Obrázok používateľa CEZ OKNO
Schaubergerův pohon III. (NÁVOD NA UFO?!)

Nyní shrnu výše řečené a nabídnu svou vlastní konstrukci vírového stroje. Je velmi pravděpodobné, že během 20. století vynálezci vírových zařízení skutečně vytvořili fungující stroje, které využívaly energii prostředí (jsou to: Schaubergerův motorgenerátor, Klemův motor, Teslova turbína, Searlův generátor, Potapovův generátor, atd.) Všechna tato zařízení mají mnoho společného:


1. Při činnosti zařízení dochází k absorbování tepla a ochlazování prostředí (důvodem je přeměna tepelné energie na rotační pohyb).

2. Přítomnost silného magnetického a zvláště elektrického pole při provozu zařízení.

3. Podivná luminiscence v prostoru obklopujícího zařízení a uvnitř víru (důvodem je ionizace vzduchu při napětích mnoha kilovoltů).

4. Všechna zařízení mají nejméně 1 metr, protože funkce všech těchto zařízení je založena na přítomnosti víru-tornáda. Vznik tornáda je způsoben fyzikálními vlastnostmi vody a vzduchu, které jsou: tepelná kapacita, tepelná vodivost, průrazné napětí, inertnost, atd. Na obr. E najdete moji konstrukci, která je ze všech nejužitečnější.


Obr. E Arsentěvův motor-tornádo

Toto zařízení generuje lokální tornádo. Je to pokus využít principy, které jsou základem elektrostatického modelu tornáda (viz obr. 14). Princip činnosti tohoto zařízení má mnoho společného s elektrostatickým generátorem dobře známým ze školy. (Vzpomínáte si na dva disky z plexiskla rotující každý opačným směrem, které jsou pokryty fólií, a na dvě kovové koule, mezi nimiž srší jiskry?) V našem případě celé zařízení rotuje uvnitř kónusu. Rotující vnitřní rotor, který je vyroben z co nejlehčího materiálu (například z tenkostěnného plastu), roztáčí vzduch. Tento rotující vzduch je dodavatelem elektrického náboje.

Zařízení pracuje následovně: desky na rotoru jsou nabity kladně a na statoru záporně (metalizované černé pásy mohou být aplikovány na kónus rotoru/statoru galvanoplastickou metodou). Motorgenerátor pracuje jako motor, dokud desky nedosáhnou průrazného napětí. Potom se mezi páry desek rotor-stator objeví náboj, který způsobí vznik impulzů, podporujících zrychlení rotace. Přítok „čerstvého“ vzduchu zespodu zajistí udržení rotace. Motorgenerátor přejde do oscilačního režimu. Voda je strhávána vzduchem a podporuje elektrizaci vzduchu (působí zde efekt intenzivní elektrizace kapek vody rozptýlených ve vzduchu). Je dobře známo, že tornádo silně „přitahují“ rybníky. To je obecný princip funkce. Jediným zdrojem energie je voda a obrovské množství vzduchu, procházejícího zařízením. Jako materiál rotoru/statoru lze použít tenkostěnný plast s galvanoplastickou metalizací (použití samolepící fólie je také možné). Zařízení nesmí mít průměr menší než 1 metr, protože to je velmi důležité pro úspěšný provoz. (Roščin a Godin ve svém experimentu udělali chybu, když jejich zařízení mělo průměr pouhých 20 cm, zařízení o průměru 1 m fungovalo).

Nezapomeňte uzemnit kovové části motorgenerátoru!

Zde je projekt generátoru. Neexistují podrobné konstrukční výkresy a vše musí být otestováno. Avšak když to může fungovat, potom bude možné snadno vyrábět podobné komerční agregáty, protože čím je zařízení jednodušší, tím je efektivnější.

V této fázi autor soustředí svoji pozornost na generování energie, zatímco vytvoření letadla je další krok ve vývoji projektu.

Vraťme se k Schaubergerovu Repulsinu, elektrostatický model jeho zařízení může mít následující přibližnou formu (Obr. F, G, H).




Obr. F, G, H. Možný elektrostatický model Schaubergerova motorgenerátoru podle Arsentěva

Je velmi pravděpodobné, že do Schaubergerova motoru vzduch přichází shora a zdola (v horní části zařízení je vírová komora). Dva zrcadlově převrácené víry mají společný střed. Během provozu dochází k trvalé elektrizaci vzduchu přitékajícího do zařízení. Uprostřed toroidního prostoru se vytvoří záporně nabitý kruh (podle navrhované elektrostatické teorie tornáda). V zásadě, kostra zařízení může získat kladný potenciál, proto je nutné ji uzemnit. Při elektrickém průrazu směsi voda-vzduch dojde k ochlazení a zkroucení proudnic víru uvnitř zařízení. To je hybná síla zařízení. Kolem kostry může dojít k ionizaci vzduchu (za absence uzemnění). V první fázi je možné jako turbínu použít klasickou Schaubergerovu turbínu (vývrtky umožní docílit požadovaného roztočení vody a vzduch začne proudit do zařízení). Je také možné použít obvyklou odstředivou turbínu. Zařízení může být vyrobeno z kovu (jako Schaubergerovo) nebo z dielektrika (například z plastu), které je z moderního pohledu zajímavější. Průměr celého zařízení je kolem jednoho metru. Druhotné víry směsi vody a vzduchu, které jsou generovány „vývrtkami“(nebo v druhém případě lopatkami), mají průměr 3-5 cm.

Existuje mnoho publikací o Koandově efektu, který se objevuje za provozu Schaubergerova motoru. Z nějakého důvodu je v těchto pracech Koandův efekt popisován jako vysvětlení tahu křídla. Ale Koandův efekt je fenomén absolutně jiného druhu! Je to přilnavost plynu nebo kapaliny k povrchu, podél něhož se pohybuje! Problém je zřejmě v chybném pochopení Schaubergerových poznámek o přítomnosti tohoto efektu během činnosti jeho zařízení. Podle mého názoru můžeme s použitím Koandova efektu vytvořit rotor, který nemá lopatky ani vývrtky. Tento rotor může mít tvar dvojitého hyperbolického kónusu. Při velmi vysokých rychlostech rotace takové turbíny bude směs vzduchu a vody vířit díky Koandově efektu, tj. vlivem adheze (přilnavosti) částic média k povrchu rotujícího kónusu (viz obr. H). Turbína této konstrukce je velmi jednoduchá, protože je požadována pouze maximální lehkost a pevnost rotujícího kónusu. Plast se jeví jako nejlepší materiál. Uplatní se zde také elektrostatické efekty a další principy funkce (viz obr. H).

Nyní opusťme Schaubergerovy principy a formulujme následující problém: dosáhnout stability procesu modernizací zařízení, tj. odstraněním všech mechanicky pohyblivých částí.

Umíte si představit ohňostroj, který se skládá z rotujícího kola se zapálenými raketami na jeho obvodu? Tento kruh je postupně urychlován a začne se jevit jako hořící kruh. Vypadá to velmi efektně, ale na první pohled absolutně bezúčelně. Rychlost rotace je velmi vysoká, nicméně je konečná. Čím je rychlost rotace omezena? Uvažovali jste někdy, proč je rychlost rotace běžného elektromotoru omezena bez ohledu na to, jak dlouho je připojen na napájecí napětí? Všechno je omezeno momentem setrvačnosti, který existuje pro každou rotující hmotu. Tento moment setrvačnosti je dán hmotností rotujícího tělesa a rozložením hmotnosti vzhledem k ose rotace. To je důvod, proč masivní rotor elektromotoru nebo turbína nemůže rotovat neomezenou rychlostí. Dnešní letecké turbíny mají maximální rychlost rotace 150 tisíc otáček za minutu. Proč potřebujeme, aby rotovala těžká turbína nebo rotor? Co kdybychom nechali rotovat vzduch nebo, přesněji řečeno, produkty hoření? Zhruba řečeno, navrhuji zastavit rotaci kola ohňostroje a přinutit k rotaci vzduch nebo produkty hoření kolem nějakého vnitřního okraje. Takto obdržíme hořící kruh, který získá potřebnou reakční sílu vypouštěním hořících plynů vhodným směrem. Uvažujme o problému z tohoto hlediska.

Činnost raketového motoru je založena na expanzi, k níž dochází v nějakém uzavřeném prostoru (spalováním paliva + okysličovadla v komoře), a vypouštění spalin určitým směrem. Těleso, které tímto raketovým motorem poháníme, se pohybuje opačným směrem.

Obr. 15

Naplňme šálek palivem a zapalme jej (viz obr. 15). Palivo se při hoření rozpíná a podle přírodních zákonů spaliny jdou nahoru. Ve skutečném raketovém motoru je palivo spolu s okysličovadlem vháněno do „šálku“, čímž dochází k intenzivnějšímu pohybu spalin než v našem případě. Modernizujme náš šálek a udělejme uprostřed jeho dna díru (viz obr. 16).

Obr. 16

Takže část vzduchu přitéká zdola a udržuje hoření. Rozpínající se produkty hoření se odrážejí od stěn spalovací komory a jejich pohyb vzhůru je uspořádanější.

Obr. 17

Umístěme několik podobných komor nad sebe (obr. 17). Jestliže o každé komoře uvažujeme individuálně, potom spaliny se odrážejí od šikmých stěn komory a získávají určitý impuls. Tento proces vzniká ve spodní komoře a je zintenzivněn ve druhé a všech následujících komorách. Takže spaliny jsou postupně urychlovány. Je to proces akumulace kinetické energie. Aby se tento proces akumulace stal spojitým, musíme vytvořit uzavřenou smyčku.

Vyšetřeme finkci následujícího zařízení, které může být vyrobeno z plechu (viz obr. 18). Šipky symbolizují hoření paliva, které získává impuls během expanze. Nákres není spojen s přitahováním, jak je ukázáno na na obrázku s šálky nahoře. Je to způsobeno faktem, že zde působí odstředivé síly, tj. palivo je tlačeno na okraj a část vzduchu je dopravena odstředivou silou dírou uprostřed zařízení ven.

Obr. 18

Uprostřed může být umístěn motorgenerátor k výrobě energie (viz Schaubergerovo zařízení). Toto zařízení má 4 spalovací komory a je velmi pravděpodobné, že vír bude rotovat ve čtyřech otáčejících se válcích. Schaubergerovo zařízení mělo v konstrukci o průměru 1 metr 24 válců. Takové rozměry mohou být mít fyzikální smysl. Stejně jako požadovaný počet komor. Potom se vír koncentruje do bodu jako v případě jiného výše popsaného zařízení.

Činnost zařízení znázorňuje obr. 19 (pohled zevnitř). Je zde toroid, který má vlastní spalovací reakci. Toroid strhává vzduch pomocí odstředivé síly vypouští vzhůru spaliny. Rychlost rotace toroidu může být velmi vysoká, protože má malou hmotnost. Současně se při supervysoké rychlosti může objevit nějaký nový a dosud neznámý fenomén. Jestliže tento motor skutečně funguje, potom není nutná přesná a vysoká technologie, která se používá pro výrobu leteckých turbín a raketových motorů. Jediným nutným požadavkem je tepelný odpor zařízení. Takový motor může být vyroben například z keramiky.

Obr. 19

Nyní tu máme další „technologický nesmysl“. Navrhuji vyrobit nejjednodušší vzduchový reaktivní motor, který nemá žádné pohyblivé části. Mnoho čtenářů jistě již někdy pozorovalo benzín nebo jinou hořlavinu spalovanou v kovové nádobě nebo v sudu. Čas od času plameny vytvořily vír, který najednou zmizel, protože neexistoval žádný důvod pro jeho existenci. Co když plameni pomůžeme a na rotaci spotřebujeme veškerou energii, která je generována jako výsledek spalování paliva? Důsledkem tohoto procesu bude postupný pohyb.

Obr. 20

Zařízení na obr. 20 představuje kbelík s nožičkami a dírou ve spodní části. Pro podporu reakce přitéká zespodu vzduch. Část zařízení ve tvaru koruny roztáčí produkty hoření. Potom pod vlivem odstředivých sil jdou spaliny podél stěn nádoby nahoru. Zezdola je do zařízení nasáván další vzduch, který podporuje spalování (čím intenzivnější je spalování, tím víc vzduchu je nasáváno, který dále podporuje hoření). Jediným cílem je přeměnit veškerou energii na rotační pohyb. Toto zařízení je miniaturní model tornáda, tj. naivní pokus reprodukovat přírodní fenomén v obyčejném děravém kbelíku. Ale je zde ještě nezodpovězená otázka: jaký je důvod pro omezení rychlosti víru a tudíž rychlosti přitékajícího vzduchu?

Obr. 21

Další Schaubergerovo zařízení najdete na obr. 21. V řezu A-A jsou patrné jisté rozdíly. Produkty hoření jsou taženy do středu víru a potom jsou rozděleny do dvou proudů: první stupá vzhůru a vytváří vír, druhý jde dolů, přičemž produkuje hybnou sílu a pohání zařízení. Motorgenerátor je umístěn v horní části zařízení. Pracuje nejprve jako spouštěč procesu a po dosažení režimu tornáda slouží jako generátor energie. Připomeňme si fakt, že tento motor používá energii, která vzniká hořením paliva. Schauberger tvrdí, že jako palivo stačí vzduch a voda. Nejsem si jist, zda je toto tvrzení realistické, ale později se pokusím nabídnout vlastní řešení, protože z hlediska spotřeby energie přírodní vír také nepotřebuje žádné palivo.

Řez A-A

Na závěr si řekněme několik slov o palivu pro toto zařízení. Je zřejmé, že v počáteční fázi má zařízení nedostatek vzduchu. Proto by součástí paliva mělo být okysličovadlo (něco jako napalm, který také hoří sám). Ale možná se mýlím a stačí obyčejný letecký benzín. Později se pokusím tuto myšlenku rozvinout a zmodernizovat konstrukci. Hlavní myšlenka zůstane nezměněna, tj. vyrobit motor, který nemá pohyblivé části. Napadají mne nové myšlenky, které jsem stěží schopen popsat, nemluvě o jejich realizaci. Pokud jste se rozhodli udělat něco podobného, napište mi, prosím (evg-ars@narod.ru), ale dovolte mi, abych upozornil, že na internetu je vše zveřejněno bez výpočtů a konstrukčních výkresů.

To be continued... What do you think about? Best regards for all from Evgeny ArSEntyEV

Jevgenij Arsentěv

Překlad z angličtiny: Ladislav Kopecký

Zdroj: Free-energy.webpark.cz


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Súvisiace:

Viktor Schauberger a lietajúce taniere (EN)
http://www.youtube.com/watch?v=4nBubMGCAVg&feature=related

Jak funguje UFO z pohledu fyziky
http://www.cez-okno.net/clanok/analyzy/jak-funguje-ufo-z-pohledu-fyziky

Viktor Schauberger: Cesty životodárné vody
http://www.cez-okno.net/clanok/cesty-zivotodarne-vody


august 11, 2012 19:09 popoludní
  • krát komentár

1 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Andrej
    Andrejapríl 26, 2016 12:53 popoludní

    Komentár: 

    Zaujalo ma
    obr.15 - model raketového pohonu na vysvetlenie
    obr.16 - vylepšený model raketového pohonu kde do priestoru motora je v strede motora privádzaný ďalší vzduch pre spaľovací proces. Toto zvýši výkon motora
    obr.17 - umiestnenie viacerých motorov nad sebou - v tomto rozložení nelogické. Do prvého, najspodnejšieho motora vstupuje otvorom v strede vzduch na spaľovanie, obdobne ako na obr. 16. Do každého ďalšieho nad ním však vstupujú cez stredový otvor spaliny z predchádzajúcej časti a tie nezvýšia výkon v tejto časti pretože už neobsahujú okysličovadlo pre horenie. Toto usporiadanie vidím len ako systém ktorý v urýchľuje tok plynov v stredovej osi za predpokladu že okysličovadlo by bolo do každého spaľovacieho elementu privádzané zboku. To však zmení hodnotu vektora ťahu lebo časť sania nebude pôsobiť ako ťah rakety v smere osi dopredu ale bude rozložené ako sanie okysličovadla z bočnej strany (vektor ťahu pod iným uhlom + straty vedením). Otázkou je aké silné by bolo prúdenie okysličovadla voči toku plynov v osi motora.
    Chcel by som vedieť či uvedené články len niekto mechanicky prekladá alebo či aj niekto analyzoval po fyzikálnej stránke detaiy. Pripadá mi to písané v duchu že je to ľahké, urob si sám doma. A pritom fičíme všetci na plyn, ropu, benzín, naftu, možno uhlie. Skúsil už niekto postaviť aspoň model tohto zariadenia? Veta "Nezapomeňte uzemnit kovové části motorgenerátoru!" mi pripadá ako keby to už niekoľko ľudí postavilo a mali s tým problémy práve kvôli tomu že to neuzemnil.
    Ďalšia vec - v pozemských podmienkach si viem predstaviť fungovanie tohto druhu pohonu na lietajúcom stroji. Ale vo voľnom vesmíre vzduch a voda ako palivo nebudú dostupné ako médium okolo lode. Takže ako návod na pohon na ufo všeobecne to nebude platiť. Rád by som si prečítal reakcie na môj komentár, možno som nepostrehol ja niektoré veci.

 

 

Top