Obrázok používateľa CEZ OKNO
DÁCIA II.: Náboženstvo, spoločnosť, hospodárstvo a jazyk

Náboženstvo

Dácké náboženství se od náboženství sousedních národů odlišovalo svým monoteistickým charakterem.[30] Jediný bůh Geto-Dáků Zalmoxis, případně Zamolxis, se měl údajně narodit jako člověk. Jistý čas prý pobýval jako otrok u Pythagory a později se vrátil do rodné Dácie. Tam se skrýval v jeskyni, proslul jako prorok oplývající značnou moudrostí a mimořádnými schopnostmi a kázal o nesmrtelnosti lidí. Zalmoxiovi stoupenci ho po jeho smrti prohlásili za nejvyšší božstvo a komunikovali s ním prostřednictvím vybraných poslů. Getové prý mezi sebou urputně zápasili o čest, aby se mohli stát tímto poslem, jenž byl následně shozen z výšky na vztyčená kopí. Pokud zemřel okamžitě, usuzovalo se, že ho bůh přijal. Jestliže přežil, strávil zbytek života v hanbě.[4] Víra v Zalmoxia se soustřeďovala hlavně do oblasti nynější Transylvánie, kde se zdržovali asketičtí kněží, zvaní kapnobatai, provádějící šamanistické praktiky a zahánějící zlé duchy mrtvých.[31] Jedním z nejvýznamnějších Zalmoxiových služebníků byl velekněz Dekaineos, jehož Strabón popsal jako kouzelníka a gótský historik Jordanes o něm soudil, že měl téměř takovou moc jako král. Dekaineos se jako jeho rádce zasloužil o mnohé z náboženských a společenských reforem a nakonec se sám domohl vlády.[32]

Getové si pod vlivem Thráků osvojili víru v některé další bohy, jimiž byli Gebeleizis,[33] bůh bouře a blesku, Bendis, bohyně měsíce a lovu ztotožňovaná s Artemidou, a bůh blíže neznámého jména připodobňovaný k římskému Martovi.[34]

Hérodotos se zmiňuje o náboženských představách Getů, v nichž jasná obloha značila laskavost stvořitele a zajišťovala ochranu. Naopak mraky považovali Getové za špatná znamení a vystřelovali proti nim šípy, jimiž se je snažili zahnat, aby nemohly rušit sluneční oblohu.[35] Blesky a hromy chápali jako příznaky hněvu Zalmoxia a během bouří dokonce ustávali s bojem. Taktéž Strabón poznamenává, že kmeny, s nimiž se střetl Alexandr Makedonský, měly strach pouze z toho, že by na ně mohla spadnout obloha.[36] Smrt přijímali Dákové radostněji než narození, neboť u nich panovala silná víra v posmrtný život.[37] Vlivem toho projevovali dáčtí válečníci v boji nezměrnou divokost a fanatismus. Mimoto věřili, že vlk je jejich ochráncem před zlem, a rostlinám a zvířectvu obecně přisuzovali magickou sílu.[11] Vykonávali rovněž různé zvyky a rituály spojené s tanci a písněmi.[38] Neuctívali žádné idoly či sochy s výjimkou jehlanovitě tvarované lampy, běžné v každém dáckém obydlí.[31] Na rozdíl od Thráků nebo Skythů nezpopelňovali své mrtvé a jejich hroby neopatřovali ani náhrobkem.[39] Těla mrtvých ukládali do země oblečená a s cennostmi, což dokládá mimo jiné nález zlatem a stříbrem bohatě vybaveného hrobu plně vyzbrojeného bojovníka ve voze taženém trojspřežím.[40]

Chrámy byly stavěny v opevněných sídlech nebo v jejich blízkosti a vyznačovaly se převážně obdélníkovým půdorysem s pravidelnými řadami podstavců. Četné nálezy starších, z vápence vybudovaných chrámů se vyskytují v Orăștijských horách.[41] Největší známý komplex svatyň se nalézal od dob Burebisty při opevněném hradišti a politickém centru známém jako Sarmizegetusa Regia.[32] Toto sídlo zahrnovalo posvátný okrsek umístěný na terasách východně od vlastní pevnosti, rozkládající se na vrcholu hory. Tamější chrámy vytvořené z andezitu měly jak obdélníkové, tak kruhové tvary. Nedaleké pozůstatky dílen na zpracování kovů a sýpek nasvědčují možné kontrole těchto hospodářských zařízení kněžími.[41] Nelze vyloučit, že královská Sarmizegetusa vyrostla v místě náboženského centra Kogaionon, jelikož tuto bezpečně doloženou posvátnou horu se dosud nepodařilo přesně lokalizovat.[42] Praktikování náboženských obřadů se pravděpodobně neomezovalo jen na samotné chrámy, nýbrž jako alternativní místa uctívání sloužily také horké prameny či posvátné háje.[42]


Pozůstatky svatyň v královské Sarmizegetuse. Zdroj: ›› Wikipédia
›› VEĽKÝ OBRÁZOK

Společnost, hospodářství a jazyk

Archeologové identifikovali v Dácii několik druhů sídel. Velká část obyvatelstva žila v opevněných nebo otevřených vesnicích,[43] přičemž populace některých z nich čítala až tisíc lidí.[44] Individuální typ osídlení představovaly samostatné usedlosti.[45] Dáčtí aristokraté obývali dobře hájitelné věže, pokládané za součást obranného systému.[46] Zdi těchto věží byly budovány způsobem převzatým od Řeků, případně specifickou stavební technikou známou jako murus Dacicus („dácká zeď“). Tento val sestával ze dvou vnějších zdí tvořených opracovanými kamennými bloky. Mezera mezi zdmi, spojenými v určité vzdálenosti od sebe příčně uloženými dřevěnými trámy, byla vyplněna sutinami a udusanou zeminou.[47] Murus Dacicus se vyskytoval hlavně u opevněných hradišť na vrcholcích kopců, zastávajících klíčovou defenzivní roli.[48] Síť desítek těchto vojenských pevností se rozprostírala po celé Dácii a střežila nerosty oplývající jádro země. Mimořádné důležitosti nabyla především hradiště v Orăștijských horách, mezi nimiž vynikala Sarmizegetusa Regia a okolní pevnosti, jako byly třeba Blidaru nebo Costești v blízkosti nynější obce Orăștioara de Sus. Leckterá z těchto hradišť přečkala do dnešních dnů a jsou předmětem čilého archeologického výzkumu. Názvy opevněných vesnic a hradišť obvykle zahrnovaly sufix dava, příznačný pro významnější typ sídliště.[49]

Forma vlády užívaná mezi Geto-Dáky se v důsledku postupné centralizace proměnila z původní kmenové demokracie, v níž každému muži i ženě náležel jeden hlas, ke kmenové monarchii vedené náčelníkem.[50] Dácká společnost zůstávala po dlouhou dobu poměrně matriarchální, ženy si tudíž směly samy vybrat svého manžela, mohly požádat o rozvod a fungovaly jako hlava rodiny.[51] Horní patra společenského žebříčku zaujímala šlechta, jejíž příslušníci, zvaní tarabostes či pileati, pocházeli z rodin nejzdatnějších válečníků a hospodářských a správních elit.[52] Plinius starší uvádí řadu vnějších znaků, jimiž se vyšší vrstvy společnosti odlišovaly od ostatních. Jednalo se zvláště o vysokou kuželovitou pokrývku hlavy, rituální tetování a existenci dědičných symbolů.[53] Nejblíže ke králi měli kněží, nadřazení šlechticům.[50] Prostý svobodný lid, ponejvíce řemeslníci, zemědělci, pastevci a lovci, se označoval jako comati.[50] Ačkoli Dácie sloužila jako zdroj otroků v klasickém světě,[54] v tomto regionu jsou jen omezené doklady jejich využívání.[55]


Dácký tarabostes, Ermitáž. Zdroj: ›› Wikipédia
›› VEĽKÝ OBRÁZOK

Jazyk, jímž Dákové hovořili, je jen velmi špatně zdokumentován, neboť se nedochovaly skoro žádné dácké nápisy. Jisté je, že náležel do rodiny indoevropských jazyků, přičemž ho někteří badatelé považují za severní dialekt thráckého jazyka, nebo za svébytný jazyk blízce příbuzný thráčtině či frýžštině.[56] Komplex jazyků užívaných obyvateli Dácie a Thrákie se proto někdy společně označuje termínem dáko-thrácký jazyk.

Dákové disponovali hojným nerostným bohatstvím v pohoří Karpat, kde těžili měď, železnou rudu a kámen.[57] Techniky těžby a metalurgie se výrazně zdokonalily vlivem Keltů, což přispělo ke znatelnému hospodářskému rozvoji provázenému demografickým růstem.[58] Vedle rud dobývali Dákové obrovské množství soli, jež byla ve starověku jednou z nejvíce ceněných komodit.[59] Disponovali i velice početnými a v tehdejší Evropě největšími doly na zlato a stříbro.[60] Většina populace se zabývala pastevectvím dobytka, ovcí a koz a chovem koní. Už v pozdní době železné pěstovali Geto-Dákové desítky druhů plodin, včetně obilovin.[61] Hluboké lesy, jimiž byla téměř celá Dácie pokryta, skýtaly nevyčerpatelný zdroj dřeva, zvěře a kožešin.[62] Dákové provozovali převážně směnný obchod, protože užívání kovových platidel se netěšilo valné oblibě, třebaže od 4. století př. n. l. napodobovali makedonské a řecké mince.[63] Později razili mimořádně kvalitní zlaté mince.[64]


Zlatý náramek z 1. století př. n. l. Zdroj: ›› Wikipédia
›› VEĽKÝ OBRÁZOK

Díky rozsáhlým zásobám železné rudy Dákové na rozdíl od jiných barbarských národů běžně válčili železnými zbraněmi, ať už různými meči nebo sekerami. Zbraní typickou pro Geto-Dáky byla falx s kosovitě zakřiveným ostřím.[65] Užívali rovněž střelné a vrhací zbraně jako luky a balisty.[66] Do výbavy dáckých bojovníků patřil oválný štít a patrně i zbroj, přestože na Trajánově sloupu jsou znázorněni pouze se štítem.[67] Od římských dezertérů se Geto-Dákové dobře seznámili s římským způsobem boje.

-pokračovanie-

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1cie

Reference


30. Grumeza (2009), s. 68.
31. Grumeza (2009), s. 71.
32. Grumeza (2009), s. 72.
33. Podle Hérodota je Gebeleizis pouze jiné jméno pro Zalmoxia. Hérodotos IV.94.
34. Gudea, Lobüscher (2006), s. 11.
35. Hérodotos IV.94.
36. Strabón VII.3.8.
37. Oltean (2007), s. 107.
38. Grumeza (2009), s. 76.
39. Grumeza (2009), s. 74.
40. Oltean (2007), s. 108.
41. Oltean (2007), s. 110.
42. Oltean (2007), s. 111.
43. Oltean (2007), s. 65.
44. Grumeza (2009), s. 130.
45. Oltean (2007), s. 74.
46. Oltean (2007), s. 76.
47. Oltean (2007), s. 61.
48. Oltean (2007), s. 86.
49. Grumeza (2009), s. 12.
50. Grumeza (2009), s. 129.
51. Grumeza (2009), s. 128.
52. Oltean (2007), s. 50.
53. Plinius. Kapitoly o přírodě VII.11; XXII.1.
54. Strabón VII.3.12.
55. Oltean (2007), s. 114.
56. Oltean (2007), s. 45; Gudea, Lobüscher (2006), s. 12.
57. Oltean (2007), s. 101.
58. Grumeza (2009), s. 134.
59. Grumeza (2009), s. 136.
60. Grumeza (2009), s. 137; Oltean (2007), s. 105.
61. Oltean (2007), s. 97.
62. Grumeza (2009), s. 137.
63. Grumeza (2009), s. 138.
64. Grumeza (2009), s. 139.
65. Schmitz (2005), s. 30.
66. Schmitz (2005), s. 36.
67. Schmitz (2005), s. 32–33.


Súvisiace:

Najstaršie objavené písmo pochádza z Európy?
https://www.cez-okno.net/clanok/najstarsie-objavene-pismo-pochadza-z-europy

Kontroverzní destičky z Tartarie: Je na nich nejstarší písmo světa?
http://extrastory.cz/kontroverzni-desticky-z-tartarie-je-na-nich-nejstar...

Mystérium vinčianskeho scriptu: Počiatky neolitického písomníctva?
http://www.archeologiask.sk/clanok/article/mysterium-vincianskeho-script...


Autori: 
august 21, 2018 15:49 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top