Obrázok používateľa CEZ OKNO
Dávné technologie – technologie Bohů? 2. Obelisky

Obelisky se tyčí k nebi jako symbol neomezené mocí vládců, jako pojítko se svým slunečním božstvem Ra, který jim měl zajistit život věčný. Touto mánií trpěli vládci světových mocností. Když nemohli odtáhnout z Egypta pyramidy, odtáhli alespoň obelisky. I když měli dostatek poddaných a prostředků, zjistili, že zhotovení 300 tunových kvádrů nejsou schopni zajistit ani s pokročilejším nářadím, než měli staří Egypťané. Proto nechali obelisky převážet s potížemi v celku nebo po kusech do svého království, aby ohromili své poddané.

 

Motto: „Čím hlouběji se snažíme proniknout do minulosti, tím zarputileji před námi skrývá svá tajemství.“
Emil Bächler

 

 

Vztyčené obelisky

Ty si může každý prohlédnout pomoci Googlu s heslem ›› obelisk.
V období Staré říše (1. až 6. dynastie) se obelisky nestavěly.
První dva z červené asuánské žuly dal postavit v roce 2000 př.n.l. za vlády 12. dynastie faraon Senusret v obnovené Heliopoli a od té doby bylo vytvořeno alespň 100 obelisků. Dnes jich ještě stojí 29 na svém původním stanovišti v Egyptě nebo v mimoegyptských metropolích: Londýn, New York, Paříž, Istanbul a Řím.

Obeliskové mánii se nevyhnulo ani Československo. Na hradčanském nádvoří byl v roce 1924 vztyčen obelisk přivezený nikoliv z Egypta váhy 300 tun, ale z Mrákotína váhy 100 tun. Přesto jeho přeprava nebyla jednoduchá. První se při přepravě přepůlil a druhý byl na Hradčany přepraven v příhradové kleci, rychlostí 169 m/den byl přesunut z lomu na 9 km vzdálené nádraží, tam naložen na 2 spřažené čtyřnápravové podvozky, rychlostí 10 km/hod byl převezen do Prahy a pomocí 30 dělníků přepraven na Hradčany.

Tolik malý přehled. My budeme pátrat po tom, jakou technologií byly obelisky vytvářeny a popsány hieroglyfickými nápisy a dalším vyobrazením. Položíme otázku, jestli bylo možné takové dílo vytvořit pomocí tvrzeného měděného dláta nebo jinou sofistikovanou technologií.

 

Těžba kvádrů pro obelisky

Nebylo to nic jednoduchého. Podle egyptologa Marka Lehnera byly obeliskové kvádry těženy pomocí doleritových koulí. Televizní štáb agentury Nova měl diváky přesvědčit, jak snadno staří Egypťané žulové kvádry tvořili.

Kameník Roger Hopkins dostal za úkol v Asuánu vytěžit kvádr hrubých rysů nedokončeného obelisku pomocí nástrojů a metod, které podle mínění egyptologů používali staří Egypťané. Předpokládají, že se žula těžila pomocí 6 kilogramových koulí z tvrdého doleritu, jež dělníci pouštěli z výšky na kámen. Hopkins po sedmi dnech nedosáhl měřitelného úspěchu, proto těžba 9 tunového kvádru byla dokončena pomocí moderní techniky, zřejmě proto, aby diváci neztratili iluze o snadné tvorbě žulových kvádrů.

Další způsob vylamování bloků byl pomocí dřevěných kolíků, které se namočené vložily do puklin a tím se kvádr odlomil. Geochemik Klemm, zabývající se historií lámání kamene dokazuje, že této primitivní techniky používali mnohem později Římané. Po tomto způsobu lámání nenašel v Asuánu žádné stopy.

Bližší informace o lámání žulových kvádrů zde: Experiment 16.

 

Žulové lomy

Výzdoba obelisků

Na obr. 1 je obelisk královny Hatšepsut z Amónova chrámu v Karnaku z počátku 18. dynastie z roku 1550 př.n.l., reliéfy se vyznačují až strojovou přesností. Královna Hatšepsut nechala postavit 4 obelisky, 2 zmizely neznámo kam a jeden se zřítil, leží nedaleké svého pádu a stát zůstal jediný.

Na obr. 2 je obelisk Ramsese II. z Luxoru z 19. dynastie z roku 1250 př.n.l. Je mezi nimi časový rozdíl 300 roků, přesto jsou mnohé symboly identické, jako kdyby to dělal jeden kameník. Reliéfy jsou zapuštěné, ale při určitém osvětlení se znaky jeví jako basreliéf vystupující z plochy pozadí.

 

Detaily z uvedených obelisků

Společným znakem kresby je hluboký obrysový řez, zapuštěný kolmo do povrchu do hloubky až 2,5 cm, šířka řezného nástroje je 3,5 mm (viz obr. 3). Povrchy, které obtahují tvary reliéfů, nejsou leštěné a nenesou žádné stopy po nějakých škrabancích nebo třecích nástrojích, kde bylo postupně odstraňováno nepatrné množství seškrabovaného materiálu. Tvary jednotlivých znaků ukazují, že bylo použito šablony, podle které byly tvary nástrojem vyřezávány, díky ní bylo dosaženo konzistentních tvarů. Na obr. 3 jsou znaky vidět ze dvou stran, zepředu a z boku, kde je dobře vidět prostorovost řezů. Všimněte si jemné kresby rostlin na kartuši. Jedná se o extrémně úzké zářezy hloubky 1,2 cm.

 

Na obr. 5 – voda, klikatá čára – je dobře vidět, že výplňová středová čára je vyvýšena, kdežto obvodové kontury jsou hlubší. To by mohlo znamenat jemný pohyb řezného nástroje, nebo byla výplň odlamována a pak zahlazena.

 

 

Na obr. 4 je dobře vidět prostorový a trojrozměrný charakter zobrazených znaků. Osvětlení činí dojem, že jde o basreliéf, ale je to jen zdání, všechny znaky jsou zapuštěny. Je vyloučeno takovéto trojrozměrné řezy provést pomocí dláta, nebo jíných ručních brusných prostředků.

Na obr. 6 jsou patrné dokonalé křivkové tvary až do úzkého zahloubeného profilu u hada. Žulový podkladový povrch je dokonale opracovaný do roviny. Nejsou známky, že by tyto rytiny byly prováděny pomocí dláta nebo doleritových koulí.

Egyptologové říkají, že egyptští kameníci měli nekonečně času, takže mohli ty tvary vytesávat po malých kouscích a brousit a brousit. Jenomže sama královna Hatšepsut uvedla, že obelisky byly vytvořeny od zadání do postavení za 7 měsíců. Takže pokud by neměli kameníci výkonnou technologii, za tu dobu by to nevytvořili ani náhodou.

 

Experiment

Egyptolog Mark Lehner v dokumentu televizní agentury Nova s názvem „Tajemství ztracených říší: Obelisk“ v rozhovoru s profesionálním kameníkem Rogerem Hopkinsem se zeptal, jestli by dokázal na žulový obelisk s nářadím starých Egypťanů něco takového vyrýt. Hopkins odpověděl: „Dokonce i s moderními nástroji, diamantovými řeznými kotouči, bychom měli co dělat, abychom se takové preciznosti přiblížili.“

Mark Lehner se nenechal odradit, zdvihl doleritovou kouli a jal se demonstrovat, jak staří Egypťané vykřesávali do žuly hieroglyfy. Svůj názor nezměnil ani při žalostných výsledcích svého snažení, když se jeho výtvor ani zdaleka nedal porovnat s originálními obelisky.

 

Závěr

Představa, že staroegyptští řemeslnící vyrývali do žuly s dláty a doleritovými koulemi složité rytiny s dokonalým opakováním tvarů, s precizním profilem hlubokým až 2,5 cm je naprosto iluzorní. Vypadá to, že kresby byly vytvořeny nástrojem, který se zanoří kolmo do materiálu, opět zvedne, posune a opět zanoří. Nástroj mohl být veden pevnou šablonou, díky níž bylo dosaženo konzistentních tvarů opakujících se na jiných obeliscích dokonce v různých obdobích.

Zatím se žádné nástroje, ať už rotační nebo lámací, které mohly být použity, nenašly. Podle teorie o použití měděného dláta, uvedené v učebnicích, nelze výsledků, které vidíme, nikdy docílit. Vzhledem k tomu to vede ke vzniku nekonvenčních řešení.

 

Mojmír Štěrba

exkluzívne.cez.okno


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

 

Súvisiace:

Obelisky
http://www.cez-okno.net/stitok/obelisky

Egypt - dôkazy
http://www.cez-okno.net/rubrika/egypt-dokazy

 


Sekcie: 
november 29, 2014 21:15 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top