„Je povinností vědy neodsouvat stranou fakta jen proto, že se zdají být neobvyklá, a proto, že není schopna je vysvětlit.“
Alexis Carrel, lékař, biolog a nositel Nobelovy ceny (1873-1944)
Věda neustále zdůrazňuje, že lidé v daleké minulosti neznali téměř žádné technické vymoženosti. Přesto se před mnoha tisíci lety prováděly chirurgické operace a stavěly se astronomické observatoře, ve kterých kněží uskutečňovali neuvěřitelně složité výpočty, ke kterým my dnes potřebujeme výkonné počítače. Dosud nevíme, jak si máme vysvětlit samotnou existenci lidského druhu na této planetě. Nevíme také, jak se mohli lidé v prehistorické době dozvědět o genetických manipulacích.

Snad nejvíce podzemních prostor se nachází pod Brazílií. Zdá se, jako by tato čtvrtá největší země na světě byla jakýmsi pojítkem či křižovatkou ostatních kultur. Podle archeologů byla Brazílie osídlena již před 60 000 lety, tedy v době, kdy na evropském kontinentě obývali lidé teprve jeskyně.

Francisco Pizzaro při svém dobývání Peru narazil v Andách ve výšce 6764 metrů nad mořem poblíže Huaskaránu na vchody do jeskyní, které byly však pevně uzavřeny velkými balvany. Přestože se Pizzaro domníval, že v jeskyních nalezne ukryté zlato Inků, do jejich nitra se nikdy nedostal. V roce 1971 se vydala do této oblasti expedice jeskyňářů, aby prozkoumala toto území. K dispozici měla nejmodernější technické prostředky.

Jak jsme již uvedli, mnoho národů sídlo svých bohů situovalo překvapivě místo na nebesa, do nitra země. Tam je prý svět obrů, démonů, skřítků a podivných lidských bytostí. Staří Řekové a Římané považovali také své bohy za příchozí z nitra země. Trochu moc náhod na jednou, že? Nemohlo se tedy původně jednat o nějaké vyspělé bytosti, považované pro své zázračné schopnosti za bohy? Celé podzemní město najdeme v centrálním Turecku, poblíže vesnice Derinkuyu v Cappadocii, které bylo objeveno v roce 1963.