Orgonit je v Česku a i na českém internetu (i SR) v podstatě neznámý pojem, což je nepřípustné vzhledem k unikátním vlastnostem tohoto materiálu. Myslím, že je načase s tím něco udělat. Orgonit a výrobky na jeho bázi mají schopnost pracovat s Univerzální životní energií, která je všude kolem nás a je nezbytná pro život všech organismů. Dr. Wilhelm Reich, vědec který tuto energii prozkoumal nejvíce, ji nazval Orgon. Odtud je odvozen název Orgonit. Jiné názvy pro tuto energii jsou Čchi, Ki, Prána, Ód a desítky dalších. Orgon má specifické vlastnosti na základě kterých Reich zkonstruoval tzv. orgonový akumulátor (ORAC).

Náš život je z jednej jeho časti mýtus...
A práve tento mýtus má pre každého z nás veľmi osobitý význam: javí sa byť našim vlastným životným osudom. Cez tento mýtus /mylne/ vnímame seba...
Príbeh /mýtus/ má svoj začiatok, kolíziu, krízu až po epilóg...
Aristelovské zákony dramatiky sa dajú aplikovať na život aj tej „najnezaujímavejšej“ bytosti spomedzi nás – z tohto hľadiska nie je žiaden životný osud „obyčajný“... Životy takzvaných obyčajných ľudí, ak ich dokážeme vidieť v širších súvislostiach dostávajú svoje určenie: česká literatúra cez Haška až po Hrabala a Kunderu sú príkladom toho, čo chcem vyjadriť. OSTRO SLEDOVANÉ VLAKY dostali Oscara aj pre schopnosť tvorcov „vidieť“ celok v detaile: nezmyselnosť vojny videná na banálnom príbehu jednej nudnej železničnej staničky...

Víme, že v Arktidě a Atarktidě kdysi bylo teplé podnebí, že na Sahaře bylo kdysi moře, že v Severním moři jsou pod vodou důkazy o tom, že tam kdysi rostly lesy a že Himálaj, nejvyšší horstvo světa, bylo kdysi pod vodou. Jaká to mohla být katastrofa, dost prudká na to, aby změnila povrch Země, zničila populaci lidí i zvířat, změnila klimatické zóny, vytlačila hory, zvedla některé země z mořského dna a jiné potopila do oceánu? Byla to postupná změna, nebo přišla jako náhlý konec světa, zabíjející po milionech jedinců lidi i zvířata a vyhlazující celé civilizace? Zatím nevíme, co se stalo; máme jen teorie. O různých teoriích postupných nebo katastrofických změn diskutují geologové, paleontologové, historikové pravěku a astronomové se zanícením hodným náboženských válek pozdního středověku již velmi dlouho, ale řešení problému je zatím v nedohlednu.

Ako som tam tak stál, zapadalo slnko: Tatry dostali modrastý nádych a v diaľke pred sebou som mal zložený vejár hôr – pochopil som ako to videl a namaľoval Benka... A práve v tej jednej prchavej a krátkej chvíli to ku mne prišlo: dávno zabudnutá spomienka, alebo azda čosi z minulých životov, ak vôbec o niečom takom možno hovoriť?
Už poznám tento pocit – prekvapí ma nečakane a rovnako rýchlo, ako príde, náhle ustúpi a vo mne zanechá pocit čohosi nedopovedaného...
Dolu v terénnej prepadline, architektonicky využitej pre terasovité sedenie amfiteátra práve účinkuje jeden z ľudových súborov: už druhý deň som jedným z tisícov účastníkov folklórnych slávností... Pozerám zhora na pestré ľudské divadlo a krajinu, ponárajúcu sa celkom nepovšimnute do večerného šera a snažím sa zadržať v pamäti snový, no veľmi intenzívny pocit a dešifrovať správu, ktorá s ním – a v ňom prichádza, no je neskoro: tentokrát, ako predtým nespočetnekrát sa mi n e p o d a r í zachytiť p r í b e h ako zo sna... Celkom iste však viem, že je dôležitou časťou odpovede, ktorú po celý život hľadám: odpovede na otázku KTO VLASTNE SOM...