„Rozhodni se,” řekla mu a podívala se na něho. „Rozhodni se dobře. Nijak na tebe nebudu spěchat, ale i má trpělivost má své meze.“ Potom se otočila a odešla do nitra jeskyně.
Myslel si, že to bude horší. Varovali ho. Říkali, že je letitá, že tu byla už za doby jeho pradědů a možná ještě dřív. Neřekli ale, že ta letitost na ni nebude znát. Byla krásná. Když ji poprvé uviděl, zůstal překvapením stát. Očekával stařenu a naproti mu přišla mladá žena. Varovali ho. Vyprávěli mu o její krutosti. Báli se jí už jeho předkové a bál se i on. Teď sice trochu váhal. Její vzhled ho překvapil a tak uvažoval nad tím, co z toho, co slyšel je pravdou, a kde zapracovala lidská fantazie. Jistotu ale neměl.
Dlouho se rozmýšlel, zda ji požádat o pomoc. Země byla zpustošená povodněmi, které s sebou přinesly neúrodu, hlad a bídu. Lidé se začali bouřit. Vyslal posly do okolních království s prosbou o pomoc, ale odpověď nepřicházela a tak se nakonec rozhodl, že to zkusí. Přes všechno zlé, co o ni říkali, ji nikdo neupíral moudrost a jemu se zdálo, že v této situaci je jediná, která může jeho zemi pomoci.
Vyslechla jeho nářky i prosby a řekla: „Pomohu ti. Protože ani rada není zadarmo, budeš muset zaplatit.“
Chtěl namítnout, že v současné době je jeho pokladnice prázdná. Říkal ji přece, že v zemi je hlad a bída. Lidé nemají z čeho platit daně. To co v pokladně zbylo, bylo vydáno na nákup obilí, aby přežili zimu. Než ale stačil otevřít ústa, zarazila ho.
„Ne, nechci po tobě peníze. Tady by mi k ničemu nebyly. Chci po tobě kousek tvého života – tři zážitky. Je jedno jaké, můžeš si vybrat třeba ty, které nejsou zrovna příjemné a ty by ses jich rád zbavil. Rozhodni se, co mi ze svého života dáš. Až se rozhodneš, vezmu si je a bude to tak, jako bys ty situace nikdy neprožil.“
Nepovažoval to za tak těžký úkol. Myslel si, že to bude horší a tak se na ni podíval, chtěl kývnutím potvrdit jejich úmluvu, ale zarazila ho.
„Rozhodni se,“ řekla mu a podívala se na něho. „Rozhodni se dobře. Nijak na tebe nebudu spěchat, ale i má trpělivost má své meze.“ Potom se otočila a odešla do nitra jeskyně.
Před ním stál džbán s vínem a pečeně, svíce hořely jasným plamenem a uvnitř jeskyně bylo příjemné teplo. „Dobré prostředí k přemýšlení,“ pomyslel si a začal přemítat, které tři okamžiky svého života by ji měl věnovat.
Začal se probírat nejdříve těmi, jak mu poradila, které nejsou zrovna příjemné. Neúspěchy, porážky, ponížení a vlastní selhání, bolest ze ztracených iluzí. Bylo toho dost. Dost na to, aby mohl něco z toho obětovat pro jednu čarodějnici.
„Jenže,“ říkalo jeho JÁ, „copak tě to ničemu nenaučilo? Nebyla snad každá prohra i tak trochu výhrou, nedonutila tě tvá zklamání k přemýšlení a nápravě? Dokázal by ses pak radovat ze svých vítězství stejně, kdyby neexistovaly i porážky? A iluze – kdyby nezmizely…?“
Najednou byl zmatený. Začal nervózně přecházet po jeskyni. Víno i pečeně netknuté. Ten úkol se už najednou nezdál být tak lehký, jak na začátku. Najednou se mu nechtělo dát ji ani jednu z těchto špatných zkušeností, protože díky jim, byl tím, čím je. Zkusil tedy vybrat něco z toho dobrého, ale nedařilo se mu to stejně. Pochopil, co mínila tím, že ji bude muset dát kousek ze svého života. Jenže, vše, co by ji dal, by ovlivnilo jeho život potom a on si nebyl úplně jistý, jestli by to byl i nadále on. Pochopil, proč říkají, že je krutá a oceňoval, že mu ponechala čas na rozmyšlenou.
Situace, do které se jeho země dostala, se mu už také nezdála tak neřešitelná, jako když sem šel. Pochopil, že život je jak o tom dobrém, tak o tom zlém a je zapotřebí obojího. Jedno bez druhého nemůže existovat. Život je neustálá změna, kdy dobrá situace střídá špatnou. Jeho úkolem je, aby jeho země a lidé, kteří v ní žijí, nacházeli východiska z těch špatných, aby se pak mohli radovat z toho, co život přináší dobrého. Šel ke stolu, nalil si víno a ani si nevšiml, že ona za ním stojí.
„Rozhodnul ses dobře,“ řekla mu a chystala se opět odejít.
Nyní ji zarazil on.
„Počkej, prosím. Nevím sice, odkud víš, jak jsem se rozhodl, ale přesto bych ti rád zaplatil nebo se ti jinak odvděčil, protože jsi mi pomohla. Nemohu ti ale dát to, o co žádáš.“
Usmála se na něj. „Postačí, děkuji. Ráda jsem pomohla.“ S úsměvem na rtech odešla zpět do nitra své jeskyně.
-pokračovanie-
Darja Fusková
S dovolením autorky
Všetky časti tejto série postupne nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
DARJA FUSKOVÁ Výber
https://cez-okno.net/rubrika/darja-fuskova-vyber
