3. Splácení karmy aneb Poslední šance (příručka pro zájemce o přežití Soudu)

V předchozích kapitolách této knihy bylo několikrát konstatováno, že každý z nás si z minulých životů přinesl více či méně nepříjemnou zátěž. Nazývá se karma, neboli osud... a nikdo! se nemůže vyhnout jejímu dopadu. Kdybyste promluvili s lidmi jimž se něco ošklivého přihodilo, byli byste možná překvapeni v kolika případech byli „čímsi“ (popřípadě „kýmsi“) doslova tlačeni do všemožných kritických situací.
A to tak dlouho, než se „to povedlo".

Mnohdy se sami nevěřícně pozastavují třeba nad tím, jak mohli zničehonic jednat v klíčových okamžicích tak nesmyslně, nelogicky a nebezpečně.

Jako kdyby jim někdo sugestivně našeptával: „Udělej to! Jdi tam!" a podobně.

Jen pro zajímavost... ono jim to opravdu bylo našeptáváno!

„Vykonavatelem karmy“ je totiž určitá skupina bytostí, pro nás neviditelných, leč spolehlivě pracujících ku prospěchu Stvoření.

Bylo řečeno, že se nikdo (a nikdy!) nemůže vyhnout dopadu karmy. To je neměnný fakt!

Lze si však okolo sebe vytvořit jakýsi ochranný polštář z dobra a lásky, který osudovou ránu zbrzdí (zatímco vracející se kladnou karmu samozřejmě propustí, jelikož je stejného „složení"), takže člověk netrpí tak, jak původně měl.

Nebo dokonce netrpí vůbec a vše se vyřeší pouze neškodnou, symbolickou splátkou (sen, drobný úraz a podobně), kterou častokrát ani nepostřehne. Tím je kruh uzavřen a lidský tvor je zbaven jedné ze svých zátěží.

Musí se však snažit i nadále!

Je nutno zlikvidovat veškerá závaží a veškerou „špínu", neboť jinak se duch není schopen vrátit tam, odkud kdysi jako nevědomý vyšel... tomu místu se říká RÁJ.

***

V úvodu svého dílka jsem slíbil, že zde sdělím praktické zážitky z období karmického splácení, abych čtenáře přesvědčil o tom, že věci v této knize uvedené nejsou pouhopouhé teorie, nýbrž naopak, že se jedná o realitu se vším všudy. Nyní tedy svůj slib plním.

Když jsem před několika lety začal s poctivou snahou o duchovní vzestup, která spočívala v dodržování Desatera (a tedy i v udržování čistého myšlení, slov či jednání) a ve studiu Božího Slova (automaticky spojeného s prožíváním!) tlumočeného prostřednictvím Poselství Grálu... věděl jsem o tom co mne čeká jen velice málo!

Zpočátku jsem si myslel: „Tak a teď se mi nutně musí všechno v životě dařit, protože jsem začal s duchovním snažením, čímž se stávám se ušlechtilejším – a tedy si určitě zasloužím šťastnější a lehčí existenci."

O něco později jsem se již ve Slově dočetl, že splácení karmy není nic příjemného, byť nakonec všechno dobře dopadne.

Jak to ale bude vypadat v praxi (a jak dlouho trvat) jsem netušil!
Ani nikdo z okolí mi nedokázal (a asi ani nemohl) poradit.

Dotazovaní jedinci o podobných věcech nevěděli zhola nic – a častokrát reagovali pouze výsměchem.

Až mnohem později mi byla dopřána možnost ověřit si „na vlastní kůži“ platnost toho, co je ve Slově řečeno o karmě a ostatním... to jest, že:

„Cesta vzhůru je klikatá a trnitá, nikoliv rovná a hladká!“

Přesně v duchu této věty se vše co následovalo opravdu odehrávalo!
Nyní jsem už ale věděl, že to tak prostě musí být. Vždyť prakticky každý lidský duch je z minulých životů víceméně zatížen nějakou zlou karmou. Ta jej táhne blíž ke hmotě a v podstatě spoutává. A také v příslušnou dobu naprosto nekompromisně dopadá!

Teprve od okamžiku, kdy se jedinec vlastním chtěním rozhodne pro vzestup (pomocí Desatera a Slova), tedy pro odlehčení, dochází ke skutečnému „shazování“ karmických zátěží!

Do této doby nikoliv!

Člověk pak postupně rozplétá svoji karmu. Skutek po skutku, myšlenku po myšlence. A takové rozplétání (splácení) bývá, alespoň u mne bylo, bolestivé. Vůbec se dnes nedivím, že většina lidí selže.

***

Přes veškeré utrpení v průběhu splácení osudových dluhů jsem na studium a prožívání Slova v žádném případě nezanevřel - a proto nakonec události dopadly tak, jak je psáno. Všechny větší i menší problémy se skutečně postupem času zdárně vyřešily.

Potom sice přišla ještě další vlna nepříjemností, ale to už se evidentně nejednalo o splátky karmy, nýbrž o jiný děj (takzvané Blokády), který popíšu v dalších kapitolách!

***

Ještě než začnu s konkrétním popisem, dovolím si dvě malé „technické“ poznámky vycházející z osobních zkušeností a potvrzujících teorii:

1. Od začátku opravdové snahy o dobro a duchovní vzestup probíhá karmické splácení skutečně po spirále! Je to proto, že se duch odlehčuje a díky tomu stoupá vzhůru.

Kruh karmy (který by na pomyslném obrázku svíral s „ležatou“ kružnicí života úhel 90 stupňů) se v takovém případě (stejně jako jindy) samozřejmě rovněž musí uzavřít (čili dopadnout na člověka!) a také se uzavře... jen jakoby o patro výš!

A jelikož každá spirála směrem k vrcholu zmenšuje svůj poloměr, dochází k „plnění" splátek stále rychleji po sobě. V mém případě tomu nebylo jinak.

2. Velice rozšířený, avšak poněkud zavádějící je názor některých „duchovních učitelů“, kteří tvrdili svým posluchačům, že:

„Člověk pozná svůj duchovní růst podle toho, že se má téměř ihned lépe a lépe (prý je blíže Světlu a Ráji, kde je všechno hezké a příjemné... a tato blízkost se tudíž kladně projevuje!).

„Mistrovy“ žáky (mezi nimiž obvykle bylo i dosti nedobrých, ba dokonce zlých lidských duchů) tato polopravda většinou brzy ujistila v přesvědčení, že právě oni jdou tou správnou cestou (když se jim slušně pozemsky daří), a že se proto o žádné jiné vědění (natož o ty, co je přinášejí) nemusí zajímat. A ani nechtějí... vždyť je to jen ztráta času!

Vesele pak šířili „Mistrovy“ teorie dál, čímž škodili nejen sobě, ale i svému okolí.

A pokud se jim později přihodilo něco zlého (co popíralo jejich tvrzení), „taktně“ o tom pomlčeli, aby nebyla pokažena jejich „duchovní image“.

„Malá chybička“ na výše uvedeném tvrzení je v tom, že slibované období klidu a zdaru skutečně přijde, jen se předtím musí splatit absolutně všechny dluhy z minulých životů! A to většinou trvá několik let – i u mne tomu tak bylo.

Právě podle nepříjemného splácení karmických dluhů (jež nakonec dobře dopadne, byť někdy až po dlouhé době) bezpečně poznáte, že jste na správné cestě k Bohu!

Bude-li vám příjemně, jdete pravděpodobně špatným směrem. Ledaže...! Ledaže byste si z minulých vtělení přinesli pouze dobrou karmu. A to si myslím v dnešních dobách již téměř „nehrozí"!

***

A nyní již fakta:

Zpočátku, asi měsíc, se nedělo nic... ale pak to začalo!

Zhruba tak jednou měsíčně (a potom stále častěji) se na mne začaly lepit nepříjemnosti. A ne ledajaké!

Většinou se týkaly oblastí životně důležitých - pro mne i moje blízké.

Těžko si dokáže ten, kdo to nezažil, představit o jaký nápor na nervovou soustavu se jedná, když se snažíte vždy a všude o dobro, čistotu a lásku... a je vám vraceno závistí, nenávistí, nepochopením, podrazy a zradami.

Když vyvíjíte veliké úsilí ve všemožných životních aktivitách - a nic, ale opravdu nic!! se vám nedaří! A přitom denně vidíte kolem sebe, jak mnohým rošťákům, lenochům a podobným existencím (nevyvíjejícím snahu téměř žádnou, popřípadě neštítícím se využívat kdejaké nečestností a „špíny"), jde většinou vše nesrovnatelně lépe a jakoby samovolně.

Přiznám se, že jsem si několikrát během karmického splácení povzdechl, a pomyslel něco jako: „Kde já mohl dnes být a co vše vlastnit, kdybych si byl s tímhle nikdy nezačal?".

Hned vzápětí jsem se ovšem „oklepal" a jakoby zatvrdil. A šel jsem do toho znovu!

Ve Slově obsaženém v Poselství je psáno, že mnoho lidí zklame v půli cesty a nevydrží až do úplného očištění od zlé karmy. Dnes již vím proč...

Poměrně brzy po začátku snah o duchovní vzestup přišly naprosto nečekané „komunikační“ i jiné potíže v doposud bezproblémovém manželství (viz podrobnější popis v závěru kapitoly o Desateru Božích přikázání). Můj rodinný život se prakticky „přes noc“ ocitl v troskách.

Také mezi příbuzenstvem, kamarády i známými jsem dostal nálepku přinejmenším velkého podivína. V okolí blízkém i vzdáleném o mně i ti, kteří se o všem pouze doslechli, začali šířit různé zlé pomluvy... a jako „bonus“ přidávali i všelijaké urážky
a nadávky na moji adresu.

Můj zdravotní stav se velmi zhoršil. V podstatě mi nic nebylo, jen velká slabost, únava a všemožné bolesti (sotva v některé části těla odezněly, okamžitě začaly v oblasti doposud zdravé!). Veškerá léčba klasická i alternativní končila bez jakéhokoliv efektu. Tyto trvalé bolesti a slabosti záhy začala provázet i únava psychická. Dá se říci, že jsem byl neustálými zdravotními potížemi doslova „umořován“.

Co se týká zaměstnání (živil jsem se jako profesionální trenér sebeobrany na bázi karate), náhle všechno začalo jít „od deseti k pěti“. A jakkoliv zvýšené úsilí o uvedení věcí do původního stavu nebylo nic platné.

Přitom coby majitel jednoho z úplně prvních profesionálních oddílů v republice jsem si zpočátku žil docela dobře, i přes počínající kolotoč drastického zdražování, který začala roztáčet vládnoucí strana.

Nábory se slušně plnily, reklamu kromě jiného zajišťovala velmi šikovná „show parta“ a mimo to jsem si pěstoval trenéry, kteří mi v budoucnu měli umožnit věnovat se i jiným aktivitám a dopřát si větší oddech, neboť každodenní práce v tělocvičně mě zmáhala víc a víc.

Vše se dařilo do doby, než Temno pochopilo, že to se Slovem Božím myslím vážně a že se skutečně snažím podle něj žít. Tehdy zřejmě bylo „dole“ rozhodnuto, že mi pořádně „zatopí“... a tak se i stalo.

Poprvé se „zájem“ temna projevil při náborech. Lidé náhle přestali reagovat na plakáty a letáky s atraktivní nabídkou i na inzerci v novinách a rozhlase. A to přesto, že reklama (už tak dosti známého oddílu) měla nebývalý rozsah, konkurence v tu dobu prakticky ještě neexistovala, a nabídka výcvikových možností pro cvičence se neustále rozšiřovala.

Nic nepomáhaly četné rozhovory v novinách, ani velmi úspěšné ukázky pro veřejnost (které většinou předcházely rozdávání letáků), ba ani mnohé jiné aktivity. Najednou jsem si po letech připadal jako v začarovaném městě, kde je všem lidem z hlavy vygumováno to, co má jakoukoli spojitost s mým jménem.

Konečným důsledkem pak bylo, že se finanční situace mojí rodiny postupně zhoršovala, což dále přispívalo k výše zmíněným potížím v manželské komunikaci.

Bydlení v našem starším, ale vcelku vyhovujícím domě, nám v tomto období začala „zpříjemňovat“ skupina nových obyvatel v sousední budově. Ti svůj dům „vybydlovali“ tak dlouho, až z něj zbyly prakticky jen obvodové zdi. Ty pak ve finále zapálili, takže pouze „náhodou“ nejen jejich, ale i náš dům nelehl popelem.

Své celodenně velmi hlučné chování ještě časem doplnili o distribuci drog (jejich zfetovaní kamarádi se mi během krátké doby dvakrát vloupali do auta!), díky níž nám jednoho večera alespoň připravili nevšední divadlo, neboť se na ně přijelo „podívat“ speciální zásahové komando a jejich aktivity ukončilo.

Konečně jsme si oddechli, avšak ne nadlouho! Stavební firma dům kompletně zrekonstruovala a příslušný zodpovědný odbor v něm umístil (prakticky do centra městské čtvrti!) neplatiče nájemného, spolu s dalšími „nepřizpůsobivými“ jedinci, do takzvaných holobytů (ač na periferii města byly desítky domů pro tyto účely rozhodně vhodněji položených). A vše začalo nanovo...

Peníze zapůjčené za účelem zhodnocení na kapitálovém trhu (burze), které moji rodinu měly dostat ze stále se zhoršující (přes veškerou snahu!) finanční situace, nepřinesly žádný užitek.

A to přes to, že jsem nakoupil prakticky samé dobré akcie s vysokou perspektivou růstu. Skutečně všechny raketově vylétly nahoru o mnoho desítek procent... škoda jen, že vždy týden až čtrnáct dní poté, co jsem je musel odprodat. Proto, abych včas vrátil půjčené peníze.

Když se toto stane během roku desetkrát (mohu dokladovat!), garantuji vám, že se budete již jenom smát. I když to bude pouze smích zoufalce.

Banka v níž byly uloženy veškeré moje (byť minimální) úspory - zkrachovala.

Přesně tu noc, kdy jsem se rozhodl s definitivní platností (a s těžkým srdcem!) prodat svůj ojetý vůz za účelem získání životně důležité peněžní částky... spadl na auto (předtím za šest let ani škrábnutí!) za velice zvláštních okolností velký kus střechy z protějšího domu! Doslova přeplachtil přibližně dvanáctimetrovou vzdálenost a nic jiného než naše vozidlo přitom nepoškodil!
Důsledkem byly nejen různé komplikace s opravou, ale též i nepříjemný pokles prodejní hodnoty.

Rodinný majetek, rozdělovaný právě v oné době těžkých finančních problémů, mne a moji rodinu minul v uctivé vzdálenosti. A to hned dvakrát po sobě. Paradoxem je, že v obou případech jsme prakticky jako jediní z potenciálních dědiců platili za seriozní a bezkonfliktní „děti“ (tím pádem téměř samozřejmě i za dědice ze zákona).

Vše se událo tak zajímavě a rychle, že jsme (já i moje žena) zčistajasna byli zcela „mimo hru".

Syn člověka napsal v jedné ze svých odpovědí na otázky hledajících: „Chce-li lidský duch čerpat, tedy přijímat, musí přijaté po proměně předat dále. Dávat může slovem, písmem, nebo jiným činem. Teprve po předání se mu ulehčí, jinak by ho nesdělené poznání tísnilo, stále obtěžovalo nebo znepokojovalo... a mohlo by ho posléze i docela utlačit.“ Jinými slovy: „Kdo přijímá, musí dávat dále, jinak vznikne zastavení a poruchy, které jsou škodlivé a mohou se stát i zhoubnými, protože je to proti samočinně působícímu zákonu Stvoření, jemuž podléhají všechna dění. A není žádného tvora, který by nepřijímal!“ Ať se jedná o „kosmickou“ energii, vzduch, potravu... nebo o „duchovní výživu“ pro hledajícího ducha.

I já byl výše uvedeným vesmírným zákonem „dávání a přijímání“ doslova nucen předávat dál své rozvíjející se vědomosti o Slově a jeho prožívání v praxi.

Proto jsem také napsal stodvacetistránkovou knihu, kterou jsem po několikaměsíčním „testování" řadou čtenářů nabídl knižním nakladatelům (bylo jich celkem 66).

A právě tehdy se stalo to, s čím jsem (z mnoha důvodů) téměř nepočítal.

Můj rukopis vůbec nebyl vydán!

Nebyl vydán - přesto, že mne řada odborníků v různých médiích ujišťovala, že v současnosti je spousta všelijakých nakladatelství, která vydávají prakticky cokoliv a komukoliv.

Nebyl vydán - přesto, že několik desítek „zkušebních" čtenářů, včetně redaktorů několika význačných nakladatelství (škoda, že zřejmě nevybavených příslušnými pravomocemi!), se o něm vyjadřovalo jako o „přinejmenším zajímavém a čtivém".

Nebyl vydán - přesto, že několikastránkový výňatek z knihy byl otištěn v renomovaném, celostátně rozšiřovaném sborníku duchovně léčitelské literatury, líbil se několika spisovatelům a podobně...

Navzdory veškerému úsilí a doporučením ležela kniha stále v zásuvce mého psacího stolu - a já jen s údivem pozoroval, jak jsou ve velkém vydávána (kromě děl kvalitních) i dílka značně pochybná a morálně pokleslá. Společně s nemalým počtem vyložených „ležáků", pro něž se hodí úsloví: „Co kniha, to nedotčená panna.".

Nezbývalo nic jiného, než si opět vypůjčit peníze a knihu vydat vlastním nákladem, což jsem také učinil. Co „velmi zvláštního“ se s mým rukopisem dělo potom, popíšu v dalším textu.

***

V uvedeném období splácení karmy (vyzdvihl jsem jen význačnější děje, jinak toho zlého bylo samozřejmě daleko více!) se zkrátka nedařilo vůbec nic. Co se mohlo pokazit, to se pokazilo...

Až po několika letech přišlo konečně období relativního klidu a dokonce i evidentní ochrany Shora. Dělo se tak přesně od 11. srpna 1999, kdy se na obloze objevil gigantický kříž ze shluků planet. A znamení kříže - to je znamení Pravdy a Spásy.

Náhle přestaly ty velké nepříjemnosti v mém životě a začalo se mi docela „dařit“. Tedy alespoň v oblastech, které byly pro mne a rodinu důležité k přežití.

V novém zaměstnání došlo jaksi „samo“ k nečekanému výraznému karierovému postupu, který pak i dále pokračoval.

Ve finanční oblasti se vše srovnalo alespoň na obvyklý průměr.

Zlepšilo se ledacos v oblasti rodinných vztahů, i když již nikdy nedosáhly úrovně z doby, než jsem začal „obtěžovat“ s Božím Slovem a podobnými „nesmysly“. Byl jsem však vděčný i za takto získaný klid...

Rovněž i dříve přetrvávající zdravotní problémy náhle, bez jakékoliv nové léčby, samy ustoupily.

Kromě toho se u mne objevily (a postupně i slušně vzrostly) léčitelské schopnosti.

A evidentně nadešel dávno předpovězený čas „fyzické“ ochrany všech vážně hledajících a Boží Vůlí se řídících lidí.

Věděl jsem ze Slova, že jednoho dne musí toto období ochrany přijít - jen jsem netušil kdy to bude!

Přibližně půl roku po objevení onoho kříže z planet na obloze jsem si začal všímat, že ti lidé, kteří se mi snažili různě škodit (především pomluvami a vyhrožováním, protože fyzicky si až tak netroufali) byli dříve či později postihováni „záhadnými“ bolestmi, úrazy, nemocemi a nepříjemnosti.

Výsledkem toho vždy bylo, že mne nechali na pokoji. V žádném případě však nebyli postiženi proto, že bych jim to přál! Na urážky a pomluvy jsem reagoval pouze mlčením, nikoliv nějakým proklínáním dotyčných a podobným „šamanským“ snažením (byť tyto schopnosti zcela jistě mám... ostatně jako každý léčitel. Vždyť jde o jednu a tutéž Sílu, která buď může pomáhat – nebo ničit! Záleží na chtění dotyčné obdařené osoby.).

Později jsem si v podobných případech už jenom v duchu říkal: „Proč mne nenecháš být, vždyť na to za pár týdnů doplatíš!“

Říci nahlas to nešlo, neboť by se mi každý vysmál, popřípadě by vše považoval za vytahování a provokaci. A to jsem samozřejmě nechtěl...

Kromě výše uvedeného se ochrana „Shora“ projevovala ještě jedním zvláštním způsobem:

O tom, že těsně vedle našeho domu vznikly „holobyty“, v nichž řev a rvačky (dlouho do noci!) byly takřka na denním pořádku (sanitky, následované vždy policisty, sem opravdu přijížděly extrémně často!) jsem již psal.

Brzy po této „radostné události“ koupil jistý občan v naší dříve tak tiché a klidné ulici dům, do něhož ze spekulativních důvodů sestěhoval téměř samé problémové jedince!

Vznikly tak v podstatě „holobyty číslo dvě“... jen přibližně o deset metrů dál, než ty oficiální.

I zde to samozřejmě začalo „žít“. Zdravotníci i policisté si díky tomu mohli klidně v ulici zřídit své pobočky.

Přímo do našeho domu, kde doposud žily nekonfliktní rodiny, se zčistajasna přistěhovala dvojice závislá na drogách.

A každý den (do pozdních ranních hodin) byli tito mladí lidé navštěvováni všelijakými pochybnými existencemi, majícími evidentně stejně „ušlechtilé“ zájmy! V celém domě jsme pak nacházeli stopy jejich návštěv – většinou ve formě zakrvácených injekčních stříkaček a výkalů.

Byla-li ona dvojice občas nucena trávit nějakou dobu mimo svůj domov (sháněla se po nich totiž nejen policie, ale i různé „firmy“ půjčující na vysoký úrok peníze!), starala se o „zábavu“ v domě další nově přistěhovaná rodina, kterou pro změnu (opět téměř zásadně v pokročilých nočních hodinách) navštěvovali přívrženci hnutí „holých lebek“ a další jim podobní.

Jako by nestačilo, že celá čtvrť v níž jsem žil, se během několika let stala doslova „vředem na tváři města“ díky vysoké koncentraci nepřizpůsobivého obyvatelstva, jež sem z neznámých důvodů „ve velkém“ umisťoval příslušný bytový odbor města.

Kvůli výše uvedené „prozíravé“ politice kriminalita v našem okolí prudce vzrostla!

Chodit beze zbraně ve večerních hodinách, po ulicích plných poflakujících se skupinek nezaměstnaných mladíků, se záhy stalo nezodpovědným hazardováním se zdravím či dokonce životem.

V této situaci, kdy konflikty slovní i fyzické hrozily denně takřka na každém rohu (nepopsal jsem zde záměrně zdaleka všechno!) - i se svými logickými důsledky, jako je například přestupkové řízení či dokonce soud, vězení, pobyt v nemocnici a tak dále, jsem si poměrně brzy začal všímat, že se mi nebezpečné okamžiky zvláštním způsobem „vyhýbají“! Přesto, že při takové koncentraci Zla v okolí se to zdálo být prakticky nemožné!

Projevovalo se to například tak, že na místě kde jsem byl, došlo ke zločinu (zpravidla rvačka či přepadení) pokaždé jen několik chvil před mým příchodem... nebo těsně po mém odchodu!

Chodil-li jsem někam v určitý „pevný“ čas, v den kdy se tam něco „semlelo“ mne přesně na tuto dobu cosi zdrželo doma (střevní potíže, nečekaná návštěva apod.).

A tak bych mohl pokračovat...

***

Současně s výše uvedenými kladnými ději však na dalších mých činnostech jakoby ležel neviditelný poklop (Blokáda), který neumožnil světu jakoukoli komunikaci s mými poznatky a praktickými zkušenostmi.

Poškozeni tímto poklopem byli především ti, k nimž se skrze něj nedostalo moje poznání! Já mohl mít pouze více peněz, zajímavější práci a větší chuť do života na základě úspěšné činnosti... jinak jsem na tom až tak špatně nebyl!

Toto další nezvyklé dění však už nemělo rysy předchozího splácení karmy. Proto jsem se zajímal, co se to zase děje!

Na odpověď jsem narazil ve slovech Syna Člověka (Abd-ru-shina). Ten řekl zhruba to, že kdo má za úkol šířit Slovo dále (to jest, je k tomu uschopněn například tím, že Je snadněji chápe a umí nějakou formou tlumočit i ostatním), je veden nejdříve utrpením a zkouškami, aby poznal v prožívání nesprávného, jak má vypadat správné.

O „dostatek“ tohoto nechtěného a v normálních poměrech zbytečného utrpení se mu starají okolní lidé (navazují si přitom stále nová a nová negativní karmická vlákna!), kteří se již téměř výhradně obrátili k Temnu.

Přesně tak to fungovalo... a toto nové období (rovněž značně psychicky náročné!) v podstatě trvá do dnešních dnů, kdy sepisuji tento text.

Na základě vlastních prožitků proto také mohu odsouhlasit slova Syna Člověka, který sdělil svým nejbližším spolupracovníkům přibližně toto:

„Úkolů je mnoho a vykonavatelů málo. Kdybych každému z vás řekl předem, jaké úkoly na něj čekají, zmalomyslněl by a řekl... to nemohu!“

Jsem si téměř jist, že i já bych to vzdal „bez boje“ hned na začátku, kdybych věděl předem, jak moc zlého si za ta léta snahy o zušlechťování ducha (plněním Boží Vůle!) prožiji...

Uverejnili sme úryvok 3. časti, ktorú nájdete celú ako pdf prílohu (dole).

C.R.Mann

Text prevzatý z: OSUD.cz

---

Súvisiace:

Abdrushin: Vo Svetle Pravdy
http://www.cez-okno.net/rubrika/abdrushin-vo-svetle-pravdy

---