Obrázok používateľa CEZ OKNO
Svíčkové báby v atomovém věku (Proutkaři, horoskopy a synchronicita IV.)

V dnešní společnosti mnohdy převládá názor, že lidé jsou především logicky uvažující, rozumem se rozhodující a racionálně jednající osoby. Kvůli fousatému folklóru, ale i nejnovějším nadnárodním pověrám bychom však podobná tvrzení měli raději zaklepat na dřevo. "Tak zase někde umře námořník," konstatuje Lenka, když si v lázeňském restaurantu v Karlových Varech host připaluje cigaretu od svíčky na stole. "Cože?" díví se spolustolovníci a Lenka vysvětluje pravidlo, které podle ní zabraňuje kuřákům připalovat si od povoskovaného knotu. Před přísedícími suchozemci ale vzápětí uznává, že není schopná vysvětlit původ takové pověry.

"Já akorát vím, že se nemá zapalovat třetímu se stejnou sirkou," přichází tedy se svou do mlýna další vysokoškolák, který společnosti relativně vzdělaných lidí vysvětluje, kterak si britští vojáci v zákopech burské války draze odvykali upozorňovat na sebe ohněm nepřátelské ostřelovače.

"První připálená cigareta vzbudila snajprovu pozornost, při druhé na plamen sirky zamířil a u třetí připalované cigarety už střílel najisto," vysvětluje základ mýtu, kvůli němuž dodnes sahají pro novou zápalku i kuřáci, kteří znají zákopovou střelbu jen z kabelové televize.

"A ty bys tady čekal nějaký odstřelovače?"

"To se přece dneska už jen tak říká."

"Jen tak" se toho dneska říká hodně, a nejen u večeře v Karlových Varech. Průzkumy veřejného mínění, které se v letní sezóně zaměřují i na stupeň pověrčivosti obyvatelstva, ukazují, že k ní má silný sklon 46,8 procent Čechů (agentura Marketagent) a domácí média, jež na šíření pověr občas spolupracují, pravidelně referují o následcích pátku 13. (tohoto "smolného" data se zas podle agentury Median v Česku obává 28 procent lidí) a televize vysílají reportáže o sňatcích na 7. 7. 2007, které si čeští snoubenci hromadně rezervují několik měsíců předem.

 


Nejde ale jen o tradiční šťastná a neštastná čísla, černé kočky či řasu vsunutou s tajným přáním do výstřihu. Novodobé mýty, které mají zajistit úspěch nebo ochránit od pohromy, se vztahují na moderní technologie a šíří je i inteligentní lidé, bez ohledu na dosažené vzdělání. Většina dospělých sice uznává, že pověry jsou dětinské a iracionální, zároveň prý ale nikomu neuškodí chytit se před kominíkem za knoflík. Jaké mají pověry pravidla a proč se těch starých držíme a vymýšlíme nové? Potřebujeme iluzi, že ovládáme své okolí, tvrdí psychologové.

 

 

Hepčík! Je to pravda

Přestože jen málo pověr má tak jasně vystopovatelný původ jako střelba na třetího kuřáka - spisovatel Ludvík Souček ji v Obrazovém opravníku obecně opakovaných omylů přezdívá Třetí zemře, a k takto zasaženým patřil i britský satirik Saki -, provázejí nás varovné báchorky s pochybnou kauzalitou jevů už od starověku. V duchu animismu zaplétaly naši předkové božské síly do předmětů denní potřeby i do svých nejelementárnějších činností.

Už v antice se například mělo za to, že kýchnutím se z člověka uvolňuje část duše, kterou bylo třeba popřáním zdraví nebo chválou bohů chránit. Takovou asistenci vyžadoval císař Tiberius a historik Plínius líčí, jak jedno nešťastné pšíknutí nutilo pověrčivé útočníky obrátit od Atén válečné loďstvo.

I nejfantastičtější pověry, které definujeme jako "nepodloženou víru v neexistující příčinnou souvislost mezi dvěma různými jevy", mívají ovšem racionální jádro. Vysypaná sůl jako avízovaná smůla dává například smysl, když si uvědomíme, že patřila k nejcennějším surovinám. Také vyhýbání se kanálu nebo opřenému žebříku - ke kterému pověry různých koutů světa nabádají dodnes, může mít rozumné zdůvodnění, když si je interpretujeme jako bezpečnostní opatření.

"Je třeba si uvědomit, že většina našeho poznání spočívá v propojování jevů, u kterých nevíme, jak příčinně souvisí," upozorňuje psycholog Jeroným Klimeš. "Ve středověku při morové epidemii zvonili na zvony, ale nevěděli, že zvony vydávají mimo jiné i ultrazvuk, který nemají rády krysy, jež mor přenášejí. Zvuk zvonů tedy vyháněl krysy z měst, a tím redukoval šíření nákazy. Nepřetržitě se zvonilo ze zcela jiných náboženských důvodů, plašení krys byl jen ´vedlejší efekt´," vysvětluje Klimeš, podle kterého není z hlediska přežití důležité znát kauzální spojitost či vědecké vysvětlení pověry, ale především si uvědomit souvislost mezi dotyčnými jevy, a z toho odvodit praktický závěr - pravidlo chování. "Tato schopnost občas propojí nesmysly, ale hlavní je, když to v důležitých chvílích funguje," říká psycholog. Když babičky namlouvají dětem, že nadměrné pití limonády způsobí, že "budou mít v břiše žáby" splňuje jejich pověrečné varování svůj profylaktický účel.

Naši předci věřili, že v hladinách potoků a tůní spatřují svou duši, a hodit do vody kámen se proto nevyplácelo. Tahle představa je pro nás zajímavá už kvůli tomu, že se z ní zřejmě o staletí později vyvinula víra v sedm nešťastných let po rozbití zrcadla. Naznačuje, že pověry se vyvíjejí stejně jako okolní svět homo superstitiosus. Vždyť ani kanálové mřížky nejsou s lidmi odpradávna, stejně jako přikrytá ústa při zívání nebyla vždy jen pravidlem společenského chování z dílny Jiřího Gutha-Jarkovského. Odkazují na víru ve všudepřítomné duchy, které by nám při něm do pusy mohli vniknout.

Společné zívnutí dvou lidí se však vykládá také jako znak souznění, čímž pověry odhalují tendenci k ambivalentnosti: Paví pero má udržovat démony od domu, zároveň ale přitahuje na domácnost blesky a spory. Stejně tak jedni přitloukají podkovu ke zdi otevřeným koncem nahoru, aby do ní štěstí "napršelo", jiní zas obráceně, aby se neštěstí "smeklo” po její klenbě.

Velice příznivou érou pro lidové mýty - alespoň z hlediska historiků - představoval středověk, i když za pestrost jeho dochovaných pověr vděčí badatelé hlavně církvi, která pohanské rituály a pověry sepisovala, aby je spolu se světskou mocí mohla přehledněji pokutovat a mýtit.

 


Nechvalně známé Kladivo na čarodějnice Jakuba Sprengera, které inkvizici sloužilo jako manuál při procesech s čarodějnicemi až do 18. století, není jediným zdrojem poznání středověkých pověr. Český etnolog Čeněk Zíbrt jich například stovky analyzuje v Seznamu pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku. Tyto neuvěřitelně pestré záznamy odhalují, kterak rozpoznat čarodějnice i strigy a přiznivce dnešního peelingu může zajímat, že jejich poznávacím znamením byla absence chlupů v podpaží. Občas se ale některá čarodějnice prozradila sama, když "přeběhla krávě cestu s prázdnou nádobou, nebo si něco přišla půjčit v pondělí".

 

 

Surreálný svět pověr inkvizici přežil. Tak, jako se křesťanský lid nehodlal vzdát pohanských obyčejů - a dělal tak vrásky vatikánskému koncilu - ani děti průmyslové revoluce neodložily pověry, jež provázejí člověka od porodu ("Novorozenci nechej oblízat obličej psem, aby dítě dobře vidělo") až po smrt ("Šiješ-li mrtvému rubáš, nesmíš dělat na niti uzly, jinak by ho tlačily"). To že se mrtvým pověry věnují až do neuvěřitelných detailů, nesvědčí jen o strachu z revenantů, kteří se podle tehdejších představ vracejí na svět, aby škodili. Ukazují, že se člověk prostřednictvím pověr snaží stanovit pravidla pro svět neznáma, uchránit se pohromy a zajistit si v loterii života klid.

Folkloristé, kteří v 18. a 19. století s venkovskými pantáty a kmotřičkami zapisovali vzorky ústní lidové slovesnosti - krom pohádek, pověstí, nebo písniček, sbírali také pověry - chtěli příštím generacím zachovat lidovou moudrost, jejíž formy, jak předpokládali, budou s další urbanizací, rostoucí gramotností a všeobecnější vzdělaností postupně mizet. "Zvolna ustupují před rozvojem nivellující novověké civilisace, před dechem páry a před bleskem elektřiny" napsal roku 1894 Zíbrt. Jeho premisa, jak v doslovu ke sbírce městských mýtů Černá sanitka (2006) upozorňuje etnolog Petr Janeček, se ovšem tak úplně nenaplnila: "Ve 20. století věda zjistila, že ačkoli některé druhy folkloru opravdu zanikají, daleko větší množství jich ve skutečnosti přetrvává a dokonce vznikají i nové. Folklor žije dál - byť často v nenápadné, pozměněné formě - i v naší modernizované, technické společnosti," vysvětluje Janeček.

To samé ovšem platí i o pověrách. Jestliže ještě v minulém věku házely slovenské hospodyně do ohně kousek z každého jídla (aby nakrmily plameny a dům tak uchránily před požárem), v době programovatelných elektrospotřebičů spřádají technofobové pověry o škodlivém záření z mikrovlnné trouby nebo o jediném neštastném klinutí, které vymaže paměť celého počítače. A hlavně oplétají varovnými bludy stále rozšířenější mobilní telefony.
Pozor na včely a varlata

"Zapnutý telefon v kapse u kalhot nosit, plodnost i potenci svou ohrozit," tak by šla parafrázovat jedna z pověr provázející komunikační technologie dneška. Ve své krátké historii už přenosné telefony v lidové slovesnosti způsobily mozkové nádory, ztráty paměti i zvýšení krevního tlaku. V USA, kde se už v 90. letech někteří uživatelé snažili vysoudit na telekomunikačních firmách odškodné, referovala média i o případech, kdy požár na benzínové pumpě nerozpoutal nikdo jiný než statická elektřina zvonícího mobilu. Mobilové pověry se však nevztahují jen na ohrožení lidského zdraví. V blízkosti úlů prý takový přístroj může dezorientovat včely a pokud přijmete hovor, který se na displeji ukáže jako "nedostupné číslo", riskujete, že váš aparát bude infikován virem a můžete ho vyhodit.

Nejen v ústním podání, ale i po internetu kolovaly také informace, že některé typy Nokie s určitým softwarem dokážou detekovat policejní radary dopravní policie. A takové zprávy šíří mnohem víc lidí, než jen prodavači “zaručeného” softwaru nebo zázrační programátoři, kteří poskytnou tajný algoritmus, se kterým si mobil můžete sami dobít zdarma. Proč? Znovu kvůli obavám z neznáma. Většina uživatelů novodobé elektroniky tuší totiž jen matně, jak jejich aparáty fungují, a tak uvěří a předají dál ledacos. Koneckonců už v 80. letech se na středočeské rockové scéně tradovala chýra o "smrtícím akordu", který interpreta se zapojenou elektrickou kytarou na místě zabije. Někteří ho na hmatníku, prý v oblasti "zvětšeného C7", snad dokonce hledali. Můžou tedy novodobé pověry lidem uškodit? Víra v opakovanou konstalaci ovoce na hracím automatu jistě gamblerovi nepomáhá a pacientova sázka na paramedicínu se v mnoha doložených příkladech také nevyplatila.

 


"Sklon věřit pověrám je evolučně dán a je to vedlejší efekt naší schopnosti racionálního uvažování. V lepším případě nefunkční, v horším škodlivý," varuje psycholog Klimeš. "Pověry se mohou jevit roztomilé, pokud je nežijeme a nebereme je moc vážně. Víra v neštěstí na pátek 13. může být jen takové škádlení, ale běda nám, když se z ní stane pravidlo chování."

 

Kdo tedy vlastně na pověry ještě dá a drží jim - po pradávném zvyku zahánění démonů - dodnes palce?

"Vezl jsem jednou dvě kolegyně přes vesnici, když nám přes cestu přeběhla černá kočka," vypráví pražský fotograf Pavel Černoch, "Nutily mě jet jinudy, i když jsem vysvětloval, že objížďka znamená přes dvacet kilometrů navíc. Víc jak čtvrt hodiny jsme tam tedy čekali, jestli nepojede jiný auto, ale nakonec jsme to kvůli nim objet musel. Obě to jsou právničky."

Většina studií potvrzuje, že ženy bývají pověrčivější než muži a nepřímo to potvrzují i podrobnější rubriky horoskopů v dámských časopisech. Planety sluneční soustavy uplatňují na nás možná silnější vliv, než tikání hodin v sousedním městě, zatím se to ovšem prokazuje stejně obtížně jako oběti škodlivých mobilů. To ale tisícovkám Čechů nebrání v každodenním listování prognózami typu: "Při potulování ulicemi budete sklízet obdiv. Vypadáte skvěle a přitahujete pohledy kolemjdoucích. Bavit se budete do pozdních hodin."

Encyklopedista Voltaire tvrdil, že "pověra je s náboženstvím ve stejném vztahu jako astrologie s astronomií - šílená dcera rozumné matky." Podle Klimeše však psychologické zisky horoskopů leží jinde než v diagnostice a předvídání budoucnosti: "Pověra jako jedna z kategorií magického myšlení vychází z principu synchronicity a předpokládá, že pohyb hvězd je svázán s našimi osudy, stejně jako tvar kávové sedliny, jádro jablka o vánocích nebo vnitřnosti ptáků," říká psycholog. "Když se lidé, kteří intentivně přemýšlejí o svém životě, kouknou na symboly, které jim horoskop v hojné míře předkládá, tak se podvědomě zesílí ty symboly, které jsou pro ně aktuální. Náhodná propojení symbolů je nutí zauvažovat, zda v jejich životě nejsou nějak propojeny oblasti, které by do souvislosti jinak nikdy nedali," upozorňuje na projektivní a meditační klady horoskopů Klimeš.

Je známo, že prostřednictvím spiritistických médií Nancy Reaganové ovlivňovaly pověry i praxi mezinárodní politiky. Dodnes však mají vliv i na obchod akciemi. Makléři a analytici newyorské burzy například každoročně očekávají působení takzvaného "říjnového efektu". Ani tady nebyla jejich volba obávaného měsíce náhodná. Kromě Černého pátku z roku 1929, který na západní polokouli odstartoval velkou hospodářskou krizi, vidí analytici varovné menetekel kvůli Černému pondělí z roku 1987 nebo o deset mladší asijské krizi a dalším finančnickým krachům, které obchodování postihly právě v říjnu. "Akciový trh má svůj rytmus a pokud se dostatečně často opakuje, není radno ho ignorovat. Ani když ten rytmus nedokážete vysvětlit," upozorňuje historik burzy David Schwartz.

I kdyby ovšem makléři nosili pod sakem amulety a před otevřením burzy si pohansky plivali do dlaní každý den (sliny mají v pověrách jednu z nejzaručenějších ochranných rolí), sociologické průzkumy ukazují, že do skupiny s nejsilnějšími sklony k pověrčivosti dnes přece jen patří herci, sportovci, a hazardní hráči. "Jejich svět je plný nejistot," zdůvodňuje to autor knihy Psychologie pověry Stuart Vyse.
Komedianti a boxerské boty

Už od vzniku commedie dell arte, ve které italští herci 16. století často metali nebezpečná salta, pochází slavné kolegiální přání "zlom vaz", které si učinkující paradoxně přáli jen proto, aby si krk nezlomili. Herecké pověry s vysvětlitelným základem se ale nevyhýbají ani dnešní činohře: "Mezi anglickými herci dodnes panuje přesvědčení, že William Shakespeare zakódoval do Macbetha nejrůznější zaříkávadla, a kdo z nich o hře bude mluvit neuctivě, bude potrestán vyššími silami," říká český dramaturg a režisér Julek Neumann na základě vlastní zkušenosti. "K takové neuctivosti patří i vyslovení názvu téhle tragédie, takže namísto o Macbethovi mluví dodnes pověrčiví herci raději o "té skotské hře".

Ani čeští herci, kteří se před premiérou pro štěstí symbolicky poplivávají, neměli by navíc na jevišti pískat (podobně jako námořníci, kterým by rozhněvaný Poseidon mohl vzít vítr z plachet) a nedoporučuje se jim ani na jeviště stavět zrcadlo. Mohli by v něm totiž zahlédnout svého dvojníka, kterým je prý ďábel sám.

Na pověrčivé obřady a pravidla jsou však dnes kromě primitivních národů asi největšími experty sportovci, včetně těch vrcholových.

Tenisté si například na grandslamové turnaje vozí nejrůznější talismany. "Jednou jsem tátu poslala půl hodiny před zápasem na hotel, protože jsem si tam zapomněla svojeho plyšového medvídka," vzpomíná Nicole Vaidišová. Legendární Bjorn Borg se před Wimbledonem zase nikdy neholil a zřejmě se mu to vyplatilo, když ho pětkrát vyhrál. Kdyby pak o vydatně medializovaných pověrách amerických hráčů baseballu četl etnolog Zíbrt, nestačil by se propracovaným dietám a labyrintu osobních rituálů divit. Většinu sportovních pověr navíc spojuje klíčový význam výstroje osvědčené z minulých klání. "Znal jsem několik borců, kteří si před utkáním nikdy nezavazovali tkaničky u bot až nahoru," říká bývalý juniorský mistr republiky a současný trenér pražského klubu Palaestra Honza Ballog. "Tradičně věřící boxeři se v ringu křižujou, ale hlavní jsou v boxu doteďka taky boty. Dokavaď to klukům sype, nikdo je nechce měnit."

Když se před boxerským zápasem ve Světlech velkoměsta Charlie Chaplin pověrčivě mazlí s králičí pacičkou, používá ale talisman ze sféry karetních her a rulety. Přestože karbaníci si k hráčskému nosívali pro štěstí i prasečí ucho, je to hlavně králičí packa, která v hazardu tradičně zaručuje výhru. I do pověrčivého světa sázek však vstoupily novoty. Jak potvrzuje bývalý vedoucí příbramské pobočky sázkové kanceláře Fortuna Libor Dolejší, ani ve světě počítačem tištěných tiketů nejde jen o podrobnou znalost minulých výsledků tipovaného vítěze. Každý si chce hráčské štěstí pojistit: "Dodneška se u nás sázkaři snaží vsadit na poslední chvíli před zápasem, snad aby tak bookmakerovi nedali možnost kurzy změnit. Někteří ale vyčkávají hlavně na okamžik, kdy obsluze u pokladny dochází rulička s papírem a je třeba ji vyměnit. Jakmile se na vyjíždějícím záznamu sázky z počítače objeví červený pruh, který signalizuje docházející náplň, vědí, že to je ta pravá chvíle," směje se Dolejší.

"Že jsou to liché a jalové výmysly ducha pošetilého, o tom nikdo nepochybuje," napsal o pověrách spisovatel Primus Sobotka ve Výkladech prostonárodních z oboru jazykozpytu a bájesloví psychologie národní. Zároveň ale položil otázku, která si žádá vysvětlení dodnes: "Kde nalézti tu spružinu, která hýbala duchem lidským, když se tvořily, kde nalézti tu pásku, kteráž tehdy pojila symboly se skutečností?"

 


Spolehlivým motorem novodobých pověr, ať už se týkají antikoncepce, spořičů obrazovky, nebo bodu G, bývají naděje i strach. Všechny ukazují na omezenou moc našeho racionálního chování a můžeme předpokládat, že budou lidské rozhodování provázet i při budoucích letech do vesmíru. "Když dotyční hovoří o něčem, co je naplňuje strachem či úzkostí, tak to zaklepou na dřevo, což je snad nejčastěji praktikovaná pověra. Získají tím pocit, že to, o čem hovořili, nemůže nastat," shrnuje psycholog Klimeš. "Důležitou komponentou pověr je totiž potřeba získat pocit kontroly prostředí. Mít pocit, že situaci ovládáme, že nejsme událostmi jen pasivně vlečeni."

 

 

Jan Čáp

Zdroj: http://klimes.mysteria.cz/

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

 

Súvisiace:

Povery
http://www.cez-okno.net/povery

 


Seriál "Z DRUHEJ STRANY" nájdete na tejto adrese.

 

 

 

Autori: 
marec 18, 2012 17:37 popoludní
  • x komentár

0 x komentár

 

 

Top