Obrázok používateľa CEZ OKNO
Dr. František Lexa: KNIHA MRTVÝCH

 

V době nové říše ujal se zvyk, náboženské texty, jež měly duchu zesnulého zjednati všelijaké výhody v posmrtném životě, psáti na svitky papyru a buď přibalovati je k mumiím, nebo ukládati je ve zvláštním pouzdru do hrobu; proto říká se jim dnes "knihy mrtvých".

Kdežto některé z těchto svitků obsahují jen několik sloupců (nejsou totiž zpravidla psány od pravé ruky k levé, jak bylo zvykem psáti od doby nové říše, nýbrž shora dolů, jak psávalo se v dobách staré říše), jsou rozměry jiných značné; tak na př. papyr britského musea čís. 9900 měří 65 anglických stop, čís. 10477 měří 77,65 anglické stopy a čís. 10470 měří 78 anglických stop, tedy více než 24 m.

Již při povrchním srovnání textů pyramid s texty z rakví střední říše a s texty knih mrtvých nacházíme směr, jímž se bral vývoj této skupiny náboženské literatury egyptské. Texty pyramid jsou převážnou většinou krátká říkadla, mezi nimiž nescházejí ani texty, mající jen jediný řádek. Redaktoři textů z rakví střední říše spojovali drobná říkadla příbuzného obsahu v celky, jimž zpravidla nepostačuje jediná stránka a často mají rozsah i několika stránek. Redaktoři knih mrtvých nové říše pokročili ještě dále; texty, jež ve střední říši byly samostatnými celky, spojovali s jinými příbuznými texty v útvary, jež nazývali knihami; tak známe knihu o proměnách, knihu o branách západní říše, knihu o amuletech, knihu o Usirově soudu atd. Tyto knihy jsou pak rozděleny na části obdobné textům, tvořícím samostatné celky v době střední říše, a dnes říká se jim — ač ne plným právem — "kapitoly".

Kdežto redaktoři textů z rakví střední říše nebyli nikterak omezení ve výboru textů, takže na každé nové rakvi setkáváme se s novými texty, pramenem knih mrtvých nové říše jest sbírka knih, kterou redaktoři nové říše byli ve svém výběru vázáni; jen ve volbě chvalozpěvů k bohům Reovi a Usirovi, jež byly zpravidla připojovány ke knihám mrtvých, měli úplnou svobodu.

Tento vývoj vyvrcholil v době saiské (26. dynastie, 663 — 525 př. K.), kdy sbírka knih spojena byla v jediný kodex, v němž každá kapitola obdržela svoje nezměnitelné místo. A tento kodex obdržel také již ve starověku svoje jméno; egyptsky zní:.Ro'ev nev piretem horev. Dovídáme-li se obyčejně z názvu knihy, jaký jest její obsah, zde jest tomu naopak. Ač obsah knihy mrtvých dnes již celkem dobře známe, o jejím názvu se dosud mínění rozcházejí. Champolion překládá tento titul: Livre des manifestation à la lumière (Kniha o zjevování se na světle [denním]); Le Page Renouf: Caput egrediendi in lucem (Kniha o vystupování na světlo [denní = svět]); Birch: The book of the comming forth from the day (Kniha o odchodu ze dne [= se světa]); Budge: The chapters of comming forth by day (Kapitoly o odchodu [?odcházení?] za dne); Reinisch Kapitel vom Erscheinen am Tage (Kapitoly o objevení se ve dni [věčném]; Chabas: Chapitre de sortir comme le jour (Kapitoly o vzejití jako [vzchází] den) Erman: Das Buch von Herausgehen am Tage (Kniha o vycházení ve dne [= když jest den]).

Slovo "ro'ev" jest množné číslo do "ro'" říkadlo, jež si můžeme nahraditi slovem "kapitola"; jeho množné číslo má význam "kniha". "Nev" jest množné číslo přídavného jména, jehož egyptština užívá k označení druhého pádu. "Perit" jest neurčitý způsob slovesa, značícího začínání a skončení chůze bez udání směru, tedy buď "přijíti, vejíti", nebo "odejíti, vyjíti". Předložka "em" značí buď "do" nebo "z", nebo "v" časově i místně. Slovo "horev" značí "den". Jest tedy "kniha příchodu do dne" stejně možný překlad, jako "kniha odchodu ze dne" nebo kniha "vycházení ve dne". Protože pro některé části knih mrtvých hodí se nejlépe název první, pro jiné název druhý nebo třetí, myslím, že Egypťan zahrnoval egyptský název všecky tyto tři představy, a že snad byl právě proto za název knihy mrtvých zvolen. Nám se název "kniha mrtvých" vžil tak, že ani necítíme již jeho nesprávnosti. Předně bychom měli říkati "duchů", ne "mrtvých", protože knihy byly psány pro duchy, ne pro mrtvoly; za druhé každá kniha byla psána jen pro jednoho ducha a to ducha určitého, takže správně bychom měli mluviti buď o knize ducha N-ova nebo o knihách duchů; proti zakořeněným zvykům jest však logika bezmocná, a proto užívám také názvu "kniha (knihy) mrtvých".

Obsahem se neliší se knihy mrtvých od textů pyramid a textů z rakví střední říše. Kdežto texty pyramid neměly nadpisů, z textů z rakví střední říše mnohé sice nadpisy mají, ale většina z nich nadpisů nemá, v knihách mrtvých má každý text svůj nadpis. Při srovnání nadpisů z knih mrtvých s nadpisy z rakví střední říše shledáváme, že většina jich se vyskytuje tu i tam; zkoumáme-li však obsah textů, jejichž nadpis se shoduje, shledáváme, že často není ani stopy po shodách, jindy shodují se jen ve svých základních myšlenkách, dosti zřídka jsou stejného původu, nebo dokonce totožný.

Redaktoři knih mrtvých nové říše i saiského kodexu, neznajíce staré řeči, mnohým textům nerozuměli buď úplně nebo částečně. Někteří horliví badatelé staroegyptští připojovali k nesrozumitelným místům svoje poznámky, začež jsme jim vděčni, protože dovídáme se tak nejen o věcných změnách názorů, ale i o mluvnických změnách řeči. Nejhorlivější však nesrozumitelné texty opravovali; zdálo-li se jim, že některý mluvnický tvar není v pořádku, změnili jej; jestliže nerozuměli vazbě, nahradili ji vazbou jinou. A po nich přišli jiní, kteří v jejich práci pokračovali a tak zkázu dokonali. Neboť, to čemu nerozuměli v původním textu mělo smysl, ale celek po opravě smyslu nemá.

Tato opravná činnost knězi není jediným zdrojem překážek, jež se nám staví v cestu k úplnému porozumění knih mrtvých. Mnohem horší zlo způsobila příčina jiná.

Protože kniha napsaná na svitku papyru byla mnohem lacinější než popsaná dřevěná rakev, byla po tomto laciném průvodci posmrtným světem velká poptávka, a nebylo dostatek zkušených písařů, jichž nabídka by postačila poptávce. Tomuto nedostatku odpomohli podnikatelé, kteří zavedli tovární výrobu knih mrtvých. Protože většina jich budoucích majitelů neuměla čísti, a každý musil svoji knihu chovati v tajnosti a nesměl ji ukazovati jinému — jak výslovně jest podotčeno v dodatcích k některým kapitolám (na př. ke kapitole 18) — nezáleželo na tom, co jest v knize napsáno, a jak jest to napsáno. Toho továrníci knih mrtvých dokonale využili; jejich výrobky hotoveny byly od lidí, kteří neuměli ani psáti ani čísti, takže se i stávalo, že písař opisoval předlohu od posledního sloupce k prvnímu, a protože jeho sloupce byly kratší než sloupce předlohy, uvedl text do takového zmatku, že uspořádati jej jest téměř nemožno, neznáme-li předem jeho obsahu.

Knihy mrtvých bývají často také ilustrovány. Protože jakost obrázku dovedl posouditi i člověk neznalý písma, byli nuceni v továrnách věnovati obrázkům větší péči než psanému obsahu. Jest skoro pravidlem, že tím horší jest text, čím pěkněji jest kniha mrtvého ilustrována; knihy neilustrované, psané hieratickým písmem, poskytují nám texty nejlepší, protože jsou psány od dobrých písařů pro Egypťany písma znalé a tedy psané svědomitě. Knihu pěkně psanou a pěkně ilustrovanou mohl a dovedl si opatřiti jen ten, kdo měl dosti peněžních prostředků a nadprůměrné vzdělání; ale tyto dvě podmínky setkávaly se zřídka i ve starém Egyptě.

Knih mrtvých zachovala se velká hojnost a mnoho jich bylo skvěle vydáno. Z úplných překladů však dosud ani jediný nemůže činiti nárok na pochvalu. Seznam vydaných knih mrtvých a soubor literatury o nich vyplnil by jistě 50 stran této knihy; dosud však nikdo se o tento soupis nepokusil. Nejdůležitější publikace jsou: E. Naville: Das aegyptische Todtenbuch der XVIII bis XX. Dynastie, 1886. Jest to dosud nejdokonalejší úplné vydání textů knih mrtvých nové říše, bez něhož by studium jich bylo nemožné. R. Lepsius: Das Todtenbuch der Ägypter (1842) obsahuje turinský text saiského kodexu. Ch. Davis: The Egyptian Book of the Dead (1894) obsahuje turinský text Lepsiem vydaný, louvresské hieratické texty čís. 3082 a 3079 s překladem. E. A. Wallis Budge: The Book of the Dead (1898); obsahuje hieroglyfický přetisk textů vybraných z několika knih mrtvých různých dob (texty knihy Nevovy jsou velice chybné), slovník a překlad (vůbec nejhorší). Nové vydání vyhovující všem požadavkům počal vydávati r. 1915 H. Grapow: Religiöse Urkunden s překladem, jenž jest ze všech dosavadních nejlepší, ale bezvadný také není. V dosavadních třech sešitech vyšly kap. 17.— 20. a větší část kap. 99.

Do svého výboru pojal jsem kapitoly: 6., 14., 18., 26., 30.A, 30.B, 31., 37., 39., 42., 53., 59., 68., 70., 72., 87., 92., 94., 112., 125., 126., 137.A, 137.B, 149., 154., 158., 161., 162., 186.

Protože nadpisy podávají dostatečné poučení o obsahu kapitol, nebudu čtenáře obtěžovati obsahem všech a zmíním se jen o těch, jež zasluhují zvláštní zmínky.

Kap. 18. jest část textů patřících k pohřebním obřadům. "Podpora své matky" a "syn, jehož miluje jeho otec" — původně příjmení boha Hora, jakožto člena cyklu Usirova — jsou tituly knězi, zúčastněných při pohřebních obřadech. Výzvu k účastníkům pohřbu a modlitbu k Thovtovi přednáší cheriheb. Tuto modlitbu, jež vznikla přepracováním III. textu z rakví střední říše, opatřili egyptští knězi výklady.

Kap. 30.A a 30.B jsou dvě varianty téhož textu. Kap. 30.A jest starší, kap. 30.B jest mladší; buď konec mladšího textu jest pozdní nevhodný doplněk, nebo celá druhá polovina tohoto textu jest "opravami" zkažena.

Kap. 31., 37. a 39. jsou příbuzný hadím textům z nápisů pyramid. Kap. 39., jež obsahuje ozvuky téměř všech představ a myšlenek pyramidových textů hadích, končí dramatickým líčením příprav nebes k boji s drakem Rerekem.

Kap. 42. začíná se nesouvislými výkřiky. Pak následuje část, jež jest v úzké souvislosti s druhou částí textu pyr. 140— 151., třetí část jest monolog boha slunce, blízký první části 1 textu z rakví střední říše nejen skladbou, ale i obsahem. Žel však, že "opravami" jest značně poškozen; proto vybral jsem z něho jen části nejcennější.

V nadpisu kap. 68 děje se sice zmínka o duši a stínu zesnulého, ale text týká se výhradně jen jeho ducha.

Kap. 69. a 70. mají nadpis: "Jiné říkání", což označuje variantu předcházející kapitoly, nebo text, jemuž byl připisován stejný účinek.

Z doslovu kap. 72., jest patrno, že pochází z doby, kdy bylo zvykem psáti texty na rakve, tedy ze střední říše.

Kap. 92. pojednává o stínu zesnulého. Podle obsahu zdá se, že slovem "stín" označena jest mrtvola; z jiných textů téže kapitoly a ilustrací k nim vychází na jevo, že slovo to nebylo u Egypťanů spojeno s přesnou představou. Podrobně jsem se touto otázkou zabýval ve svém pojednání "O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů staré říše" (ve Věstníku české Akadamie XXVI., 1917, str. 230).

Kap. 125. byla pokládána Egypťany za nejdůležitější text pro duchy zesnulých, jak jest patrno z toho, že v knihách mrtvých vyskytuje se ze všech textů nejčastěji. K této kapitole bývá zpravidla připojen obraz, skládající se z dvou samostatných částí. Obrazy tyto liší se od sebe nejen provedením, ale i obsahem, takže ve velikém množství zachovaných exemplářů ani dva se úplně neshodují. Pokusím se vylíčiti ideální obraz, obsahující všecky podrobnosti ze všech obrazů mně známých.

I. skupina: V pozadí síně Obou Pravd sedí 42 božích soudců. Uprostřed síně stojí veliké váhy; na jedné misce leží srdce — symbol svědomí zesnulého, na druhé misce závaží mající tvar bohyně Pravdy — symbol spravedlnosti; bůh Anupev bedlivě pozoruje, jsou-li váhy v rovnováze. Na právo stojí bůh Thovt, čelem obrácený k váhám a zapisuje výsledek vážení na svitek papyru. Za ním leží netvor, v němž fantasie Egypťanů spojila to, co zdálo se jim nejstrašnější: hlavu krokodila, hruď a přední tlapy lva, zadek a zadní nohy hrocha; tento netvor zvedá hlavu, chystaje se pohltiti ducha zesnulého, nebude-li uznán za spravedlivého. Na levo od vah stojí obě bohyně obou pravd, jimž Vepvavet předvádí zesnulého, uctivě se uklánějícího.

II. skupina. Hor přivádí ospravedlněného před trůn Usirův, stojící pod baldachýnem neseným čtyřmi sloupy na vyvýšeném pódiu, k němuž vede několik schodů. Usirev sedí na trůně; na hlavě má svoji korunu (atef), v rukou žezlo a důtky, odznaky královské moci. Za ním stojí Eset a Nebthet, před ním vyrůstá ze země na vysokém stonku rozvitý květ lotosu, z něhož vynořují se čtyři Horovi synové. Před trůnem pod schody stojí jídelní stůl Usirův a na něm jest pečená býčí kýta, pečené husy, chléb a koláče; po obou stranách stolu stojí džbány s pivem, vínem, čerstvou vodou a mlékem, kelímky s vonnými mastmi a oleji, a všecko to vyzdobeno jest množstvím čerstvých květin, mezi nimiž převahu mají lotosy.

Kap. 149. jest vlastně celá kniha, popisující čtrnácte míst posmrtného světa; v nich setkáváme se téměř se všemi bytostmi, jež známe z jiných textů knih mrtvých. Kromě této vyskytuje se takových popisů onoho světa v knihách mrtvých několik, jež byly velice oblíbeny zvláště v době 20. dynastie a dobách pozdějších.

Kap. 162. jest zase součástka pohřebních obřadů, jak v doslovu k ní jest výslovně uvedeno. Zajímavá jsou "pravá" jména Minová a Usirovo, jež nebyla překonána ani jmény vyskytujícími se v zaklínačích říkadlech našich čarodějů a čarodějnic nedávno minulých dob.

Kap. 186. jest modlitba k Hathoře, jíž se obyčejně knihy mrtvých končí. Protože však konce bývají zničeny, neznám dosud ani jediného úplného textu této kapitoly.

Dr. František Lexa

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


KNIHU je možné zakúpiť i na tejto adrese.


Vybráno z Dr. František Lexa: Náboženská literatura staroegyptská, Kladno 1921


 

Súvisiace:

Dr. František Lexa
http://www.kemet.sk/autor/dr-frantisek-lexa

Seriál: Karel Weinfurter – Z EGYPTSKÉ KNIHY MRTVÝCH
http://www.kemet.sk/rubrika/serial-karel-weinfurter-z-egyptske-knihy-mrt...

 


január 04, 2019 02:35 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top