Obrázok používateľa CEZ OKNO
Anunnaki I.

Přiblížit možné příběhy dávných časů, které mají navždy zmizet z naší historické paměti, kde se stále ještě drží drápem legend, je nesnadnost sama. Přičteme-li osudovou poziční válku dosazené idealistické nomenklatury vysvětlující historii dle ideově podstrčených tezí. Pečlivě seřazených dle datumů oslavujících mnohdy jen podlé vítězství, či bezbřehé vraždění. Tehdy se jeví jakýkoliv pokus o pravý opak a nápravu, jako marnost předem odsouzená k nezdaru. O to méně příznivěji vyzní, posouváme-li se legendami, dávnými eposy i nepsanými dějinami starověku. A navíc s pracovní hypotézou silného a trvajícího kontaktu s mimozemským fenoménem.


SETI (Search for ExtraTerrestrial Intelligence)

Nevyvážená rovnice minimálně o čtyřech notoricky známých neznámých: Zatímco program SETI prý již deset let marně hledá mimozemské signály a mocnáři se naopak snaží potlačit, či znehodnotit informace o reálných technicko – fyzikálních jevech, úzce související vývoj směřuje do naprosté dekadence s fašizoidní policejní nadstavbou povinné virtuální reality plné bezprávných čipizantů.

Co lze odpustit náboženské víře (andělé, poslové Boží, genetické inženýrství při Adamově a Evině stvoření, neviditelnost), to nelze, ani náhodou, nikde jinde. Jakkoliv je hovořeno o tomtéž samém produktu. Jen v jiné konstelaci.

Můj pesimistický optimismus vyplývá jednak z osobních pozorování, ze současného rozporu mezi vyskytujícími se reálnými technicko-fyzikálními jevy a nadnárodní globalizovaně řízenou negací, jednak s neobyčejnou podobností těchto jevů s jevy a ději v nedávné, dávné, ale i pradávné možné historie lidstva.

...kteříž zdávna byli muži na slovo vzatí?

U.F.O. © Zdeněk Patrick - Praha 2009

Dříve než vyložím svůj názor na tu část Mojžíšovy knihy týkající se Synů nebes, jež smilnili s lidskými dcerami, aby byli zrozeni obři, právě ti mocní, kteříž zdávna byli muži na slovo vzatí… si zařaďme tento silně zcenzurovaný starozákonní text do širších souvislostí.

Je to neobyčejný příběh Anunnaki, jež se táhne skrze tisíciletí: Nejen napříč chaldejskými eposy.

Prozatím se uspokojme tvrzením, jakkoliv nic není tak nejisté, že se Enochův příběh odehrává v předpotopních Adamových časech a který vyvrcholil všeobecnou zkázou v podobě biblické potopy. V dobách praotce Noema.

Z dávných příběhů je patrné, že v inkriminovaném časoprostoru Mr. Jareda již existoval celý komplex propojených energetických sítí vybudované mimozemskými entitami a jejich klony, jež lidstvo mělo později vnímat jako oddělená centra pohanských Slunečních kultů.

Není rovněž pochyb, že Anunnaki jsou zákrytným pojmem vymezující celou škálu starověkých mimozemských aktivit, v níž je potřeba jednou provždy udělat jasno.

Dříve než „vzbouření“ strážci nebes, tedy omezený kontingent části všech Anunnaki, sestoupí na horu Hermon, je již dávno funkční Bab ili – Brána bohů - první Babylon. Tentýž, jenž byl založen, podle prastaré pavučinami naučené nevědomosti zakryté legendy, Semiramidou. Ženským klonem mezi nágyní a domorodým mužem v jezerních, či podmořských laboratořích poblíž Aškalonu.

Chaldejské a starobabylonské eposy naopak tvrdí, že dávno předtím, než byl v předpotopních časech v bažinatém kraji na březích Eufratu založen kámen nebes Babylon, sestoupilo království z nebes do města E_ri_du. Stalo se tak v dávno zašlých dobách pradávných legend, kdy lidé současné epochy nebyli ještě k mání a Anunnakové s Igigy budovali v Chaldejsku zavlažovací systém. V časech, kdy Měsíc ještě neexistoval a prastaré město Nip pur obýval božský Enlil, bohyně Ninlil společně se svou matkou Nin Še Baraguna (epos Enlil a Nin_lil).

V témže čase byla součásti celoplanetární sítě Porta Coeli (Stargate – Bran Bohů) nejen „hvězdná brána“ v království Magan, ale i podobné zařízení v oblastech, kde se později nalézal chaldejský Ur, přičemž celé Chaldejsko i samotný Bab ili bylo za časů Enlila a později i Enkiho, zakryto ochranou kupolí hrozivé záře, jež byla podobná té, kterou starozákonní i jiné texty vzpomínají jako „Slávu Boží“.

Samotný Babylon, i za nočního času s nádherně osvětlenými vysutými zahradami panovnice Semiramidy je pro idealistickou vědu nemyslitelnou fikcí. Nicméně legendy právě o tomto fenoménu rády vyprávějí.

I když to měl být právě ten čas, kdy byl Adam, klon s podstatnými genetickými informacemi pocházejícími z té „správné“ části Anunnaki, označené starozákonními texty jako Elohim a později Jahwah, osazen v „rajské“ zahradě Eden. Tedy se vší pravděpodobností na samý jih nedaleko Adenského zálivu. Když někde poblíž lze do dnešních dní vytušit jednu z mnoha podmořských pevností jisté části Anunnaki. Na zcela opuštěném a dobře chráněném místě, kde dnes řádí jen piráti a vojenské síly globalizované i neglobalizované moci.

V téže době, o níž hovoříme, je i Tiahuanako (na americkém kontinentě) živoucím sídlem té části mimozemských, jež bude zakrátko, podobně jako ostatně část vzbouřených Anunnaki - Nephilim, smetena z povrchu zemského. I ze svými potomky.

Biblickou potopou?

Nic není tak nejistého, jakkoliv naší planetu postihla, během několika tisíciletí, celá řada po sobě následujících celoplanetárních katastrof, z nichž jako jedna z posledních je zaznamenaná jako tajfun přicházející z nebes.

Příběh zčásti naznačený ve Starém zákoně, i apoštolem Petrem v Novém zákoně, má své dramatické vysvětlení v již zmíněné apokryfní Henochově knize, z jejíchž původních pramenů pravděpodobně apoštol Petr i autoři starozákonních textů čerpali.

Poznámky pod čarou:

Hermon

Seskupení třech hor ležící v horském pásmu Antilibanonu na pomezí Sýrie a Libanonu v nadmořské výšce 2 814 metrů. Horu Hermon, kam dle legend sestoupili strážci nebes, aby smilnili s lidskými dcerami, nazývali staří Amorejci „Senír“, Kananejští „Baal chermon“. Arabský název je „Dlabal aš Šajch“.

Antilibanon je právě tím magickým místem předpotopních Anunnaki, které bylo součástí rozsáhlé energetické sítě, ale i místem, kam za časů Jaredových sestoupili padlí strážci nebes. Soudě tak nejen skrze starozákonní texty, ale zejména podle tzv. apokryfní Henochovy knihy. Když i Baalbecké terasy, ležící v údolí Bikaá, jsou nedaleko. Tak jako ostatně legendární sídlo vodních nágů a nágyň, ležící na opačné straně (na jih od Hermonu, tedy i mnohem vzdálenějších Baalbeckých teras), poblíž palestínského „Askalonu“. Rovněž tak někdejší pevnost Jebuzejců Sion (Uršalim - Jeruzalém) byla pravděpodobně součástí předpotopního energetického, možná i slunečního systému, vystavěného v podobné konstelaci, jako Sluneční chrám v Baalbeku.

Baalbecká terasa

Nachází se v podhůří Antilibanonu. Prakticky v proláklině mezi severními horami Libanonu a jižně položeným Antilibanonem. Asi 87 km od Bejrútu. Její podstatu tvoří tak zvaný triliton - tři obří hrubě opracované kamenné kvádry dosahující impozantních rozměrů i váhy. Největší z nich je dvacet metrů dlouhý, vysoký pět a široký čtyři metry o hmotnosti cca 1000 tun. Tyto tři kamenné kvádry pak byly vyzdviženy do výše sedmi metrů, což je i pro současné technologie zajímavě komplikovaný úkol. Čtvrtý, rozpracovaný kamenný blok (21 x 4,8 x 4,2 metry) leží dodnes kamenolomu stále spojen s mateřskou skalou. Jsou na něm i stopy dlát možných otroků pracujících pro Annunaki.

Baalbeck oficiálně odvozuje svůj název od Balla, hlavního božstva foinického společenství, jehož stoliční městské uskupení byl Tyr. Tedy oblast, z níž pocházel stavitel a osnovatel znovu vybudování Slunečního chrámu v Uršalim za vlády judského Šalamouna.

Roku 3761 př. n. l. Nippur (Sumer - Chaldejci) - Nippur – jedno z nejstarších měst, obývaný zřejmě klony mimozemských entit, jehož legendární historie se vztahuje do časů, kdy Semiramidis založila první, tedy předpotopní Babylon.

V Nippuru zaveden sumerský kalendář, jenž byl spuštěn roku 3761 př. n. l. Byl odvozen od pohybu Země a Měsíce a přímo souvisí se sumerskou číselnou soustavou (6, 10, 60, 12, 15, 30 atd.). Odvozeně od sumerského je roku 3761 př. n. l. stanoven i počátek staroslovanského kalendáře , když ostatní odvozené kalendáře jsou datovány rokem 3760 před n. l.)

Tajfun přicházející z nebes - 6340 př. n. l. Uragan z nebes (Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smršť).

Ti, co vystřídali obry, nová rasa lidí žila po potopě (zánik hypotetické pevniny, mayské pravlasti kolem roku 10 350 př. n. l.) plných 4010 př. n. l. Pak byli smeteni uraganem z nebes. Mnozí zahynuli, jiní se změnili v opice, aby nakonec i ony byly pohlceny jaguáry, kteří přišli z nebes. Zachránila se dvojice skrytá mezi kamením. Jejich potomci, lidé z kamení, pak žili celých 4800 let (až do roku 1540 př. n. l.).

Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios - v souvislosti s touto katastrofou vzpomínaní jaguáři připomínají, či spíše jejich vyobrazení, entitu Alalu, krvelačné bytosti s psí hlavou požírající lidské maso, či entitu starohinduistických eposů Rakšasy, někdejší vazaly Asurů živící se rovněž lidským masem.

Již zmíněný čas 6340 př. n. l. však ani zdaleka neodpovídá jak popsané katastrofě, tak naopak dataci biblické potopy.

Anunnaki „předpotopních“ dob

Anunnaki, Igigové (entita ovládající Chaldejsko)

druh Elohim (Jahwah)

druh padlých strážců nebes (Nephilim)

Archónti, mocní duchové gnostických temnot – hadí, či dračí entita klonující své geny s první ženou Adama Lylith, jež zrodila pekelné bytosti z dračího semena. Archónté v gnostické literatuře naváději Noreu, Evinu dceru, aby jim byla po vůli. Zde osciluje úmysl Archontů pozměnit geny žen pocházejících z Evy.

Dragoni – dračí entita (Enki)

Ciakara – draví létající ještěři

Insektoidi – hmyzu (mouchám) podobné bytosti

Vodní Nágové

Vzdušní Nágové (Tata Naga – Táta Had, slovanská Jadži Baba – čarující Jadži, Tezcatlipoka).

Asurové (Šedivci a jejich klony), Rakšasové (entita Alalu, draví jaguáři z nebes)

Entita Tezcatlipoca (Tiahuanako)


- pokračování -

Zdeněk Patrick

Zdroj: Dýmající zrcadlo


august 13, 2009 23:05 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top