Obrázok používateľa CEZ OKNO
Darja Fusková: SESTUP INANNY DO PODSVĚTÍ – ENLIL

SESTUP INANNY DO PODSVĚTÍ
aneb jedna sumerská báje trošku jinak

ENLIL

Pán ovzduší, syn Ana a Ki. Jeden ze tří nejvyšších bohu sumerského panteonu. Byl zobrazován s rohy, ve zřasené suknici nebo s vysokou korunou s rohy na hlavě.

„Je hloupá a nezodpovědná! Jsou s ní jen samé problémy! Řídí se kdo ví čím. Jenom proto, aby se pomstila Šukallitodovi – zahradníkovi, byla schopna zničit takřka celou úrodu, znečistit krví všechny prameny a zničit větry a bouřemi to, co na Zemi ještě jakž takž drželo pohromadě. Je nezodpovědná. Enki se jí, jako vždy, zastává a ty ho v tom ještě podporuješ!“ Měl na jazyku ještě mnoho jejich prohřešků a nejen jejich, i na Enkiho by toho dost zbylo, ale An ho zastavil.

„Uklidni se,“ řekl pokud možno vlídně a dolil mu víno. „Podívej se, všichni víme, že je nezodpovědná a že trest si zaslouží. Ale je fakt, že jsme nevzali v úvahu, že zároveň s ní potrestáme i Ereškigal. A ještě jednu věc ti musím říct.“ Napil se a díval se, jestli se Enlil už trošku uklidnil.

„Nebo jinak – musím tě poprosit, abys o tom, co tady dnes probíráme, s nikým nemluvil. Zvláště pak ne s těma dvěma.“ Počkal, až Enlil kývne a pak pokračoval: „Podívej se, co se týká odpovědnosti, znám jednoho, který na tom také nebyl s odpovědností nejlépe, ale měl velké štěstí, protože jeho žena Ninlil, dobrovolně vzala jeho trest na sebe.“ usmál se na něho. „No a dneska je to docela rozumný muž a pokud se naučí trošku i velkorysosti, mohl by z něho být docela dobrý vladař.“

Enlil mlčel. Tohle nebylo fér a bolelo to. Příliš to bolelo. Ninlil byla krásná a miloval ji. Dala mu syna Nanu, i když věděla, že další tři děti zůstanou navěky uvězněny v tmavých hlubinách podsvětí a dobrovolně tam zůstala i ona – místo něho. Když tenkrát padesát bohů určilo jeho trest za svedení Ninlily a sedm Anunakiů ho odvedlo do Kuru, šla Ninlil s ním. Šla, přestože ji od toho zrazoval. Prosil ji, aby zůstala, aby Nanu mohl žít. Ona přesto šla s ním a její láska byla tak silná, že i bohové se smilovali a dali mu svobodu. Dali mu svobodu – ale ji tam musel ponechat. Bolelo to. Pořád to bolelo a nebylo fér, že mu to An připomíná.

„Myslím si, že by měla dostat šanci.“ řekl An. „Ani ne tak kvůli sobě, ale protože s ní by zemřela i Ereškigal.“ dodal.
Vysvětlil mu to, co věděl od Enkiho. Byl opatrný, aby ho nepopudil, protože věděl, že už samo jméno jeho bratra v něm vyvolá vztek.
„To, co jsem řekl, jsem neřekl proto, abych ti působil bolest, ale abych ti připomněl, že i ty jsi dostal svou šanci a dokázal si ji využít.“
Díval se na svého syna, který byl paličatý po ně a houževnatý po své matce Ki. Byl pracovitý, silný jako býk a tvrdohlavý, jako on sám.

Enlil pořád ještě mlčel. Zloba z jeho tváře zmizela a An viděl, že o jeho slovech přemýšlí. Dolil mu víno a čekal. Více v této chvíli udělat nemohl.
Věděl, že boj, který se odehrává uvnitř jeho syna, je velmi krutý. Bojoval proti sobě, proti svému bratrovi i proti němu. Věděl ale, že zváží všechna pro a proti a že i Enkiho slova vezme v úvahu. Enlil nebyl nespravedlivý, byl jen prudký a vášnivý ve svém hněvu i bolesti. Té bolesti, která tam zůstala po ztrátě Ninlil. Možná i tato ztráta způsobila, že se bál více ke komukoli přilnout. Strach, že opět někoho ztratí a opět bude muset prožívat tu sžíravou bolest, způsobil, že vztahy s ostatními byly poněkud chladné. Chybělo mu sice Enkiho srdce, ale nechyběl mu Enkiho intelekt. I pro něho by to mohla být dobrá škola. I on potřeboval v sobě najít kousek citu Ninlil, aby jeho rozhodnutí nebyla poznamenána chladem rozumu a nepostrádala teplo soucítění. A tak čekal, až jeho syn dobojuje sám se sebou.

Enlil se napil vína a přemýšlel. To, co otec řekl, byla pravda. On dostal svou šanci a neměl by ji upírat ani Inanně. Avšak Inanna musela být potrestána. Ne proto, že byl potrestán i on, ale proto, že to, co udělal, bylo špatné, bylo zlé a nesmělo se to již nikdy opakovat.
Enki má pravdu – přiznával to sice nerad, ale přiznal to. Nebylo správné trestat Ereškigal, ale není ani správné, aby místo Inanny byl potrestán jiný nevinný. V této cause není nic správně. Jenže… není ani správné upírat těm dvěma šanci. Tohle je opravdu zapeklitá věc.

Podíval se na Ana a zavrtěl hlavou.
„Nevím. Tentokrát nám Enki podstrčil ještě tvrdší oříšek než po potopě. Nevím. Prostě nevím, jak z toho ven.“

„Rád bych s tebou souhlasil. Jenže tenhle oříšek, jak říkáš, jsme si nachystali sami na sebe. Bylo by pochopitelně pohodlnější, kdyby Enki do toho nezasáhl, ale on to udělal a my musíme rozhodnout. Správnost našeho rozhodnutí bude stejně diskutabilní jako návrh Enkiho, a stejně jako on i my si to budeme muset vyříkat se svým svědomím.“ vzdychl. Vzdychl, protože stejně jako Enlil i on si nebyl jistý tím, co má udělat a vzdychl si s úlevou, že i Enlil přistoupil k problému s tím, že ho chce řešit a vyřešit. „Mám dobré syny.“ pomyslel si a usmál se.

„Co navrhuje můj bratr?“ obrátil se na Ana s otázkou. V podtextu nebyla ironie ani zloba. Opravdu chtěl slyšet názor Enkiho. Potřeboval ho slyšet a zvážit všechna pro a proti.

„Dát jim šanci. Pokud se jim podaří v sobě najít kousek té druhé, navrhuje propustit Inannu i za cenu, že místo ní půjde do podsvětí někdo jiný. Byl by rád, kdyby tam šel někdo dobrovolně, ale moc nadějí si nedělá.“
Rád by mu řekl, že Enkiho rozhodnutí bylo stejně těžké a bolestivé, jako bude rozhodnutí Enlilovo ponechat Ninlil v Kuru, ale neudělal to. Nechtěl znova jitřit staré rány a chtěl, aby se rozhodl sám a bez nátlaku.

„A trest?“ podíval se Enlil na Ana. „Jaký navrhuje trest, bude-li Enkiho podmínka splněna?“ zeptal se.

„To nespadá do jeho kompetence. Trest je tvá záležitost a on ho bude plně respektovat.“ odpověděl, díval se na svého syna a čekal, jak se rozhodne. Mohl jeho rozhodnutí ovlivnit, mohl jeho rozhodnutí vetovat ve prospěch druhého, ale věřil, že to udělat nebude muset. Věřil, že Enlilovo rozhodnutí nebude ovlivněno starými sváry a že opravdu zváží vše tak, aby výsledek, i když nebude dokonalý, bude nejlepším řešením z toho, co se nabízí.

Enlil přemýšlel. Měl ještě zlost na svého bratra, měl zlost na Inannu, ale přemýšlel. Jestliže každá z nich bude muset najít v sobě kousek té druhé, bude to proces bolestivý. Tak bolestivý, že sám o sobě bude už trestem. Dokázal si představit, kolik energie je bude stát schopnost přijmout to, co léta na té druhé odsuzovaly a dokázal si představit i to, jak touto bolestí mohou zmoudřet, jestliže se k ní postaví správně. Věděl i to, že i Enki to ví. Ten vždy věděl o duši více než on a možná proto nikdy neútočil na jeho slabiny tak, jako to dělal on sám. Trest? Otázka trestu je stejně rozporuplná, protože v této chvíli je úspěch v rukou obou – jedna bez druhé nezmůže nic a tak i trest, který vyřkne, zasáhne obě dvě. Tak jako tak, nenajde-li se dobrovolník místo Inanny, bude zase jeden nevinně odsouzen. Pořád tu stojí proti sobě dva životy proti jednomu a řešení nikdy nebude úplně správné.

„Navrhuji toto.“ řekl Anovi a podíval je na něho. „Pokud splní Enkiho podmínku, je Inanna volná, najde-li za sebe náhradu. Najde-li někoho, kdo d o b r o v o l n ě půjde místo ní, pak nebude potrestána. Odsoudí-li, ale někoho místo sebe k věčnému pobytu v Kuru, pak nikdy více nespatří svou sestru. Část jí – ta část, která je součástí její sestry, bude navždy uvězněna v podsvětí, ale ona tam nikdy nebude mít přístup.“

„To je ale zase trest pro obě dvě.“ namítl An.

„Nedá se nic dělat,“ řekl Enlil a pokračoval, „podívej, i podmínka Enkiho se týká obou, jsou tedy nerozlučně spjaty. Pokud dokáží s části té druhé nakládat rozumně, pak žádný problém nevznikne. Pokud ale zapomenou, že v každé z nich, je i kus té druhé, pak jim stejně nikdo a nic nepomůže.“ odmlčel se.
„Nejsem schopen v této chvíli, rozhodnout jinak. A obávám se, že bych nebyl schopen rozhodnout jinak ni kdy jindy. Napadá-li tě lepší řešení, rád ho přijmu.“

„Souhlasím. Necháváš jejich osud v jejich vlastních rukou. To je spravedlivé a zdá se mi to nejlepší řešení.“ zamyslel se a pokračoval: „Ta, která nakládá se svými vlastnostmi rozumně, nebude potrestána a ta, která si z toho poučení nevezme, bude trpět tak jako tak, protože ta druhá, se v ní bude bouřit. Obě tak budou té druhé soudcem, obě tak budou spjaty až do konce svých dní.“

„Doufám jen,“ řekl Enlil, „že Enki bude s tímto rozhodnutím spokojen.“ Už neměl svému bratru za zlé, před jaký úkol ho postavil. Už chápal i důvod, proč nebyl s výrokem sedmi Anunakiů spokojen. Už chápal, že i on musí v sobě najít kousek citu Ninlily, aby jeho rozhodnutí byla spravedlivější než sám zákon, který vyznával.

-pokračovanie-

Darja Fusková

S dovolením autorky


Všetky časti tejto série postupne nájdete na tejto adrese.


Všetky časti seriálu postupne nájdete na tejto adrese.


Súvisiace:

DARJA FUSKOVÁ Výber
https://cez-okno.net/rubrika/darja-fuskova-vyber


Sekcie: 
Štítky: 
október 16, 2019 21:29 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top