Obrázok používateľa CEZ OKNO
ANCH BOOKS: Rozhovor s Christophem Faschingem

Otázka: Je přímo fascinující, když říkáte, že při channelingu dostáváte jednoznačné odpovědi. U jiných médií jsem doposud u čtení odpovědí, postojů nebo vysvětlení, které tlumočily, měla spíše dojem, že byly formulovány tak trochu všeobecně...
Odpověď: Ano, duchovní svět má speciální formy a způsoby, jak formuluje své odpovědi. Můžete si toho všimnout v mé knize: například když se na něco ptám, odpovědi jsou někdy formulovány jinak než slova, která jsem ve skutečnosti obdržel...

Otázka: Často jsem měla pocit, že jsou to Vaše formulace...

Odpověď: Bytosti, s nimiž komunikuji, používají přirozeně můj slovník. Pracují se vším, co je ve mně k dispozici, aby vyjádřily to, co mi chtějí sdělit. Je pravda, že nemluví slovy – je to energetická komunikace, při níž se přenášejí energie a ty se pak proměňují v nám srozumitelná slova. Je to telepatická řeč, při které se přenášejí myšlenky, a mým úkolem je formulovat je slovy. Abych to zvládl, funguje má duše takříkajíc jako tlumočník. A má duše se může opřít pouze o to, co je ve mně – můj slovník a moje způsoby, jak to nebo ono vyjádřit.

Otázka: Existuje ještě další druh duchovních médií, která mluví úplně jinou řečí, jako by se jich někdo nebo něco zmocnil(o)?

Odpověď: Je to různé. Ano, některá média nejsou při channelování sama sebou a nejsou si ani vědomá toho, co tlumočí. Pro mne je důležité mít nad sebou kontrolu. Nechci být úplně „vypnutý“, neboť – když to pak zapisuji a chci to tlumočit i jiným – musím být při smyslech. Je to plynulý přenos a je to zajímavé. Dopřejí mi i krátký oddech :-), abych měl příležitost pochopit, co jsem právě napsal a co se právě událo... A na mnohé věci se musím pak ptát – ovšem jasné je to v případě, kdy položím konkretní otázku.

Otázka: V minulosti měly channelingy a duchovní média špatnou pověst, neboť byly – ať už údajně nebo skutečně – pod vlivem cizích sil: zmocnily se jich jiné bytosti. Mezitím se však situace změnila. Je na to, co přijímáte, potřebný i jistý stupeň vědomí, abyste to pak mohl tlumočit logickou řečí, jež bude srozumitelná každému?

Odpověď: To já neovlivňuji... můžete si to představit asi takto: pocítíte, jak ta nebo ona bytost vstoupí do světelného kanálu; je to jednoznačně citelné, jsou to extrémně vysoké vibrace, fantastický pocit! A takříkajíc dovolíte této bytosti, aby přes vás mluvila. Existují média, přes která sice někdo mluví, ale ona sama přitom nevědí, co se děje. Na rozdíl od nich já mám možnost naslouchat.

Otázka: Podle čeho víte nebo můžete kontrolovat, že jde o bílou – světelnou bytost, nebo naopak že to je bytost z opačné strany spektra?

Odpověď: Zpočátku jsem se to musel učit. Kontaktoval jsem různé bytosti, protože spojit se můžete s kýmkoliv nebo čímkoliv... Přitom zřetelně cítíte, že každá bytost má své vlastní vibrace, protože při každé cítíte něco jiného. Zjistil jsem, že čím je bytost vyšší, tím se cítíte uvolněnější a svobodnější. Čím je vibrace nižší, tím je i bytost nižší a vy máte spíše pocit stísněnosti. V této souvislosti to pro mne byla zajímavá zkušenost.

Otázka: Také temné bytosti rádi mluví o lásce?

Odpověď: Je to okamžitý pocit a víte to intuitivně – něco tady nesedí! Uvědomíte si to hned po několika slovech. Ale existují i možnosti, jak tyto bytosti přezkoušet. Díky existenci kosmického zákonu světla a lásky – když s nimi umíte zacházet – můžete každou bytost podrobit zkoušce. Taky se pořád ptám, mohu-li bytost podrobit zkoušce, a tehdy hned víte, že když se vám to některá snaží vymluvit, pak touto zkouškou projít nechce. Světelná bytost řekne: „Prosím, zkoušej mě!“ Kromě toho existují i strážcové (světelných, komunikačných) kanálů: každý člověk má svého. Je spousta možností, jak se přesvědčit, s kým jste v kontaktu, koho máte takříkajíc „na lince“. Jakmile se to vyjasní, což vyžaduje jistou přípravu, může rozhovor začít. Zajímavé na tom je to, že nikdy nevíte, co přijde. Doposud jsem napsal pět knih a od první až po poslední se táhne společný motiv. Stojí nad tím jakýsi mistrovský plán, který od té doby ovlivňuje celý můj život, a to absolutně: na sto procent. V průběhu dvou a půl roku, kdy na tom intenzivně pracuji, se to, o čem jsem psal na začátku, stoprocentně potvrdilo. Všechno, co se nějak týkalo mého života, se rovněž stalo. Co stojí v mé první knize, z toho je už mnohé realita; když čtěte druhou, víte už, jak to bude pokračovat...

Otázka: Zanedlouho vydáte svou prozatím poslední knihu – můžete nám už nyní prozradit něco z jejího obsahu?

Odpověď: Nová knížka pojednáva o více věcech. Jak prožijeme vzestup planety, jaké po něm budeme mít možnosti, co je třeba vědět již předem o tomto přechodu do vyšší dimenze a o tom, jak to bude vypadat v realitě atd. Vše bude rychlé, začne to opět problémy velkého rozsahu okolo měn a hospodářství, které zachvátí celý svět, a pokračovat to bude v několika vlnách. Politici se budou snažit vyřešit problémy státní zadluženosti a měnové krize. Tyto problémy se však pouze vyostří a oni později přijdou k poznání a závěru, že se už nedá nic zachránit. Dalším krokem bude to, že řeknou: „Když nemůžeme zachránit situaci běžných způsobem, musí pomoci ostatní.“ Chci tím říct, že nám vezmou všechno a postupně nám s pomocí nejrůznějších nástrojů vysají všechen dostupný majetek. Sprirála se pak bude vytáčet neustále směrem dolů, a když už nebude nic, oč by nás obrali, systém se zhroutí. Bude to pokračovat až do nulového bodu, dokud se všechno nezastaví. Na všech úrovních začnou generální stávky a nic nebude fungovat. Současně se pokusí nastolit celosvětovou měnu, která nebude znamenat nic jiného než absolutní kontrolu.

Otázka: ...ano, to už známe z pochmurných předpovědí...

Odpověď: Ale ani toto opatření nebude fungovat. Proč? Z jednoduchého důvodu – nízké vibrace, toto „dělení“, není kompatibilní s vyššími vibracemi. Můžete si to představit jako počítačový program: například aplikace určená výlučně pro Windows, která by nyní měla běžet na Macu. Jestliže je jistá aplikace určena jen pro určitý operační systém, nemůže běžet pod jiným.

Otázka: Dá se to, co jste řekl, vyjádřit nějakým datem?

Odpověď: Týká se to nejbližších měsíců...

Otázka: Tak rychle?

Odpověď: Ano, jinak to nejde. Pak to bude pokračovat dalším krokem, což znamená, že se na více místech otevře Země a odhalí nám bohatství, které (zatím) nebudeme schopni chápat. Mezi nimi jsou i obrovské krystaly, jež vytvoří kolem Země světelnou mříž neboli jakousi síť. Jakmile se tyto poklady objeví na povrchu Země, obdržíme přesné informace, co s nimi můžeme dělat.

Pak každý bude vědět, kdo je, odkud přichází a jaký má na Zemi úkol. Každý z nás je na rozdílném stupni vývoje než kdokoli druhý, má jiné schopnosti a z předešlých životů si přináší rozdílné zkušenosti. Bude to zajímavé, jak se mnohé bytosti, mnozí jednotlivci, dají dohromady a vytvoří jednotný celek. A to bude naší výzvou! Spojit se a naučit se chápat, že jednotlivec toho sice může umět mnoho, ale dokonalá (S)tvořitelská síla účinkuje pouze tehdy, když budeme konat jednotně neboli v jednotě.

Otázka: Ve své knize formulujete myšlenky sice jednoduše, ale za nimi se skrývají kompexní obsah a souvislosti. Současně je to, řečeno jinými slovy, i sociologická publikace, ve které jsem objevil rovněž zdánlivé protiklady... Vnímáno vcelku je to však (svou výpovědí) gigantické poselství pro všechny úrovně myšlení a chápaní pro ty, kteří se snaží pochopit srdcem...

Odpověď: Přesně tam je i nasměrováná a určena, k srdcím...

Otázka: Nedá se přehlédnout také fakt, že Vaše knížky jsou až podezřele optimisticky naladěny :-)...

Odpověď: Duchovní svět zná pouze optimismus. Ale možná, že ani to není právě „to správné“ slovo, koneckonců v univerzu se nic neztrácí. Když (fyzicky) zemřeme, nejsme ztraceni ani zatraceni :-), nýbrž existujeme dál na jiné úrovni. Prostě jakmile je fyzické tělo jednoho dne nepotřebné, duše poděkuje za zkušenosti a pokračuje dál. Optimismus je protikladem pesimismu stejně jako dobro a zlo. Přitom nic takového v skutečnosti neexistuje. Vše je v pořádku tak, jak to (v každém okamžiku) je. Je tu jen otázka, jak dlouho potřebuje Země ještě na to, aby se lidé, kteří ji obývají, osvobodili ze spletitosti temných sil. Trvá to už příliš dlouho. Země ve svém vývoji zaostává tisíce let. V tomhle okamžiku je možnost, že se z toho něco vyvine, sice těžce představitelná, ale ne nerealizovatelná. Naše Země je již netrpělivá a říká nám asi tohle: „Milé děti, jste blízko bodu, kdy se chcete zničit, a s tím se v Božském plánu nepočítá.“ A proto se nyní musí něco stát. To, jak přesně se tento vzestup uskuteční, kdy se to stane i další podrobnosti byly však naplánované už dávno. A nyní stojíme před situací, že bychom měli přijmout to, že existuje cosi, co daleko přesahuje naše pozemské bytí. Kromě toho bychom měli uznat (nebo si to aspoň uvědomit), že jsme na Zemi kvůli tomu, abychom se vyvíjeli dál – každý sám a všichni spolu: i s naší planetou.

Každý z nás by měl totiž naplnit plán své duše, která si jej sama vytvořila. Jestliže to neděláme, naše duchovní část se bouří, rebeluje a pobízí nás – tak už konečně začni! A přesně v tomhle bodě se nyní nacházíme a víme i to, že mnozí z nás svůj duševní plán nesplní, neboť jednoduše nedovolí, aby se naplnil. Na druhé straně jsou tady i ti, kteří vědí, co mají dělat, a na vzestupu spolupracují a pomáhají s ním. Není to však vzestup celého lidstva. Máme dvě možnosti – buď se vyvijíme dál a jdeme spolu s naší Zemí, anebo ji musíme opustit. Každý z nás se může svobodně rozhodnout: jestliže se chce vzestupu zúčastnit, musí dosáhnout určitého stupně duchovní zralosti. To jinými slovy znamená, že musí najít cestu svého srdce a být připraven po ní jít.

Otázka: Někdy mám pocit, že procházím jistým vývojem, a pak jsem opět na dně... že jsem to všechno už někdy absolvovala...

Odpověď: To je cesta mistrovství zpět ke Zdroji. Každý, kdo je ochoten po ní jít, je srdečně zván. Ti, kteří nejsou (možná) ještě tak daleko, mají možnosti sbírat zkušenosti v paralelních světech. Čili nic a nikdo není ztracen, čeká pouze na jinou příležitost.

Otázka: Zde, ve fyzickém světě doslova z masa a kostí, vnímáme dramatičnost dění a událostí snad až příliš tragicky...

Odpověď: Myslíme si, že smrt je něco hrozného, ale tomu vůbec tak není. Pro mnohé je smrt vykoupením a každý, kdo zakusil takzvanou klinickou smrt, říká, že to byl krásný zážitek. Takže ti, kdo nyní zemřou, protože se rozhodli nezúčastnit se vzestupu Země – to se dá považovat za tragédii. Anebo řeknou, dobrá moje duše není ještě tak daleko. A už to dostává jiný rámec, už je to spojeno s jiným pocitem... Z duchovního světa víme, že mnozí skutečně nejsou ještě tak daleko. A pak jsou zde velmi staré duše, které si řeknou: kdy to už konečně přijde? Chceme na další (vývojovou) úroveň, pomalu nás to tu začína nudit...

Otázka: Budeme nyní nesmrtelní, anebo jsme byli v jisté formě a stavu nesmrtelní vždy? Je to jen otázka toho, ze kterého úhlu to interpretujeme?

Odpověď: Teď si teprve BUDEME VĚDOMI toho, že jsme nesmrtelní – v tom je ten rozdíl. Opustíme fyzické tělo a opatříme si nové – pokud to budeme chtít... to není žádný problém...

Otázka: Pro mnohé lidi jsou však věci, o kterých muvíte, téměř absolutní a neřešitelné protiklady...

Odpověď: Na to, co dělám, existují ve společnosti názory, které si vzájemně velmi odporují. Jedni považují to, co jsem napsal, za dokonalý nesmysl. Potkal jsem se i s názorem, že je to „skládka jedovatého, duchovního odpadu“. Pokud to někdo tak vidí, i to je v pořádku. Pro mne je to hmatatelné, ověřitelné a dává mi to smysl. Ne všechno ostatní mi dává smysl – měla by být tato modrá planeta jediná, na které existuje život? To je pouhý nesmysl... I když se svým momentálním rozumem nechápu a nemohu vnímat vše existující, měl bych mít tolik duchovní zralosti, abych řekl: „Moment, můžu cestovat vesmírem miliony světelných let a nenajdu ani jedinou planetu, na které by existoval život?! To je přece úplný nesmysl, k čemy by to pak všechno bylo? Dobrá, akceptuji tedy, že moje bytí má jiný, vyšší smysl.“ Každý, kdo to vše považuje za nesmysl a věří, že existuje pouze nyní, zde, v tomhle jednom životě a pak vše končí – to jsou dva rozdílné názory na svět. Každý se rozhodujeme sám...

Otázka: Ale i hloupé nebo nesmyslné názory či postoje je třeba plně respektovat...

Odpověď: Ano, a to stoprocentně. Skládka jedovatého duchovního dopadu i názory, že vše je velkolepé – každý názor je v pořádku. Má to platnost pro mne i pro mé čtenáře, vnímám to stejně u tisíců dalších. Ti, kteří se chtějí o tom přesvědčit, se dočkají přechodu do jiné dimenze a rovněž jej i uskuteční. Ostatní odejdou do jiných světů a budou pokračovat ve sbírání zkušeností na stejné úrovni jako doposud. Země je cvičební planeta, oblast pro experimentování, a vše, co se děje zde, má velkolepé pozadí. Neboť jsme v tomhle světě svými zkušenostmi (i když si na to momentálně ještě nedokážeme vzpomenout) vytvořili neuvěřitelný poklad... pro zbytek vesmíru, pro všechny bytosti v něm...

Otázka: Někteří mluví o tom, že Země je jakási tělocvična kosmu...

Odpověď: ...je to kolébka života...

Otázka: Proč kolébka života, z jakého důvodu?

Odpověď: A proč ne? Je to Božská Matka...

Otázka: Myslíte tím snad to, že život vznikl na Zemi?

Odpověď: Že zde vznikl život, to bych netvrdil. Skutečností však zůstává, že Země je výchozím bodem, odkud se život roznáší, rozšiřuje do jiných světů. Člověk má zde s matkou Zemí jako (S)tvořitel svůj úkol. K tomu jsme byli vyškoleni. To je dosavadní účel naše přípravy, našeho školení. Pochopit život jako celek jde jen tehdy, pokud zažijeme také temno a poznáme a uvědomíme si jak jeho negativní, tak i pozitivní podoby; jinými slovy – jestliže poznám pouze světlou stránku, nemohu tvrdit, že jsem poznal vše. Museli jsme zaměnit stranu, abychom poznali a uvědomili si, jak funguje celek – abychom pak z lásky stvořili nový život.

Otázka: Chcete tím jinými slovy říct, že Země existuje v prostoru a také v neprostoru a že tvoří antitezi k syntéze?

Odpověď: V konečném důsledku je jedním ze dvou pólů: žijeme v poli napětí mezi těmito póly. Teď jde o to tyto póly rozpustit, zrušit a vrátit se tam, kde je láska doma. Nyní jsme přesně v bodě, kdy se oba póly ruší, v přesném středu. V tomhle místě je domov lásky. A až tam dojdeme, můžeme se osvobodit ze spleti vztahů, kde si hrajeme na oběti a viníky. Jako tvůrci, neboť naše myšlenky jsou tvořivé, z tohoto systému můžeme vystoupit a tuto polaritu (napětí) v sobě zrušit. Uděláme to tak, že přestanenem soudit, posuzovat nebo odsuzovat jiné a že přijmeme každého takového, jaký je, bez ohledu na to, co kdy (u)dělal – prostě nikoho a nic nesoudím a pak už do této hry jako hráč nepatřím, měním se na pozorovatele a stávám se částí publika.

Otázka: Herec, který se se svou rolí příliš ztotožňuje a extrémně silně se do ní vžije, může i úplně zapomenout sebe sama. Dá se hrát i vědomě? Myslím to tak, že se sice na svou roli koncentrujeme, ale v roli samé ani v životních situacích se nezapomeneme a máme odstup od sebe i každodeních situací? Jde to?

Odpověď: To je umění, to je ta dovednost: ponořit se sice do své role, ale přitom si být vědom toho, že jsem herec... například v počítačové hře, když se s některou postavou identifikujeme natolik, že se jí staneme – podobné věci se stávají nám všem. Pohroužili jsme se do hry natolik, že jsme zcela zapomněli, že je to pouze hra, a přijali jsme ji za svou realitu. Nyní jde však o to z této hry vystoupit a vnímat ji z odstupu. Jakmile změníme svou roli a stane se z nás pozorovatel (divák), můžeme pak říct – ano, nyní jsem to pochopil, uvědomil jsem si to, prohlédl jsem situaci a vím, jak to funguje. Pak mohu hru opustit a zdálky jí přihlížet.

Otázka: Tento princip se krásně poslouchá, ale v každodením životě to známe všichni: potkáváme se se situacemi, se kterými se najednou plně identifikujeme – zmocní se nás emoce a naše ega reagují. V takovém stavu je velmi těžké zachovat si odstup... Používáte nějakou techniku, jak toho dosáhnout, jak se neidentifikovat?

Odpověď: Za prvé jde o to uvědomit si tento okamžik...

Otázka: ...často se nám to podaří až později...

Odpověď: Raději později než vůbec. Příště už k takové situaci nedojde. V tomhle životě jde koneckonců o to, abychom poznávali, uvědomovali si... Jakmile to nebo ono poznám, uvědomím si i hybné síly v pozadí a mám možnost z tohoto (začarovaného) kruhu vystoupit. A přirozeně můj život je zrcadlem... cítím-li, že mám něco urovnat, vyřešit neboli ozdravit, pak to, co ve mně pokaždé u podobných situací vyvolává stejné emoce nebo reakce, je důkazem (zrcadlo) toho, že jsem ve svém nitru přece jen vše nevyřešil. A jestliže si v takové situaci uvědomím – počkat, co za vzor (= program) jsem si to tady (do podvědomí) uložil, který se znovu a znovu hlásí a sám od sebe přehrává? Pokud si jej uvědomím a prokouknu jej, můžu jej zrušit, vymazat. A pak už podobné situace z mého života jednou provždy vymizí.

Otázka: Co myslíte slovy „vymazat“ nebo „zrušit“? Je přece známo, že energie se neztrácí...

Odpověď: Zrušit znamená, že to můžu vyléčit anebo přeprogramovat, rozpustit, změnit.

Otázka: V prastarých a dlouho utajovaných praktických učeních sebepoznání se pracovalo se třemi faktory vnitřní práce, duchovního vývoje. Jedním z nich je poznání, uvědomění si vlastních chyb inteligencí svého srdce a jejich rozpouštění, druhý pracuje s transformací sexuální energie do vyšších úrovní. Třetí faktor vnitřní práce mluví o tom, že to vše – a tedy oba předchozí faktory – člověk nemá dělat pouze pro sebe, ale pro lidstvo. Změnilo se něco na tomto principu v dnešní době třetího tisíciletí?

Odpověď: Smíme pracovat s novými nástroji. Jednoduchou věcí, chceme-li něco změnit, je například práce s plamenem transformace. Pro mne je nejúčinnější silou vždy láska – neboť láska je všelék! Když to poznám, uvědomím si, co mi zrcadlí konkrétní situace – o jaké vzory chování jde a jakou nesou pečeť. Pak si řeknu: Moment, vždyť to, co v této situaci cítím, tento pocit přece dobře znám, neboť se opakuje už nespočetněkrát a vždy se projeví v lehce pozměněné formě. A objevuje se pouze proto, že jsem jej vytvořil sám, protože v sobě nosím vzor, program neboli pečeť, která tuto situací vždy přitáhne nebo vyvolá. Jakmile tyto vzory, tyto programy v sobě objevím a uvědomím si je, mohu danou situaci změnit tím, že ji (neboli sám sebe) vyléčím. Většinou tento vzor způsobil nějaký dramatický zážitek, v mnohých případech právě v dětství. Mohu to udělat pomocí lásky tím, že sobě i všem zúčastněným v této situaci ze srdce odpustím – odpuštění je přitom velice důležité. Odpustím sobě i všem ostatním, prosím o odpuštění sebe sama a vyšlu ze svého srdce světlo – tím se situace rozpustí neboli se změní její kvalita...

Otázka: Vlastně dojde k syntéze...

Odpověď: Přesně tak.

Otázka: Je třeba ještě něco učinit?

Odpověď: Pak je to vyřízené, vytratí se to z mého života... Koneckonců tato metoda není nic nového. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je účinná, lehce uskutečnitelná a krásné na ní je, že to nepříjemné z mého života zmizí. Je nutné si poznat a uvědomit, které situace se vždy opakují, a jim se pak musím věnovat. Pokud zruším staré vzory, pak mi nic nebrání v tom, abych pokračoval v naplnění svého duchovního plánu. Nyní jsme zde, abychom se odpoutali, uvolnili ze starého světa – jakmile zruším, vymažu tyto vzory a programy, osvobodím se z pout starého světa. Až se osvobodím od toho, abych posuzoval nebo odsuzoval (sebe i jiné a cokoliv), až se na kohokoliv nebo cokoli dokážu dívat bez toho, abych ho (to) hodnotil, v té chvíli mohu zapomenout na lidmi vytvořené zákony a koncentrovat se na kosmické zákony – a to je jednoduché, neboť je jich sedm. Když pak pochopím, jak tyto síly působí, mohu byt aktivní jako (S)tvořitel.

Otázka: Někteří z těch, kdo jsou na průzkumné cestě skutečného sebepoznání, mluví o tom, že kromě sedmi takzvaných vyšších neboli rychleji vibrujících těl, známých i běžným ezoterickým náboženstvím, existuje ještě nespočené množství dalších. Jak to cítíte Vy, neexistují skutečně žádná omezení?

Odpověď: Počtem těl jsem se nezabýval... V zásadě a upřímně je to jedno... S aktuálními možnostmi našeho rozumu, se stupněm momentálního vědomí to stejně nemůžeme pochopit. Já pracuji pouze s principy, které pro mne fungují. A tedy tím, co jsem sám vyzkoušel, s čím jsem mohl pracovat, abych mohl říct – to funguje, ja sám tím mohu něco začít, mohu s tím pomoci ostatním... Člověk má sklony, že chce poznávat to VELKÉ nebo CELEK, ale přitom zapomene drobné detaily, povinnosti, jež leží před jeho vlastními dveřmi. Duchovní svět k nám mluví jasnými slovy, že s dnešním stavem neboli stupněm vědomí lidstva není možné pochopit vše. A pobízí nás k tomu, abychom se zaměřili na své vlastní úkoly, na naplnění našeho duševního plánu, toho, co si každý z nás předsevzal jako úkol pro tuto existenci. Jestliže tak činíme, nic další není třeba pochopit. Jestliže cokoli děláme ze srdce rádi, pak jsme šťastní. A to je momentálně to jediné, na co se chci soustředit. A aby to bylo jasné úplně, i na příčiny utrpení na naší Zemi – ty bych chtěl zredukovat, odstranit ze světa... to je naše práce. Pokud změníme základní pricipy společnosti, definujeme nová pravidla a ta pak přizpůsobíme skutečným principům... bez ohledu na to, jaké programy běží na pozadí... Já ale nejsem žádný vědec...

Otázka: ... jste ale zkoumavý duch skutečné vědy...

Odpověď: Když se na to díváme tak, pak jsme všichni vědci.

Otázka: Někteří lidé zastávají názor, že smysl života je v tom, obětovat se, pro jiné, pro lidstvo. Co si o tom myslíte Vy?

Odpověď: Od některých témat se zásadně distancuji, je mi to buď příliš moc, anebo se na to necítím dostatečně informovaně odpovědět, případně o ně nemám zájem. Koncentruji se pouze na skutečně podstatné věci, a to neznamená nic jiného, než že tento svět by se měl řídit srdcem, a ne egem, a touto jednoduchou větou je vyjádřeno vše. To, co dnes odpovídá představám pouze malé hrstky lidí, nemůže být zakladním principem nové doby. Tímto principem je nejvyšší dobro pro všechny – a mezi všechny patříme i Vy nebo já. V tomhle smyslu znamená obětovat se pro někoho jiného ten největší nesmysl, který může kdo udělat. Neboť tehdy končí tento jedinec svou existenci – obětoval se. A nejvyšší dobro pro všechny zahrňuje všechny, kdo do společenství něčím přispěli, i daného jedince. To znamená, že naplněním tohoto kosmického principu dostaneme všechno zpět... Je logické, že když udělám pro někoho cokoliv z lásky, i když mi to dotyčný neoplatí přímo, dostanu to někdy a nějak zpátky. Jestliže se ale obětuji, myslím tím, že obětuji svůj život, není to služba z lásky, a tím se stanu naopak dlužníkem. Je to úplný nesmysl, a i proto mnozí lidé trpí nemocemi... neboť tím, že jsou nemocní, získávají pozornost a náklonnost svého okolí a považují je za lásku... to je pak osudově špatně. Pocítíl jsem to na vlastním těle, když jsem byl doslova za několik vteřin „vyboxován“ z povolání, které pro mě kdysi bylo velmi zajímavé. Potom jsem se svého vnitřního, duchovního světa zeptal – co to je? Proč se to stalo? Udělal jsem něco špatně? Kde se stala chyba? A dostal jsem odpověď, které jsem se mohl – každopádně až trochu později – od srdce zasmát: teď máš čas napsat svou knihu!

Tehdy jsem si pomyslel – co se to vlastně děje? Pochopil jsem ale, že zde „zakročily“ vyšší síly, mé vlastní i jiné, které mi chtěly říct – poslouchej, máš přece úkol, tak jej už konečně naplň! Když jsem napsal první a druhou knihu, řekl jsem si – tak, skvělé, svou práci jsem odvedl a nyní si musím hledat nové povolání, takže stojím před další výzvou, neboť jsem několik měsícu nevydělal vůbec nic a moje rezervy se tenčí. Pak jsem dospěl do bodu, kde jsem si položil otázku, jaké povolání bych vlastně chtěl dělat. A z duchovního světa jsem uslyšel odpověď: cokoliv chceš, všechny možnosti ti jsou k dispozici. Ano, ale to mi momentálně vůbec nepomůže. A pak jsem (jako dovětek) uslyšel: můžeš však důvěřovat i tomu, že je (a bude) o tebe vždy postaráno. Pomyslel jsem si: a to jak? Jak tomu mám teď rozumět? Všechno, co kdy budu pro život potřebovat, bude vždy a jednoduše tu? Zeptal jsem se nazpět: také peníze a podobné věci? Samozřejmě – dostal jsem odpověď – dokud budou existovat peníze, budeš je mít. Jo tak! řekl jsem si, a co pro to musím udělat? Pouze se spolehnout na to, že o tebe bude postaráno. Tak tuhle odpověď jsem musel několik dní nechat, aby na mě mohla působit... V několika krátkých větách mi to pak bylo ještě dovysvětleno: když odvedu svůj podíl nejvyššímu dobru velkého celku čili jednoty – neboli když naplním svůj duševní plán, postará se CELEK i o mne a budu se mít dobře. To znamená, že se jedná o princip příčiny a následku a princip důvěry. Ale pokud si řeknu, že se postarám o svůj život sám, pak sám i zůstanu. Jestliže si ale řeknu, že jsem členem velkého týmu svých duchovních průvodců a mnohých lidí kolem sebe – pak jsme týmem, ve kterém chtějí všichni společně uskutečnit něco velikého; pak jsou zde také všichni, aby bylo o mne postaráno.

Otázka: Čili je důležité se rozhodnout a nepochybovat...

Odpověď: V zásadě je to tak. To jsem ale musel nejprve správně přijmout a pochopit. Pak jednoho dne jsem si řekl: „Ok, pochopil jsem, zůstanu u toho a nebudu si hledat novou práci.“ Za několik dní zvoní telefon – předtím celé měsíce nikdo nezavolal – a jeden pán mi říká, že četl moji knihu a že by mne rád pozval. „Jsme skupina lidí,“ pokračoval dál, „kteří se o tato témata zajímají, a byli bychom rádi, kdybyste nám mohl přednášet nebo s námi přijet některá témata prodiskutovat.“ Řekl jsem si, proč ne? Když jsem dojel na místo, čekalo na mne čtyřicet lidí. Mnozí z nich sice moji knihu nečetli, ale byli těmto tématům otevřeni a chtěli ode mne vědět, jak jsem se k nim vůbec dostal, jak jsem je zažil nebo prožil, a mnoho dalšího! A pak jsme spolu diskutovali více než tři hodiny a byl to skutečně zajímavý rozhovor. Na závěr se mne zeptali, jak velký honorář za svůj čas chci. Odpověděl jsem, že žádný, protože vlastně chci pouze sbírat zkušenosti. Pak udělali mezi sebou sbírku a vtiskli mi do rukou obálku. A od té doby to tak funguje pořád. Dnes dělám přednášky pro více než pět set osob najednou a moje knihy se rovněž dobře prodávají, takže z toho mohu žít. Všechno bylo řízeno... od té doby žiji v této důvěre, že když naplňuji svůj životní plán, vždy dostanu to, co potřebuji. Funguje to! Tím, že plním svůj úkol, nejsem sám. Pokud se chceme o sebe starat pouze sami, nechají nás, abychom se o sebe mohli postarat, a to se všemi důsledky. Já jsem ale v týmu, a proto mám vše potřebné. Nejsem jediný podobný příklad – takových je nespočetné množství!

Otázka: Také dramatické události, o kterých píšete ve svých knihách a které se týkají mnohých z nás, kdo se nerozhodli zúčastnit se transformace Země, mají v našem světě nádech smutku... Jak se s tím máme vypořádat?

Odpověď: Dramatické události, smutek... Je to koneckonců mé vlastní rozhodnutí, zda jsem smutný, nebo ne. Ze stejného důvodu mohu být i šťasten – podle toho, v jakých souvislostech to celé vidím. Jestliže například považuji za tragické, že zemřelo mnoho lidí, mohu být z toho i velmi smutný. Ale stejnou mírou se mohu i těšit z toho, že tyto duše mají tuto tvrdou zkušenost za sebou. Pokud se vžiji do stavu, ve kterém můžu cítit jako duše, pak to vidím úplně jinýma očima a tragický aspekt okamžite pomine. I když vím, že zemřelo velmi mnoho lidí, kteří se nerozhodli pro vzestup, přece jen se můžu těšit, neboť se osvobodili od karmických vazeb. Mnozí jsou na této Zemi jen proto, aby zrušili své karmické vazby. Pohlédneme-li na to z tohoto úhlu, tak je to akt lásky a tragédie je okamžitě někde daleko. Ano, je to moje svobodné rozhodnutí, jaký pocit si zvolím – smutek, nebo radost. I tato zkušenost je v konečném důsledku důležitá a patří do roviny zkušeností materiálního světa – abychom se těchto emocí zbavili a dívali se na ně z pozice pozorovatele.

Otázka: Na naší Zemi jsou i ti, kteří možná mají za úkol přetrvávat právě v takovémto těžkém psychologickém stavu, protože mají zatemněno vědomí... Kráčejí sice po své cestě, ale nejsou si vědomi vesmírné komplexnosti... Zároveň však možná dodávají morfickým polím ve vesmíru svými zkušenostmi v těchto mimořádně těžkých situacích mimořádně hodnotný druh informací. Co si o tom myslíte?

Odpověď: Každý má svůj speciální úkol. Ti, kteří se vzestupu nezúčastní, naplní svůj úkol tím, že budou udržovat určité vibrační frekvence. Ostatní, kteří se rozhodli pro vzestup, zakusí pravděpodobně vyléčení a budou pokračovat ve svém duševním plánu. Všechno má nějaký smysl. Dramatičnost událostí má pouze jediný smysl: poznat a uvědomit si, zda mám jejich tragičnost ve svém nitru, anebo se mi podařilo se z ní osvobodit... Každý z nás by měl dospět k poznání, které se dá vyjádřit těmito slovy: poznal jsem a v maximální možné míře zakusil hmotný svět a poznal jsem, že nejsem pouze materie, ale taky duchovní bytost. Tudíž mohu hmotu opustit, pracovat s tím, co je duchovní, a o něco později pak do hmoty opět vstoupit. Důležité je z hmoty vystoupit. Kdo žije pouze v ní, má problémy to pochopit a uvědomit si to. Schopnosti, které se nyní začínají projevovat, nám posléze pomohou pochopit, co je to materie, a pomohou nám při přechodu na duchovní úroveň.

Christophe, děkujeme Vám za rozhovor a čas, který jste nám věnoval.

Zdroj: http://www.anch-books.eu/


Súvisiace:

Channeling
http://www.cez-okno.net/rubrika/channeling


október 20, 2012 00:47 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top