Obrázok používateľa CEZ OKNO
6. „Neutuchající zájem“ veřejnosti aneb Poslední šance (příručka pro zájemce o přežití Soudu)

Tuto kapitolu jsem se rozhodl sepsat přibližně rok poté, co se moje kniha „Konec lidstva jako šance“ objevila na internetových stránkách. Hlavním motivem mého rozhodnutí byl fakt, že jsem si krátce předtím přečetl několik knížek renomovaných autorů zaměřených na problematiku klinické smrti, a objevil v nich tolik zmatených a nelogických informací, že jsem na ně prostě „musel“ zareagovat. Byl jsem k tomu vlastně opět, jako už v minulosti několikrát, tak trochu nucen jakýmsi vnitřním přetlakem... a navíc jsem se malinko nudil, jelikož jsem byl pořád ještě „odstaven“ od šíření SLOVA a souvisejících aktivit.

Rozhodně mne k psaní nenutil „neutuchající zájem“ veřejnosti...

Na můj inzerát, který jsem nechal otisknout v jistém, na spiritualní věci zaměřeném časopise (v době zřízení svých stránek www.koneclidstva.cz), v němž jsem zdarma nabízel pomoc a radu při jakýchkoliv potížích souvisejících se zážitkem klinické smrti... zareagovali za půl roku pouze DVA lidé, byť mne příslušná redakce ujišťovala, že každý výtisk čte měsíčně přinejmenším 50 000 těch „nejduchovněji“ založených obyvatel naší republiky (v podobné situaci jsem už před časem byl... pouze se jednalo o malinko odlišně zaměřený měsíčník), z nichž se mnozí o výše uvedenou problematiku zajímají a leckdy s ní mají i osobní zkušenosti. To jsem si nakonec před podáním inzerátu ověřil osobně při pročítání této tiskoviny (řada lidí sdělovala ostatním své „zážitky“ z pobytu „mimo prostor a čas“, a snad ještě více čtenářů se ptalo „moudrých“, jak mají s tímto svým prožitkem žít dál).

Kdo z vás si přečetl v mojí knize kapitolu „Tři blokády“, ten se tristnímu výsledku mých snah už určitě vůbec nediví. Ostatně stejně jako já sám (že bych přitom ale nezažíval nudu ze stereotypu, to se rozhodně říci nedá!).

Po tom všem, co jsem prožil v minulosti (a stále ještě prožívám), mi v tomto textu opravdu nejde o žádnou senzaci či pochybnou „slávu“ (navíc vybudovanou na kritice ostatních), nýbrž jen a jen o podání pomocné ruky těm, kdo o to stojí, nebo v blízké budoucnosti ještě stát budou.

Dotyční lidé, kteří „na vlastní kůži“ prožili nebo ještě prožijí klinickou smrt, případně různé mimořádné jevy, musí totiž (stejně jako ti „obyčejní“ čtenáři), stále „hledat“, aby nezahynuli jakožto nepotřební a Stvoření škodící! Nikdy nesmí ustrnout na jednom jediném „zážitku“ (jak to bývá dosti obvyklé!), natož pak doslova zpychnout na základě nově získaných mimořádných schopností!
Budou-li hledat poctivě a s čistým srdcem, pak také stoprocentně naleznou.Tak je to prostě ve Stvoření zařízeno... a mimochodem... i já sám jsem toho živoucím důkazem.

***

A nyní již k věci!

V následujícím textu záměrně nebudu uvádět prameny, z nichž jsem čerpal náměty pro svoje řádky. Činím tak proto, že v žádném případě nechci nikoho z autorů, kteří ve svých dílech uvádějí téměř na vlas stejné „poznatky“ jako ti druzí (i vzájemně se podobající příběhy svých klientů, což je samozřejmě logické a jinak to ani být nemůže!) „shazovat“ a samoúčelně kritizovat.

Chci jen, aby se čtenář (bude-li ovšem chtít!) dozvěděl i jiné, než „oficiální“ názory na výše uvedenou problematiku. A aby se sám rozhodl, jak s těmito informacemi naloží.

Nakonec, ve výše „neuvedených“ knihách lze objevit i řadu dobrých věcí... avšak jen pokud už máte určité znalosti a nadhled.
Není-li tomu tak, bývá výsledkem totální zmatení čtenáře, jež může někdy vyústit až do celkové nechuti zabývat se jakoukoli problematikou související s duchovnem.

Abych byl konkrétnější: někteří autoři sice chvályhodně zpřístupnili veřejnosti příběhy lidí, kteří prožili něco mimořádného, ale současně, tím že do svých spisů zamíchávají mnohé věci, o nichž evidentně ani netuší, jak jsou nebezpečné (nabádají například k vyvolávání zemřelých příbuzných prostřednictvím zrcadel, kyvadel a podobných pomůcek!) této veřejnosti nesmírně škodí!

Ostatně ani není divu, že je v této oblasti takový zmatek, když rozumářsky uvažující autoři (to nemyslím jako urážku, nýbrž pouze jako konstatování skutečného stavu jejich spících či téměř mrtvých duchů!) sesbírali a „naházeli do jednoho hrnce“ informace od klinicky mrtvých, duchařských médií, různých „siderických kyvadelníků“, lidí zhypnotizovaných klasickou hypnózou (nebo „jen“ regresní terapií – což je název pro takzvané návraty do minulých životů), klientů pod vlivem různých drog a tak podobně... čímž vznikl takřka dokonalý „Eintopf“.

***

Ještě jedna technická poznámka:

1. Pro větší přehlednost budu krátké pasáže, jež mne „negativně“ zaujaly (nejsou zdaleka všechny, a jak dále uvidíte, autoři se hodně opakují!), uvádět tučným písmem.

2. Moje „připomínky“ budou psány kurzívou.Sem tam se v nich také opakuji... jsem k tomu ale nucen, chci-li reagovat na častokrát sobě se velmi podobající věty různých spisovatelů.

3. Svoje připomínky jsem sestavil na základě prozatím dosaženého poznání z knihy Poselství Grálu – Ve Světle Pravdy autora Abd-ru-shina (neboli Syna Člověka) plus každodenní praxe vyplývající z tohoto vědění.

Poselství mne totiž nikdy nezklamalo a věci (i děje) v Něm popsané se opravdu uvedly a stále uvádějí v reálný život (přesně jak je to předpovězeno).

Postupně jsem v Něm nalezl odpovědi na všechny lidské otázky... včetně těch o klinické smrti a podobných tématech.

Jen jedno jsem nikdy nenašel... alespoň malinký důvod, proč Božímu Slovu (a tomu, kdo Je přinesl) nevěřit!

V mnoha případech nemohu ve svých vysvětleních zacházet do úplných detailů, protože toho člověk (na rozdíl od Syna Člověka, který si všechno osobně „prošel“) prostě není technicky schopen.
Ale i bez těchto detailních informací je, myslím, moje objasnění pro pozemšťany dostatečně „kvalitní“.

Jinak se „omlouvám“ za to, že výrazy jako Bůh, Světlo (což je totéž co Bůh!) a podobné, budu psát s velkým písmenem na začátku, byť v uváděné literatuře byly psány téměř výhradně písmeny malými!
Tyto „pojmy“ totiž mají až příliš vysokou cenu pro každého člověka... a mělo by to být v jakémkoliv textu znát!

***

Bojíme-li se smrti a chceme-li tento strach „potlačit“, pak spatříme při umírání ďábla! Jestliže však jsme spokojení a žijeme v osobní harmonii sami se sebou, změní se v okamžiku odpoutávání duše od těla... ďábel v anděla!

To, že jsme ve chvíli umírání spokojeni sami se sebou, nemá na následné události žádný vliv. Uvidíme v náznacích to prostředí a bytosti, které přesně odpovídají našim myšlenkám, slovům a činům během života na Zemi. Zlý člověk spatří ohavné obrazy a děje (a bude je prožívat stejně, jako by byly naprosto reálné), zatímco dobrý jedinec uvidí a prožije podstatně hezčí „věci“.

Po těchto dočasných zážitcích následuje u většiny takzvaně „dobrých“ lidí kratší či delší období, kdy je člověk naprosto reálně hluchý i slepý (díky své pozemsky materialistické hluchotě a slepotě vůči duchovnu) a až poté je definitivně „vysazen“ v té oblasti, jakou si svým životem na Zemi vysloužil. Zlí lidé jsou na tom samozřejmě podstatně hůře...

***

Negativní zkušenosti z přechodové části tunelu (nacházejícího se blízko zemského povrchu) během klinické smrti, jsou jen pouhým setkáním s vlastním strachem a mají často souvislost s odmítáním nastalé situace a neschopností důvěřovat!

Strach, odmítání situace a nedůvěra s tím nemají nic společného. Tyto negativní zážitky z počátku „tunelu“ během klinického úmrtí dotyčnému „bez obalu“ naznačují, do jakého prostředí se dostane po smrti opravdové... nezačne-li na sobě ihned tvrdě pracovat!

***

Většina lidí se nedostane po normální smrti rovnou do „Světla“. Vybírají si totiž nižší úrovně, v nichž se cítí blaženě. Ale šance, že do výše uvedeného „Světla“ brzy vstoupí, je opravdu vysoká!

Lidé si po smrti už sami nic nevybírají! Měli spoustu času tady na Zemi, aby si předem připravili a zkrášlili svou „výstupní stanici“ v pomyslném výtahu ke Světlu!

Nejblaženěji se lidé samozřejmě cítí v nejvýše položené „stanici“, zvané Ráj, odkud kdysi jako nevědomí (avšak po „vzdělání“ toužící) duchové vyrazili (na vlastní žádost!) na „tůru“ po hmotnosti. Výš už se ani nikdy nedostanou... a představte si, že jim to vůbec nebude vadit! Do skutečného Světla (neboli Stvořitele) nelze nikdy vstoupit, jelikož by vás Jeho žár už dávno předtím dokonale roztavil.

***
To, co prožíváme po smrti, je výsledek naší vlastní volby! Peklo se dá skutečně prožívat jen tak dlouho, jak si to sami určíme!

Už vidím toho „masochistu“, který si dobrovolně ordinuje „muka pekelná“!

Jinak je ale první věta pravdivá, i když autoři měli evidentně na mysli něco jiného než já, jelikož tvrdí, že vše lze „zlomit“ vůlí.
Svým životem ZDE si opravdu volíme prožívání po smrti, jak už jsem se zmínil v předchozích odpovědích.

***

Mystici pokládali za příčinu negativních předsmrtných prožitků jakousi „temnou stránku duše“, jež musí být překonána, abychom se dostali ke Světlu.

Mystici vůbec vymýšleli odjakživa spousty nesmyslů. Někdy proto, aby získali moc a peníze, jindy zase, aby si zvedli sebevědomí a „pošimrali“ svou ješitnost.

Ve Stvoření, do nějž patří i náš vesmír, však vůbec není třeba žádného tajnůstkaření (mystiky) neboť Světlo (Bůh Otec) stanovilo jasná a srozumitelná pravidla, při jejichž dodržování se lidem postupně odhalí a objasní všechno, na co si jen vzpomenou!

V uvedené větě je nám opět tvrzeno, že se v podstatě „silou vůle“ můžeme dostat tam, kam vůbec nepatříme.

Vůle však TAM nic neznamená, neboť patří k rozumu... a ten zůstal s tělem na Zemi. Zbyl „jenom“ CIT. Na žádnou temnou stránku duše se „nehraje“!

Buď člověk dodržuje Desatero (čili je celkově dobrý!) a nebo...

***

Jsme na Zemi proto, abychom dělali chyby, učili se z nich... a díky svému poznání dozrávali.

Rozhodně tu nejsme proto, abychom dělali chyby a díky tomu uzrávali!

Vždyť v současnosti sami vidíte všude kolem sebe, že za chyby v minulosti všichni tvrdě platíme, a že nás už dokonce „nahnaly“ do neodvratného a ošklivého FINÁLE... čili žádný „růst“ se nekonal!
Myslíte, že Bůh (a tedy Láska, Pravda i Spravedlnost) by byl tak zlý, aby nám dal určitý limit pro množství chyb vhodných „pro výuku“... a po jeho překročení nás nekompromisně zahubil?

S chybami se samozřejmě u velmi nedokonalých lidských tvorů počítá, ale ti kdo se řídí Boží Vůlí (Desatero a Poselství) si je postupně uvědomují a už je neopakují! Pak skutečně rostou.

Hlavní smysl života na Zemi však je (jak už jsem dříve psal ve své knize): neustálý duchovní růst a kladné působení NA a VE Stvoření!

***

Naším úkolem na Zemi je upamatovat se na to, že jsme částí Boha a jako tato část jsme všichni nesmrtelní!

Uvedené „upamatování se“ rozhodně nemůže být naším úkolem, jelikož jsme částí Boha (díky nepřekonatelné rozdílnosti!) nikdy nebyli a ani nikdy nebudeme!

Skutečný smysl (úkol) lidského života jsem vysvětloval o několik řádek výše.

Jinak ale... lidský duch skutečně nesmrtelným je... pokud si to sám nepokazí! Je však neoddiskutovatelným faktem, že v současnosti si to „kazí“ téměř všichni.

Nesmrtelnost je „platná“ pouze za podmínky, že dodržujeme Vesmírné (Boží) zákony, jež jsou spolehlivě objasněny v Desateru a Poselství Grálu. V opačném případě budeme násilím rozdrceni „na atomy“, coby nepotřebný (a značně škodlivý) „odpad“!

***

Pocházíme z Boha a jednou se k němu vrátíme! Náš duch je Božského původu! Vlast duše se nachází v Bohu!

Nejsme částí Boha, ba dokonce nás ani nestvořil! Byli jsme „vyrobeni“ jistými Bytostmi podle Jeho pokynů. Náš původ je v duchovní oblasti, která je od té Božské až neskutečně vzdálená.

***

Jsme jedno s Bohem.

Nejsme a nikdy nemůžeme být „jedno s Bohem“, protože už při pouhém přiblížení bychom se rozpustili v Jeho žáru.

***

Bůh v nás přebývá a my v něm! Bůh sídlí v pravém spánkovém laloku velkého mozku!!!

Dotyčný „odborník“ tedy svému Stvořiteli nijak zvlášť „nepřeje“, když mu vyhradil tak malou část těla!

Ale teď vážně... je fascinující, jak snadno lidé dokážou Světlo špinit a ponižovat tím, že Je stahují na svou lidskou úroveň, jež je navíc nyní obzvláště nízké kvality!

Jen pro zajímavost:

četl jsem v časopise o vysokém hodnostáři jisté církve, který chválil známého „umělce“ za to, že ve svém výtvoru (jednalo se o film) přisoudil Bohu lidské vlastnosti (převážně ty negativní) a tím Jej prý sympatickým způsobem přiblížil celé naší populaci!

Pokud by nekonečně dobrý Bůh (jinými slovy - Láska, Pravda a Spravedlnost) skutečně sídlil v mozku „pozemských červíků“, jak by bylo možné, že se dotyční „giganti“ stále vraždí, ničí se, pomlouvají, všelijak si škodí a tak podobně? Že by uměli to „supersilné“ dobré a spravedlivé vyzařování ve svých mozcích tak dokonale odblokovat?

Myslíte, že by to bylo možné, byť jen z „technického“ hlediska?

***

Neexistuje nic, v čem by Bůh nebyl!

Bůh na Zemi není přítomen v ničem! Přítomno je však Jeho nepřetržité vyzařování (tvořivá a udržující energie – Duch Svatý)! On sám se nachází úplně mimo své dílo, čili mimo Stvoření.

***

Přímou zkušenost z kontaktu s Bohem může už v dnešní době prožít kdokoli!

Hlavně ti, kdo si „šlehnou“ příslušnou dávku drogy do žil, jsou s Ním údajně ve velmi častém kontaktu...

Je to samozřejmě nesmysl! V drtivé většině případů se jedná o „kontakt“ s velmi nízkými duchy, kteří těm, kdo jim naslouchají, namluví lecjaké hlouposti, aby „zvýšili svou cenu“ nebo aby jim uškodili... a tak podobně.

Skutečný „kontakt“ s Bohem Otcem je možný prostřednictvím jeho všudypřítomného vyzařování za předpokladu, že se člověk řídí Jeho Vůlí.

***

Domněnka, že Bůh reaguje pouze na jedno jméno a může být vzýván jen jedním určitým způsobem, je svatokrádežná!

Vzývat Boha (Světlo, Tvůrce, Stvořitele) lze jen tím, že žiju podle toho, jak si to On přeje! Tedy... žádným drmolením bezduchých modlitbiček... po jejichž skončení si pak zase budu dělat to, co MNĚ se líbí!

***

Dle sdělení duchů, kteří kontaktovali různá „média“ (citlivé osoby, jež s nimi mohou komunikovat) se člověk postupně stejně stane součástí Boha.

Drtvivá většina duchů, kteří se „napojí“ na médium, toho ví o těchto věcech ještě méně než pozemští lidé a proto sdělují podobné scestné informace... anebo si z posluchačů dělají srandu.

***

„Citlivá“ média, hypnoterapeuti a „LSD experimentátoři“ informují o tom, že jsme všichni vznikli z jediné molekuly, která měla vlastní vědomí!

Díky přechodnému pobytu lidského ducha v rostlinách, později ve zvířatech (toto tvrzení zpravidla dokládají popisem svých „mimosmyslových“ zážitků, v nichž údajně byli například kytičkou, minerálem, rybou, pejskem a tak podobně) a následně i v lidském těle, se jednoho dne „propracujeme“ až k Bohu, s nímž splyneme!!!

Byli jsme „vyrobeni“ jistými Bytostmi díky vyzařovaní Boha - Ducha Svatého... na přání Boha Otce.

Lidský duch je úplně jiného druhu, než zvířecí duše (minerály a rostliny nemají ani tu duši!), a proto se člověk může vtělovat zase jen a jen do člověka.

Výše uvedení „informátoři“ získávají své „vědění“ ve stavu nepřirozeného znásilňování vlastního ducha, což se jim samozřejmě mnohdy vymstí.

Jelikož si dobrovolně při svých pokusech oslabili svou duchovní obranyschopnost, mohou se například stát snadnou obětí nízkých duchů, kteří jim následně udělají ze života „peklo“.

***

Naše duše ví, že se jí nemůže při umírání (ani po něm) přihodit nic zlého!

Umírající duchové se při opouštění své tělesné schránky častokrát doslova „klepou strachy“, neboť se o to „CO BUDE PAK“ nikdy nezajímali a díky tomu jdou do pro ně absolutně neznámého prostředí. Zároveň jim rychle dochází, že se nechovali vždy zcela O.K. a bojí se (oprávněně!), že za to ponesou následky...

***

Nikdo nemusí mít strach, neboť nikdy nikam nezmizí... a nebude ani zničen!

To platí jen pro ty, co dodržují (nebo ještě budou dodržovat) Zákony vesmíru (Boží Vůli).

U nich strach skutečně nemá žádné opodstatnění.

Avšak ti druzí budou rozloženi „na atomy“ a zmizí z „Knihy života“, coby nepotřební a škodliví tvorové.

***

Věčné zatracení neexistuje!!! A protože zatracení neexistuje, nebudeš odsouzen!

Věčné zatracení nejenže existuje, ono navíc právě nyní čeká na většinu lidstva!

Věčným zatracením je nazýváno výše uvedené rozložení lidského ducha „na atomy“, jež samozřejmě logicky musí být provázeno obrovskými bolestmi (jako by vám opadávaly kusy masa z živého a navíc ještě extrémně citlivého těla).

Souzeni nikým nebudeme, jelikož se soudíme sami. Buď jsme dodržovali Zákony vesmíru a pokračujeme dál... nebo končíme.

***

Ochraňuje tě bytost, jež tě miluje bez jakýchkoliv podmínek. Již nyní ti vlastně bylo odpuštěno!!!

Zde měli autoři na mysli coby ochránce přímo samotného Boha Otce. Podobnými názory se však dotyční „odborníci“ značně rouhají. Vždyť tím vlastně dokonalému Stvořiteli připisují vlastnosti jako změkčilost, nespravedlnost a podobně.

Doslova říkají: „Dělejte si co chcete a jak chcete (samozřejmě i proti Božím zákonům!), klidně ubližujte svým bližním a tak vůbec... již předem jsou vám sebevětší „zvěrstva“ odpuštěna.
Tvůrce všeho vás „Óóó Vy Velicí“ miluje... a vůbec nic za to nechce. Je tomu tak proto, že vás „Óóó Vy Jedineční“ s nejvyšší pravděpodobností POTŘEBUJE!!!“

Naučíme-li se vůči smrti zcela otevřít a smířit se s ní, můžeme ji prožít klidně a spokojeně, protože jde o návrat do bezpečí a tepla, k lásce, svobodě a pravdě.

V podstatě stačí při umírání „nebojovat proti své smrti“!

Už zase nám vnucují, že situaci lze řešit za pomoci rozumu, jakousi „natrénovanou“ relaxační technikou!

Je „milé“, že i sebevětšímu lumpovi stačí pár týdnů před smrtí projít rychlokursem zaměřeným třeba na jogínské uvolňovací cviky... a hurá! Odchází do stejného bezpečí, tepla, lásky atd., jako ten, kdo se snažil žít podle Jeho zákonů i přes mnohá úskalí a prožitá utrpení, byl člověkem dobrým, hodným, poctivým a podobně.

Pak by ale vlastně jedinou výhodou těch „slušných a snaživých“ bylo to, že si před smrtí nemusí zaplatit výše uvedené „poslední školení“! To ale není příliš velká motivace pro lidstvo, není-liž pravda?

***

Přechod mezi životem a smrtí je pokojný, snadný a krásný...

Jak u koho! Ti, co jsou něčím vázáni k „hmotě“ (například i svým „přízemním“ myšlením!) prožívají mnohdy ošklivý „smrtelný zápas“!

***

Umírající vidí (díky svému strachu) pouhé hrozivé představy svého nitra: nestvůry, démony, propasti, tmavé prohlubně a podobně. Tyto „obrazné obavy“ z pekla, očistce, posledního soudu i „vytí a skřípání zubů“ jsou běžnou součástí procesu umírání ve všech kulturách!

Nejedná se o žádné představy pocházející z vlastního nitra, nýbrž o skutečné bytosti různého druhu a nízké duchy, kteří se díky své duchovní „špinavosti a tíži“ logicky drží v blízkosti povrchu Země.
Duch umírajícího, který již ztratil ochrannou clonu svého těla a místo přebujelého rozumu u něj začal opět převažovat cit, prožívá tato setkání přinejmenším tak reálně, jako by se znenadání ocitl uprostřed některého z hororů, jež obvykle tak rád sledoval v televizi s „příjemným mrazením“ v zádech.

Děsivé obrazy a prožitky jsou opravdu běžnou součástí procesu umírání ve všech kulturách, protože po celém světě a ve všech „kulturách“ jsou na tom lidé prakticky stejně... to znamená (jemně řečeno) velmi špatně! Nepatrný zlomek obyvatel planety Země, který se snaží žít v souladu s Boží Vůlí, se podobných nepříjemných zážitků rozhodně bát nemusí!

***

Některé duše doslova prchají před Světlem a nejsou schopny přijmout láskyplnou pomoc přítomných duchovních vůdců.

Neprchají... jsou od Světla „odizolovány“ díky předchozí nedobré činnosti na Zemi. Velice brzy po smrti by tyto duše daly všechno za to, kdyby jim Tvůrce (například prostřednictvím duchovních vůdců!) pomohl! To je však možné až tehdy, když se vnitřně změní, pochopí jak byli zlí a špatní... a začnou Stvořitele prosit o novou šanci.

A kromě toho... pomoc duchovních vůdců nejsou duše schopny přijmout také proto, že se v průběhu života na Zemi o ně (ani o další pomocníky) nikdy nezajímali, či se úvahám o nich dokonce vysmívali. Jelikož byli k oněm záležitostem „hluší, slepí a necitliví“, musí trávit spoustu let v záhrobí v tomtéž stavu (tentokrát ale reálně prožívaném!), takže by o vůdci nevěděli, ani kdyby stál přímo vedle nich.

Uverejnili sme úryvok 6. časti, ktorú nájdete celú ako pdf prílohu (dole).

C.R.Mann

Text prevzatý z: OSUD.cz


Súvisiace:

Abdrushin: Vo Svetle Pravdy
http://www.cez-okno.net/rubrika/abdrushin-vo-svetle-pravdy


august 22, 2011 23:59 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top