Obrázok používateľa CEZ OKNO
Výpověď Carol Rosin z roku 2000 pro projekt Disclosure

Dr. Carol Rosin byla první ženou, jež byla manažerkou korporace Fairchild Industries a mluvčí Wernhera von Brauna v posledních letech jeho života. Založila Institute for Security and Cooperation in Outer Space in Washington DC (Institut pro bezpečnost a spolupráci ve vesmíru - ISCOS) a svědčila před Kongresem v rámci mnoha příležitostí, které se týkaly vesmírných zbraních. Von Braun v 70. letech odhalil Dr. Rosin plán k ospravedlnění zbraní ve vesmíru, založený na podvodu ohledně mimozemské hrozby. Byla také přítomna na schůzce v 70. letech, když se plánoval scénář pro válku v zálivu plánovanou na 90. léta.

„Jmenuji se Carol Rosin. Jsem pedagožka, která se stala první ženou na manažerském postu korporace Aerospace Company, Fairchild Industries. Jsem konzultantkou pro vesmír a raketovou obranu a dělala jsem poradkyni mnoha společnostem, organizacím a vládním úsekům, dokonce i pro zpravodajskou komunitu. Byla jsem konzultantkou pro TRW (letecká společnost) pracující na raketách MX, takže jsem byla součástí této strategie, ze které se vyklubala jakási modelová role pro to, jak prodávat vesmírné zbraně veřejnosti. Raketa MX je však další zbraňový systém, který nepotřebujeme. Založila jsem ISCOS, založený na expertní meziresortní skupině. Jsem autorkou knih a svědčila jsem před Kongresem a před prezidentskou komisí ohledně vesmíru.

 


Když jsem byla korporační manažerkou pro Fairchild Industries od roku 1974 až do 1977, potkala jsem Dr. Wernhera von Brauna. Poprvé jsme se sešli na začátku roku 1974. Tenkrát umíral von Braun na rakovinu, ale ujistil mě, že bude žít ještě pár let, aby mi řekl o hře, která se hrála, že tato hra je úsilím k vyzbrojování vesmíru, ke kontrole Země z vesmíru a vesmíru samotného. Von Braun měl zkušenost s prací na zbraňových systémech. Uprchl z Německa, aby přišel do USA a stal se viceprezidentem Fairchild Industries, když jsem se s ním setkala. Von Braunův důvod života během jeho posledních let žití měl být vzdělávat veřejnost a ty, kdož dělali svá rozhodnutí ve věci, proč jsou vesmírné zbraně pitomostí, nebezpečné, destabilizující, příliš drahé, zbytečné, nerealizovatelné a vůbec nežádoucí ideou a chtěl informovat o alternativách, které jsou dostupné.

 

 

Když byl prakticky na smrtelné posteli, poučil mě o takovýchto konceptech a o tom, kdo jsou hráči, kteří jsou v této hře. Pověřil mě zodpovědností, protože umíral - abych pokračovala v této snaze zabránit vyzbrojování vesmíru. Když umíral, požádal mě, zda bych se nestala jeho mluvčí, abych se objevovala při určitých příležitostech, až bude příliš nemocen a nebude moci mluvit. Učinila jsem tak.

To, co pro mě bylo nejzajímavější, byla opakující se věta, kterou mi říkal znovu a znovu během zhruba asi 4 let, když jsem měla příležitost s ním pracovat. Říkal, že v rámci strategie, která se používá k informování lidí a těch, co vytvářejí rozhodnutí, měla být použita zastrašovací taktika o tom, jak identifikovat nepřítele. Strategii, kterou mě Wernher von Braun učil, byla, že se nejprve budou považovat za nepřítele Rusové. Ve skutečnosti v roce 1974 nepřáteli byli identifikovaní nepřátelé. Bylo nám řečeno, že oni mají "zabijácké satelity". Bylo nám řečeno, že nás uchvátí a budou nás kontrolovat, protože to byli "komouši".

Pak budou brzy poté následovat teroristé, jako identifikovaní nepřátelé. O terorismu jsme toho hodně slyšeli. Pak budou identifikováni jako další hrozba státy třetího světa, budou to "šílenci". Nyní je nazýváme znepokojujícími národy. Avšak říkal, že bude existovat třetí nepřítel, proti kterému budeme vyrábět vesmírné zbraně.

Dalším nepřítelem budou asteroidy. V tuto chvíli se poprvé zasmál, když mi to poprvé řekl.

Asteroidy proti asteroidům, budeme umísťovat vesmírné zbraně.

 


A jedním z těch nejzábavnějších ze všech byli mimozemšťané. Ti budou tou konečnou hrozbou. A znovu a znovu, po celou tu dobu 4 let, co jsem ho znala a co jsem za něj pronášela řeč, vynášel tu poslední kartu: "A nezapomeň Carol, ta poslední karta, je mimozemská karta. Budeme muset rozmísťovat vesmírné zbraně proti mimozemšťanům a všechno tohle bude lež.“ Myslím, že jsem v té době byla dost naivní, abych poznala vážnost povahy této falešné hry, která byla zavedena do systému. A nyní ty kousky začínají zapadat. Stavíme vesmírné zbraňové systémy za předpokladu, že je to lež, faleš. Wernher von Braun se snažil na to činit narážky již tenkrát na začátku 70. let, a to až do okamžiku své smrti, což bylo v roce 1977. To, co mi řekl, bylo, že místo toho existuje urychlení snah. Nezmínil se o nějakém časovém horizontu, ale řekl, že se to bude zrychlovat více, než si kdokoli dokáže představit...

 

 

Wernher von Braun mi zemřel před očima.

První den, kdy jsem ho potkala, mu čouhaly z boku odváděcí trubičky. Psal na stroji za svým stolem a řekl mi: "Budete chodit do Fairchild." Já byla tehdy učitelka ve škole. On pravil: "Budete chodit do Fairchild a budete zodpovědná za to, že udržíte zbraně dál od vesmíru“. Způsob, kterým to řekl, byl doplněn intenzitou v jeho očích, kdy dodal, již ten první den, co jsem se s ním potkala, že vesmírné zbraně jsou nebezpečnou, destabilizující, příliš drahou, zbytečnou, nevyzkoušenou a nefunkční myšlenkou.

Ta poslední karta, která bude vynesena, bude karta o nepřátelských mimozemšťanech. Intenzita, s níž to řekl, mě přiměla si uvědomit, že věděl něco, co se obával zmínit. Velmi se obával o tom mluvit. Žádné podrobnosti mi nesdělil. Nejsem si vůbec jistá, zda bych je vstřebala, kdyby mi nějaké detaily řekl nebo zda bych mu vůbec věřila v onom roce 1974. Ale nebylo pochyb o tom, že tento muž věděl a měl prověření need to know, což jsem zjistila později.

V mysli jsem vůbec nepochybovala, že Wernher von Braun věděl o mimozemské otázce. Vysvětloval mi důvody, proč se hodlalo umístit zbraně do vesmíru, kdo jsou nepřátelé, proti kterým jsme hodlali vystavět zbraně do vesmíru a že všechno toto byla prý lež. Zmínil se, tenkrát v roce 1974, že mimozemšťané budou identifikováni jako koneční nepřátelé, proti kterým postavíme zbraně ve vesmíru.

Wernher von Braun se mnou nikdy nemluvil o podrobnostech, které věděl, že se vztahují na mimozemšťany, kromě toho, že jednou budou mimozemšťané identifikováni jako nepřátelé, proti kterým postavíme obrovský systém vesmírných zbraní. Wernher von Braun mě vlastně řekl, že to přibarvení byla lež, že předpoklad pro vybavování vesmíru zbraněmi, důvody které byly předloženy, nepřátelé, které budeme identifikovat, že vše bude založeno na lži.

Sledovala jsem otázku vyzbrojování vesmíru po 26 let. Debatovala jsem s generály a se zástupci kongresu. Svědčila jsem před kongresem a senátem. Setkala jsem se s lidmi z více jak 100 zemí. Ale nebyla jsem schopná identifikovat, kteří lidé jsou ti, co vytvářejí tyto vesmírné zbraňové systémy. Sleduji zprávy. Sleduji, jak se činí administrativní rozhodnutí. Vím, že všechno je založeno na lžích a chamtivosti. Ale ještě jsem nerozlišila lidi, kteří za tím stojí. To je po celém 26letém sledování této otázky. Vím, že existují velká tajemství, která se zakrývají a vím, že je načase, aby veřejnost a ti, co činí rozhodnutí, upnuli svou pozornost na lidi, kteří nyní odhalují pravdu. Pak potřebujeme vytvořit definitivní změny a postavit systém ve vesmíru, který bude prospěšný pro každého občana, všechny živočichy a životní prostředí planety. Tam je ta technologie.

Naléhavé řešení dlouhodobých potencionálních problémů Země je tam.

V roce 1977 jsem byla na schůzi Fairchild Industries v konferenční místnosti nazývané „War Room“. V této místnosti bylo mnoho grafů na stěnách s nepřáteli, identifikovanými. Bylo tam mnoho jmen jako Saddam Hussein a Khadafi. Ale my mluvili o teroristech, o potencionálních teroristech. Nikdo o nich předtím nemluvil, ale tohle bylo další stádium po Rusku, proti kterému jsme stavěli tyto vesmírné zbraně. Postavila jsem se a řekla: "Promiňte, proč mluvíme o potencionálních nepřátelích, proti kterým stavíme vesmírné zbraně, pokud při tom víme, že v současné době nejsou nepřátelé?“

No, oni pokračovali v konverzaci o tom, jak si tyto „nepřátele“ znepřátelíme a že v určitém bodě bude válka v zálivu, v Perském zálivu. Je stále rok 1977! A oni mluvili o vytvoření války v oblasti perského zálivu, když tu bylo 25 miliard dolarů v programu vesmírného zbrojení, který měl být teprve určen. Přinejmenším se to nenazývalo Strategická obranná iniciativa. Ne, až do roku 1983. Tento zbraňový systém pak zřejmě probíhal již nějakou dobu, a já o tom nic nevěděla. Takže jsem se v té místnosti postavila, v roce 1977 a řekla: "Ráda bych věděla, proč tu mluvíme o vesmírných zbraních proti těmto nepřátelům. Ráda bych o tom věděla něco více. Může mi někdo říci, o čem toto je?“ Nikdo neodpověděl. Prostě jen pokračovali dál, jako kdybych nic neřekla.

Náhle jsem se postavila a řekla: "Pokud mně nikdo nemůže říci, proč plánujete válku v Zálivu, když je v rozpočtu jen jistá částka peněz, abyste vytvořili další sadu zbraňových systémů, které budou začátkem balamucení veřejnosti o tom, proč potřebujeme vesmírné zbraně, pak vezměte v úvahu toto: mojí rezignaci. A již o mě neuslyšíte!"

A nikdo neřekl ani slovo, protože plánovali válku v Zálivu a ta se odehrála přesně podle toho, jak to plánovali, na čas.

Steven Greer: Kdo byl na té schůzce?

Carol Rosin: Místnost byla plná lidí hrajících hru revolving door (metafóra otáčecích dveří se v politice používá k popisu lidí přecházející z jedné práce do druhé, od zákonodárce k lobistovi a opačně). Byli tam lidé, které jsem viděla jen jednou ve vojenských uniformách a jindy měli na sobě šedý oblek a vizáž průmyslníka. Tito lidé hráli revolving door. Pracují jako konzultanti, průmyslníci a/nebo vojáci či zpravodajci. Pracují v průmyslu a skrze tyto dveře se prosmýkávají rovnou do vládních pozic. Postavila jsem se a zeptala se, zda mě slyšeli. Že když je vynaloženo 25 miliard dolarů na rozpočet pro vesmírné zbraně, že tu hodlá být válka v Zálivu, podnícená, vytvořená, aby pak mohli prodat další fázi zbraní veřejnosti a politickým činitelům. Že tato válka bude vytvořená, tak aby mohli odhodit ty staré zbraně a vytvořit celou novou sadu zbraní. Takže jsem musela rezignovat na tuto pozici. Již jsem více v tomto průmyslu nemohla dělat.

Asi kolem roku 1990 jsem seděla v obývacím pokoji a prošetřovala peníze utracené na výzkum vesmírných zbraní a vyvíjecích programů a uvědomila jsem si, že se to blíží k tomuto číslu: kolem 25 miliard dolarů a řekla jsem svému manželovi, "Teď všechno zastavím. Zastavím to, posadím se a budu sledovat televizi CNN a budu čekat na to až nastane válka." Můj manžel řekl, "No, vznášíš se nad propastí. Vyletíš.“

Přátelé říkali: "Tentokrát jsi zašla příliš daleko. Žádná válka v Zálivu nebude, nikdo o válce v Zálivu nemluví.“ Já řekla: "Bude válka v Zálivu. Sednu si a budu čekat až to v Zálivu vypukne." A stalo se přesně podle plánu. Jako součást válečné hry v Zálivu, bylo nám na veřejnosti řečeno, že Spojené státy úspěšně sestřelily ruské rakety Scud. Na základě tohoto úspěchu jsme si odůvodnili nový rozpočet. Přitom jsme později zjistili, poté, co byl rozpočet schválen pro další fázi zbraní, že to byla lež. Nesestřelili jsme úspěšně ty rakety, jak nám tvrdili. Všechno to byla lež, jen aby získali více peněz do rozpočtu a mohli vyrobit více zbraní. Byla jsem první člověk, který jel nezávisle do Ruska, když jsem zaslechla něco o tom, že mají "zabijácké satelity".

[viz svědectví Dr. Paul Czysz.]

Když jsem odjela do Ruska na začátku 70. let, zjistila jsem, že nemají zabijácké satelity, že to byla lež. Ve skutečnosti ruští vůdci a lidé chtěli mír. Chtěli spolupracovat se Spojenými státy a s lidmi světa.

Jindy jsem zavolala Saddamu Husseinovi, když si zapálil svá ropná pole. Můj manžel byl v kuchyni, zatímco já mu telefonovala. Zavolal mi zpět jeho první atašé se Saddam Husseinem poblíž a ptal se mě: "Jste reportérka? Jste agent? Proč to chcete vědět?"

Já řekla: "Ne. Jsem jen občan, který pomáhal založit hnutí k zabránění vyzbrojování vesmíru a zjistila jsem, že mnoho příběhů, které mě vyprávěli o zbraňových systémech a nepřátelích, nejsou pravda. Chtěla jsem zjistit, co by Saddama Husseina uspokojilo, aby přestal zapalovat tato ropná pole neznepřáteloval si lidi." On řekl: "Nikdo se ho na takovou otázku nikdy neptal, co on chce.“

 


Takže, když slyším, že existuje možná hrozba mimozemšťanů – a když se podívám do tisícileté historie možných mimozemských návštěv a slyším o odhalování čestných vojáků, zpravodajců, průmyslníků, kteří měli zkušenost s UFO, s jejich haváriemi a přistáními, s živými a mrtvými těly mimozemských bytostí, vím, že je to lež. A pokud někdy ještě uslyším, že toto jsou nepřátelé, proti kterým musíme stavět vesmírné zbraňové systémy, na základě mých vlastních osobních zkušeností s prací v armádním průmyslovém komplexu na zbraňové systémy a vojenskou strategii, budu vědět, že je to lež.

 

 

Nejenže tomu nebudu věřit, ale vystoupím a nahlas řeknu každému, jak to je. Oni (mimozemšťané) nás dosud nikam nevzali. Jsme stále zde po tisíce let jejich návštěv. Jestli nás ve skutečnosti stále navštěvují i nyní, a celou tu dobu nám neškodili, pak na to musíme nahlížet jako na něco, co nemá nepřátelskou povahu.

Je mou nadějí a záměrem udělat všechno, co budu moci, abych pracovala s lidmi, kteří pracují na komunikaci a spolupráci s mimozemskými bytostmi. Ty zcela jistě nejsou nepřátelské. To, že my jsme stále zde, je pro mě dostatečný důkaz.

Potřebujeme vedení a to musí začít prezidentem Spojených států.

Potřebujeme říci, že chceme konečný, všeobecný, prokazatelný zákaz všech vesmírných zbraní.

 

Duncan M. Roads, Editor, NEXUS Magazine

http://www.nexusmagazine.com

Preklad: Karel Rašín

Zdroj: http://www.exopolitika.cz/

Poznámka redakce: postoje paní Carol Rosin se nemusejí shodovat s postoji exopolitiky

 


 

Súvisiace:

NIBIRU – POZITIVNÍ, ČI KATASTROFICKÝ SCÉNÁŘ ROKU 2012-13?
http://www.cez-okno.net/clanok/nibiru/nibiru-pozitivni-ci-katastroficky-...

 


 

 

Autori: 
jún 06, 2012 00:37 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top