Seriál: Anunnaki

Stále ještě nevíme, do jaké skupiny Anunnaki máme zařadit padlá „nebeská knížata“ a do které jejich soudce. Jakkoliv se může zdát, že soudní dvůr nebeských bytostí pochází z entity Elohim (Jahwah), nemusí tomu tak být. Když mé největší podezření padá na duchovní tvory, kteříž zdávna kontrolují dodržování řádu Stvořitele, pilně střežící všechna tajemství i jakékoliv porušení univerzálních základů Genese. Spirituální bytostí bytující o několik řádů výše, než bychom kdy tušili u průměrného domorodce, kteří jakékoli hrubé narušení Univerzálního řádu okamžitě, bez jakýchkoliv emocí, odměňují „červenou kartou“ všem přítomným. Nikoli jen viníkům. Přičemž se zdá, že jim kupodivu nevadí vzájemná záměna časových linií, ačkoliv prvotní operace směřující k záměně časových linií, směřují ve skutečnosti ke genetickým manipulacím, neboť jsou logickým důsledkem všech důsledkově navazujících průšvihů. Připočítáme-li kalkulaci s tragickou úrovní IQ světového managementu, jenž je v plánech mimozemských agresorů očividně započítán, pak si mimozemské bytosti nemusí stěžovat na omezování svých práv a svobodných rozhodnutí. Naopak…

Nejstarší známé pojmenování míst (Palestiny), ve kterých se, sice již zřídka, vyskytovali potomci někdejších klonů padlých knížat nebes, je Martu (Západní země), či Amurru – země Amorejců. Hebron je, dle nepříliš věrohodných pramenů, prastarým městem vystavěným sedm let před egyptským Soanem. A pravděpodobně, soudě podle osídlení potomky Anaků, neskonale starším. To místo podle tradice obýval lid Achíma, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi (Anunnaki).

Mezi souhrnem mimozemských aktivit (které jsem si dovolil nazvat pravým, nicméně zřejmě rozčilujícím pojmem „Anunnaki“) a domorodými borci současného stvoření dlouhodobě panovalo nesporné napětí. Vyplývající nejen z nepřeberného množství faktorů zásadních odlišností, ale i antagonistických zájmů uvnitř jednotlivých mimozemských uskupení.
Mnohdy ústící do nepochopitelných a zcela pragmatických lokálních masakrů, jindy postihující celou planetu nebývalými kataklyzmaty... Když postavení domorodců nebylo nikdy záviděníhodné... Nicméně za sebe tvrdím, nic tak krásného, jako jsou ženy a děti Země a okolní hvězdný vesmír očima domorodce, jsem snad nikde jinde neviděl.

Přiblížit možné příběhy dávných časů, které mají navždy zmizet z naší historické paměti, kde se stále ještě drží drápem legend, je nesnadnost sama. Přičteme-li osudovou poziční válku dosazené idealistické nomenklatury vysvětlující historii dle ideově podstrčených tezí. Pečlivě seřazených dle datumů oslavujících mnohdy jen podlé vítězství, či bezbřehé vraždění. Tehdy se jeví jakýkoliv pokus o pravý opak a nápravu, jako marnost předem odsouzená k nezdaru. O to méně příznivěji vyzní, posouváme-li se legendami, dávnými eposy i nepsanými dějinami starověku. A navíc s pracovní hypotézou silného a trvajícího kontaktu s mimozemským fenoménem.