Obrázok používateľa CEZ OKNO
Utajená historie 2. (Kinkaidova zpráva)

Pan Kinkaid se narodil v Idaho, po celý život byl průzkumníkem a lovcem a ve službách Smithsonovy instituce strávil třicet let. I stručně vylíčená zní jeho historie úžasně až neuvěřitelně. "Předem bych chtěl říci, že tato kaverna je téměř nepřístupná. Vstup je 1486 stopy dole ve strmé stěně kaňonu. Nachází se na vládních pozemcích, kam pod hrozbou pokuty nesmí vstoupit žádný návštěvník. Vědci chtějí pracovat nerušené a bez obav, že archeologické nálezy budou zničeny či poškozeny lovci kuriozit a památek. Každá snaha proniknout do těchto míst bude zbytečná, všichni případní návštěvníci budou posláni zpět."

 

Takže jen krátce: cestoval jsem sám dolů po řece Kolorado v lodi a cestou se poohlížel po minerálech. Nějakých dvaačtyřicet mil proti proudu z El Tovar Crystal kaňonu jsem ve východní stěně uviděl v naplavené formaci asi 2000 stop nad řečištěm zajímavou skvrnu. Nevedla k ní žádná cesta, ale nakonec jsem se tam s ohromnými obtížemi vydrápal.

Za hranou útesu se pohledu od řeky skrýval vchod do jeskyně. Jsou tam schody, sestupující od vchodu asi třicet yardů až k místu, kde bývala hladina řeky v dobách, kdy jeskyně byla obydlena. Když jsem spatřil na stěně uvnitř vstupu stopy dláta zaujalo mne to, vzal jsem pušku a vlezl dovnitř. Prošel jsem několik set stop hlavní chodby, až jsem se dostal do krypty, v níž jsem objevil mumie. Jednu z nich jsem postavil a vyfotografoval při bleskovém světle. Shromáždil jsem pak několik relikvií, které jsem dovezl po Koloradu do Yumy a odtud je s detaily o objevu poslal do Washingtonu. Poté byl zahájen řádný průzkum.

 

 

Zakázaná oblast

Profesor S. A. Jordan zveřejnil v Arizona Gazette Newspaper 5. dubna 1909 článek, v němž popisuje tehdy nové archeologické naleziště v Grand Canyonu. Nálezu se posléze ujal pověstný Smithsonian institute… a nastalo ticho.

Jordan, zjevně unesen tím, co jako jeden z mála spatřil na vlastní oči, odhaluje v článku s titulkem „Výzkumy ve Velkém kaňonu – z nesmírné bohaté nálezy vynášené na světlo z tajemné jeskyně“ nesmírně zajímavé skutečnosti. Pozoruhodné nálezy mimo jiné naznačují, že prastaří obyvatelé tohoto místa mohli přijít z Orientu.

„Téměř míli pod zemí, zhruba 1480 stop pod povrchem, byla po uvolnění dlouhého hlavního průchodu odkryta mamutí síň, z níž jako loukotě vyzařuje všemi směry spousta průchodů. Mimo to bylo odkryto několik set místností dosažitelných odbočkami z hlavní chodby. Jedna z nich byla prozkoumána do vzdálenosti 854 stop a z další 634 stopy.“

„Poslední nálezy zahrnují předměty, s nimiž jsme se v této zemi dosud nesetkali. Nemají domácí původ a nepochybně pocházejí z Orientu. Zbraně a ostře nabroušené nástroje z mědi tvrdé jako ocel svědčí o vysoké úrovni, jíž dosáhla tato dosud neznámá civilizace.“


Zainteresovaní vědci chtějí pokračovat ve výzkumu a momentálně probíhají přípravy na založení stálého tábora umožňujícího rozsáhlejší studie. Počet výzkumníků vzroste na třicet nebo čtyřicet osob.

Než však bude v kavernách možné postoupit dále, musí být instalováno lepší osvětlení; v rozlehlých podzemních prostorách panuje neproniknutelná temnota vzdorující běžným kapesním svítilnám. Aby badatelé nebloudili, musely být od vstupu ke všem hlavním průchodům směřujícím k velkým podzemním sálům napjaty vodící dráty. Jak daleko se podzemní prostory rozprostírají si netroufá nikdo odhadnout. Mnozí ale jsou už nyní přesvědčeni, že vše dosud prozkoumané jsou pouze „kasárna“, a že hlavní společenské příbytky rodin a možná i nějaká další svatyně budou až hlouběji v podsvětí. Dokonalá ventilace jeskyně, obstarávaná nepřetržitým proudem suchého vzduchu, navíc svědčí o přítomnosti dalšího, dosud neobjeveného spojení s povrchem.

Průchody

„Hlavní průchod široký asi 12 stop se na vzdáleném konci chodby zužuje na 9 stop. Asi 57 stop od vchodu vybíhají doprava první průchody, po jejichž obou stranách jsou místnosti zhruba o velikosti běžného obývacího pokoje, některé z nich však mají čtvercový půdorys o straně 30 až 40 stop. Dovnitř se vstupuje oválnými dveřmi a všechny místnosti jsou vybaveny kruhovými větracími průduchy vedoucími skrz zdi do chodby. Zdi jsou asi 3 stopy 6 palců silné. Průchody byly vyraženy či vytesány naprosto přímo, je to zjevně velmi odborná práce. Většina místností je orientována směrem k centrální hale. Poblíž vstupu vybíhají postranní průchody z hlavní dvorany v ostrém úhlu, který se však v její zadní části postupně mění v pravý úhel.“

Chrámová hala

„Asi sto stop od vchodu se podzemí náhle rozroste v křížovou halu, dlouhou několik set stop. Zde jsme nalezli sošku, patrně zpodobňující božstvo tohoto národa: postavu sedící na zkřížených nohou, držící v obou rukou lotosové či liliové květy. Má orientální rysy tváře, sochař měl velmi obratnou ruku a celek je pozoruhodně dobře uchován, jako ostatně všechno v této jeskyni. Soška se hodně podobá Budhovi, ačkoli si vědci nejsou jisti náboženstvím, které má reprezentovat. Vezmeme-li v úvahu všechny dosud nalezené předměty nelze vyloučit, že se zde prováděné bohoslužby velmi podobaly tibetským. Okolo ústřední sochy jsou další, menší. Některé tyto postavy mají obdivuhodné proporce, jiné vykazují pokřivené šíje a různé deformace. Možná, že jde o symbolické pojetí dobra a zla. Po stranách stupínku s dřepícím božstvem jsou dva velké kaktusy opatřené rukama. Všechno je vytesáno z tvrdé horniny podobné mramoru.“

„V protějším zákoutí křížové haly byly nalezeny měděné nástroje všeho druhu. Zdejší obyvatelé nepochybně znali dávno zapomenuté umění kalení tohoto kovu, o něž později po staletí usilovali chemici. Bezvýsledně. Na skalní polici běžící okolo této dílny zbylo něco dřevěného uhlí a dalšího materiálu, jehož možná užívali při tomto procesu.“

„Mezi nálezy jsou také umělecky provedené vázy nebo urny a kalichy z mědi i zlata. Hrnčířské práce zahrnují smaltované zboží a glazované nádoby.“


Další průchod vede k sýpkám, podobným jako byly užívány v orientálních chrámech. Obsahují osiva různých druhů. Do jedné z těchto ohromných sýpek dosud nebylo možné vstoupit, je vysoká dvanáct stop a přístupná jen shora. Dva v rohu upevněné měděné háky naznačují, že k nim býval připevněn nějaký žebřík. Sýpky mají tvar válců a myslím, že byly postaveny z velice tvrdého cementu. V tetéž jeskyni byl nalezen i jakýsi šedivý kov, který je zatím pro vědce hádankou, protože dosud nebyl identifikován. Podobá se platině. Po podlaze se porůznu povalují minerály, jímž se říká "kočičí " nebo "tygří oči". Na každém z těchto žlutých kamínků bez větší hodnoty je rytina hlavy malajského typu.

Hieroglyfy

Všechny urny či vázy, stěny nad vchody i na kamenných tabulkách s různými vyobrazeními jsou posety neznámými hieroglyfy. Smithsonian institute přesto doufá, že k nim jednou objeví klíč. Podobné znaky byly nalezeny i ve skalním nápisu nad údolím. Rytiny na tabulkách možná souvisí s náboženstvím těchto lidí. Podobné hieroglyfy byly nalezeny i na poloostrově Yucatan, ale nikde v Orientu. Někteří badatelé si myslí, že obyvatelé podzemí kdysi zbudovali staré kanály v údolí Solné řeky.

(Poznámka: Poslední archeologická svědectví naznačují, že někdy na počátku prvního tisíciletí našeho letopočtu se v proláklině Sonorské pouště objevila kultura Hohokamů. Tito lidé užívající kamenných nástrojů zde bez jakéhokoli zeměměřičského vybavení vybudovali nejrozsáhlejší systém spádových kanálů na světě. Udržovali tento zavlažovací systém až do doby, kdy jejich společenství nakonec okolo roku 1450 n.l. za neznámých okolností beze stop zmizelo ze scény.

Zbytky soustavy hohokamských kanálů čtyři sta let poté inspirovaly vizionářské průkopníky, kteří začali usídlovat nově utvořené arizonské teritorium. Během příštích 40 let osadníci tento systém obnovili a vybudovali několik dalších kanálů, zdýmadel a propustí. Na zde nalezených piktogramech byla vyobrazena jen dvě zvířata. Jedno z nich je předhistorického druhu.)

Krypta

„Hrobka či krypta, v níž jsme nalezli mumie, je zatím jednou z největších nově objevených podzemních prostor. Mumie jsou uloženy v patrech ve stěnách, svažujících se v úhlu asi 35 stupňů. Každá má vlastní polici, vytesanou do skály. V čele každé takové police jsou malé poličky, na nichž jsou měděné číšky a kusy zlámaných mečů. Část mumií je pokrytá jílem a všechny jsou zabaleny do lýkové tkaniny. Urny či kalichy v nižších patrech jsou hrubě opracované, zatímco čím vyšší police, tím jsou tyto předměty propracovanější, což dokumentuje mezistupně vývoje této kultury. Stojí za zmínku, že všechny doposud zkoumané mumie jsou pozůstatky mužů, nejsou zde pohřbeny žádné ženy ani děti. To opět podporuje domněnku, že celou dosud odkrytou vnitřní sekci obývali válečníci.“

„Mezi objevy nejsou žádné zvířecí kosti, žádné kůže ani kožešiny, ale ani žádné oblečení a lůžkoviny. Většina místností je až na nádoby na vodu úplně prázdná. Jedna z místností, dlouhá asi 400 až 700 stop, vzhledem k nalezenému kuchyňskému náčiní asi byla cosi jako společná jídelna.“

„Zjistit jak tito lidé žili bude problematické, ačkoli se předpokládá, že na zimu putovali sem, na jih, a farmařili v údolí. V létě se opět vraceli na sever. V jeskyních mohlo podle dosavadních odhadů pohodlně přebývat na 50 000 lidí.“


Je zde i teorie, že příslušníci jednoho současného kmene arizonských indiánů jsou potomky nevolníků či otroků obyvatel podzemí. Nezpochybnitelné ale je, že zde tisíce let před nástupem křesťanské éry žil národ, který dosáhl vysoké civilizační úrovně. V chronologii lidské historie zívá spousta trhlin. Profesor Jordan, jehož objevy nadchly, věří, že nález vnese nezměrné hodnoty do současné archeologie.

„Je zde ještě jedna možná zajímavá věc, o níž dosud nebyla zmínka. V podzemí je jedna komora s nevětraným průchodem. Když jsme se do ní pokusili proniknout uhodil nás do nosu silný hadí pach. Naše světla nebyla schopna prostoupit tmou a dokud nebudou k dispozici silnější, nebudeme vědět, co komora obsahuje. Někteří říkají, že v ní jsou hadi, zatímco jiní tuto ideu zavrhují a myslí, že může obsahovat smrtící plyn nebo nějaké chemikálie, užívané tímto starým národem. Možná jsou blíže pravdě, protože odtud přes silný hadí zápach nejsou slyšet vůbec žádné zvuky.“

„Celé toto podzemní zařízení u člověka vyvolává rozechvělou nervozitu a mrazení v zádech. Tma tlačí na ramena jako závaží a kapesní svítilny a svíčky dělají temnotu jen černější. Obrazotvornost může propadat barbarským představám, mysl se závratně roztočí v prostoru a snění s otevřenýma očima vede člověka zpět uplynulými věky.“

Indiánská legenda

Skutečnost, nebo fikce? Pozoruhodná paralela z tradice Hopi s vyprávěním profesora Jordana nesporně souvisí. Vypráví, že jejich dávní předci kdysi spokojeně žili v podsvětí Velkého kaňonu, dokud nedošlo k rozbrojům mezi dobrými a zlými; mezi „lidmi s jedním a lidmi s dvěma srdci“. Manchoto jim poradil aby podsvětí opustili, ale nebyla z něj žádná cesta ven. Náčelník kmene proto zasadil strom, který vyrostl a klenbu podsvětí prorazil. Lidé s jedním srdcem po něm pak vylezli ven. Usídlili se u Palsiaval (Rudé řeky), což je Colorado, kde pěstovali obilí a kukuřici. Poslali tehdy poselství do Chrámu slunce a požádali o požehnání míru, dobrou vůli a déšť pro lidi s jedním srdcem. Posel se nikdy nevrátil, ale dodnes můžete v hopijských vesnicích navečer pozorovat starší, kteří hledí ze střechy domu k zapadajícímu slunci a vyhlížejí návrat dávného posla. Až se vrátí, bude obnovena jejich země i prastará sídliště.

Kromě Jordanova článku a několika sporých zmínek se ovšem na veřejnost nedostalo nic. Smithsonian society je známá zadržováním důkazů nekonformních s křesťanským učením a mimo rámec povolené historie. Nelze přiznat vyšší civilizaci „barbarům“, zejména na území obou Amerik. Takzvaná moderní věda je pevně ukotvena ke křesťanské tradici, ať už tvrdí, co chce. Narážky na skutečnou činnost zmíněného institutu najdeme například ve známém filmu, v němž kdesi ve skladu s tisíci regály nenávratně mizí bedna s Archou úmluvy, anebo v některých dílech seriálu Akta X. Jistá paralela na toto počínání je rozvinuta v prvním dílu knihy a filmu Planeta opic. Zakázaná území.

Kdekoli se objeví něco nového, okamžitě se vynoří agenti Smithsonian a nabízejí velkorysou pomoc a financování výzkumu... Je to past. Tímto způsobem zmizely před zrakem veřejnosti nesčetné poklady vypovídající o úplně jiné, než „usměrněné“ minulosti lidstva. Zde jsou kreacionisté s darwinisty ve vzácné shodě. Nikoho asi neudiví, že popsaná oblast Velkého kaňonu je už takřka sto let znepřístupněna.

Z internetových zdrojů -red-

Zdroj: WM magazín

Uverejnené s láskavým dovolením redakcie WM magazínu

 


jún 11, 2009 16:52 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

Top