Obrázok používateľa CEZ OKNO
Dr. Steven Greer: UTAJOVANÁ PRAVDA – ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ

Lidský experiment na planetě Zemi je na pokraji sebedestrukce. Je překvapivé, že jsme stále ještě zde, když vezmeme v úvahu hrozbu nukleárních zbraní, chemické a biologické jedy otravující přírodu, globální klimatické změny, šíření zbraní jak na planetě, tak v kosmu, chamtivost korporací, hrubý protekcionalismus a špatné vedení vlády Spojených států, stálé nafukování vojenských rozpočtů a agrese, šíření strachu a ignorance, chyby v našem kulturním formování, zatajování moderních technologií, které mohou spasit naši civilizaci, a v neposlední řadě stále větší rozdíly mezi bohatými a chudými.

PŘEDMLUVA

„Výzkumy v oblasti UFO nás - křičící a vzpouzející se - uvedou do vědy 21. století."
Allen Hynek

Máme vůbec nějakou naději? Říkám, že je třeba se alespoň pokusit. A když se opravdu pokusíme, kde můžeme najít odpovědi? V díle dr. Stevena Greera.

Poprvé jsem se se Stevem Greerem setkal téměř před dvaceti lety, když jsem přednášel v Ardenách v Severní Karolíně. Právě jsem opustil kariéru ortodoxního vědce zabývajícího se výzkumem vesmíru na Princetonské univerzitě a v Mezinárodní korporaci pro aplikaci vědy (SAIC), takže jsem se začínal osvobozovat od omezení a perspektiv západní vědy. Též jsem se intenzivně zabýval studiem fenoménu UFO a ET, který většina mých vědeckých kolegů zavrhuje. Byl jsem tedy volný pro zkoumání a nové způsoby vyjadřování naší transcendentní reality.

Totéž platilo o Steveovi. Ten den, kdy jsem poprvé tohoto skvělého mladého doktora - záchranáře s osobními zkušenostmi s UFO a mimozemšťany - potkal, jsme spolu vydrželi rozmlouvat hluboko do noci. Začali jsme propojovat souvislosti, kterým jsme oba sotva začali rozumět: že mimozemské návštěvy nejsou pouze holou realitou, ale že tyto bytosti mohou pomoci při překonání nadcházející globální krize způsobené lidskou činností. Od té doby se Steve ukázal být člověkem s neobyčejnými vůdcovskými schopnostmi při pronikání jak do samotného fenoménu UFO/ET, ale i do temných zákoutí americké vlády a různých korporací, které tento fenomén záměrně zamlžují. Výsledkem je, že doktora Greera můžeme považovat za muže, který mnohokrát dokázal, že je neohrožený a energický bojovník v první linii boje za změnu planety.

Nejprve založil Centrum pro studium mimozemské inteligence (CSETI), ve kterém představil koncept velvyslanectví mezi lidmi a mimozemskými kulturami - tentokrát se však nejednalo o pouhou science fiction. Pořádal celonoční expedice do těch míst na celém světě, která jsou známa svým hojným výskytem UFO. Jeho skupina navazovala kontakt s koráby pomocí světel, zvuků a vizualizací. Pro tyto akce Steve razí termín „blízká setkání pátého druhu", čili CE-5. Tyto akce dále pokračují a jsou otevřeny studentům, kteří mají vážný zájem.


Pak se vrhl na jiný obtížný úkol: vystopovat a shromáždit svědectví (na videu a DVD) o jevu UFO/ET od více než stovky svědků z řad americké vlády. Tento jeho projekt, nazvaný Disclosure (http://www.cez-okno.net/rubrika/disclosure-project), kulminoval v podobě ohromné konference, která se konala ve Washingtonu v květnu 2001. Tato odhalení udělala tlustou čáru za dlouhou a nechutnou historií vládního a mediálního utajování poznatků o takových technologiích, jako jsou mikroelektronika, antigravitační pohony, přístroje point-zero a zařízení na „volnou" energii, které jsme získali od našich návštěvníků. Masivní utajování celé této záležitosti trvá již více než šedesát let. Tedy od doby, kdy se v červenci roku 1947 v Roswellu ve státě Nové Mexiko zřítilo UFO. Tato událost zajisté neměla nic společného s horkovzdušnými balony, jak tvrdí představitelé amerického válečného letectva. Takovým mýtům věří pouze ignoranti nebo mocní a jejich přisluhovači.

Průkopnická práce dr. Greera při rozkrývání tohoto jevu vedla k dalšímu pochopení hloubky a věrohodnosti vyprávění jak o kontaktech s mimozemšťany, tak o utajování všeho, co se kolem toho točí. Například výzkum tajnější než „top-secret", který se provádí poblíž neblaze proslulého Groom Lake v Nevadě i na jiných místech.

Steve Greer je duchovní bojovník s vysokým kreditem, který se staví do opačné role než ty síly, které samy sebe označují za „Spojené státy". Tito lidé jsou v podstatě kriminálníci, kteří by měli být postaveni před soud, a to z mnoha důvodů, které jsou zřejmé nám všem, kteří pozorujeme pád amerického impéria. Dr. Greer nashromáždil (více než kdokoliv jiný) ty nejpřesvědčivější důkazy o utajování jevu UFO/ET a na nás ostatních je, abychom je přijali. Utajovaná pravda - zapovězené poznání nám poskytuje nejmodernější přehled širokého spektra důkazů v podobě autobiografického vyprávění. Je to příběh i rozkrytí největších tajemství naší doby v nejmocnějším národě na zeměkouli.

Neméně důležité je i to, že se v tomto vyprávění dozvídáme i o dobrotivé povaze mimozemských kultur, které nás navštěvují a které dobře chápou lidské podmínky a problémy, a zároveň se zdržují přímého vměšování do záležitostí pozemšťanů (takzvané První nařízení, které se proslavilo díky seriálu Star Trek). Měli bychom se vážně zamyslet nad tím, že historie moderních pozorování UFO, kontakty s mimozemšťany a přenos technologií začaly ihned poté, co Spojené státy nastartovaly nukleární věk tak, že v roce 1945 svrhly dvě atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Bombardéry s dlouhým doletem a atomovými zbraněmi na palubě měly hangáry právě v Roswellu, tyto bomby byly vyrobeny v Los Alamos, první z nich explodovala v Alamagordo a rakety, které měly nést budoucí nukleární hlavice, byly testovány ve White Sands - to vše se nachází v Novém Mexiku, uzlu vojensko-průmyslového komplexu. Je tedy pouhou náhodou, že v roce 1947 došlo k havárii UFO právě v Roswellu? Pochybuji o tom: hrůzy jaderných technologií mohly způsobit to, že soucitná mimozemská rasa přispěchala právě do této oblasti a později do všech oblastí, kde se nacházela podobná vojenská a nukleární zařízení. Možná nám mimozemšťané pomáhali zabránit hrůzám, které mohli rozpoutat nezodpovědní lidé.

My pozemšťané potřebujeme veškerou pomoc, která je nám dostupná. Tak proč bychom neměli tento jev přijmout takový, jaký je, zahloubat se nad tímto zázrakem a odložit stranou všechny naše kulturní rozdíly? Potřebných změn jsme schopni dosáhnout pouze tak, že rozšíříme naše poznatky a vědomosti a podnikneme patřičné politické kroky. Právě v tom je přednost dr. Greera.

V mnoha ohledech nám fenomén UFO říká víc o nás samých než o našich tajemných návštěvnících. Zrcadlo, které nám oni nastavují, je poněkud děsivé, ale i plné naděje; pokud se zaposloucháme do slov dr. Greera. Například jím založený fond Space Energy Access Systems (SEAS) podporuje vynálezce, kteří přicházejí s revolučními energetickými technologiemi, jež mohou světu poskytnout čistou, levnou a decentralizovanou energii, čímž urychlují konec věku ropy, uhlí a atomového jádra, a tím pádem i konec lidmi způsobeného znečištění planety a klimatických změn. My v New Energy Movement (Hnutí za novou energii) úzce spolupracujeme se SEAS a dalšími organizacemi, obhajujeme důležitost technologií, které umožňují získávat nové energie a které jsou nyní tlačeny do kouta mocnými zájmovými skupinami.

Ten večer, kdy jsem se poprvé setkal s dr. Greerem, mi jeden z pořadatelů akce věnoval samolepku na auto. Bylo na ní napsáno: „Pravda vás může osvobodit, nejdřív vás však pořádně naštve." Pokud se odhodláme přijmout věci tak, jak jsou, a nebudeme popírat strašlivé okolnosti, ve kterých žijeme, pak budeme moci nalézt řešení a možná budeme mít šanci jako jeden celek, jedna civilizace.

Tato odvážná práce není podnikem na jeden týden. Během posledních dekád bylo mnoho pokrokových vědců zastrašeno, zavražděno nebo jinak umlčeno pomocí přívalu dezinformací a osobních útoků. Dr. Greer to všechno, k našemu dobru, přečkal.

Tato kniha může být tím nejdůležitějším, co jste kdy četli. Je v ní plno transcendentních pravd. Je to volání po akci, která přinese změnu paradigmatu - z pozemské tyranie na pokojnou, udržitelnou a vesmírnou komunitu.

kosmonaut lodi Apollo dr. Brian OLeary

14. září 2005


ÚVOD: UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ

V dubnu 2004 se v našem vesnickém sídle v okrese Albemarle ve státě Virginia shromáždilo asi pětadvacet lidí. Rozhodl jsem se, že tímto způsobem, pomocí ústního vyprávění, podám přehled o důležitých událostech svého života. Celá akce trvala asi týden a tato kniha je jejím výsledkem.

Abych byl upřímný, tuto knihu vydávám s jistými obavami. Odhaluji v ní osobní zkušenosti a události, které se - upřímně vzato - zdají neuvěřitelné. Dokonce i čtení přepisu nahraných kazet bylo pro mě někdy bolestným a emočně tíživým prožitkem. A navíc vím, že mnoho z toho může být použito i při útoku proti mé osobě.

Nicméně nastal čas, abyste se dozvěděli: Proč doktor - záchranář, který byl šéfem rušného oddělení první pomoci, zanechal své kariéry, aby vyslal do světa informaci o tom, že ve vesmíru nejsme sami? Co jsem osobně zažil - od svého dětství až po současnost - že jsem nabyl poznatky o kosmických kulturách, kosmickém vědomí a zahlédl úžasnou budoucnost, která stojí před lidstvem? Jaké jsou technologie týkající se nových energií a pohonů, jež nám mohou přinést nový svět, ve kterém nebude znečišťování životního prostředí, chudoba a války? Kde je uzel, kde se střetávají Mysl, Prostor, Čas a Hmota - a jak to dokáže vyspělá civilizace technologicky využít? Jak vypadá plán lidské civilizace na budoucích 500 000 let - a jak se můžeme do té doby přenést? Co jsem zjistil a zažil, když jsem se setkával s hlavami států, šéfy CIA, miliardáři a tajnými agenty, kteří jsou náhle zoufalí z toho, že musejí zachovávat mlčení a zároveň se modlí za osvobození od černých skříněk, které rozeseli všude kolem sebe? Kdo operuje s touto utajovanou pravdou a zapovězeným poznáním - a hlavně a především proč?

Tato kniha pojednává o tom všem a ještě o mnohém dalším. Je to moje vlastní odhalení. Když jsem založil a vedl projekt Disclosure, dospěl jsem k pocitu, že nadešel čas, aby se miliony lidí, kteří sledovali mou práci, dozvěděly pravdu o tom, jak jsem se ke všemu dostal a co jsem objevil.

Neočekávám, že průměrný čtenář přijme všechno, co je zde napsáno - možná nepřijme vůbec nic. Vlastně nemám žádná očekávání. To, co zde píši, je pravda, kterou jsem našel, a z celého svého srdce se snažím tuto pravdu sdělit. Doufám, že v této mé zpovědi naleznete nějaký smysl.

Setkání, které jsem před pár lety měl s jedním starším generálem v Pentagonu, plně ilustruje tíživost situace. Tento generál, který tehdy velel velké operaci tajných služeb, mě požádal, abych jemu a několika jeho podřízeným shrnul zprávy týkající se záležitosti UFO. Když jsem společně s naším vojenským poradcem čekal v generálově místnosti pro hosty, všimli jsme si jedné ženy v důstojnické uniformě, která se dívala do lejster a občas na nás zvědavě vzhlédla. Nakonec se mě zeptala, zda jsem doktor Greer. Odpověděl jsem jí, že ano. Posléze se mi přiznala, že je z nadcházejícího brífinku velmi vzrušená a že se svými kolegy losovali o to, kdo se jej zúčastní. Bylo zřejmé, že z celé kanceláře mohla být přítomna pouze ona.

Pak jsme byli odvedeni do generálovy konferenční místnosti. V jednom bodě výkladu mé generál přerušil a řekl: „Nepochybuji o tom, že to, co říkáte, je pravda. Nicméně z moci svého úřadu jsem provedl šetření, ale nikdo mi nebyl s to říci vůbec nic. Vlastně jediné, co jsem dostal, bylo toto!" Po těch slovech odešel ke knihovničce a z poličky vytáhl hračku - figurku malého mimozemšťana. Chvíli ji podržel v ruce, abychom si ji všichni mohli prohlédnout, a dodal: „To je všechno, co jsem dostal. Jak směšné. Přitom jsem využil všech svých informačních kanálů!"

Vysvětlil jsem, že když šetření o záležitostech týkajících se UFO provedli ředitel CIA a další vysocí důstojníci, dopadli podobně. Tento starší generál mi povyprávěl jeden znepokojivý a čistě osobní příběh: Když byl mladý, jeho otec odhalil korupci a spiknutí ve vládě, rozměry a hloubka celé záležitosti byly značné. Nikdo nebyl ochotný mu naslouchat. Jednalo se o velmi důležitou věc, dokonce i sám generál si myslel, že jeho otec je prostě cvok. Jeho otec nakonec kvůli celé záležitosti spáchal sebevraždu (nebo byl zabit tak, aby to vypadalo jako sebevražda). Generál celou vzpomínku zakončil slovy: „Až když jsem se dostal na svůj současný post v Pentagonu, tak jsem si uvědomil, že táta měl pravdu!"


Dokud byl tento generál konfrontován s pravdou jako pouhý vysoký důstojník, nebyl s to uvěřit svému vlastnímu otci. Jak tedy mohu očekávat, že uvěříte právě mně? Všechno, co mohu udělat, je podělit se s vámi o pravdu a zbytek nechat na vás.

Pár poznámek ke knize: Nejedná se o knihu, která byla napsána, je to pouhý editovaný přepis 45 hodin nahrávek, které byly pořízeny v dubnu roku 2004 během přednášek na naší farmě. Žádám čtenáře, aby prominul různé chyby či editorova přehlédnutí. Na tuto knihu je třeba pohlížet jako na ústně předané svědectví, které bylo přepsáno a upraveno do knižní podoby. Při těchto přednáškách jsem se neopíral o žádné poznámky nebo jiný text.

V letech 1991 až 1995 jsem si psal deník (přepsaný z nahrávek), který měl již v té době něco přes 2000 stránek. Je jasné, že tato kniha, zachycující události v průběhu půl století, může obsáhnout a reflektovat pouze to hlavní a nejpoučnější z toho, co se událo. V žádném případě se nejedná o vyčerpávající zdroj či přehled všech informací, které jsem se dozvěděl během tisíců rozhovorů a schůzek s mými tajnými informátory z okruhu „stínové vlády".

Mnoho jmen těchto tajných agentů je změněno nebo zkráceno. Nicméně původní nahrávky a přepisy, které jsou v kopiích ukryty na mnoha místech, obsahují všechna jména, korporace a spolky, které se podílejí na těchto ilegálních tajných operacích. V případě, že to bude potřeba, zveřejním je později.

Dále platí, že tato kniha není rekapitulací nebo souhrnem rozsáhlé dokumentace, kterou jsem shromáždil ve svých dvou předchozích knihách. Čtenář by měl nahlédnout do rozsáhlých dokumentů, které vlastní CSETI a které se týkají zkušeností ohledně kontaktů s mimozemšťany. Tento materiál je obsažen v knize Extraterrestrial Contact: The Evidence and implication (Mimozemské kontakty: Důkazy a implikace). Navíc, kniha Disclosure (Odhalení) obsahuje skoro 600 stránek vládních dokumentů a více než 60 „top-secret" očitých svědectví o oficiálních vládních projektech a událostech. Tyto knihy lze získat na www.disclosureproject.org.

Nadešel čas, aby se ukončila jedna kapitola historie lidstva a otevřela druhá. Budeme mít dost kuráže přivítat tento nový svět, jehož rysy jsou univerzální mír, osvícení a skutečně technologicky vyspělá civilizace, která je udržitelná celé tisíce let? Zpátečnické síly, které se pokoušejí zavést lidstvo do času války ve vesmíru, globální destrukce, ničení životního prostředí a kulturního šílenství, musejí být zastaveny odhodlanými činy nás všech a nahrazeny zcela novým způsobem bytí.

Nastal čas dozvědět se pravdu. Nastal čas, abychom my všichni začali jednat. Pouze společná činnost všech, kteří touží po dobré budoucnosti, jež lidstvo očekává, může překlenout propast hrozícího zničení a nastolit takovou civilizaci, která se v míru a osvícení přiřadí mezi další kosmické kultury.

Steve M. Greer, MD. Albemarle County, Virginia

1. únor 2006

POZNÁMKA AUTORA

Tento příběh se skládá ze tří částí. První z nich objasňuje ty událostí, které připravily půdu pro vše ostatní. Jedná se o životní zkušenosti z mého dětství i počátku dospělosti až do devadesátých let 20. století. Druhá část sahá od devadesátých let 20. století až do současnosti. Během té doby jsme vytvořili Centrum pro studium mimozemské inteligence (CSETI), projekt Disclosure a Space Energy Access System. Třetí část nás posouvá do budoucnosti. Je to pohled do doby, kdy bude naplněn příslib lidstvu - jedná se o časovou periodu, která potrvá 500 000 let.

Abych mohl čtenáři poskytnout jistý nosný rámec, musím uvést důležitá statistická čísla. V roce 1980 světové společenství vymýtilo neštovice z povrchu zemského. Světová zdravotnická organizace předpověděla, že se v roce 2006 dostane se svým programem i do nejzapadlejších vesnic Asie a Afriky, takže zcela zanikne obrna. Tyto úspěchy přinesly a přinesou velké dobrodiní nám všem - jako obyvatelům tohoto světa. Nicméně tyto skutky pozoruji s poněkud rozpačitou radostí. Proč? Protože během doby, kdy budete číst první kapitolu této knihy (asi patnáct minut), bohužel dojde k těmto věcem: hladem zemře 250 dětí, 15 lidí podlehne nemoci AIDS, 31 z nás zemře na malárii a 50 lidí bude skoseno tuberkulózou.

Můžete se zeptat, jakou to má spojitost s mimozemšťany nebo CSETI nebo projektem Disclosure. To vše je spojeno s kontrolou, mocí, náboženskou ideologií a chamtivostí. Víme, že již mnoho let existují technologie, které by odstranily jak neštovice, tak obrnu mnohem dříve. Totéž platí i o výše uvedených smrtelných chorobách a dalších zlech, které deptají lidské společenství. Víme, že kolem nás jsou technologie, jež mohou celý svět zásobovat nevyčerpatelným množstvím energie, aniž bychom museli plundrovat naše cenné přírodní zdroje. Bohužel lidé, kteří mají tyto technologie v rukou, se s námi o ně nechtějí dělit.

Neříkám vám to proto, abych vám přivodil deprese, říkám to proto, že taková je realita. Nicméně tato skutečnost může být změněna. Během čtení Utajované pravdy - zapovězeného poznání zjistíte, že ke změnám začíná docházet i u těch lidí, kteří jsou v nějakém spojení s těmito technologiemi. Tyto změny mohou udělat ze světa místo plné míru. A nakonec se tak stane...

1. ZVLÁŠTNÍ POSEL


„Pro tu událost vám můžeme rezervovat malý Hollomanův sál... Nic většího nebudete potřebovat."
„Ach ne, my potřebujeme velký taneční sál."
„Ale taneční sál se nikdy nepoužívá... S výjimkou obrovských a důležitých událostí."
„Ale to bude velká a důležitá událost!"
„Vy jste se asi zbláznil."
„Ne, my prostě potřebujeme celý taneční sál!"
„Hmm, naposledy byl taneční sál zaplněn, když tam přednášel prezident Reagan!"
„Prostě ho obstarejte. Udělejte to."
„Dobře ... stejně neposloucháte, co vám říkám ... ale já to pro vás zařídím."

Místnost, o které se mluví, je taneční sál v National Press Club ve Washingtonu. Tato slovní přestřelka proběhla mezi mnou - dr. Stevenem Greerem - a tiskovou agentkou. Psal se 9. květen 2001. Ta žena dodržela slovo a můj instinkt byl přesný! Sledovali jsme, jak se celý sál zaplnil do posledního místa. Byly tu dva tucty televizních kamer a celá legie novinářů, kteří se shromáždili, aby vyslechli a zaznamenali prohlášení, jež předneslo jednadvacet svědků z řad vojska, tajných služeb, rozvědek, vlády, vědeckých institucí a průmyslových korporací.

Tito svědci vystoupili, aby vyprávěli o svých osobních zkušenostech s mimozemskými dopravními prostředky (ETV - extraterrestrial vehicles - neboli UFO) a mimozemskými formami života. Následovalo více než dvouhodinové svědectví, které potvrdilo realitu ETV/UFO kontaktů a další, většinou neznámý fakt: tato interakce s mimozemskou inteligencí přinesla pokročilé technologie jak na výrobu energie, tak na pohon dopravních prostředků. Tyto informace byly lidstvu zatajovány po dobu mnoha let.

Tato událost zahájila projekt Disclosure: přímý důsledek mnohaletého úsilí Centra pro studium mimozemské inteligence. Jednalo se též o milník na mé osobní cestě. Zanechal jsem své kariéry lékaře z oddělení první pomoci v Asheville ve státě Severní Karolina a ujal jsem se nové role - role kurýra zprávy, kterou je nutné vyslyšet. Byl to jen další krok na (občas) kamenité stezce, na kterou jsem vykročil, když mi bylo devět let a hrál jsem si na ulici městečka Charlottě v Severní Karolíně.

Jednoho letního dopoledne v roce 1965 jsem se jako obvykle toulal s partou dětí z okolí. Byly jsme typické jižanské děti, potloukaly jsme se po okolí a hledaly jakýkoliv typ dobrodružství - něco postavit, něco uvidět, něco najít a odnést domů. Vůbec jsme nebyly připraveny na to, co se náhle objevilo v jihozápadním cípu oblohy: stříbrný oválný zářící koráb - zcela zřejmě se nejednalo o letadlo ani helikoptéru. Vypadalo to jako monolit z jednoho kusu a pohybovalo se to zcela bezhlučně. Nikdy jsme nic podobného neviděly. Chvíli se to vznášelo ve vzduchu a pak to v mžiku oka zmizelo.

Cítil jsem, že to bylo něco naprosto neobvyklého. Moje rodina, zcela pochopitelně, celou tuto záležitost přešla jako výplod dětské fantazie. Nicméně já a mí kamarádi jsme věděli, že jsme se stali svědky něčeho zcela mimořádného. Bylo to moje první setkání s „ETV", což je termín, který Národní bezpečnostní agentura (NSA) razí pro mimozemské dopravní stroje, kterým se obecně říká UFO.

Toho dne vznikl můj trvalý pocit spojení s těmito kosmickými loděmi. Události dalších týdnů toto pouto jen posílily: prožil jsem sérii lucidních snů a noční setkání s bytostmi, které nebyly ze Země. Protože jsem byl jen malý kluk, byl jsem schopen se s tím „snadno vypořádat" - přišlo mi to jako přirozený důsledek mého neobvyklého dobrodružství, které jsem zažil se třemi svými kamarády. Věřím, že mimozemšťané se na mě zaměřili, aby ve mně vybudovali vědomí a přijetí těch věcí, které přesahují svět, jejž lze vnímat očima. Moje nevinnost mi umožnila, abych na to všechno pohlížel bez předsudků, přestože jsem o tom nemluvil až do doby poměrně nedávné (z obavy z potenciálního posměchu).

Nicméně toto spojení z dětství mi změnilo život. Byl to počátek velkého pátrání po pravdě, které sílilo a rostlo rychleji než já.

Moje zvědavost a zájem tyto věci byly stále intenzivnější, přestože jsem v následujících letech neměl žádné přímé setkání s mimozemšťany. Když mi bylo asi dvanáct, začal jsem sbírat důležité články z časopisů, jako byly Life, True, Argosy, a z knih o setkání s UFO. V malém kumbálku se mi hromadily stohy podobného čtení. Pomyšlení na lidi z jiné planety mě fascinovalo, a kdykoliv jsem se podíval na noční oblohu, naplnil mě pocit údivu a radosti. Nikdy jsem nepocítil ani záchvěv strachu - bylo to tak přívětivé jako teplo domova. Takže můj přístup k otázce mimozemšťanů byl takový, že jejich existence je předpokládaná či „daná" a že jsou si tyto bytosti vědomy naší evoluce na zeměkouli. Tento pocit poznání ohromné škály stvoření mi vždy přinášel radost a klid, a to dokonce už v době, než jsem začal chodit do školy. Když jsem byl v přírodě, měl jsem pocit něčeho probuzeného a posvátného, co přesahuje naši každodenní existenci. Věřil jsem, že je tu stále něco jako ruka na mém rameni, která mi pomáhá a vede mě k vnímání zcela bdělého stavu, mysteriózního vědomí přítomnosti, které se mi otevřelo vždy, když jsem se díval na oblohu nebo si hrál mimo dům. Perské přísloví praví: „Nejlepší způsob, jak milovat Boha, je milovat to, co stvořil." Nevinným a prostým způsobem jsem byl tímto darem požehnán.

Byl to nekonvenční pohled na život, který byl možná výsledkem stejně neobvyklého dětství. Vyrůstal jsem ve zvláštně excentrické jižanské rodině. Matka byla jako směsice Scarlett OHarové a Bette Davisové z filmu „Tiše, tiše, sladká Charlottě". Navíc v ní byly i rysy Joan Crawfordové z filmu „Nejdražší maminko!" Otec byl napůl Indián. Jeho matka byla Čerokíjka.

Nicméně rodina, ve které jsem žil, měla neustále velké potíže. Děti z tak složitého rodinného zázemí obvykle skončí na jedné z těchto dvou cest: bud podlehnou sebedestruktivním zvykům a návykům, což je nezřídka dovede i k sebevraždě, nebo najdou dostatek vnitřní síly a začnou žít smysluplný a plodný život. Já jsem se dal tou druhou cestou díky Boží milosti a intervenci zjeveného i neviditelného světa.

Vlastně jsem nikdy nenarazil na tak traumatickou a dysfunkční rodinu, jako byla ta naše. Většina lidí o těchto mých zkušenostech neví vůbec nic; pohlížejí na mě jako na úspěšného lékaře a obecné známou osobnost (která je občas poněkud sebestředná) a předpokládají, že jsem měl obvyklé a normální dětství.

Když už jsem byl skoro dospělý, zašel jsem si se svou sestrou-dvojčetem na film „Nejdražší maminko!" Když film skončil, pohlédli jsme na sebe a řekli si: „Můj bože, kdyby se to stalo nám, byl by to ten nejhezčí den našeho dětství!" Lidé jsou zděšeni, když to slyší. Díky alkoholismu našich rodičů jsme my děti často žily v podmínkách týrání, zneužívání a zanedbání. Vzpomínám si, jak jsem jako malý předškolák jedl popel z cigaret, písek a špínu, poněvadž doma nic jiného nebylo. Jako lékař si nyní uvědomuji, že jsem tímto způsobem alespoň zásobil své tělo potřebnými minerály: byl to jeden z těch instinktivních příkazů, pomocí kterých si tělo umožňuje přežít. Často jsem býval velmi nemocný, zvláště v zimě. Každoročně jsem měl zápaly plic a bronchitidu. Moje plíce mají z těchto chorob stále zjizvenou tkáň.


Nicméně takové těžkosti s sebou často nesou i dobrodiní. Všechny tyto překážky ze mě udělaly velmi houževnatého chlapíka. Veškerá zahořklost, kterou jsem si z dětství mohl odnést, byla rázem pryč, když jsem si uvědomil, že jsem z toho všeho odešel posílen a jako vítěz. Když jsem dosáhl středoškolského věku, přísahal jsem si, že vezmu život do vlastních rukou a od základů ho změním. A to se mi také povedlo.

Během těchto let jsem byl fakticky soběstačný, měl jsem svůj vlastní byt. Pracoval jsem v místní restauraci. Každý den jsem byl v práci do jedné v noci. Už v šest ráno jsem vstával a jel na kole do školy přes celé město. Dokázal jsem mít samé jedničky a byl jsem vzorným studentem, který se podílel na celé řadě školních činností. Můj stále rostoucí pocit zodpovědnosti se rozšířil i na mé tři sestry. Často jsem o nich bezděčně mluvil jako o „svých dcerkách", tak silný byl můj ochranářský a pečovatelský instinkt. Poněvadž moji rodiče byli dokonalými prototypy antirolí, naučil jsem se, jak věci nedělat. Všechny tyto výzvy mě přivedly k uvědomění, že my všichni si můžeme vytvořit svoji vlastní budoucnost a můžeme překročit omezení dané naším původem, chudobou, špatným zacházením či jakýmikoliv jinými těžkostmi. Je však k tomu zapotřebí silné lidské vůle.

Během svých středoškolských studií jsem byl příliš zaneprázdněn, než abych se zaobíral záležitostmi pop kultury, které tak fascinovaly dospívající mládež z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Prostě jsem neměl přístup k přepychu, který většina dětí ze střední vrstvy považovala za samozřejmý. Mým každodenním chlebem byla neustálá dřina a starosti. Hrátky s drogami a alkoholem prostě vůbec nepřipadaly v úvahu!

Místo toho jsem se pustil do čtení staroindických véd a studia sanskrtu. Sám od sebe jsem se naučil meditacím a konceptu transcendence. Obojí ladně zapadlo do mého konceptu psýché. Byl jsem vychováván mimo rámec formálního náboženství. Moji rodiče mě nepřivedli k žádné církvi (vlastně byli zarytí ateisté). Poněvadž jsem nebyl poután k žádné institucionální doktríně, zůstal jsem otevřený všem idejím, které mohly být nepříjemné každému, kdo vyrůstal v nějaké konvenční náboženské tradici. Výsledkem bylo, že jsem volně vstupoval do meditativního stavu a vyššího vědomí, aniž by mi někdo radil či poroučel, jak to mám dělat. Z knih i osobních zkušeností jsem se naučil, jak se mám modlit i meditovat. Tyto záležitosti, společně s mými školními aktivitami týkajícími se životního prostředí a míru, ve mně vytvořily nové prožitkové roviny a hlubší úrovně vědomí. Právě v této době jsem se začal seznamovat se zážitky, které nyní nazývám „mimoprostorové vědomí". Když jsem si našel chvilku volna, rád jsem usedal na kolo a vyjížděl do okolí, kde jsem hledal to, co by mě k těmto zážitkům přiblížilo.

Byl jsem zvyklý uléhat na loukách a praktikovat techniky, které se vynořovaly z mého nitra. Někdy jsem se přistihl, že cestuji, abych si prohlédl jiné části rodného města či abych spatřil vzdálené oblasti Země nebo dokonce vesmíru. Stalo se to pro mne rutinou. Když mi bylo patnáct let, otevřela se v mém nitru nádherná nezadržitelná síla, která byla nezávislá na jakékoliv tradici. Projevila se zcela a pouze z mého vlastního nitra.

Na jaře 1973 jsem si vážně poranil levé stehno. Měl jsem v plánu jet na kole z rodného města až k písečným ostrovům nacházejícím se na pobřeží Severní Karoliny. Celá cesta měřila tak 300 kilometrů. Nic jsem nedbal na své zranění a směle se vrhl na uskutečnění svého plánu. Celou trasu jsem ujel během jediného dne. Pak jsem se vrátil do svého malého bytu v Charlottě. Záhy jsem zjistil, že se mi v noze rozšířila silná infekce, která později zachvátila celé tělo. Byl jsem strašně nemocný! Kvůli spoustě namáhavé práce a školních povinností jsem byl vyčerpaný ještě předtím, než se mi to stalo. Byl jsem navíc tak chudý, že návštěva lékaře nepřipadala v úvahu. Nyní jako lékař vím, co se mi přihodilo: Dostal jsem sepsi, což znamená, že byl infikovaný celý můj krevní oběh. Doprovodným jevem byly vysoké horečky. Mé příčně pruhované svalstvo zkolabovalo, došlo i k přetížení ledvin. Všechny symptomy jsou potenciálně smrtelné. Ve věku sedmnácti let jsem se tedy ocitl sám doma v bytě, který neměl telefon, a pokoušel jsem se vyléčit z choroby, o jejíž závažnosti jsem toho moc nevěděl. Tento stav mě přivedl na pokraj smrti, v jednom okamžiku jsem cítil, jak opouštím své fyzické tělo.

Byl jsem unášen někam do hlubin vesmíru, kde jsem se již cítil jako doma. Pak jsem zažil něco, co nyní považuji za vědomí Boha, zde se moje osobnost ztrácela stále více, až jsem splynul se zářivou, neohraničenou, čirou, nekonečnou Myslí. Zde neexistovala žádná dualita. Poněvadž v tomto stavu bytí mé normální povědomí o čase zmizelo, zdálo se mi, že to trvalo celou věčnost. Mohl jsem vidět celé stvoření, rozlehlost vesmíru... krása toho překračuje veškerá slova. Nebylo v tom nic děsivého - pouze bezbřehé vědomí a vnímání nekonečného dokonalého stvoření. Nakonec se z hvězd oddělila dvě zářivá, třpytivá světla. Blížila se čím dál víc. Nyní se domnívám, že to byli avatáři: manifestace Boha. Neměli lidský tvar, vypadali jako dva zářivé světelné body - čirá vědomá energie. Byla to dvojčata - avatáři naší éry. Když se ke mně ti avatáři přiblížili, vstoupil jsem do stavu jednoty s nimi. Bylo to neuvěřitelně krásné. Pak došlo k předání poznání formou, která je před slovy. A také za slovy a mimo slova. Je to, jako když řekneme „jablko". Již v tom slově je obsažen i obraz jablka, který může být astrální (světelná forma či tvar). A v rámci tohoto vědomého obrazu je i čirá myšlenková forma jablka samotného - jeho esence. Tímto způsobem mi byly sděleny různé informace.

Nemám tušení, jak dlouho toto spojení s Bohem trvalo. Byl jsem dojat krásou toho všeho, zároveň jsem byl i fascinován. Nakonec se celá ta událost přesunula do poněkud lineárnějšího způsobu komunikace. Jeden z avatárů řekl: „Můžeš odejít s námi, nebo se můžeš vrátit na Zemi." Byl jsem dost duchapřítomný na to, abych se zeptal: „A jaká je vaše vůle?" Ta bytost odpověděla: „Naše přání je, abys šel zpět na Zemi a dělal další věci." Po těch slovech jsem se cítil skleslý, neměl jsem nic, co by mě táhlo zpět domů. Byl bych velmi šťasten, kdybych mohl zůstat v tom stavu vědomí, v místě mimo prostor. Nicméně jsem jaksi tušil, že nejvyšší odpovědí lidské vůle je přijetí vůle Boží. Řekl jsem tedy: „Dobrá. Dohodnuto."

Díky tomu jsem poznal skutečnost velmi vznešených nebeských bytostí a existenci Boha, posvátna a jednoty stvoření.


Přesně to jsem zakusil: úplnou dokonalou jednotu neohraničené Mysli a všeho stvořeného jako jeden celek. Pak jsem ztratil vědomí a nějakým způsobem jsem se vrátil do svého těla. Byl jsem tedy zpět ve svém těle, celý zážitek však musel trvat poměrné dlouho, poněvadž jsem ztratil vědomé spojení se všemi svými nervovými centry. Mé smysly však byly v pořádku. Jasně si pamatuji, jako by to bylo dnes, že jsem z okna svého malého bytu viděl, jak se ve světle pouliční lampy míhají větvě javoru. Já jsem se však pohnout nemohl! Pomyslel jsem si: „Tak to je skvělé. Jsem tedy zpět ve svém nemocném ochrnutém těle." Skutečně jsem se domníval, že jsem kvůli silné infekci prodělal mozkovou mrtvici, díky které jsem ochrnul. (Jak se ukázalo, byl to přechodný jev. Dnes již víme, že při delších zážitcích blízkých smrti trvá déle, než se ve fyzickém těle obnoví všechna nervová spojení.)

Pak jsem v pokoji ucítil bytost, která sem byla vyslána, aby otestovala moji vůli žít. Byla to poněkud děsivá, ale možná nutná zkušenost, která mě přinutila použít vlastní vůli, abych zůstal zde. Tato síla se mě pokoušela opět vytáhnout ven z mého těla. Takže jsem znovu vyšel ze svého těla a opět se vrátil. Musel jsem zmobilizovat svou vůli, abych zůstal ve svém fyzickém těle a přiměl své astrální, světelné tělo a vědomí, aby se s ním integrovaly. Po pěti či šesti pokusech se mi to podařilo, připevnil jsem jedno k druhému a zůstal zde. V ten okamžik jsem se probral k plnému vědomí a opětovně jsem nabyl všechny své motorické funkce.

Jak se někdy říká, byl jsem z toho úplně paf! Tato zkušenost změnila můj život jako nic předtím. Změnila všechno, čemu jsem byl učen: že zde není žádná božská bytost ani vědomá existence pro smrti. Nyní z vlastní zkušenosti vím, že to není pravda. Bůh skutečně existuje, stejně jako jeho poslové. Nic již pro mě nebylo takové jako předtím. Naučil jsem se, že není třeba se obávat smrti, že vlastně žádná smrt není - je pouze přeměna z jednoho stavu do druhého.

Když jsem se zotavil a opět začal fungovat ve vnějším světě, zůstal jsem ve stavu neuvěřitelného požehnání, ve vzácném stavu zvýšené pozornosti, kde jsem stále cítil neohraničenou kvalitu kosmického vědomí. Byl jsem uzavřen v pokoji a zároveň jsem si byl vědom celého vesmíru. Mystici to nazývají stavem kosmického vědomí. Tento stav se mi čas od času vracel. Je zajímavé, že se mi má nemocná noha sama od sebe uzdravila. Během celé té události jsem ani nenavštívil doktora, ani nepodstoupil léčbu antibiotiky.


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Dr. Steven Greer


KNIHU môžete zakúpiť na tejto adrese


Ďalšie materiály Dr. Stevena Greera na tejto adrese.

Autori: 
október 14, 2012 15:46 popoludní
  • krát komentár

2 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymoktóber 15, 2012 00:05 dopoludnia

    Komentár: 

    Odporucam. Vyborna kniha! Okrem mnoheho ineho, podla mna velmi vyznamna je kapitola 42. Univerzálna spiritualita, od strany 168.

    Ale na to podla mna vacsina este nema! To musite byt naozaj vazne velmi otvoreni a tolerantni pri jej precitani.

  2. Obrázok používateľa Mikeborecek
    Mikeborecekoktóber 15, 2012 09:24 dopoludnia

    Komentár: 

    Čítal som túto knihu - bolo to zaujímavé čítanie. Odporúčam

 

 

Top