Obrázok používateľa CEZ OKNO
ALLATRA: Sakrální znalosti o čtyřech Bytostech

Anastasia: A tak to je… Ale dokonce i v tomto případě pro člověka, který globálně chápe, o čem je řeč, není těžké odhodit slupky nanesené v průběhu času a pochopit podstatu věci, pokud má původní Znalosti. Ve společnosti jsou prostě ztraceny prvotní informace. A odtud pocházejí všechna neštěstí. Vaše poznatky v mnohém objasňují základní podstatu původních Znalostí. Myslím si, že pro současné lidi bude víc než „jednom zajímavé“ dozvědět se o sobě, o svých Bytostech, o Duši, o tom, jaký význam přisuzovali této informaci lidé ve všech dobách.

Rigden: Dnes jsou bohužel tyto poznatky skutečně zkomplikovány a zakamuflovány za povrchními obřady, rituály, proslovy ke čtyřem živlům, světovým stranám, mytickým duchům, obrazům zvířat pomocníků spojených s člověkem, v jejichž charakteristikách právě prosvítá vědění o těchto Bytostech člověka.

Sakrální znalosti o Bytostech jsou ukryty v tajných symbolech mnoha starých národů Severu, Evropy, Sibiře, Asie, Jižní a Severní Ameriky i Afriky. Podrobnější znalosti o nich měli ti, kdo uchovávali posvátné, duchovní znalosti toho či onoho národa a ti, kdo ovládali techniky poznání neviditelného světa: šamani, mágové, náboženští kněží a tak dále. Například v šamanské mytologii (šamanismu severoasijských národů včetně Burjatů, Altajců, Mongolů), která je těsně propletena s rituální obřadní praxí, se dochovaly následující představy. Šaman je například viděn jako bytost nejednoznačné povahy: napůl člověk a napůl pták, nebo jako bytost s podobou losa, medvěda, ušlechtilého jelena. Jsou také zmínky o zoomorfních dvojnících šamana, z nichž hlavního nazývají „matka – zvíře“, tedy matka zvířat.

Anastasia: „Matka – zvíře“? Zajímavé, a odkud vzniklo takové pojmenování?

Rigden: Za prvé podle mytologie národů Severní Sibiře (například Evenků Podkamenné Tungusky, Uralu, povodí řeky Ob a Jenisej) má Vesmír podobu ženské podstaty, Velké Matky světa, Pramatky všeho živého, Paní Vesmíru a matky zvířat. Mělo se za to, že když bílí šamani vykonávali své astrální putování do horního nebeského světa, procházeli „cesty všech světů Vesmíru“, aby získali svoji úplnou magickou sílu. Její hlavní část ale získávali pouze od nebeských vládkyň. Takovým způsobem byli obdařeni vyšší tvůrčí silou nebo řečeno našim jazykem silou Allata, kterou jim darovala nebeská Paní světa.

Za druhé dříve sakrální znalosti neviditelného světa ovládali především ženy, protože ony svou povahou jemněji, intuitivněji cítili neviditelný svět. S ženou, ženskou podstatou je spojeno tajemství tvoření, zrodu nového života. Jinými slovy v dávné minulosti duchovní, sakrální znalosti uchovávaly a předávaly následujícím pokolením především šamanky a ne šamani. Následně pak právě ženy byly považovány za silnější v ovládání šamanské praktiky změny stavu vědomí než muži. Vědci našli mnoho starých ženských hrobů, v nichž byly různé kultovní předměty, zdobené kříže, záhadné symboly, ornamentální amulety či speciální rituální předměty. Ví se o mnoha dávných kamenných kresbách a soškách dívek s rozpuštěnými vlasy, „třetím okem“ na čele a určitými znaky, které svědčí o sakrálních znalostech. Vezmi si třeba nálezy v Rusku, které se datují do doby před 4 000 let, například na Sibiři, na březích řek Jeniseje, Leny, Angary, anebo piktogramy na skalách starého a vlastně nejhlubšího jezera světa, kterým je Bajkal.

 

Obr.: Petroglyfy Horského Altaje
(Koš-Agačský rajón, Republika Altaj, Rusko)

 

Za třetí Duše člověka, kterou spojovali s vyššími světy, byla obvykle nazývána „mateřskou“. U národů Severu, například u Jakutů, se dodnes uchovaly zajímavé zmínky. V dávné minulosti se jejich předci domnívali, že aby člověk žil a myslel normálně, musí v něm být přítomny části duše-kut, které získal při narození: mateřská duše (ije-kut), životní a psychická síla (sjur), zemní duše (buor-kut), vzdušná duše (salgyn-kut). Mělo se za to, že po smrti člověka se mateřská duše a psychická síla (sjur) vrací ke svým stvořitelům, zemní duše odchází s prachem do země a vzdušná duše se rozplyne ve vzduchu. U šamanů získává každá z těchto duší zvláštní výchovu a zvláštní ztělesnění.

Anastasia: To je překvapivé. Je smutné, že málo kdo věnuje pozornost archeologickým a etnografickým výzkumům málo početných národů světa. Vždyť jak to tak vypadá, uchovaly se u nich ty samé znalosti jako v náboženstvích a současných vírách, jež jsou dnes široce popularizovány. Teď jste mluvil o národech žijících na severu Ruska a já jsem si vzpomněla, že kdysi jsem ve výzkumných pracích věnovaných tomuto tématu našla zajímavé zprávy. Jakuti například měli zvláštní vztah k určitým zvířatům, jejichž kultovní uctívání bylo spojeno s myšlenkou umírajícího a vzkříšeného zvířete. Mezi severními národy bylo uctíváno takové zvíře buď v podobě posvátného medvěda, nebo velryby. Domnívali se, že bůh Znalostí (Bilge Khaan) žije v sedmém nebi. Kromě toho u Jakutů existoval obřad „výroby hnízda pro duši dítěte“, kdy se na speciálním stromě s osmi kmeny pro budoucí Duši dítěte budovalo zvláštní hnízdo. V šamanské mytologii byl přítomen motiv stvoření světa z vejce, byly v ní představy o Duši jako ptákovi, o posmrtném osudu člověka, o božím daru (kut-sjur), o kterém jste už mluvil a který určuje celou životní cestu člověka a ještě mnoho dalších Znalostí, které díky vám již znám. A co je nejzajímavější, důležitou roli přisuzovali znakovému systému v podobě zvláštních ornamentů na šatech, výzdobě a magických předmětech. Patřilo to ke sakrálním znalostem stejně jako u jiných národů světa. A co se týče čtyř Bytostí, jak jste už říkal, Jakuti také měli představy o duchách pomocnících šamana.

Rigden: No nejenom Jakuti, ale i u jiných národů se o tom dochovaly zmínky. Zejména to, že šaman má k dispozici duchy-pomocníky, kteří se v oněch rituálních posvátných písních nazývají „sílou“, „svitou“, „vojskem“. Často vystupují v podobě zvířat, ryb, ptáků nebo duchů, kteří putují do jiného světa, aby vykonaly nějaký čin: domlouvají se s jinými duchy, zaklínají, utkávají se v boji s duchy nemocí, prorokují, získávají hledaný předmět a tak dále. Znalosti o čtyřech Bytostech můžeme najít v symbolických schématech, například v prvcích šamanského oděvu, podle nějž, obrazně řečeno, jako podle symboliky vojenské uniformy, můžeme určit „postavení“ šamana, stupeň jeho „astrálních hrdinských činů“ a tak podobně.

Například v předhoří Uralu jsou nejrozšířenějšími kompozičními schématy na prvcích rituálního oděvu a na „obrázcích“ permských šamanů ptáci (Přední bytost), ještěři (Zadní bytost), dvě mytické bytosti téměř stejné povahy (boční Bytosti) a uprostřed je sám šaman. Přičemž na trupu ještěra bylo někdy nakresleno sedm ryb, což v takovém případě zdůrazňovalo spojení s vodním živlem, s dimenzemi, a také se vzpomínkami na získané informace. Je pozoruhodné, že na ještěrovi zobrazovali v pozici stojících pouze dospělé lidi, tedy ty, kdo už měli svou minulost. Po stranách šamana podle schématu obvykle rozmísťovali dvě mytické bytosti. V jedněch případech to zjevně ukazuje na Pravou a Levou bytost a to díky použití tradičních prvků, jež označují Materiální podstatu – rozdvojená kopyta (mnohem později se začali boční bytosti zobrazovat v podobě dvou zvířat nebo lidí se sekyrami, noži, šípy nebo zbraněmi v rukách.) V jiných případech to byla označení s přímo opačnou funkcí – šlo o nebeské vládkyně světa, které v sobě propojovaly prvky ženského těla a těla losice (uznávaného posvátného zvířete). Mělo se za to, že jejich síla je schopná přenášet šamana do jiných dimenzí včetně těch vyšších. Někdy na těchto obrazech zobrazovali symbol Allata v podobě půlměsíce s růžky směřujícími vzhůru, protože se domnívali, že šaman tímto způsobem dodatečně navyšuje svoji sílu. Později v důsledku přání podřídit boční Bytosti své moci, pro tak říkajíc, pozemské cíle, začaly se tyto pojmy zaměňovat, což můžeme vypozorovat ze zobrazení na různých archeologických artefaktech.

 

Obr.: Plíšek permsko-pečorských šamanů

 

Podobné zprávy o pěti elementech člověka můžeme najít i v jiných částech světa. Jsou v různých náboženstvích a vírách. Dokonce i v takovém synkretickém (z řeckého slova synkresis – srůstání, synkretismos - spojení; v daném případě to označuje spojení různých náboženství do jednoho systému) náboženství, jakým je Vúdú. Toto náboženství je dnes díky hromadným sdělovacím prostředkům velmi proslavené po celém světě, ovšem jenom jednostranně, a sice v negativním smyslu. Proto si většina lidí představuje představitele tohoto náboženství jako černé mágy a čaroděje. Vúdú se objevilo na ostrově Haiti (který se nachází v Karibském moři, jež rozděluje Severní a Jižní Ameriku) mezi obyvateli, jejichž předci byli původem ze západní Afriky a na tento ostrov byli přivezeni násilím jako otroci. Podle sakrálního přesvědčení obyvatel ostrova Haiti se tedy architektura duchovní bytosti člověka skládá z pěti částí. Těmi jsou: fyzické tělo (to je dozvuk znalostí o Pravé bytosti); duch tohoto těla, jež je darem velkého Hada jménem Damballa (to je interpretovaný dozvuk znalostí o Levé Bytosti); zvláštní kanál, který spojuje člověka s jeho hvězdou na nebi (to je dozvuk znalostí o Zadní bytosti); „Velký dobrý anděl“, což v jejich chápání označuje životní sílu (je to dozvuk znalostí o Přední bytosti); „malý dobrý anděl (Duše; to je dozvuk znalostí o Centru člověka). Přičemž za nejdůležitější části pro člověka jsou považovány dva „andělé“ a právě o ně se věřící nejvíc bojí. Dokonce i obyčejná smrt není pro tyto lidi tak strašná jako perspektiva, že by kvůli působení černých čarodějů ztratili svou Duši nebo že by se stali potulným duchem či dokonce zombií bez vlastní vůle, která plní příkazy čaroděje. Vždyť podle jejich názoru se má za to, že pokud se čarodějovi podaří vzít do zajetí „Velkého dobrého anděla“, tak tím zbaví člověka životní síly a on tak umírá. Co se týče zbavení životní síly, tak jsou to mimochodem dozvuky někdejších znalostí o působení Kanduka.

V náboženství Vúdú jsou i pro africkou mytologii tradiční božské osoby, jako třeba Legba. Ten ztělesňuje Východ a slunce, je považován za prostředníka mezi světem smrtelníků a světem duchů, za strážce Brány do záhrobního světa, díky němuž dochází ke kontaktu mezi lidmi a duchy. Jedním z jeho jmen je – Pán křižovatek. Podle dahomejské mytologie je Legba sedmým synem Mawu-Lisa, tedy toho nejvyššího z panteonu bohů, o kterém jsem se už zmiňoval.

Anastasia: To bylo tehdy, když jste mluvil o 72 dimenzích, o spirále, o dahomejském mytologickém hadovi Aido-Hwedo, který jako sluha nosil tohoto boha (Mawu-Lisa) ve své tlamě během aktu stvoření světa?

Rigden: Ano. V mýtu se zmiňuje, že Legba jako jediný zná jazyk Mawu a jazyky svých bratrů, z nichž každému dal nejvyšší bůh zvláštní jazyk. Legba informuje Mawu o všem, co se děje v „království“ jeho šesti bratrů.

Anastasia: Jinými slovy to odkazuje na šest dimenzí, na informační struktury, vzájemné působení mezi dimenzemi, na nedílnost práce čtyř Bytostí během toho, když člověk poznává vyšší dimenze?

Rigden: Přesně tak. Když probíhal rituál nebo obřad spojený s přivoláváním některého boha tohoto náboženství, kreslil věřící na zemi moukou nebo zrním individuální symbol (veve) boha, k němuž se obraceli. Díky tomu se až do dnešních dnů dochovali symboly, ve kterých jsou zachyceny znalosti, včetně těch o čtyřech bytostech, ačkoli současní vyznavači tohoto náboženství je už vykládají po svém.

 

Obr.: Schéma symbolu „Legba“

 

Už je to bohužel dávno, co se změnil vztah k takovým Znalostem z duchovního na konzumní. Netýká se to pouze tohoto náboženství ale i jiných. Obrazně řečeno, kdysi byla lidem dána hůl (Znalosti), aby se o ni člověk mohl opírat a došel tak k výšinám svého duchovního sebezdokonalení. Ale pracovat na sobě duchovně, měnit se, je mnohem obtížnější, než obšťastňovat svou mysl lichotivými iluzemi materiálního světa. Lidská lenost a prázdná mysl přeměnily tuto hůl v příruční nástroj, aby si mohli uspořádat dočasné obydlí-zemljanku, a přitom vyměnili cestu na Věčnost za „kámen úrazu“, jehož podstatou je prach. Jinými slovy řečeno, lidé se egoisticky snažili přetvořit původní Znalosti pro své dočasné potřeby a nestarali se o ty, kdo přijdou po nich. A přece jen, díky tomu, že ve své době byly tyto Znalosti rozšířeny mezi národy dávného světa, jež žili na různých kontinentech, můžeme dnes jejich ozvuky najít v různých koutech Země.

Například u indiánů Severní Ameriky kmene Navaho v takových obřadech jakým je ceremoniál „Svaté cesty“, se užívají určitá posvátná symbolická zobrazení, která jsou sestavena z drobného barevného písku a po skončení obřadu jsou setřena. Všimněte si písečného obrázku „Otáčející se břevna“, který je vytvářen pro posvátnou náboženskou píseň „Noční cesta“.

 

Obr.: „Otáčející se trámy/břevna“
(posvátné zobrazení kmene Navaho)

 

Na tomto obrázku uvidíš Centrum a správnou svastiku (rozšiřující pohyb Allata), čtyři páry ženských a mužských duchů (jei) – všimni si, v jaké poloze jsou jejich ruce. V náboženských představách kmene Navaho patří k vyšším jeí šest mužských a šest ženských božstev, ale celkem tradičně vybírají čtrnáct druhů. Domnívají se, že oni všichni jsou spojeni s událostmi časů Prvostvoření. Kromě toho na obrázku „Otáčející se břevna“ jsou i symbolická zobrazení čtyř Bytostí, kde boční Bytosti jsou zobrazeny jako duchové Strážci, Zadní bytost jako minulost se čtyřmi stejnými značkami (ty odkazují na čas – čtvrtou dimenzi). A Přední bytost je představena v podobě hlavního jei s veverčí taškou – Rozmlouvajícího bílého boha (Tichého mluvky), který chrání lidi. Byl spojován s východem, úsvitem a obilovinami. A celý tento obrázek v podobě zvláštního polokruhu lemuje hlavní ženská jei (rus. ???) – duhová bohyně ochránkyně, která v sobě obsahuje ostatní jei a symbolizuje nebeskou a pozemskou cestu. Je to stylizovaný symbol Allata.

Anastasia: Podle vašeho výkladu je to komplexní obrázek. Z toho tedy vychází, že jsou zde zahrnuty znalosti jak o člověku, tak i o Vesmíru.

Rigden: Přesně tak. Zmínky o čtyřech Bytostech s centrem – Duší, jsou také v Asii, zejména ve staročínské mytologii. Takový souhrnný pojem jako „Wu di“ označuje pět mytologických postav, kdy každá z nich má své pomocníky. Tento termín používali staří Číňané k označení „abstraktních duchů pěti živlů“. „Wu di“ je zmiňováno ve starodávné knize „Zhou li“ („Zhouské knize obřadů“). Různí dávní autoři a filozofové po svém dešifrovali pojem „Wu di“: někdo psal, že to jsou „pět božstev“, jiní zase, že jsou to „pět imperátorů“, další verze - „pětice velkých“. V každém případě byl tento pojem přirovnáván k symbolu pěti směrů (čtyři světové strany a centrum).

Tyto symboly byly natolik důležité v obřadní tradici staré Číny, že byly zobrazovány prakticky všude: na emblémech, na vlajkách, v umění, v architektuře (včetně náhrobních basreliéfů). Přičemž byly umisťovány ve zvláštním pořadí, jež bylo spojeno s tím či oním rituálem. Například vlajky, z nichž každá byla označena jedním ze symbolů „pěti směrů“, během toho když následovali vojsko, byly neseny v určitém pořadí. Vpředu jakožto symbol Přední bytosti nesli vlajku se zobrazením Zhu-niao („rudý pták“) – symbol jihu, který byl Číňany považován za váženou světovou stranu. Vzadu jakožto symbol Zadní bytosti nesli vlajku se zobrazením Chuan-wu (želva ovinutá hadem) – symbol severu. Vlevo jako symbol Levé bytosti nesli vlajku se zobrazením Čching lung („zelený drak“) – symbol východu. Napravo jako symbol Pravé bytosti nesli vlajku se zobrazením Bai-hu („bílý tygr“) – symbol západu. Člověku, který ví, ovšem stačí podívat se na charakteristiky těchto souhrnných pojmů, aby pochopil, o čem je ve skutečnosti řeč s ohledem na zvláštnosti světonázoru daného národa.

Anastasia: Skutečně, ten, kdo určil tyto tradice, zjevně věděl o neviditelném světě víc… A jsou tu i jakési známé pojmy… Říkal jste, že pojem „Wu di“ byl přirovnáván k symbolu pěti světových stran, pěti božstev. A není pátým vladykou, centrem těchto čtyř světových stran, čtyř božstev, náhodou Chuang-ti („žlutý císař“)?

Rigden: Zcela správně, Chuang-ti nebo duch jménem Hang-shu-niu („ten který polkl jádro“). Ztělesněním jeho ducha je jednorožec – symbol centra.

Anastasia: V podstatě je to prototyp označení Duše - centra v neviditelné struktuře člověka a odkaz na její spojení s Přední bytostí (jejímž symbolem byl jednorožec).

Rigden: Pojďme podrobněji prozkoumat charakteristiky těchto osob. Chuang-ti znamená nejen „žlutý císař“ ale i „třpytivý (světlo vydávající) vládce“. Tento symbol centra byl považován fakticky za nejvyšší nebeské božstvo. Zobrazovali ho se čtyřma očima a čtyřmi tvářemi. Tato tradice začala už u dávných čínských šamanů, kteří si v období sakrálních rituálů oblékali jakousi masku se čtyřma očima. A proč byl zobrazován právě symbol čtyř očí? Zaprvé je to spojeno s označením čtyř Bytostí. A zadruhé proto, že při vykonávání určitých meditativních technik získává člověk tak zvané všestranné vidění viditelného i neviditelného světa: současné vidění všeho, co se děje okolo a občas i v jiných dimenzích. Takové možnosti nejsou dostupné obyčejnému lidskému zraku v obvyklém trojrozměrném světě. Ale člověku stojí za to změnit stav vědomí, jeho vnitřnímu zraku tak mizí hranice.

Anastasia: Ano, toto vidění působí silným dojmem, zvlášť když teprve začínáš poznávat neviditelný svět z takové „všestranné perspektivy“. Pamatuji si, že když jsme před dvaceti lety s přáteli teprve začali s těmito praktikami, nakolik osobně mnou otřásla tato první zkušenost. Bylo relativně neobvyklé pozorovat procesy a pociťovat zcela nezvyklý pocit takového vnitřního „zrakového“ vnímání. Ale ještě více ohromovala možnost získat všestrannou představu o jakémkoli objektu, jeho vnější i vnitřní struktuře, a také průvodní informaci, se kterou se (tento objekt) setkal… Mimochodem, teď jste mi připomenul, odkud jsem se poprvé dozvěděla o této postavě – Chuang-ti. Kdysi dávno když jste nám vyprávěl o tom, že pro člověka je nutné naučit se správně myslet, zmiňoval jste dávný lékařský traktát „Chuang-ti nej-ťing“…

Rigden: Ano, je to tak… Čínská tradice spojuje počátky léčení a medicíny jako vědy právě se jménem Chuang-ti. A i tento samotný lékařský traktát „Chuang-ti nej-ťing“ se překládá jako „Kniha Chuang-ti o vnitřním“. Všechno vnější, fyzické se rodí z vnitřního. Mimochodem podle legend spolubojovník Chuang-ti jménem Tsang-chieh (podle jiných verzí Fu-si) vynalezl hyeroglifické písmo, tedy posvátné znakové písmo. Mimochodem také tento kulturní hrdina byl zobrazován na dávných basreliéfech se čtyřma očima jako symbol zvláštní prozíravosti. Podle legendy mohl dávat dohromady znaky, protože pronikl do hlubokého smyslu stop ptáků a zvířat. A teď si vzpomeň, že šamany obvykle zobrazovali jako lidskou Bytost v podobě „ptáků a zvířat“ a porovnej tuto informaci s tím, co už o znacích víš. O tajemstvích znaků si ještě promluvíme o něco později. Ale teď čtenářům řeknu, že každý symbol je nositelem relativně obšírné informace. Kromě toho existují zvláštní znaky, které jsou schopny konkrétně působit. Většina dnešních lidí o tom ale nemá ani nejmenší ponětí a to nehledě na to, že tyto znaky se ve společnosti vyskytují v hojném množství. Znaky hrají obrovskou roli a to nejen ve světě šesti dimenzí. Jsou srovnatelné se spouštěcím mechanizmem určitých dějů…

Anastasia: Ano, když vezmu do úvahy i svoji praktickou meditativní zkušenost, je to nesporný fakt.

Rigden: Ale vraťme se k podrobnějšímu prozkoumání symbolů čtyř Bytostí a také sakrálního centra v představách starých Číňanů. Takže jejich symbolem centra byl jednorožec (čchi-lin). V popisech ho nazývají jako „kouzelné zvíře“, které když jde po zemi, tak nezlomí ani lísteček trávy, nerozmáčkne jediného broučka, může dokonce létat nebo chodit po vodě jako by to byla země, je ztělesněním laskavosti a humánnosti, je symbolem jednoty. Mimochodem v dávných textech často jednorožce zmiňovali spolu s jeleny, přesněji jako jejich zvláštního vůdce. Jsou to dozvuky vyprávění o nebeských jelenech, kteří byli zmiňováni v šamanských mýtech jiných národů. V legendách existují různorodé popisy této mytické bytosti, kde jsou různé části jeho těla připodobňovány k částem těla některých zvířat. Ale toto všechno je charakteristika, která ukazuje na strukturu čtyř základních Bytostí, v nichž je obsaženo dané centrum. Jsou například zmínky, že jeho krk je jako u vlka, ocas jako u býka, kopyta že má jako kůň. Vlk je tradiční označení Levé bytosti, býk Pravé bytosti. Kůň je v mytologických představách často asociován s pohybem v čase i mimo čas, pohybem skrze rozměry, světy, s bytostí, jež nese jakéhosi božského jezdce nebo kulturního hrdinu. „Koňská kopyta“ tady symbolicky ukazují nejen na funkci Zadní bytosti, ale i na boční Bytosti (Materiální podstatu), které v případě, že byly kontrolovány a že se u nich přepínal režim práce, plnili roli aktivních pomocníků, jež ho spojovali s jinými rozměry a světy. Mělo se za to, že jednorožec (čchi-lin) je spojením sil jing a jang (čchi mužský princip a lin ženský). V legendách taoistické tradice jsou zmínky, že na bílých jednorožcích jezdí nesmrtelní. Toto všechno jsou obrazná přirovnání Znalostí, jež jsou zakamuflovány v mýtech, zejména jde o Znalosti o neviditelné stavbě člověka, jeho duchovní složce a reálných možnostech poznání neviditelného světa.

Dále byl ve staré Číně skrytým symbolem Přední bytosti vladyka jihu Chi-di, za jehož ztělesnění je považován Zhu-niao (Zhutiao), což znamená „rudý pták“. Toho přirovnávali ke kouzelnému čínskému ptákovi Feng Chuan, jež je na západě nazýván Fénixem. Tento kouzelný pták je protiváhou drakovi a představuje ztělesnění ženského principu. Byl považován za vyslance nebeského vladyky, za zosobnění božstev větru a byl spojována se solárním (slunečním) symbolem přírody, zosobněním laskavosti. Podle legendy žije ve „východním carství dokonalých lidí“. Jeho objevení se bylo znakem, že nastupuje mír, rozkvět. Podle vyprávění létají na tomto ptákovi nesmrtelní. A opět, když známe charakteristiky Přední bytosti a její propojení s neviditelným světem, je pochopitelné, proč byl mýtus o tomto symbolu popisován právě v této podobě.

Skrytým symbolem Zadní bytosti byl vladyka severu Chei-di („černý vládce“, tedy duch jménem Se-guan-tzi, což znamená „záznam harmonie a světla“. A teď si vzpomeň na funkce Zadní bytosti: představuje ochrance informací, je zodpovědná za „tunelování“. Vladyka severu byl spojen s živlem vody. Je zajímavé, že za ztělesnění ducha Chei-di byla považována želva omotaná hadem (Chuan-wu). Tento symbol byl tabuizován.

Celkově se třeba poznamenat, že želva jakož i had také zaujímá zvláštní místo v čínské mytologii. Je spojována s mýty o Vesmíru a Zemi (jako materiálním světě). Má se za to, že želva ztělesňuje celý Vesmír. Tvar želvy v podobě kupolovitého horního krunýře je asociativně spojován se staročínským obrazem světa – s kulatým nebem, a placatá spodní část krunýře (plastron) je spojována s placatou čtvercovou zemí. Jinými slovy řečeno, spojovali si je se sakrálními znaky kruhu (nebeského světa) a čtverce (pozemského, materiálního světa), které staří Číňané znali ještě před tím, než se objevil tento asociativní obraz.

Není tedy ani trochu náhoda, že „Chuan-wu“ v překladu z čínštiny označuje „temnou bojovnost“. Je to dáno tím, že horní krunýř želvy (nebeský svět) stejně jako i její spodní část krunýře (pozemský svět) si asociovali s pancířem („wu“ – bojovnost) a barva chuan – černý s odstínem rudé. Barva chuan sloužila jako asociace s neviditelným světem. V podstatě takový historický obraz želvy ovinuté hadem označoval boj v neviditelném světě mezi nebeskými silami Allata (vydutý horní štít krunýře želvy – karapax) a silami materiálního světa v podobě Živočišného rozumu (placatý spodní část krunýře želvy – plastron). Toto všechno probíhalo ve společném Vesmíru, který má spirálovitou strukturu (záhyby hada ovíjejícího želvu). Proto se následně vůbec ne náhodou v čínské mytologii objevila osoba, kterou nazývali Chuan-wu – „Temný vojín“, který měl právě takový emblém. Často ho zobrazovali s velmi pěkným obličejem, vlasy splývajícími na ramena, v černém plášti, s opaskem zdobeným nefritem, s mečem v ruce, jak stojí bos na želvě ovinuté hadem. Každý prvek obrazu sloužil jako symbol určité duchovní znalosti. Právě to poslední jmenované – duchovní Znalosti a služba Vůli Duchovního světa bylo zosobněním pravé bojovností. V národní tradici ctili tento obraz jako božstvo, které vyhání zlé duchy.

Anastasia: Dnes lidé nechápou původní smysl dávného výrazu „pravá bojovnost“. Vždyť pravá bojovnost pro člověka vůbec není projevem jeho agrese, nenávisti nebo hněvu ve viditelném světě. Pravá bojovnost je projevem pevnosti ducha Vojína v boji s jeho Materiální podstatou nebo Živočišným rozumem, je to charakteristika boje v neviditelném světě, jak se říká v pověstech, mezi Světlem a Tmou.

Rigden: Přesně tak. Vojín, který se nezdokonaluje v boji, je slabý… Takže vraťme se k tématu otázky. Jako skrytý symbol Pravé bytosti ve staročínské mytologii vystupuje vladyka Západu Bai-ti („bílý vladař“), tedy duch jménem Zháo-ju, což označuje „vybízející a odstrkující“). Za ztělesnění tohoto ducha je považován Bai-hu („bílý tygr“) – zvíře, které navodí strach na všelijaké nečisté síly, patron Západu. Mimochodem bílého tygra (skrytý symbol Pravé bytosti) a zeleného draka (skrytý symbol Levé bytosti) ve středověké Číně kreslili na branách taoistických chrámů jako Strážce. V páru byli považování jako duchové Strážci dveří. Pokud vezmeme v úvahu, že Pravá a Levá bytost také plní funkci aktivátorů emocí a myšlenek Materiální podstaty, pak jejich funkce Strážců a jimi chráněné „dveře“ měli sakrální význam. A znamenalo to: pokud v sobě neporazíš tyto dva Strážce, nebudeš moci vejít do duchovního světa.

No a nakonec skrytým symbolem Levé bytosti byl vladyka východu Čchang-ti („zelený vladař“), tedy duch jménem Lin-vei-jang („divotvorný, mocný, hledící nahoru“). A ztělesněním tohoto ducha byl Čching lung („zelený drak“). Zobrazení zeleného draka spolu se symboly ostatních tří světových stran jsou na mnoha náhrobních basreliéfech, na stěnách pohřebních staveb. Je zajímavé, že v lidových výjevech, jež mají zaklínající povahu a blahopřející smysl, se můžeme setkat se zeleným drakem jako pomocníkem boha bohatství. Přičemž drak byl zobrazován, jak vysýpá bohatství a naplňuje zvláštní roh hojnosti (zvláštní „vázu shromažďující poklady“) kouzelnými perlami vydávajícími plamen, a také zlatem, stříbrem, koráli. Bůh bohatství, kterého kreslili, jak sedí na drakovi nebo na tygrovi, byt ctěn zvlášť obchodníky. Neměnným atributem čínského boha bohatství v národních výjevech byl obvykle drak spojený s penězi. A opět, pokud všechny tyto informace porovnáme s charakteristikou Levé bytosti (lstivost, pýcha, podvod, přání tajně vládnout), tak se projeví zcela jiné pozadí této legendy.

Je třeba poukázat na to, že ve Staré Číně byl zelený drak velmi známou, a jak by se řeklo dnes, široce známou postavou. Lidem byl představen jako symbol jara, přeměn, Východu. To už je ale záměna pojmů, asociativní spojení s obrazem, jež byl dřív mezi generacemi populární, je starší a významnější, a spojuje v sobě rysy ptáka (později lidského obličeje) a hada. Takový obraz je ve staročínské mytologii zachycen například v archaickém ženském božstvu Matky-prarodičky Nüwa (Njujva; žena, která lehce vklouzne do jiného světa jako voda; má spojení s pozemským a nebeským světem). V legendách ji nazývali stvořitelkou všech věcí a lidí. Přičemž podle pověsti jako první stvořila holčičku, když se dívala na svůj odraz ve vodě, a potom už mnoho dalších smrtelných mužů a žen. Když spojila muže a ženy, přiměla je tak prodloužit jejich rod samostatně a uložila jim povinnost vychovávat děti. V kosmogonii jihovýchodní Číny jí přisuzovali hlavní roli tvůrčího božstva. Mělo se za to, že měla nadpřirozené schopnosti a za jeden den se mohla 70krát převtělit. Je to dozvuk Znalostí o 72 dimenzích, toho že božstvo tvoří ze 72. a z 1. dimenzí, a tyto změny působí na ostatních 70 dimenzí.

Spojovali ji s vítězstvím nad černým drakem (byl ztělesněním nečisté síly), s obnovou kosmické rovnováhy, která byla narušena v důsledku katastrofy, při které byly zbořeny čtyři přerozdělení země.

Navíc právě této tvořivé božské ženské bytosti je vlastní modrozelená barva. V mytologii různých národů ztělesňovala živel vody a ženskou kosmickou podstatu. Je to zvláštní barva, která ukazuje na určité úspěchy v duchovních praktikách. Podrobněji o ní promluvím o něco později. Teď jen zdůrazním, že dokonce i v tradičních představách Číňanů představuje zelenomodrá část světelného spektra jednotný celek a označuje se hieroglyfy, které v sobě spojují význam „zelený“ a „modrý“.

Matka-prarodička Nüwa se často zobrazovala ve dvojici se stejnou bytostí Fu-xi (Fuxi), měla trup člověka a ocas hada místo noh. Přičemž jejich těla byla propletena. Lidé, kteří neměli sakrální znalosti, vykládali takové propletení jako partnerskou blízkost. Ve skutečnosti v mnoha případech, zejména v dávných zobrazeních podobných božských postav, můžeme zřetelně vysledovat předávání Znalostí o světě a také o meditativních nástrojích, jež jsou využívány člověkem k dosažení vyššího duchovního stavu. Jejich symbolika byla často spojena s kruhem a čtvercem.

 

Obr.: Prarodiče světa a člověka Nüwa a Fu-xi
podle staročínské mytologie
(vyobrazení na hedvábí; VII století n. l., Turfan, provincie Sin -Tiang; artefakt vědci našli v roce 1928)

 

Na obrázku je Matka-prarodička Nüwa a kulturní hrdina Fu-xi. Jejich těla jsou spirálovitě propletena a tvoří tři a půl ohybu. V kontextu tohoto obrázku zobrazuje tento symbol znalosti, jak o spirálovité struktuře Vesmíru, tak i o meditativní technice, při níž člověk dosahuje jednoho ze stupňů zdokonalení – stavu duchovního prosvětlení (probuzení a pozvednutí „Hada Kundalíny“ stočeného v tři a půl ohybu ze spodní části páteře ke Korunní čakře). Okolo Nüwa a Fu-xi je zobrazeno 72 různě velkých a různě tvarovaných „vzduchových bublin“ jakožto označení 72 dimenzí ve Vesmíru. Toto konkrétně je prezentováno v podobě sedmdesáti jedna menších „bublin“ a jedné (72.) umístěné mezi „hadími ocasy“. Ta poslední je největší a svým vnitřním uspořádáním nejsložitější. Mezi lidskými obličeji „prarodičů“ jsou umístěny čtyři dimenze, což odkazuje na dimenze, jež jsou pro člověka základní (trojrozměrný prostor a čas, v nichž je zrozena a žije Osobnost člověka, když činí svoji volbu), a také čtyři hlavní Bytosti člověka spojené s jinými dimenzemí. Nad hlavami božstev se nachází kruh, uvnitř něho je ptačí pařátek s drápky, což ukazuje na spojení s výlučně jiným prostředím – nebeským (duchovním) světem.

Zakladatel civilizace, kulturní hrdina Fu-xi, kterého podle legendy považovali za bratra a později i za muže Nüwa, v sobě také spojoval čtyři ptáky a hady. Ačkoli dříve, když ještě byl hrdinou eposu plemen, byl zobrazován právě v ptačí podobě a byl uctíván jako božstvo Východu. Mimochodem jeho jméno označuje „ten, který nalíčil past na obětní zvířata“. O Fu-xi, jak jsem už říkal, se dochovala vyprávění jako o prvním, kdo vytvořil hieroglyfické písmo (znakové písmo). A teprve mnohem později ho začali nazývat „dračí“ a spojovat ho v legendách s drakem-lun a s „dračími principy“.

Je tu ale ještě jedna zajímavá věc. Pro starou čínskou mytologii jsou typické různé kosmologické mýty, včetně těch o stvoření uspořádaného světa díky božské ženské podstatě (silám Allata). Ale co je zdůrazňováno dnes? Dnešní svět ví, že základem čínské mytologie a filozofie je princip „Jing-Jang“, tedy mýtus o vzniku světa jako boje dvou podstat, „z jedné strany vyvolávajících pobouření, z druhé strany obnovujících vyšší harmonii bytí“. Jak říkají současní filozofové: „princip myšlenky dynamické rovnováhy alternativních tendencí“. Jinými slovy v dnešním světě nové generace už nevědí o prvotní mytologii, kde jsou zmínky o počátku zrodu světa díky duchovním silám, o jeho uspořádání božskou ženskou podstatou. „Základní“ čínská filozofie začíná hned potvrzením myšlenky duality světa, jednoty a boje dvou opačných podstat, tedy od etapy projevení se materiálního světa, sil Živočišného rozumu a jejich „boje“ s tvořivou božskou podstatou. Otázka je, proč je dnes po celém světě rozšířen právě tento mýtus a je potvrzován právě tento převládající princip? Domnívám se, že moudrým lidem nedá velkou práci najít odpověď na tuto otázku a to tím spíš, když mají základní znalosti.

Takže v mytologii projevy draka Qing Long přibližovali už ne jinak než jako šťastné znamení. Zobrazování zeleného draka byla popularizována, protože měla mít příznivý význam a měla přinášet nezměrné pozemské bohatství. Někdy při válečných výpravách nesli prapor s jeho vyobrazením dokonce vpředu před vojskem a vlajku s emblémem bílého světa tudíž za vojskem. Ovšem když prozkoumáme příčiny takové vnější prezentace, dojdeme k dávnému okultnímu tajnému spolku Zelený drak, který odedávna existuje na území Číny a působí tajně ne zcela dobré skutky po celém světě.

Anastasia: Ano, o tomto okultním spolku jsem se zmiňovala v knize Sensei IV, když jsem popisovala málo známá fakta o událostech a lidech, jež vyvolali druhou světovou válku. Ve skutečnosti, jak jste si tehdy zcela přesně všiml, všechno je přímo před očima těch, kdo vědí.

Rigden: O tom není pochyb. Když jsme u toho, povězme si o válečných taženích. O základní symbolice, znacích, které aktivují agresi v masách věděli vládci (politici) a žrecové v dávných dobách a úspěšně je používali ve vojenských kampaních tak, že je zobrazovaly na vlajkách a štítech. A to nejen v Číně, ale také v dalších zemích. Vezměme si například Asyrské království, které současní historikové nazývají jako "první známý světový stát", který byl založen na krvi a dobývání.

Anastasia: Hm, ano. Dějiny jsou u nás bohužel stále ještě tvořeny pod vlivem diktátu Archontů: není kladen důraz na první duchovní úspěchy lidské civilizace, ale právě na první společnosti založené na agresi a dobývání cizích území.

Rigden: Změnu situace ale mají v rukách sami lidé…


Článek: "Manipulace je odhalena. Učíme se číst ve znacích"
http://polahoda.cz/index.php?nma=catalog&fla=stat&cat_id=1&nums=41

Anastasia: A zase si uvědomuji, jak je pro většinu lidí důležité rozumět, "kdo je kdo" na tomto světě, aby mohli odlišit skutečné duchovní od hmotného, Pravdu od lži, Dobro od zla...

Rigden: Ano, potom by mělo lidstvo větší šanci vyhnout se katastrofickým následkům pro civilizaci jako celek. Vždyť pravidla hry v materiálním světě, což platí i pro okultní síly, jsou založeny na volbě samotného lidstva, přesněji jeho většiny. Ať už jsou to ty nebo ony okultní síly, pouze provokují nebo iniciují nějaké činy, tedy pouze spouštějí program té či oné Vůle. Ale tyto programy ztělesňují v životě sami lidé podle své volby, když konají určité skutky a věnují tomu čas svého rychle plynoucího života a mrhají na to sílu, která je určena ke spáse jejich Duše.

A pro to, aby bylo možné na světě odlišit, kde je Pravda a kde je Lež, je třeba na sobě pracovat, hlídat si své myšlenky, kontrolovat je, učit se vidět svět z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty. Mnozí lidé, kteří jsou v procesu hledání duchovního, dokonce ani nechápou, jak systém Archontů směřuje jejich mysl přímo opačným směrem a nutí je plýtvat časem a energií na pohodlí materiální, pomíjivé, místo aby reálně spasili svoji Duši. Většina lidí si dnes bohužel vybírá moc Živočišného rozumu, který je nalákal materiálními přáními. Nevědomě ztělesňují jeho Vůli svou chybnou volbou pomíjivého a nesmyslného, a vlastně tak svýma vlastníma rukama podporují a posilují moc Archontů.

Podívej se, co propagují ve světě, jaké záměny dělají. Kolem jsou to samé reklamy a hesla, které nabádají k nesčetným materiálním přáním a stimulují Ego. Ale člověk se tolik nehoní pouze proto, aby dosáhl materiálního, ale aby získal pocit, že ovládá tuto iluzi, přání, že získá dlouho očekávanou stabilitu ve svém vnitřním světě. Ovšem tato stabilita závisí výlučně na vnitřní práci na sobě samém, na vlastním duchovním sebezdokonalování a ne na vnějších okolnostech. Ukážu ti jednoduchý příklad. Zavři oči a představ si, že máš všechno: paláce, korporace, moc nad národy. A potom otevři oči, rozhlédni se a pochopíš, že to byla iluze, která velmi rychle skončila. Stejně tak i život rychle proletí a všechno rychle skončí. A má cenu kvůli této iluzi zatěžovat vlastní Duši, odsuzovat se k dlouhé posmrtné agonii, trápení se po celá staletí v podobě shluku negativních emocí, které sis sám v sobě vytvořil v honbě za iluzemi Materiální podstaty?

Stačí se podívat na okolní svět, jaké záměny vytváří Materiální rozum pro ty, kdo by se jakoby rádi pohybovali směrem duchovního osobního rozvoje, ale zároveň si přejí i to materiální. Tito lidé jsou především ve svém záměru nestabilní, jejich duchovní návaly lze snadno přesměrovat ve prospěch materiálních zájmů. Všimni si, o co se snaží ve své každodennosti, čemu věnují svou pozornost a čemu přikládají status prvořadého významu ve svém dni? Někdo je zaměstnán úsilím o svůj osobní vliv na lidi, utvrzováním vlastního významu, vyděláváním na duchovních znalostech, někdo se věnuje pročišťování organizmu, někdo se donekonečna dohaduje o vegetariánství, jiný se soustředí na hubnutí, na cvičení v různých systémech „ke zlepšení zdraví“ s egoistickými ambicemi a prázdným vnitřním obsahem. Někdo se drží sekt, náboženských proudů, a zase těší svůj sluch lživými sliby o vzkříšení v jakémkoli těle. Někdo medituje, přitahuje bohatství, úspěch, štěstí a zdraví. Někdo kvůli tomu, že v něm převažuje Materiální podstata a z hlouposti, si o sobě začíná myslet, že je „osvícený“, zběhlý v mnoha „duchovních otázkách“, začíná míchat různé jemu známé meditativní techniky a plést si hříšné s počestným. A co je základem toho všeho? Pýcha, potvrzování vlastní důležitosti v trojrozměrném světě, tajné přání mít moc nad někým.

Anastasia: Ano, zaměny teď probíhají ve velkém. Stačí se jen podívat, jaké psychologické techniky jsou právě propagovány ve společnosti prostřednictvím světových medií, abychom se o tom osobně přesvědčili. Vždyť jsou to hlavně obyčejné archontské techniky, tak říkajíc, „meditace“ pro veřejnost na dosažení materiálního blahobytu.

Rigden: Smutné je, že většina lidí si neklade otázku, proč se rozvíjí právě takové materiální zaměření? Proč na propagaci takovýchto myšlenek není líto peněz, když si kupují potřebné „autoritativní“ názory světově proslulých lidí? Proč se tyto myšlenky točí kolem oblažení těla, vytváření komfortu a egoistického světa sebelásky okolo sebe? Odpověď je prostá: aby člověk napodoboval toto chování, aby vynakládal čas a svou životní sílu, řečeno trochu jinak, na získání sladčího banánu a přitom aby se mu srst pěkně sametově leskla. Ale stejně jako u každého jiného podvodu, nikdo ti neřekne, jaké následky člověka čekají potom, když svůj život promrhá jako hloupá opice na hledání chutného banánu, a jeho milované tělo, jednoduše jako každé jiné zvíře, umře. Nakonec on, jako Osobnost, před svým utrpením neuteče a vyjde ho to příliš draho zaplatit za prázdně prožitý život.

A co je to taková každodenní práce na sobě samém? V prvé řadě je to zvyk kontrolovat své myšlenky. Člověk si obvykle často všímá projevů Materiální podstaty v jiném člověku. Ovšem nezatěžuje se natolik pronikavou pozorností k sobě samému, nesnaží se vyznat se ve svých reakcích na vnější a vnitřní provokace Materiální podstaty, nepovažuje za nutné intenzivně na sobě každý den pracovat.

Pouze když se díky práci na sobě vnitřně změníme, můžeme pochopit reálné procesy viditelného i neviditelného světa, můžeme vědomě jít po duchovní cestě. Jinak řečeno vnitřní přeměny musí být především v samotném člověku, v tom je smysl jeho duchovního rozvoje! Všechno ostatní je druhořadé. O tělo stejně jako o každý jiný stroj je třeba pečovat, ale pouze proto, abychom dojeli do cíle. Víc ne. Je třeba znát a neztrácet ze zřetele pravý cíl svého života, který spočívá v duchovním osvobození. To je to nejdůležitější pro každého člověka. Když začíná člověk poznávat sám sebe, začíná poznávat vícerozměrnost své struktury a její předurčení. Můžeme říci, že všechno napomáhá tomu, aby člověk učinil svou vědomou volbu, aby se stal novou Duchovní Bytostí. V této přeměně hrají důležitou roli jeho čtyři hlavní Bytosti.

Anastasia: Ano, u mnoha národů světa jsou dostatečně bohaté znalosti zachycené v různých rituálech, mystických praktikách a posvátných legendách, jež se týkají čtyř Bytostí a duchovního Centra. Mimochodem podle různých legend každý národ rozmisťoval tyto čtyři Bytosti tak, že orientoval Přední bytost vůči určité části světa. Nemohl byste toto čtenářův objasnit? Proč měli lidé obývající různé kouty pozemského světa svoje vlastní chápání takové orientace?

Rigden: Pokud o tom budeme mluvit celkově, tak orientace Bytostí podle světových stran, to že jim přiřazovali tu či onu barvu a tak dále, záviselo na místních tradičních preferencích, obyčejích a celkových náboženských představách každého národa. Ty se utvářeli v průběhu staletí na základě posvátných vyprávění předků. Například jih u již zmíněných Číňanů byl považován za nejvíce ctěnou světovou stranu, proto na stranu jihu stavěli symboly odpovídající Přední bytosti. Pro šamany severních národů (Sibiře) byl hlavním směrem během vykonávání rituálů, kam otáčeli svůj obličej (Přední bytost), obvykle Sever. A pro šamany jižních a východních národů Asie to byl Jih nebo Východ. Pro indiány Střední Ameriky byl hlavní světovou stranou buď Východ, nebo Západ. To záviselo na místní tradici každého kmene. V podstatě je to tak, že kam člověk tradičně otáčí svůj obličej, když vykonává duchovní praktiku, náboženský rituál, obřad a tak dále, tam je také jeho Přední bytost. Když pročítáme mýty je samozřejmě zapotřebí chápat, kde je národní folklór a kde jsou reálné znalosti, protože v průběhu času se na to nabalovalo mnoho cizích, lidskou myslí zmatených informací, a to především v důsledku doslovného chápání asociativních příkladů. Nicméně i dnes je možné najít dost zajímavých připomínek a to i takových, které se týkají tajných znalostí o čtyřech Bytostech člověka.

Anastasia: Podobné znalosti můžeme najít v totemických zdrojích či mytologických představách národů Evropy, Asie, Afriky, Ameriky…

Rigden: Přesně tak. Ve většině případů malé národy žijící na různých kontinentech v důsledku své dostatečně dlouhé izolace před kontakty se zástupci „civilizovaného světa“ (kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám nebo kvůli tomu, že místo, kde žijí, bylo pro cestovatele nedostupné) dokázali uchovat znalosti svých předků. V určitém smyslu to bylo jejich spásou, protože „civilizace“ neměla ponětí o existenci těchto národů a jejich kultur. Tím pádem jejich unikátní znalosti nebyly totálně zničeny „ohněm a mečem“ dalším novým náboženstvím vládnoucím ve „světové civilizaci“, jak se to stalo dávným znalostem jiných národů.

Anastasia: Ano, jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Zato teď máme výbornou příležitost pro porovnání toho, co bylo kdysi a co je teď, a můžeme si položit otázku, proč představitelé všech současných náboženství tvrdí, že „duchovní znalosti“ mají jen a jen oni a nikdo jiný na celém světě. Pokud přistoupíme k této otázce objektivně a prozkoumáme ji ve stavu rozšířeného vnímání světa, bude očividné, že Znalosti byli všude jedny a ty samé, pouze jim lidé dali různou podobu a nazvali je „svými“.

Vždyť každé obnovené duchovní Učení vzniklo s ohledem na základní tajné znalosti, které byly v minulosti dány různým národům. A pouze když žrecové předělávali toto Učení a odívali ho do podoby vedoucího náboženství, pak v ten okamžik se změnila ideologie. V podstatě národům omezovali jejich vnímání světa až do té míry, že v masách vyprovokovali fanatizmus, vedli je k bezstarostnému ničení dědictví predků, tedy všeho toho, co neodpovídalo kánonům nového náboženství.

Rigden: Rozhodně… Ale co bych rád řekl. Bez ohledu na takovou práci žřeců, jež vedla ke zničení duchovního dědictví různých národů, a na to, že je novým generacím vštěpováno, že všechny předešlé víry jsou „zrada víry a kacířství“, jsou základní znalosti o čtyřech Bytostech obsaženy v tajných znalostech všech dnešních světových náboženství. Můžeme to vypozorovat z vedlejších příznaků z toho, co je dnes masám předkládáno v učení, filozofii nebo ideologii toho či onoho náboženství. Je třeba chápat, že kněží jakéhokoli náboženství budou lidem vnucovat pouze to, co je pro ně výhodné, co bude posilovat jejich moc mezi lidmi, a ne všechny znalosti, které jejich představitelé sami kdysi převzali od jiných populárních náboženství. Tím spíš kněží nebudou mezi lidmi rozšiřovat původní duchovní Učení, které člověka nezávisle vede k duchovnímu osvobození. Kněží ovšem formují to či ono náboženství na základě přitažlivých duchovních zrnek právě tohoto Učení. Při formování samotného náboženství jakožto institutu moci se mnohé v původním Učení předělává a mění, aby to bylo ku prospěchu moci kněží.

Vezměme si například buddhismus. Na první pohled, když čteme celkovou filozofii buddhismu, se zdá, že toto světové náboženství zdůrazňuje právě to, že člověk samostatně poznává světa a sebe samého. Lidem se tu prezentují nejrůznější praktiky, které „vedou k osvícení“, a když jsme u toho, musím podotknout, že byly vytvořeny na základě znalostí jiných starších náboženství Indie. Tento pocit ovšem přetrvává do té doby, dokud se v tomto náboženství nesetkáš s realitou dnešního dne v tomto náboženství a také s žrecovskou strukturou tohoto náboženství. Pokud člověk nerozlišuje Duchovní podstatu od své Materiální podstaty, pokud nevidí záměny vyvolané Materiální podstatou, je pro něj těžké pochopit, v čem spočívá lest a podstatný rozdíl mezi původním učením onoho Buddhy a náboženstvím buddhismu, které si toto učení, tak říkajíc, přisvojilo.

Takže zmínky o čtyřech Bytostech jsou i ve všeindické sakrální tradici i v buddhistickém religiózním výkladu učení Buddhy. K nejvyšším znalostem v religiózních učeních o meditativních praktikách v hinduismu a buddhismu patří: získání intuitivní znalosti – nadvědomí (v transkripci ze sanskrtu to zní jako „abhijna“), poznání světa skrze zvláštní změněný stav vědomí, stav celistvosti, sjednocení se („samádhi"). Získání intuitivní znalosti se vykládá jako postižení pravdy, jednoty světa, dosažení rovnosti pěti kategorií: jasnovidectví, jasnoslyšení, ovládání nadpřirozených schopností, čtení cizích myšlenek, vzpomínky na minulé životy. Připomíná se, že dokonalý člověk je schopen působit na celý tento materiální svět až do sedmé dimenze, nebo jak je napsáno ve staroindických traktátech „až do Nebes Bráhmy“, vždyť cesta do „Nebes Bráhmy“ začíná zbavením se náklonnosti k Šesti Světům Vášní „kola života“…

Anastasia: Touto rovností pěti kategorií se v podstatě vysvětluje výsledek práce se čtyřmi základními Bytostmi a centrem (Osobností). Po pravdě řečeno, je posuzován výsledek určité etapy duchovní práce člověka, kdy se tyto Bytosti už nacházejí pod jeho kontrolou, a člověk se už přibližuje ke stavu, že vystoupí ze šesti dimenzí.

Rigden: Přesně tak. Když na sobě člověk pracuje, mění se a zdokonaluje duchovním směrem, dosahuje určitých efektů, které mu poskytují dodatečné možnosti v poznání světa.

Anastasia: Ano, například Osobnost (centrum) během procesu osvojování si duchovních praktik získává schopnost „jasnovidectví“, tedy pozorování pomocí vnitřního zraku z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty jakýchkoli forem nezávisle na vzdálenosti a času a vidí také reálnou podstatu události nebo jevu. Je to opravdu tak a to i s ohledem na moji dvacetiletou praktickou meditativní zkušenost a také zkušenosti lidí, se kterými jsem měla čest pronikat do Vašeho Učení, tedy těch původních duchovních Znalosti, o kterých jste mluvil. Takové jasnovidectví mimo jiné předpokládá, že je zároveň možné pozorovat objekt v různých rozměrech, chápat prvotní příčiny jeho projevení se, transformaci a tak dále. Když člověk dosahuje takového stavu intuitivního vědění, uvědomuje si, jak ovládat Přední bytost, což se v něm následně projevuje jako schopnost chápat, intuitivně cítit jakoukoli bytost z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, a může s ní také vstoupit do kontaktu nezávisle na vzdálenosti a čase.

Rigden: Správně. V náboženském výkladu buddhismu se to označuje jako získání božského sluchu (jasnoslyšení), jež umožňuje rozumět lidem hovořícím cizími jazyky, slyšet zvuky světa a to i na velké vzdálenosti. Spočívá to v tom, že podle indické mytologie je zvuk zvláštní symbol spojený s kosmickými ritmusy. „Ten, kdo slyší zvuky světa“ je ten, kdo je zná a umí získávat kosmické rytmy. Má se za to, že všechno je vzájemně propojeno a prostoupeno jemnými kosmickými vibracemi. Když člověk změní sám sebe, svoji malou sféru, vnese změny i do velké sféry.

Anastasia: No ano, v podstatě člověk, který posuzuje jevy světa v rámci myšlení obyvatele trojrozměrného světa, bude toto vnímat jako získání „božského sluchu“. Znalosti o čtyřech Bytostech jsou skutečně odraženy ve filozofickém učení buddhismu, pravda je, že v poněkud přikrášlené podobě, ale přesto. Pokud se podíváme dokonce na již zmíněné kategorie (jasnovidectví, jasnoslyšení, ovládání nadpřirozených schopností, čtení cizích myšlenek a vzpomínky na minulé životy), vyjde nám, že každá z nich ukazuje na možnosti konkrétní Bytosti.

Soudím tak na základě praktické zkušenosti naší skupiny. Když jsme si například osvojovali meditativní techniku na „tunelování“, při níž byla zapojena Zadní bytost, tak jsme měli fakticky možnost dozvědět se o své minulosti a dokonce částečně „snímat“ informaci o minulých životech svých sub-osobností. Ve filozofii buddhismu pod pojmem získání „vzpomínek na minulé životy“ se má na mysli „znalosti o svých minulých zrozeních a vzpomínky na předcházející dočasné stavy“.

A co se týče možností Levé a Pravé bytosti, dostalo se nám svého času skvělého názorného příkladu - byla to duchovní práce oné čtveřice bojovníků, kterou jste učil umění války Geliara. Právě tehdy jsem také pochopila, jak kontrola Levé bytosti odhaluje v člověku takové schopnosti jako vědění a čtení cizích myšlenek. Obecně vzato to není jenom odhalení těchto schopností, ale i smyslové vnímání struktur jemného světa a také působení skrze ně. Názorně jsme viděla, jak zkrocení Pravé bytosti pomocí pevné kontroly vlastních myšlenek a určitými meditativními praktikami vede k působení na hrubé struktury světa, k odhalení určitých „nadpřirozených“ možností, které jsou ve své podstatě vedlejším výsledkem získaným v průběhu duchovního rozvoje.

Ale nejvíc mě překvapila duchovní odolnost této čtveřice: získání odlišných profesionálních návyků neoslabilo jejich duchovní záměry, což bohužel neplatí o mnoha lidech, s nimiž jsem pracovala v dalších skupinách. Odehrálo se samozřejmě mnohé, včetně poučné zkušenosti během výcviku. Dva roky úporné práce mé skupiny přinesly například konkrétní výsledky. To ale také odhalilo fakt, že někteří lidé ze skupiny se v podstatě ukázali nepřipraveni na to, aby u sebe odhalili takové fenomenální schopnosti. Jejich vědomí ovládl momentální úspěch, pocit vlastní významnosti, pýchy.
Začali tajně snít o svých perspektivách spojených s lidským světem. Došlo tedy k převaze Materiální podstaty. Ale co byly hlavní, vytratila se jejich upřímnost a přání dosáhnout právě duchovního cíle. Slovy s blahodárnými záměry začali zakrývat zjevné ataky Materiální podstaty. Dokonce i malý úspěch vyvolal ztrátu jejich kontroly nad Materiální podstatou. Ale zároveň to byla dobrá lekce pro ty, kteří si uměli uvědomovat své chyby a vytrvale se držet duchovního směru. Taková zkušenost dává možnost jít následně po duchovní cestě vyzráleji a vědoměji.

 


Všetky časti seriálu "Sakrální znalosti o čtyřech Bytostech" nájdete na tejto adrese.

UPÚTAVKU na KNIHU, ktorá práve vyšla nájdete na tejto adrese.

Zdroj: https://www.youtube.com/user/12ibis

 

Úryvek z knihy AllatRa od A. Novych

Zdroj: http://polahoda.cz/


KNIHU v originále nájdete na tejto adrese.

(Unikátní fotografie lidské Duše ve stavu přechodu po smrti fyzického těla na str. 85)

 


KNIHY autorky môžete zakúpiť i na tejto adrese.

 


Súvisiace:

Seriál: AllatRa
http://cez-okno.net/rubrika/serial-allatra


Štítky: 
november 26, 2013 15:02 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top