charles Berlitz ve své knize „Atlantis: The Eighth continent“, str. 112 – 112:

"Plukovník P. H. Fawcett prozkoumal celou řadu oblastí v nitru rozlehlých džunglí přičemž byl přesvědčen, že zde existují artefakty velkých kamenných měst. Ve svých hypotézy stavěl na zadokumentovaném vyprávění mnohých místních domorodých kmenů, kteří nezávisle na sobě shodně hovořili o existenci záhadné civilizace, která přišla od moře a tato města vybudovala. Tato civilizace měla s obrovským časovým odstupem předcházet Incké a Mayské kultuře.

 

Města měla na mnohým místech dnešního deštného pralesa vybudovat záhadná civilizace „bílých lidí“. Města byla zvenčí prakticky nepřístupná a v noci byla osvětlena zvláštním světlem. Podle místní domorodců i dlouho poté co byla města z neznámých důvodů opuštěná a z části zničená byla obývána pozdějšími místními civilizacemi, které se zde objevily. Poskytovala přirozenou překážku proti cizím vetřelcům zvenčí.
Plukovník Fawcett po tajemných městech pátral s celou řadou společníků z nichž mnozí na svých vlastních výpravách často zmizeli neznámo kam. Fawcett sám za záhadných okolností zmizel v amazonské džungli nedaleko řeky Xingú v roce 1925."

 

 

Jeho slova před osudnou poslední expedicí by mohla sloužit jako epitaf:

„Nevím zda dojdeme, ale po nás půjdou další a další proto abychom jednou provždy rozluštili hádanku starověkých mystérií jižní Ameriky a prehistorického světa vůbec. Objevíme je, abychom umožnili jejich vědecký výzkum. Ta města existují – já to vím…“

Plukovník Fawcett

- pokračovanie -

© 2008 Jaroslav Chvátal

Zdroj: Matrix-2001.cz

 


december 19, 2008 23:57 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top