Obrázok používateľa CEZ OKNO
ALLATRA: Na zesnulé vzpomínáme jen z pozice duchovní tvořící Lásky

Do dnešních dnů se dochovala pověra, že na zesnulé se nemá vzpomínat ve zlém, a pokud tedy na ně vzpomínat, tak pouze v dobrém. A pokud zemřelý se zjeví ve snu, tak se má za to, že „jeho duše ještě nenašla klidu“. Nakolik tyto pověry odpovídají skutečnosti?

Rigden: Rád bych upřesnil, že pokud vzpomínáme na zemřelé, tak jen z pozice Duchovního principu žijících, z pozice duchovní tvořící Lásky, ale ne v zármutku minulosti. K tomu je navíc třeba pochopit procesy, které při tom probíhají. Za prvé ve všech případech nemluvíme o Duši člověka jako takové. O ní zpravidla za života člověka nevěděli nejen jeho příbuzní, ale často ani on sám. Mluvíme o Osobnosti člověka, kterou lidé v jeho okolí dobře znali a která se po smrti těla stala sub-osobností. Duše, která odchází na převtělení, se nevrací zpátky k místu svého bývalého „uvěznění“. Ale sub-osobnost jako rozumová informační struktura materiálního světa, která je „zavřená“ v novém těle, může využívat energie tohoto těla (převážně dokud ještě nedozrála nová Osobnost). Krátkodobě získává sílu, je schopná díky svým projekcím navštívit ta místa a ty lidi, ke kterým měla během svého života náklonnost. Sub-osobnost může také projevovat svoji činnost, když na ni (na zemřelého člověka) začínají živí lidé vzpomínat, čímž jí dodávají sílu své pozornosti. Co to pro živého člověka může mít za následek?

Tady bohužel nemohu říci všechny podrobnosti pro širokou veřejnost, protože jak se ví „když rozšiřujeme znalosti, násobíme také smutek“. Ale pro celkové pochopení podstaty těchto procesů řeknu následující. Věc spočívá v tom, že když začíná člověk vzpomínat na zemřelého, dochází k následujícímu: tím, že vkládá do tohoto procesu svou pozornost, nelokalizovaný strach, astenické emoce (smutek, sklíčenost, skleslost), jež vznikly v důsledku vzpomínání na zesnulého, tak řečeno jazykem fyziky, předává sub-osobnosti dodatečný „náboj“ (předává jí sílu). A sub-osobnost se díky tomu aktivuje. Znamená to, že proces vzpomínek živých na mrtvé se podobá okamžitému přenosu „náboje“ (síly) z jedné elementární částice na druhou a to nezávisle na čase a prostoru. Sub-osobnost zůstává v novém těle, ale její projekce při předání tohoto „náboje“ se okamžitě projevuje, přesněji řečeno, vstupuje do kontaktu s Osobností člověka, který na ni vzpomíná. Ten na podvědomé úrovni cítí toto spojení se sub-osobností zemřelého, cítí jakousi výměnu informací. Ve skutečnosti sám podporuje tento kontakt svou životní energií. Nemůžeme od toho čekat nic dobrého, protože taková podvědomá výměna informací se sub-osobností v člověku pouze zesiluje projevy Materiální podstaty.

V důsledku podobného informačního kontaktu začíná žijící člověk projevovat pocit stesku („těžkosti“), zármutku, stále se mu jen opakují myšlenky jako: „kdyby žil, nic takového by se se mnou nestalo“ nebo „nestalo by se to, kdyby byla naživu“, „on by nedopustil, aby se ke mně takhle chovali“ a podobně. Ve skutečnosti Materiální podstata jednoduše maskuje konzumní přání tohoto člověka (například přání realizace jeho vlastního významu) za představu ztracené Lásky, tím v něm vyvolává stesk po minulosti, strach s nadcházející smrti a tak dále.

Trpí tím jak ten, kdo vzpomíná, protože v sobě projevuje převládající myšlenky Materiální podstaty, tak i sub-osobnost, na kterou je vzpomínáno. Pro sub-osobnost je takový kontakt na jedné straně setkání s životodárnou silou. Na druhé straně si ale díky takovému živému „náboji“ jasně uvědomuje svoji bezmoc a stav beznaděje. To způsobuje bývalé Osobnosti (jež se stala sub-osobností) jen ještě další utrpení. Navíc taková provokace Materiální podstaty ještě dodatečně zatěžuje nejen tuto sub-osobnost, ale i Osobnost člověka, v jejíž energetické konstrukci se tato sub-osobnost nachází.

Pro lepší pochopení toho, co ve skutečnosti pro sub-osobnost znamená podobný kontakt s živým člověkem, to asi vysvětlím za pomoci názorného příkladu. Představ si člověka, který jde po rozžhavené poušti. Je už odsouzen. Je prakticky na pokraji smrti. Sužují ho bolesti a nesnesitelná žízeň. A v tom na jeho rty spadne z nebe malá kapička vody. Jeho žízeň neuhasí, ale na jedné straně mu dávají falešnou naději, že přežije, přesněji mu tak vrací vzpomínky na bývalý život, na druhé straně si ale přesně uvědomuje, že jeho smrt je nevyhnutelná. Toto uvědomění ještě více zesiluje jeho utrpení a muka odsouzence.

Anastasia: Ano, opravdu tedy nevíme, co děláme. Takže to je vlastně tak, že svými vzpomínkami v podstatě způsobujeme svým zemřelým příbuzným muka a sami tím potom trpíme. A pokud se podíváme do historie? Jak trpí historické, veřejně známé Osobnosti, přesněji jejich sub-osobnosti, na něž lidé vzpomínají v průběhu ne století ale dokonce tisíciletí? Znamená to, že takové hromadné vzpomínky ještě více ztěžují jejich muka.

Rigden: Pokud jsou lidé pod převládajícím vlivem Materiální podstaty a vzpomínají na ně se zapojením své emocionální síly, tak je to samozřejmě velmi zatěžuje, stejně jako ty, kdo vzpomínají. Ale jak prožili svůj život tady, co si v něm zasloužili, to podle svých zásluh dostávají i tam.

 

Úryvek z knihy AllatRa od A. Novych

Zdroj: http://polahoda.cz/


KNIHU v originále nájdete na tejto adrese.

(Unikátní fotografie lidské Duše ve stavu přechodu po smrti fyzického těla na str. 85)

 


KNIHY autorky môžete zakúpiť i na tejto adrese.

 


Súvisiace:

ALLATRA: Spirála nejlépe uchovává informace. Rituály, pověry, tradice
http://www.cez-okno.net/clanok/allatra-spirala-nejlepe-uchovava-informac...

Seriál: AllatRa
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-allatra


Štítky: 
november 01, 2013 21:40 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top