”To jsme chtěli říct – nějakou chvíli s druhými nemluvte. Pak totiž neposloucháte své vedení. Když mluvíte s druhými, často chtějí, abyste slyšela, co oni slyší, a i když to, co slyší, může fungovat jim, nemusí to fungovat vám. Pak se dohadujete, co je správně, všichni jsou pak frustrovaní a posléze si jdou dát k jídlu to nejhorší, co je napadne.“

”Máte tedy pocit, když přemýšlíte o této cestě nejmenšího odporu… na chvíli vás přerušíme. Cítíte, jak cesta nejmenšího odporu je cesta od toho, kde jste, k tomu, kým jste a co chcete? Je to jinými slovy cesta umožňování, Cítíte, jak tato cesta, která je inspirovaná voláním vašeho zdroje, by vás mohla volat do objasňujícího kontrastu? Tohle stojí za to si poslechnout.“

”Na konci každého dne říká: „To bych nevymyslela, i kdybych se snažila sebevíc.“ Širší perspektiva to ví. Když zůstanu v tomto uvolněném postoji, že vše dobře vychází, tak zvonek zazvoní přesně v pravý čas a stojí tam pravý člověk připraven udělat další logický krok pro celý projekt.“

”Proč to děláme? Kde to začalo? Proč říkáme: Doufej v nejlepší, očekávej nejhorší. Nic není příliš dobré na to, aby to byla pravda.“