Ponorili sme sa pod mohutne sa vzdúvajúcu hladinu – vlny sa takmer lámali a prelievali – a klesali temne modrou vodou do sveta podmorského ticha. Bol koniec marca 1997, nedávno sa k Zemi najtesnejšie priblížila Haleova-Boppova kométa a my sme sa práve ocitli na ostrove, ktorý leží presne jeden stupeň na sever od obratníka Raka a 19,5 stupňa na východ od monumentov Angkoru. Tým ostrovom je odľahlý ostrovček Yonagumi, ktorý sa pýši tým, že je „najzápadnejším cípom Japonska“.

Nezaplietajte sa do sietí, vy, ktorí túžite po poznaní, ale sa staňte vidiacimi! Prostredníctvom večného zákona na vás tlačí nezmeniteľná nutnosť odpykania, ktorú nikdy nemôžete preniesť na niekoho iného. Čo ste si na seba uvalili svojimi myšlienkami, slovami a skutkami, nemôže vyriešiť nikto iný ako vy sami! Uvážte, že inak by bola Božská spravodlivosť len prázdnym zvukom, s ktorou by sa aj všetko ostatné zrútilo do trosiek.

Vysoko v horách, v juhoamerických Andách pred viac ako tisíc rokmi žili príslušníci indiánskeho kmeňa Inkov. V čase svojho najväčšieho územného rozvoja, (r. 1493–1525), zaberala Inkská ríša západnú časť Južnej Ameriky od Ekvádoru až po južný okraj púšte Atacama. K legendárnym a posvätným miestam Inkskej ríše patrilo aj jazero Titicaca, ktorého názov v jazyku aymarských Indiánov znamená “cínové pole”. Keď stojíte na brehu jazera Titicaca a pozriete sa na tú sivastú farbu vôd jazera, poviete si: “ten indiánsky názov jazera to naozaj dokonale vystihuje, šedé, cínové…”.

Ak v tebe prebleskne myšlienka, zadrž ju a nevyslovuj ju hneď, ale ju živ, pretože ona sa zadržaním v mlčaní zhutní, a získa na sile ako para v pretlaku.
Tlak a zahusťovanie má za následok vlastnosť magnetickej účinnosti podľa zákona, že všetko silnejšie priťahuje k sebe slabé. Rovnorodé myšlienkové formy sa tým všestranne priťahujú, spájajú a zosilňujú vždy viac silu vlastnej, pôvodnej myšlienky a napriek tomu pôsobia tak, že pôvodne vytvorená forma sa pripojením cudzích útvarov obrúsi, pozmení a až v pretvorení podoby dozreje. To všetko cítiš dobre v sebe, ale stále si myslíš, že to je celkom iba tvoje vlastné chcenie. Nedávaš však do žiadnej veci iba svoje vlastné chcenie, ale máš pri ňom vždy aj cudzie!

Ľudia, prebuďte sa z oloveného spánku! Poznajte to nedôstojné bremeno, ktoré nesiete, a ktoré ťaží milióny ľudí nevýslovne húževnatým tlakom. Odhoďte ho! Je hodné nosenia? Ani na jednu, jedinú sekundu!
Čo obsahuje? Prázdne plevy, ktoré sa placho rozptýlia pred dychom Pravdy. Vyplytvali ste čas a silu pre nič. Roztrhnite preto putá, ktoré vás zdržujú, a buďte konečne voľní!
Človek, ktorý zostane vnútorne spútaný, bude večne otrokom, aj keby bol kráľom.

Hneď ako som ju uvidela, vedela som, že je to môj človek. Rezko si vykračovala pod červeným dáždnikom chrániac sa pred páliacim poludňajším slnkom po červenej vysušenej pôde popri Hrobkách Kráľov v Paphose a anglicky pomenovávala názvami ojedinele rastúce rastliny a stromy.
- Poznáte Daskalosa Spyra Sathiho zo Strovolova v Nikósii? – spýtala som sa neskôr sprievodkyne.
- Ale on už zomrel. – odpovedala s prekvapením v hlase. - Chodili za ním nemeckí turisti, aby ich liečil.
- Viem, že zomrel. V roku 1996. Zaujíma ma, či po ňom zostali študenti.

Pravda. Jednoduchá a jasná. Oslobodzujúca a prinášajúca Svetlo. Ale aj prísna a spravodlivá. Večná, nemenná Pravda. Pravda môže byť vo svojej prirodzenej prostote chápaná všetkými. Je ju možné nájsť v prírodných zákonitostiach, fyzikálnych zákonoch, ale aj v každodennom živote, ak ju len človek vidieť chce. Pravda je ukazovateľom cesty k duchovnému uvedomeniu, cestou k nájdeniu stratenej harmónie a k životu podľa Božej vôle, ktorá je nezávislá na ľudských prianiach. Múdro koná ten, kto sa snaží Pravdu spoznať a podľa nej prispôsobiť svoj život.

Stejně jako celá řada jiných historických staveb je pro současnou vědu záhadou zejména z hlediska využití. Nejrůznější hypotézy se bezvýsledně pokoušejí vysvětlit tyto zvláštní impozantní stavby, chrámy a oltáře. Jedna teorie říká, že Machu Picchu bylo založeno jako nepřístupná strategická pevnost, podle jiné domněnky bylo město poslední útočiště příslušníků vládnoucí kasty. Další teorie říká, že to bylo místo pro pozorování hvězd, podle jiných se tu odehrávaly obřady, rituály a pod. Domnívám se, že správná hypotéza může vyplynout pouze z odpovědi na otázku, proč lidé vynaložili tolik námahy s dovozem velkých žulových bloků přes hory a hluboká údolí, když jiné horniny byl v místě stavby nadbytek.

Reiki je jednoduché. Reiki je dostupné každému bez zvláštního nadání. Reiki je účinné. Reiki je cesta, jak naplnit svou potřebu být druhým i sobě užitečný. Ale je Reiki také bezpečné? Od dob, kdy přišla tato škola do české kotliny, takřka masově roste počet zasvěcených. Občas někdo reptá, že má s Reiki špatnou zkušenost, ti úspěšnější zase vysvětlují, že Reiki zesiluje vše, co člověk v sobě nosí a tudíž zesiluje nejen to dobré, ale i to špatné. Jinak vcelku vládne nadšení nad tím, jak je s Reiki všechno mnohem snažší a co všechno se zasvěcenci otevře.

Alchymistům je dávno známo, že lze cestovat časoprostorovým kontinuem tak, že se jistou skupinou „exotických substancí“ aktivuje rozpad (anihilace) hmoty a uvolněná energie neelektromagnetického typu (energie Zero) vytváří rotující energetický vír otevírající tunel v časoprostoru, kterým lze cestovat v čase i do velmi vzdálených oblastí Vesmíru. Od technologie Montauk se tato technologie odlišuje v podstatě pouze používáním již zmíněné „exotické hmoty“, takže je i technicky jednodušší a snáze dostupná. Aktivní roli při tom hraje jednak energie uvolňovaná ze zmíněného exotického materiálu, jednak vlastní vědomí cestovatele, které určuje polohu cíle, rychlost rozevírání časoprostoru a intenzitu rotujícího paprsku energie.

V existující inflaci alchymických termínů je Etherium-zlato považováno za identické s ORME a tato substance je ztotožňována s ambrosií, shem-an-na, ambrosií, mfkzt a celá tato skupina je zaměňována za Kámen mudrců (filosofů) či substanci známou jako “Quinta essentia”, ale přesně vzato podle alchymické terminologie (R. Alleau, Fulcanelli a další) je to omyl působící dnes chaos. "Quinta essentia v překladu znamená „pátý stav hmoty“. Připomeňme si středoškolské znalosti o existenci čtyř stavů hmoty: plyn > kapalina > pevná látka > plazma, Quinta essentia představuje pátý stav hmoty. Podle poznatků současné vědy nejsme schopni fenomén Quinta essentia spokojivým způsobem popsat, nejsme schopni ji analyticky determinovat, tím méně ji účelně a správně využívat."

Staré civilizace tyto substance používaly nejen jako ingredience prodlužující život vybraných osob, ale především jako nosný princip některých mystérií, kterými museli procházet králové, adepti na nejvyšší kněžské úřady a další vybrané osobnosti, než mohli převzít vysoké funkce pro něž byli vybráni. Všeobecně se jednalo o proces zasvěcení adepta do vyššího stavu vědomí během několikastupňových obřadů. V průběhu posledního stupně zasvěcení, kterému se říkalo „mystéria znovuzrození“, prošel adept nejen přestavbou svého těla na molekulární úrovni (obnovení původní matrice DNA), ale současně i přestavbou všech úrovní svého vědomí. Pokud měl adept příliš poškozenou a degenerovanou DNA, nebo se během předcházející etapy zasvěcení důsledně nezbavil negativní energie, v lepším případě zešílel, v horším případě zemřel. Adeptů, kteří neuspěli v závěrečné fázi zasvěcení, byla prý až jedna pětina.

"V řeckém bájesloví hrála důležitou roli substance zvaná „Ambrosia“, která podle tradice byla pokrmem bohů, bohyní a polobohů Olympanů, nejčastěji používaná při oslavách ve formě nápoje zvaného „nektar bohů“ (eau de ambrosie). Obě formy, ambrosie a nektar, se objeví v mýtech a historické literatuře jako skvělé cukroví zahánějící hlad a žízeň nesmrtelných obyvatele Mt. Olympu. Zatímco učenci si nejsou úplně jistí tím, co starověcí Řekové věděli o složení ambrosie (nebo její tekuté formy), byli přesvědčeni, že tyto mytické substance měly nějaký vztah k moučníku, nebo k medu. Ambrózie byla více než jen skvělým pokrmem, v řeckých mýtech se nachází několik epizod, ve kterých je ambrózie používána bohy a bohyněmi jako balzám, propůjčující smrtelným lidem krásu a nesmrtelnost."

História, akú prežívajú na tejto planéte nespočetné ľudské pokolenia zaznamenala aj túžbu človeka hľadajúceho Eden, raj v ktorom bol stvorený… a z ktorého bol napokon aj vyhnaný. Do dnešných čias však nie sú bádatelia v odpovedi na túto otázku jednoznační a celkom určite možno povedať, že hoci bolo po celé stáročia situovanie biblického stvorenia jednou z ústredných tém teologických a zemepisných diskusií, ostáva geografická lokalizácia biblického Edenu iba hrou so slovíčkami. Onen príslovečný a neutíchajúci záujem o problematiku spôsobili vlastne oné vzrušujúce riadky v Genesis, kde sa v Prvej knihe Mojžišovej (2,8-14) doslova píše:

Existují jiná tajemství, něž pouhá přeměna kovů...
I. Newton
Oblast starověké techniky a technologie patří k tomu, co je nejvíce zahaleno do hávu neurčitosti, patrně z důvodů velmi přísného příkazu utajení. Celá tato oblast poněkud připomíná starou zašlou a vydrolenou mozaiku, z níž můžeme tušit ještě hrubé kontury barevných skvrn, ale nevíme co zobrazovaly. Oblast řemeslných technik a technologií nebyla předmětem utajení a lze se o ní poměrně dobře informovat z řady dochovaných pramenů, jako byly například Leydenské rukopisy. Předmětem našeho zájmu je však to, co lze řadit do oblasti "vyššího" zájmu, tedy především technologie týkající se produkce a uchování energie, spojení válečné techniky a znalostí z oblasti speciálních materiálů.

Thowtismus však zná ještě jednu cestu duchovního vývoje lidské bytosti. Je to cesta psychického, mentálního i biologického skokového vývoje alchymisty během jeho manipulací s hmotou, zejména v závěrečné fázi vzniku Kamene mudrců. Systémová analýza naznačuje, že se jedná pravděpodobně o dosud neznámý specifický případ mutace genotypu lidské bytosti - alchymisty, vystaveného soustředěnému působení pole energie uvolňované v procesu transmutace hmoty. Tímto fenoménem se budu zabývat v dalších kapitolách. Domnívám se, že existuje ještě jedna cesta vedoucí k prozření lidské bytosti a tuto cestu pravděpodobně využívali starověcí mudrci po předcházejícím nejvyšším zasvěcení, což můžeme chápat také jako nejvyšší stupeň duchovního zaškolení.

Jistou představu o úrovni vědy a filosofie starých civilizací můžeme získat z dochovaných artefaktů, pocházejících ze Staré říše Egypta. Je to bohužel zatím nejzazší hranice, kam dosud úspěšně pronikla archeologie. Další zdroj informací jsou mýty, ale také dochované zprávy o vědeckých znalostech a řemeslnické technologii pěstované ve střediscích usazených kolem starobylých svatyní Osirise a Thowta (Herma). Můžeme dnes pouze tušit jaké bohatství informací obsahovala alexandrijská Bibliothéka, knihovna Ptahovy svatyně v Memfidě, Pergamská knihovna a další, které zanikly vesměs ohněm. O duchu a technické úrovni civilizačního cyklu zaniklého v roce 3449 př.n.l. toho víme velmi málo a z toho mála, co se zachovalo a bylo s úctou chráněno po tisíciletí egyptskými kněžími je pak zničeno náboženskými fanatiky islámu i křesťanství. Nicméně to, co se dochovalo zejména v oblasti filosofie a vědeckých znalostí, nás nutí k hluboké skromnosti. Zjišťujeme, že mnohé, co jsme s velkou slávou a sebevědomím objevili v 18. a dalších stoletích, nebyly sensu stricto objevy, ale znovunalezení pradávných znalostí našich moudrých předků.

Pre naše ďalšie úvahy bude nevyhnutné, aby sme opustili folklórne poznatky a prerozdelili doterajšiu klasifikáciu upírov na štyri základné skupiny:

Aby sme pochopili podstatu fenoménov, stojacich pri zrode viery v upírov musíme si uvedomiť, aký názor panoval v stredoveku na smrť. "Ľudia sa v tej dobe domnievali, že každá smrť prináša aj ďalšiu", píše americký folklorista dr. Paul Barber. "Inak povedané, ak krátko nato umrelo niekoľko ďalších ľudí, všetci si mysleli, že ten prvý zomrelý privolal smrť na ostatných. Obyčajne otvorili hrob a na jeho tele hľadali znaky vampírov. Zistili napríklad, že nedávno pochovaná mŕtvola má na perách krv. Samozrejme, že si z toho urobili záver. Ak mala mŕtvola na perách krv a bola väčšia ako pred pochovaním, mysleli si, že mŕtvy určite chodil piť krv živých ľudí."

Každý rok navštevujú stovky ľudí cintorín vo Whitby v anglickom Yorkshire, aby tu pátrali po neexistujúcom hrobe románového upíra Draculu z knihy spisovateľa Brama Stokera. Je však vcelku dobre možné, že hľadajú na tom nesprávnom mieste, keďže v roku 1978 našli robotníci pracujúci pri výkopových prácach pri dome na Peckham Hill Street v Londýne zvláštnu náhrobnú dosku, ktorá niesla nápis "Gróf Dracula, 17. 12. 1847". Niekoľko dní po oznámení senzačnej správy v miestnych novinách sa síce niekdajší nájomník David Perrin priznal, že tabuľu tam zo žartu zakopal pred 13 rokmi, avšak lovci tajomstiev z "Fortean Times" zaznamenali okolo oného domu ďalšie kuriózne veci.