Obrázok používateľa CEZ OKNO
Pyramidy - Mars - Sirius 13: Záhada mapy Piriho Reise

V šedesátých letech vzrušil celý svět nález mapy tureckého admirála Piriho Reise (1513). Na této mapě byla zobrazena část Jižní Ameriky a pobřeží západní Antarktidy spojené mezi sebou šíjí. Na mapě nebyl ledový příkrov Antarktidy - byla zde zobrazena pevnina. Mapu nalezl turecký archeolog Chilil Edem v roce 1929 v knihovně Topkani v Konstantinopoli. Dohadů o této mapě bylo vyřčeno mnoho, ale jeden z nich, zdá se, je nejdůležitější - na mapě byla zobrazena situace mnohem starší než si dovedeme představit. MAPY - to je oblast vědění, kde se přesné zprávy předávaly z pokolení na pokolení, a tyto dokumenty potvrzují hypotézu o zmizelých civilizacích.



Mapa Piriho Reise byla nakreslena na pergamenu a byla datovaná rokem 919 muslimského kalendáře. Byla na ní rodina admirála turecké flotily Piriho Reise. Je známo, že Piri Reis používal kolem dvaceti map, hlavně mapy Alexandra Makedonského a také mapy sestavené na strohé matematické osnově - píše Chepgood, profesor Harvardské university ve své knize „Mapy mořských králů“. Přichází v ní k názoru, že mapa P. Reise byla kopií mapy jakési dřívější civilizace a také mapy Orontia Finnea (1531), Andrea Beninkaze; takovou kopií byly mnohé další mapy. Staré mapy možná převzali od letitých mořských králů starověkého Kritu (Kritias) i Finové, kteří po dobu tisíce let byli velkými mořeplavci.

Mapy, aby se vypracovávaly a dalo se z nich učit, byly před katastrofou v Alexandrijské knihovně převezeny na jiná místa, jmenovitě do Konstantinopole. Mapa – prvopočátek - byla posunuta na severu přibližně na pět stupňů. Tak se zjistilo, že mapa Piriho Reise byla sestavena z několika menších map teritoriálních (možná vytvořených v různých dobách a různými lidmi). A tak se zjistilo, že staří kartografové si za základ svých map brali poledník Alexandrie vyčíslený astronomicky. Alexandrie byla kolonií Atlantidy, a ve vyhořelé Alexandrijské knihovně byly shromážděny mnohé práce pozdní Atlantidy.

 

 

Mapa Piriho Reise se zakládala na původním pramenu zakresleném s použitím metody plošné trigonometrie. Trigonometrie byla starým Řekům v době Eratostena ještě neznámá. Ten sestavil mapu zaoblení Země s jakýmsi převýšením. Teprve 100 let po Eratostenovi Hiparchos stanovil datum rovnodennosti a matematicky popsal kartografické projekce, čímž položil základ planometrie a sférické trigonometrie. Jeho knihy jsou však ztracené a my nevíme, zda mu skutečně náleží prvenství v odhalení trigonometrie.

Eratosten udává obvod Země 252.000 stádií, přičemž skutečný obvod je 24.800 mil, což znamená neshodu o 4,5%. Ovšem obvod Země podle Eratostena byl brán jako základ mapy Piriho Reise. To znamená, že řečtí geografové v Alexandrii, když tvořili světovou mapu s použitím obvodu Eratostena, měli před sebou kartograficky původní pramen, narýsovaný bez chyb tohoto učence a dokonce bez jakýchkoliv omylů.

K tomuto závěru došel Happgood, když ve spolupráci se svými studenty odvedl nad starými mapami obrovskou badatelskou práci. Došel k závěru, že lidé, kteří tyto starodávné mapy sestavili, ovládali tuto nejnovější vědu mnohem dříve než Řekové. Autor map vedl první poloměr ve středu mapy přímo k pólu a ne k rovníku. A rovník byl odkloněn na několik stupňů. Pak bylo jasné, že starověcí kartografové při sestavování čerpali z dohadu, že na sever a na jih od rovníku se zeměpisná délka fakticky zmenšuje podle přiblížení se poledníku k pólu. Chepgood při rozboru map De Ceneria z roku 1502 pochopil, že síťka používaná Ptolemaiem a odhalená na mapách Piriho Reise, pochází z dřívějších dob, kdy se již používala sférická trigonometrie.

Mapa - výchozí bod byla zvednutá o 5 stupňů na sever. Neznamená to však, že severní pól byl v tu dobu, v době staré civilizace, přece jen na jiném místě ? Karibská část mapy P. Reise přinesla samé velké záhady. Zdá se, že pobřeží je narýsováno nesprávně. Vypadalo to jakoby tam byl ještě jeden sever. Linie Piriho Reise šla od horního kraje mapy a protínala to, co bylo podobné dnešnímu poloostrovu Yucatan - místo západního pobřeží Atlantidy, které bylo potopené, a také jejího hlavního města. Káhira se nachází nedaleko centra projekce P. Reise. Kuba je v této projekci v přímém úhlu k rovnoběžce jdoucí přes Káhiru. Kuba - to je pozůstatek zatopené Atlantidy. To znamená, že světová mapa – prvopočátek, měla střed v Egyptě, východní kolonii Atlantidy?

K nám došel traktát Piriho Reise o zeměpisném Středomoří s velkou kvalitou map, narýsovaných osobně P. Reisem. Tyto mapy jsou velmi zdařilé, ale nemají projekci a jsou zbaveny rozměrů. Podobnou mapu měl i Kolumbus. Nyní je jasné, proč se Kolumbus pletl. On nepochopil, že mapa - obrázek vedla k pokroucení směru o 14 stupňů a k odklonění správné vzdálenosti přes Atlantidu o 840 mil, což téměř způsobilo nezdar jeho expedice.

Kolumbus neměl mapy - prvopočátek, které používal Piri Reis, kde již byla zobrazena Jižní Amerika. Kolumbus byl v plné neznalosti kontinentů ležících jižně od Karibského moře. Kolumbus o tomto kontinentu zvěděl jen proto, že narazil na vody ústí Orinoka v otevřeném oceánu. Piri Reis našel tyto staré mapy v Konstantinopoli. Později řečtí učenci zachránili tisíce manuskriptů ještě dříve, než v roce 1453 padlo město Konstantinopol, a všechny manuskripty odvezli do Itálie.

V roce 1204 zaútočila veronská flotila na Konstantinopolis, a tak po dobu 60 roků měli italští kupci možnost překreslovat mapy uchovávané v Konstantinopoli.

Mapa Jižní Ameriky Piriho Reise také překvapuje tím, že na ní není současný ostrov Maradžo (byly zde nalezeny rozvaliny mrtvého města) v ústí Amazonky. To znamená, že tento ostrov byl kdysi součástí souše na severním břehu řeky. Na druhé mapě P. Reise je ostrov Maradžo zakreslen, ale v rozdílném kartografickém provedení. Nic podobného není v žádné mapě ze 16. století, počítaje v to i rok 1543. Na mapě P. Reise je k východu od jihoamerického pobřeží zobrazen velký ostrov Antilie, který nyní neexistuje.

O ostrovu Antílie hovoří i mapa francouzského geografa 16. století Filipa Busche. Přitom mezi Antílií a Africkým pobřežím je ostrovní díl souše. Ale tato mapa má příznaky toho, že již tehdy tyto ostrovy neexistovaly - zmizely. To znamená, že ostrovy Zeleného mysu a Kanáry byly kdysi spojeny s Afrikou? A samotná mapa Busche je ilustrací potopené Atlantidy?

Velký ostrov Antílie na mapě P. Reise je rozložen přímo nad středově - Atlantickém hřbetu, který se dříve jmenoval hřbet Delfín. Nyní zde z vody vystupují malé skály Svatého Petra a Pavla. Na mapě P. Reise místo řeky Orinoko jsou zobrazeny dva zálivy hluboko zaříznuté do souše. Na mapě je i neznámá řeka Artato na Yucatanu, jejíž pramen je v západních Kordillerách And. Ale Andy, stejně jako Yucatan, nebyly ještě v roce 1513 známy. Mapa Kanárských a Virginských ostrovů je sestavená Pirim Reisem na základě dřívějších výchozích bodů alexandrijské a atlantské civilizace s nanesením ostrovů, které objevil Kolumbus. K tomuto názoru dospěl C. Chepgood. Kanáry jsou naneseny s mimořádně přesnou šíří i délkou, ale Virginská skupina vzdálená od skutečné polohy má zkreslený rozměr a je chybně narýsována - tato mapa je viditelně dopracovaná Kolumbem a později překreslena Pirim Reisem s překrytím dvou různých sítěk.

Na jižním fragmentu mapy Antarktidy P. Reise vidíme kontury zeleného kontinentu. Jsou zde zakresleny hory, které jsou dnes pokryty tisíciletým ledovcem. Arktické pobřeží je pozvednuto na sever a průliv Dreika není mezi jižním americkým mysem a Antarktickým poloostrovem. To znamená, že ztráta pobřežní linie Jižní Ameriky byla 16 stupňů západní délky, a plus 4 stupně a máme Dreikův záliv. Chepgood odhalil tuto chybu na mnohých mapách Atlantidy a se stejným číslem i na mapě Aranteuse Finause (1532). Opravdu však Atlanťané připustili takovouto chybu na mapě - prvopočátku ? Kam se poděla podstatná část Jižní Ameriky? Odpověď je jenom jedna - v době Atlantidy byla tato část součástí Antarktidy. Tak se ukázalo, že Antarktidu umístili speciálně nakřivo, a je nutné ji vrátit na 20 stupňů k východu, aby zapadala s věrnou orientací k ostatním kontinentům.

Později ve sledu zkoumání Happgood zjistil, že se tato mapa skládá z několika místních map různých pobřeží a zároveň narýsovaných v různých projekcích.

Mapa ukazovala rovněž nepřítomnost ledovců. Expedice mezinárodního geografického roku (1959) s pomocí seismických sond vytvořila formu zemského povrchu Antarktidy, která je skrytá pod ledovcovou čepicí. Tak se zjistilo, že západní břeh moře Rossa na mapě skutečně není a skalní lože kontinentu prochází níž, pod úrovní oceánu. Druhá polovina Antarktického poloostrova Palmer je nyní vypuštěna z mapy Finase, ale je na mapě Piriho Reise.

Podle výsledků zkoumání Mezinárodního geografického roku se zjistilo, že takový poloostrov skutečně neexistuje. To dokazuje, že existovaly dřívější a mladší mapy různých částí Antarktidy, které měl Piri Reis. Mapa Busche ukazuje, že ledovce v Antarktidě vždy nebyly a kontinentem protékaly řeky. Toto všechno dokazuje, že Antarktida se měnila během tisíciletí a možná i během milionů let. Kanonická věda tvrdí, že antarktický led je velmi starý a představuje několik milionů let.

V roce 1949 expedice sira Berda shromáždila ze dna moře nedaleko Antarktidy vzorky usazenin, které skladovali v institutu Karnegi (Washington). Došlo se k závěru, že vrstvy usazenin přinesly do moře řeky z pevniny, která ještě na sobě neměla ledovcový příklop. Jak je možné vidět v úseku posledního milionu roků, v Antarktidě byly 3 epochy mírného klimatu, kdy břehy Rossova moře byly bez ledu. To souviselo s celosvětovými katastrofami, kdy se potápěla Lemurie a Atlantida.

Happgood zkoušel staré mapy Merkatora, Gerharda Kremera, Hadži Achmeda, Finause, de Kanerio, Duljcerta (1339) a jiné staré mapy, přičemž došel k závěru, že pracivilizace, která sestavila mapu – prvopočátek, přesně znala rozměry Země a také jí byla známa velká část zemského glóbu. Mapa - prvopočátek byla narýsována s ohledem na zakřivení Země.

Na mapě Beninkaze jsou jasně patrné ledovce Skandinávie v hranicích, jaké existovaly před 14 tisíci lety. Na mapě Ptolemaia Alexandrijského jsou také ledovce ve Skandinávii a v Německu. Jak lze vysvětlit, že nákres Antarktidy na těchto mapách je proveden s udivující přesností a Evropa je pokryta ledem? Vědci na tyto záhady neznají odpověď, ale odvolávají se na mýty mexických Indiánů, na Zenel - Avestu starých Peršanů, védy Indické i učení Egyptských Žreců o tom, že potopu vyvolanou potopením Atlantidy (Poseidonis) provázela vnější změna klimatu celé planety.

Takové prudké změny klimatu je možné objasnit jen záměnou zemské osy. Vodopád Niagara vznikl před 13 tisíci lety. Tajemné jezero Titicaca a přístav Tihuanaco se zvedly do výšky 4 kilometrů, a jeho rozvaliny v oblačné výšce lze pozorovat i v současnosti. Sladkovodní rostliny a vulkanické útvary nalezené na dně Atlantického oceánu mají podle mínění vědců původ před 13 tisíci lety.

Podle výzkumu doktora Yuri se ukázalo, že říční naplaveniny v Antarktidě se vytvářely v průběhu tisíce let v podmínkách mírného klimatu. To znamená, že se ochladilo až po zmizení Poseidonis, a to postupně. Antarktida postupně zaledovala a ledovce severu Evropy a Ameriky pod vlivem Golfského proudu roztály a osvobodily pro život rozsáhlé oblasti.

 

 

Zdroj: Will Landa, „Vesmírná tajemství pyramid a Atlantidy“

Čerpané z: Matrix-2001.cz

 


október 30, 2008 04:35 dopoludnia
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top