Obrázok používateľa CEZ OKNO
CORAL CASTLE

Srpnové úterní ráno se jevilo tak jako každé jiné během pracovního týdne uprostřed standartní americké metropole. Silnice se začaly plnit vozidly plnými lidí nemilosrdně pospíchajícími za každodenním výdělkem a velice rychle provoz zhoustnul natolik, že se prakticky nikdo nikam nehnul. Klasický to obrázek amerických velkoměst kolem šesté hodiny ranní. Moje momentální existence v tomto nekompromisním chaosu měla však jiný důvod, i když z části také pracovní.


Teplota stoupala s každou přibývající hodinou a vlhkost už se neměnila zřejmě několik měsíců. Navštívit Floridu uprostřed léta je tvrdý oříšek pro každého Evropana, či suchozemce z vyprahlé kalifornské pouště. A tak jeden pořádně neví, jestli se potí, nebo mu na těle neustále kondenzuje všudepřítomná vlhkost ze vzduchu. Jediná oáza v čase přesunu je pochopitelně klimatizovaný automobil. Šestiproudá dálnice se pomalu měnila na obyčejnou silnici a netrvalo dlouho a vysoké mrakodrapy lemující centrum Miami zůstaly v pozadí jako majáky, které každý den bedlivě vyhlížejí směrem k bermudskému trojúhelníku. Ráz krajiny se rychle změnil na občasné shluky venkovských domů, které se střídaly s věčně zelenými hektary plantáží, kde se pěstuje mnoho druhů tropického ovoce a jiných plodin. Na Floridě prší, a to tak, že hodně. Dnešní den však vypadalo počasí příznivě a zhruba hodinová jízda do městečka Homestead byla příjemným oživením jinak monotónního života v přímořském letovisku. Kromě národního parku Everglades a aligátorů totiž jih Floridy dle mého názoru příliš nenabízí a i když jízda po “ nadmořské silnici “ na Key West může být zajímavá, i tak zde kromě čistého moře, pláží a luxusních domů příliš neuvidíte. Jedna zajímavost, která však stojí za krátkou cestu na jih od Miami tu je. O jinak nepříliš zajímavém městě Homestead by dnes asi nikdo nevěděl, kdyby se tu kdysi neusadil nenápadný litevský emigrant, jehož jméno dnes znají lidé na celém světě. Jeho Korálový hrad se stal enigmou, nad kterou se dodnes vznáší oblak tajemna.

Kdo byl Edward Leedskalnin?

Ed Leedskalnin byl jednoznačně podivín. Narodil se roku 1887 v Rize a ve svých 26 letech se zasnoubil se svou opravdovou láskou Agnes Scuffs, která byla o deset let mladší. Není tedy divu, že Agnes zrušila svatbu pouhý den před jejím konáním. Tato událost ovlivnila Edwarda zřejmě po zbytek jeho života. Rozhodl se jej proto věnovat stavbě monumentu na počest nešťastné lásky a nekonečně doufal, že se k němu Agnes snad jednoho dne vrátí. Nestalo se tak. Edward žil na několika místech v Kanadě, Kalifornii a Texasu a později onemocněl tuberkulózou, což bylo důvodem, že se odstěhoval do lepšího klimatu, který podle tehdejších znalostí měl pomoci v jeho vyléčení. Na Floridě se poprvé objevil v roce 1918 a usadil se ve Florida City, což je asi hodinu jízdy na jih autem od dnešního Miami. Zde zůstal až do roku 1936. Právě tady již začal stavět svůj Korálový hrad, ale když se dozvěděl, že poblíž se plánuje nová výstavba včetně hlavního silničního tahu, koupil 10 akrů pozemku v městečku Homestead, vzdáleném nějakých deset mil, šestnáct kilometrů. Nastalo velké stěhování rozestavěného monumentu a zabralo to celkem tři roky. Na konci roku 1951, i přesto, že se z tuberkulózy zázračně vyléčil, vážně onemocněl. Na bránu svého hradu dal ceduli “jedu do nemocnice“ a skočil na první autobus do Jackson Memorial v Miami. Zemřel o tři dny později údajně na selhání ledvin ve věku 64 let. Leedskalnin po sobě příliš nezanechal. Jediný písemný záznam je pět brožur. První se věnuje třem tématům - jeho lásce, domácímu životu a politickým názorům. Napsal tři díla o magnetizmu a elektřině a jedno o životě minerálů, rostlin a zvířat. Edward věřil, že všechno má svou energii, životní sílu a že život je cyklický. Již za svého života nabízel návštěvníkům prohlídky svého hradu za mírný poplatek několika centů, takže jeho záměr vytvořit turistickou atrakci se mu poměrně vydařil. Coral Castle je však název, který přišel až později, on sám místo takto nenazýval. Oficiální status byl vždy Rock Gate Park. Při stavbě tohoto parku Ed skutečně nepoužíval žádnou těžkou techniku a ani tažná zvířata. Možná právě to ho proslavilo i za hranicemi Floridy a záhada byla na světě.

Navigace začala hlásit, že se blížím k cíli a opravdu po několika minutách se na pravé straně silnice vynořil mezi palmami a další vegetací nenápadný kamenný komplex, který by se dal i lehce přehlédnout, kdyby se nevěnovala dostatečná pozornost okolní krajině. Pozitivní věc je, že muzeum se otevírá návštěvníkům již v osm hodin ráno a být tu takto brzy se vyplatí. Člověk totiž nemusí odhánět hloučky turistů, aby si mohl udělat pěkné fotografie a natočit pár záběrů na kameru. Ooops, prý se to ale nesmí mi bylo řečeno, i když trochu pozdě, protože jsem vše měl již hotové.

Tajemství stavitelů egyptských pyramid

Na téma jakým způsobem byly postaveny kamenné monumenty na celém světě v době, kdy údajně neměla existovat žádná pokročilá technika tak jak ji známe dnes, se diskutuje snad od nepaměti. Teorie se objevují a zase odcházejí a dodnes neexistuje přesvědčivé vysvětlení jak proč a kdy. Odborníci stavitelé, kteří jsou v každodenním kontaktu s přemisťováním a zvedáním těžkých nákladů, jen kroutí hlavou nad tím, jak byli lidé v prehistorických časech schopni dokázat vytvořit taková díla. A nejen oni. Takřka každý, kdo používá trochu logického myšlení a měl možnost některá megalitická místa navštívit, musí pochopit, že jsme konfrontováni se zapomenutými znalostmi a věděním našich předků bez ohledu na to, jestli pocházejí od lidí, nebo někoho jiného. Toto vědění se postupně a velmi těžkopádně znovuobjevuje a rozhodně na Zemi panují síly, které nechtějí, aby se tyhle věci dostaly na veřejnost. Mnoho z nás si jistě kladlo otázku, když to bylo pro člověka tak jednoduché - zdánlivě - stavět obrovské kamenné monumenty a když to podle mainstreamových expertů není vůbec žádný problém a záhada, proč to nikdo dodnes nezopakoval? Inu, není to tak docela pravda. Ti, kteří se zajímají o egyptologii například ví, že nesčetně pokusů a demostrací jak byly kamenné bloky transportovány a zvedány, bylo již představeno a Mark Lehner se netají tím, že ví, jak byly pyramidy postaveny. Každý z nás si je však také vědom, jak je to doopravdy a že všechny tyto demonstrace využívají relativně malé kameny, vzdálenosti a měřítko výsledné struktury, pokud se vůbec nějaká staví. Pětsetikilový kámen není totéž jako dvousettunový kámem. A to nemluvě o blocích v libanonském Baalbeku vážících až 1200 tun. Tuto prapodivnou akademickou a badatelskou chronologii však podivným způsobem narušil v relativně nedávné době jen jeden člověk, a to právě Edward Leedskalnin. Tedy je alespoň jediným o kterém přesvědčivě víme. On sám byl mnohokrát za svého života dotázán jak svůj Korálový hrad stavěl. Jediná jeho odpověď vždy byla:

“Znám tajemství, jak byly postaveny pyramidy v Egyptě“

Takže zde máme jedince, který je vysoký nějakých 1,5 metru vážícího 50 kg, který sám postavil dílo, za které by se nemusela stydět žádná stavební firma, a to i přesto, že mu to trvalo 28 let. Podle akademiků stavěli otroci velkou pyramidu také dvacet let, ale když se udělá poměr kolik člověk jako Edward zpracoval a přemístil kamene a v jakém časovém okně, versus stavba pyramidy a obecně akceptovaná akademická data, pak nám vyjde, že Velkou pyramidu by teoreticky mělo stejný čas stavět pouze 4794 dělníků a při dobré organizaci a logistice možná i méně času, než dvacet let. Jak je něco takového možné? Ed pocházel z litevské rodiny kameníků, což je fakt, který je možná rozhodujícím v pochopení celého problému. Kolik vědomostí a znalostí zdědil po svých předcích? To také nevíme, ale je na místě předpokládat, že to je klíčová informace, protože on sám neměl žádné oficiální vzdělání a diplomy, kromě v tu dobu čtyř ročníků americké základní školy. Docela slušný výkon na někoho “nepříliš vzdělaného”, co myslíte? Část života Edward působil také jako pracovník v dřevorubeckém průmyslu, kde mohl také nějaké logistické zkušenosti pochytit. Ale toť vše.

Již při vstupu dovnitř areálu je jasné, že se zde nejedná o nějaký žert pro turisty, přestože jedním ze záměrů bylo ukazovat dílo návštěvníkům. Našinec je okamžitě při pohledu do okolí ohromen jen pomyšlením na to, jak tohle mohl jeden jediný člověk postavit. Při představě kolik bylo třeba vykonat manuální práce také bolí hned ruce. No a čím déle se parkem procházíte, tím více jste v úžasu.

Proč je tedy jeho dílo tak fascinující a tajuplné? Je to především díky několika faktům. Dodnes se přesně neví jak Leedskalnin transportoval a zvedal těžké bloky korálu, protože ho nikdo nikdy neviděl tuto činnost vykonávat. On sám byl velice tichý a privátní člověk a dával si veliký pozor, aby nebyl spatřen při práci. Pracoval proto zásadně v noci při svítilnách a navíc to bylo praktické, protože klima na Floridě je přes den velmi vlhké a horké. Bylo tedy logicky příjemnější vykonávat fyzickou práci v noci. Při stěhování svého monumentu z Florida City do Homesteadu však nastal problém, nebylo možné takovou akci utajit úplně. Obstaral si starý nepojízdný náklaďák, jehož korbu přizpůsobil k transportu a najmul svého kamaráda, který měl traktor. Společně pak přemístili rozestavěný hrad do nové lokality. Svědků bylo dost i přes v tu dobu poměrně řídké osídlení této části Floridy. Ovšem i v tomto případě byl Edward ostražitý. Přestože lidé viděli mnohokrát, jak se kameny pomocí jeho konvoje převážejí z místa na místo, Leeskalnin nedopustil, aby kdokoliv asistoval s nakládáním a vykládáním povozu. To byla jeho osobní záležitost a opět to dělal jen v noci. Ráno se řidič dostavil na místo a korba byla již naložena a připravena k převozu. Korálový kámen se v oblasti nachází hojně a na některých místech je vrstva silná až jeden kilometr. Jedná se o velmi porézní materiál, ale argumenty některých skeptiků, že proto tolik neváží neobstojí. Naopak, věc to možná ještě více komplikuje, protože abychom dostali určitou váhu monolitu, musíme mít v případě korálu větší objemovou plochu, zatímco deset tun granitu by bylo zřejmě o dost menších. Edward těžil tento kámen přímo na svém pozemku nejprve ve Florida City a později v Homesteadu a to pomocí opět jen primitivních nástrojů. Celkový objem všech menších a větších korálových bloků použitých ke stavbě, je nějakých 1100 tun, s tím, že největší a nejtěžší z monolitů jsou 30 a 29 tun. Kámen lze spatřit úplně všude, ve formě malých výtvorů jako například stůl se židlemi, nebo několik vodních fontán, až po největší kusy, které byly jeho chloubou. Když byla hlavní část komplexu dokončena, Ed vztyčil zeď, která jej lemuje kolem dokola. Ta se skládá z individuálních bloků vysokých cca 3 metry o průměrné váze 15 tun. K nezajímavějším prvkům v komplexu patří třeba 22 tun těžký Měsíční monolit, 23 tun těžký Jupiterův monolit, 29 tun vážící blok nazvaný Obelisk, který se tyčí do výšky jakožto přípomínka skutečných egyptských obelisků. Nelze také přehlédnout starou bránu do areálu vážící 9 tun, která je umístěná a vyvážená na součástce (kus převodovky, nebo ložisko) ze starého automobilu. Monolit je uchycen a perfektně vyvážen na tyči a je možné jej otáčet pouhým jedním prstem. Jakým způsobem se mu podařilo docílit takovéto preciznosti je také jednou z velkých otázek a to i přesto, že tento konkrétní prvek zkoumali odborníci, kteří nebyli schopni přijít s rozumným vysvětlením.


Leedskalnin byl přirozeným samoukem a na sklonku života se hodně věnoval magnetizmu, astronomii a přírodním vědám. Jeho dílo nekompromisně konfrontuje moderní vědu, která se podle něj nezakládá na pravdě. Jeho koncept vesmíru je pravděpodobně celkem prostý. Magnetizmus a elektrické pole stojí za vším, co se v přírodě odehrává. A tudíž spekulace (i když zatím nepotvrzená) je, že Edward Leedskalnin použil nějakou kombinaci těchto dvou fenoménů k ovlivnění gravitačního pole, což mu nakonec umožnilo jednoduše manipulovat těžkými kamennými bloky. Koneckonců by to dávalo i velký smysl. Novodobé studie a výzkumy se k tomuto konceptu pomalu, ale jistě stále více naklánějí. To že Leedskalnin nebyl zase úplný blázen, nebo podvodník, za něhož byl pochopitelně v historii také označen, dokládají mnohé návštěvy inženýrů a odborníků na technologie. Jednou si ho vzali na mušku (což se dalo očekávat) i lidé z americké vlády, kteří Korálový hrad navštívili s nadějí, že se jim podaří něco vypátrat. Jejich cesta byla však marná, přestože Ed je uvítal srdečně a provedl je po svém pozemku.

Edward Leedskalnin žil poustevnickým stylem v horním patře věže, kterou vybudoval v jednom z rohů komplexu. Skutečně ne příliš útulné místo. Na pozemku měl vlastní studnu na vodu, kterou jak jinak, také vytesal do podloží z korálu, včetně schodiště. Nevlastnil automobil a nakupovat jezdil pravidelně na svém bicyklu 5 kilometrů daleko. Je jen těžko uvěřitelné, že tento člověk a jeho dílo je mnohými srovnáváno se stavbou egyptských pyramid. Škála projektu, množství opracovaného materiálu i celkem nenáročná logistika (těžil ho přímo na místě), se ani v nejmenším nevyrovná něčemu jako jsou pyramidy. Ale zde se jedná spíš o princip, než o monumentálnost a každopádně to co dokázal je pěstí na oko lidem jako jsou Lehner a další, protože v tomto případě se nedají implikovat jejich nesmyslné teorie o tisících otroků a neomezenému času, který faraoni údajně ke stavbě měli. Edward byl sám a je velmi dobře jasné a zdokumentované, co vytvořil. Koneckonců, co když ve finále pyramidy postavilo třicet takových Edwardů za jeden rok za pomoci přírodních energií? Leedskalnin se přeci jen netajil názory na oficiální vědecké metody a byl přesvědčen, že magnetismus hraje hlavní roli v podstatě hmoty a v přírodě. Kromě jiného tvrdil také, že znovuobjevil zákony gravitace, váhy a rozměrů a tyto koncepty jsou v přímé návaznosti na pozice Země vůči ostatním nebeským tělesům. Edward Leedskalnin zde s největší pravděpodobností demonstruje použití “levitace”, ovšem ne takové, o které se mluví v nejrůznější duchovní a New Age literatuře. Slovo levitace je poněkud zavádějící, ale také nejblíže skutečnosti. Bylo zde pravděpodobně využito kombinace několika parametrů, jako je magnetismus, elektřina, přírodní energie, což ve výsledném efektu může vytvořit iluzi antigravitace, neboli dočasnou levitaci těžkých objektů. V Tibetu prý celkem běžná věc. Zřejmě se nejedná o žádný zázrak, ale jen o zapomenutou technologii našich předků. A Edward byl k těmto věcem velice blízko, jakožto student přírodních principů. Existuje dokonce i spekulace, že přestěhování jeho původního monumentu z deset mil vzdáleného Florida City, mělo trochu jiný důvod, než jen lepší pozemek poblíž turisticky potenciální nové silnice. Ed údajně udělal chybu na počátku svých propočtů a zjistil, že nová lokalita má lepší energetické vlastnosti k manipulaci s těžkými objekty (lepší pozice na planetární energetické síti) a tudíž musel celý projekt přestěhovat. Ale to je jen nepotvrzená teorie.


V současné době je k vidění v malém muzeu mnoho primitivních nástrojů a součástek ze starých rozebraných automobilů, které byly jeho oblíbeným zdrojem technologie. Nezapomínejme, že Edward nebyl žádný boháč, právě naopak, a pracoval pouze s tím, co bylo jednoduché a levné si obstarat. Tyto pomůcky sami o sobě dávají poněkud chaotickou a neúplnou představu o tom jak byly používány. Je okamžitě jasné, že divák je konfrontován pouze částí původní kolekce vybavení jeho dílny, protože směsice měděných drátů, tyčí, ozubených kol a řetězů, nemohla sama o sobě vykonat potřebnou službu. Možná, že by nějaký technik při pohledu na tuto výstavku primitivního nářadí nějakým způsobem pochopil o co tu šlo, ale to já rozhodně nejsem a rozmontovaná převodovka starého Jeepa mi opravdu nic neříká. Naštěstí však máme určitou nápovědu k tomu, čím si Ed mohl pomoci. Pravděpodobně největším otazníkem celého příběhu jsou záhadné tmavé krabice, které byly používány v procesu stavby a které za nejasných okolností zmizely, přestože jsou k vidění na dobových fotografiích. Trojnožky z telefonních sloupů jsou jasně vidět na fotografiích a na jejich vrchu je černý box. V audio doprovodu je zmíněno, že Leedskalnin měl v jeden čas v celém komplexu rozmístěnou síť měděných drátů. Na jedné z dobových fotografií je vidět kabel, který je omotán kolem trojnožky a zapuštěn do země. Ať už jakkoliv, když se dnes procházíme komplexem, tyto některé technické elementy zde nespatříme. Dnes přesně nevíme, co bylo uvnitř tmavé krabice na vrchu trojnožky, ale není pochyb, že to bylo klíčové zařízení, které pomáhalo ke zvedání a přemisťování bloků. A vzhledem k existenci různých kabelů a drátů lze také usoudit, že Ed pracoval s elektřinou, přestože se obecně tvrdí, že neměl na pozemku elektřinu oficiálně zavedenou. Co se stalo s tmavými krabicemi? Nejsou známy důvody kam a proč tyto nástroje zmizely a kdo má zájem na tom, aby se tato část jeho práce nedostala na veřejnost a naopak se dal prostor k nejrůznějším divokým teoriím, které se v průběhu desítek let objevily. Pravda je zřejmě, i přes chybějící informace, poněkud více prozaická, nicméně stejně fascinující. Edward Leedskalnin nepoužíval ke stavbě Korálového hradu paranormální schopnosti a ani mu nepomáhali mimozemšťané (alespoň ne osobně), naopak, bylo zde využito nekonvenčních a možná zapomenutých znalostí fyziky, ať už tyto vědomosti přišly odkudkoliv. Použil snad Ed některé myšlenky, na kterých pracoval i Tesla? Dost možná.



Celý příběh má určitou kontroverzi a i lidé z jeho bezprostředního okolí jak je vidět, ji živí.

Leedskalnin měl jednoho dobrého přítele, který byl shodou okolností stavitel. Orval Irwin napsal knihu “Mr.Can’t is dead! The Story of Coral Castle“. Zde se snaží vysvětlit z odborné perspektivy, jak byl Korálový hrad postaven a jak jsou mnohé spekulace neoprávněné a jak ve skutečnosti mnohé pseudoteorie urážejí dílo jeho kamaráda, který údajně nepoužil při stavbě vůbec nic neobvyklého, nebo tajemného. Nelze nikomu pochopitelně upřít mnoho let těžké práce, která je vidět opravdu na každém kroku, ale v jedné věci se souhlasit s Irwinem nedá. Kdyby jeho kniha skutečně přesvědčivě a detailně ukazovala (včetně údajných náčrtů, schemat a fotografií) jak byl hrad postaven, asi by už kolem toho nepanoval takový závoj mysticismu. Máme dostatek útržkovitých informací, několik dobových fotografií a mnoho spekulací. Je snad kniha Irwina pouhým nástrojem na vydělávání peněz, utišení zvědavců a pravdu ve skutečnosti neříká? Je jen jedna možnost jak to zjistit. Přečíst si ji.

Současnost

Dnes je Coral Castle oblíbeným místem badatelů a turistů, kteří se snaží přijít na kloub tomuto oříšku. Je také případnou zastávkou na cestě na Key West. V areálu nalezneme malé venkovní občerstvení, obchod se suvenýry a lze si zde uspořádat například i svatbu, nebo firemní večírek. Krátce po smrti Leedskalnina zdědil pozemek synovec z Michiganu, který poté prodal nemovitost rodině žijící ve státě Illinois. Právě během této transakce byla nalezena skříňka obsahující pokyny, které vedly k objevení 35 stodolarových bankovek. Byly to jeho celoživotní úspory a na tu dobu nezanedbatelná suma peněz, ale po případných instrukcích, návodech a plánech ke stavbě monumentu ani stopy.

Korálový hrad je tak nejen důkazem přísloví, že “láska hory přenáší“ (v tomto případě kameny), ale také čeho je člověk opravdu schopen, když spojí dostatek vůle a odhodlání s potřebnými technickými znalostmi a možná i trochou tajemství, které se možná dědí z generace na generaci a v jen v určitých uzavřených kruzích. Kdo ví, možná existuje nějaká tajná dohoda, že se takové informace musí držet pod pokličkou, ale to už zasahuji do oblasti konspirací. Každopádně jedna věc je jistá, toto malé tajemství k úplnému pochopení Korálového hradu, si bohužel Edward Leedskalnin vzal s sebou do hrobu.


Kompletní fotogalerii naleznete na naší stránce na Facebooku.

Michael M. Faitl

astronauti.cz

Foto: Michael M. Faitl a google.com

Zdroje:
vlastní návštěva místa, srpen 2014
coralcastle.com
rense.com
wikipedia.com
livescience.com
crystalinks.com


Súvisiace:

Manipuluje obrovskými blokmi! (EN)
http://www.cez-okno.net/clanok/manipuluje-obrovskymi-blokmi-en


Štítky: 
september 19, 2014 23:59 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top