(z lat.) nezávislé, neměnné a nepodmíněné jsoucno; v hierarchii kosmických jevů to nejvyšší. Zářící prvek, který přijímá a duchovně oživuje všechno stvořené. Nevymezitelné pole nebo prostředí, v němž existuje všechno stvoření, tj. viditelný vesmír jako svět makroskopický a svět fyzikální jako svět mikroskopický. Proto na a. nelze vztahovat pět základních přírodovědných dimenzí, totiž délku, šířku, výšku, prostor a čas. Tato okolnost se stává patrnou zejména při vylučovacích mystických pracích. Jogín nebo mystik, který vylučovacími postupy myslící činnosti vyčistil vědomí ode všech determinujících momentů, pozná, že v tomto vědomí je obsažen nejen svět, nýbrž celý vesmír jako objekt, jenž v něm sídlí. Fyzikálně mysticky to znamená, že první a poslední determinující moment činného osobního vědomí je tzv. zvratovou mezí; za ní vědomí přesahuje všechno, co před ní můžeme chápat jako fyzicky i pomyslně neobsáhnutelné lidskou myslí vzhledem k objemu nebo vzdálenostem. Tím realizace stavu a. vede ke zkušebnímu zjištění relativních dat všeho stvoření ve vesmíru i v živé přírodě.
Květoslav Minařík
Zdroj: Malý mystický slovník naučný
1. vydání: Canopus, Praha, 1992, ISBN 80-85202-06-9, váz., 512 str.
Dotisk: Canopus, Praha, 1995.
S láskavým dovolením: CANOPUS.cz
exkluzívne.cez.okno
