To bylo užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik jine sajrajty... No a co? Koho zajimaly take cypoviny? Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi, ni?

KP.RU | Sonda NASA Messenger – vypustená, aby skúmala kamenné objekty, ktoré sa podľa odhadu nachádzajú na vnútornom okraji Slnečného systému, niekde medzi Merkúrom a Slnkom – poskytla unikátny snímok. Tieto objekty sa nazývajú vulkanoidy, na pamiatku planéty Vulkán. Tá sa (ako v istom čase predpokladali) mala nachádzať ešte bližšie k Slnku než Merkúr a vyvolávať na jeho obežnej dráhe viditeľné anomálie.

Nad příběhy lidí, kteří se setkali s něčím velmi neobvyklým, nelze jen mávat pochybovačně rukou. Takových podivných setkání je totiž po celém světě velmi mnoho. Není možné jen neustále opakovat, že všichni ti, co něco takového zažili, jsou jednoduše lháři a podvodníci nebo, že to zcela jistě byl přírodní úkaz, halucinace a kdovíco ještě. Badatelská zkušenost, kterou jsem za dlouhá léta získal, mě poučila, že svědkové většinou mluví pravdu. Říkají prostě to, co viděli a zažili. Často jsou zážitkem tak šokováni, že je ani nenapadne si něco přikrášlit. Zvláště pokud je to něco, co hrubě odporuje jejich zažitému chápání reality. Naopak, mají někdy tendenci neříkat vše a nechat si pro sebe ty nejvíce kontroverzní zážitky, které by z nich mohly ihned udělat blázny.