Obrázok používateľa CEZ OKNO
Edgar Cayce: POTRAVINY JAKO LÉK I.

Edgar Cayce každého člověka na světe chápal jako jednotku energie utvořenou Univerzálními Silami, které nazýváme Bůh. Jako jedinečnou bytost, která se liší od ostatních a která si zaslouží za takovou být považována. Proto i jeho rady těm, kdož o pomoc požádali, byly vždy pro každého jiné. Cayce viděl každého muže, ženu nebo dítě jako věčné bytí, smysluplné a na zemi se stále rodící. I jeho výklady obsahovaly tuto představu reinkarnace nebo pokračování života od začátku stvoření (snad před miliony let) dosud. Často zdůrazňoval význam životního stylu, který stravu nabízí jako prostředek k zotavení těla a k dosažení lepší životní rovnováhy. Připomínal, a v jeho myšlenkách se tato představa opakovala, že Bůh byl náš Stvořitel a život zde, na planetě Zem, poskytuje příležitost, jak se přiblížit ke Stvořiteli, který je naším opakem.

Předmluva


Více než dvě třetiny psychických výkladů, které můj dědeček Edgar Cayce poskytl během svého života, byly odpovědi na individuální otázky, které se týkaly zdraví a léčby. Více než 14 500 stenografických záznamů, zapsaných během bezvědomí – tranzu – bylo rozděleno tematicky.

Edgar Cayce zemřel v roce 1945 a my se ptáme, jak nám jeho informace mohou pomoci dnes, byly-li určeny před mnoha lety někomu jinému?


Autor této knihy, William McGarey, byl průkopníkem v hledání odpovědí na tyto otázky, které se zabývaly myšlenkami na zdraví v Cayceových výkladech. Bill a jeho žena Gladys, oba lékaři, byli průkopníky ve studiu a testování principů stravy a výživy v této knize. Oba měli vedoucí postavení v lékařských kruzích při pronikání ve vzájemných vztazích mezi tělem, rozumem a myslí a jak tyto vztahy naše zdraví ovlivňují. Všichni si uvědomujeme, že naše strava může naše chování a pocity ovlivnit. Stačí si připomenout efekt po požití alkoholického nápoje, šálku kávy nebo pocit nasycení po štědrovečerní večeři. Naše společnost si začíná stále více uvědomovat komplexnost a dlouhodobé účinky stravy.

V poslední době jsem četl mnoho článků zabývajících se vzájemnými vztahy výživy a stresu. Podobných článků dnes najdeme mnoho. Podíváme-li se na žebříček nejprodávanějších knih, zjistíme zvýšený zájem o tyto nové aspekty našeho života.

Principy výživy a stravování popsané v Cayceho výkladech se nyní potvrzují jako důležité, obecně platné zásady, jež by většina z nás měla vzít na vědomí. Bill McGarey tyto principy studoval z Cayceových výkladů více než třicet let. Sám podle nich postupoval a vyzkoušel je na tisíckách svých pacientů. Srovnával tyto principy s nejnovějšími lékařskými výzkumy. Proto se z něho stal vysoce kvalifikovaný odborník a své zkušenosti odevzdával druhým.

Doporučuji vám seznámit se s těmito zásadami a vyzkoušet je.

Určitě nebudete litovat!

Charles Thomas Cayce, Ph.D.

Prezident A. R. E., Inc.

MÁ CESTA KE ZDRAVÉ VÝŽIVĚ

Zdravá výživa, kterou se v této knize budeme zabývat, se stává pro mnohé z nás bránou k novému vědomí a začátkem velkých změn v našem podvědomí. Konstatování, že tělo je schopno vytvářet si samostatně pro život potřebné látky i bez přísunu potravin, nám na jazyk často přichází jako „výrok z bible“. Právě tato fáze mě postavila před představu, kterou jsem četl v bibli a mnohokrát slyšel – Tělo člověka je skutečně „chrámem žijícího Boha“.

Když jsem pochopil, že osvojení si správných stravovacích zvyků mi pomáhá budovat můj vlastní chrám, uvědomil jsem si, že takový způsob života mi současně pomůže vniknout do duševní podstaty a otevřít tím dveře ke změnám, které přinášejí větší duševní růst.

Jako dítě jsem se netrápil, co bych měl nebo mohl sníst, ale více – během těžkých krizových let – tím, zda vůbec budu něco jíst. Jednou z mých nejživějších vzpomínek na dětství je cesta do Wellsvillu v Ohiu, kdy jsme s otcem hledali skladiště na 12. ulici, kde rozdávali jídlo těm, co ho nejvíc potřebovali. Nic z toho jsem nechápal, jen jsem věděl, že jsme dlouho stáli v zástupu. Nakonec otec podepsal nějaké papíry a dostal zásobu potravin.

Moje matka zemřela v roce 1927, dva roky před bankrotem burzy, který rozpoutal velkou hospodářskou krizi. Brzy poté otec ztratil práci, protože zavřeli ocelárnu. A to musel živit nejen mě, ale i mé dva bratry a samozřejmě sebe. Jedli jsme cokoliv, co se nám dostalo do ruky. Možná to neprospívalo našemu zdraví, ale nezemřeli jsme hladem.

Má žena Gladys, také lékařka a má kolegyně během čtyřiceti let medicínské praxe (zároveň vychovala šest dětí), prožila téměř stejné dětství.

Také jedla pouze to, k čemu se dostala. Ale už skutečnost, že se narodila misionářskému páru v Indii, ji připravila na stravu, která nebyla nejlepší, jídlo však vždy doprovázela modlitbou, a to mělo, jsem si tím jist, důležitý vliv na užitek získávaný z jídla. Co se týče mých zubů, byly na tom hůř – v patnácti jsem měl už okolo třiceti plomb. Dnes našich šest už dospělých dětí má jen minimální počet plomb. Odhadoval bych, že dohromady do konce života nebudou mít tolik pokažených zubů, jako jsem měl já v dětství. Je to způsobeno tím, že jejich strava byla jiná a vytvořila velký rozdíl mezi našimi zuby, ale i celkovým zdravím.

Během posledních let studia na střední škole jsem o svém stravování nepřemýšlel. Dostal jsem se k tomu až při studiu medicíny, kde jedním z vyučovacích předmětů byly právě vitaminy. Tyto roky (1943-1947) byly průkopnickými v oblasti vitaminů, ale jejich využití v medicíně bylo slabé! Právě tento předmět mě zaujal nejvíce. Zjednodušil jsem si problém do dvou konstatování:

„Jestliže nedostatek vitaminů může způsobit skorbut a jiné nemoci, pak užívání vitaminů musí různé nemoci odstranit, jestliže vitaminy budou podávány v nadprůměrném množství.“

Z hlediska organizmu se mi zdálo logické, že dostává-li tělo příslušnou dávku vitaminů, je v lepší zdravotní kondici než tělo, kterému vitaminy chybí.

Nyní, po letech, to zní přímo neuvěřitelně, ale moje představa nebyla většinou mých profesorů ani kolegů přijata. Bylo zřejmé, že nemoc nebyla vůbec zkoumána jako stav pacienta z hlediska výživy. Můj zájem se pak stal pouze koníčkem a měl jsem málo možností si svou teorii ověřit.

A když, pak pouze na sobě. A tak vitaminy posilovaly mé zdraví – měl jsem více energie a byl jsem méně nachlazen. Jednoduše – cítil jsem se mnohem lépe. Stále jsem však o stravování a výživě mnoho nevěděl, ale udělal jsem první krok.

Postoj, jaký zaujímaly mnohé medicínské školy v těch časech a který ještě v současnosti převládá, byl, že výživa má velmi malý, jestli vůbec nějaký význam, že mysl a city nemají přímý ani nepřímý vliv na tělesný rozvoj, že modlitba nemůže žádným způsobem ovlivňovat tělesné zdraví nebo léčbu nemocí a že meditace („Co je to?“) má místo pouze v některých východních náboženstvích. Během pobytu na univerzitě v Cincinnati zmínka o božském Bytí nebo Bohu přicházela pouze v souvislosti s rouháním profesorů, spolubydlících, praktikantů a studentů. Co se týče inkarnace… to nestojí ani za řeč! Jestliže během mých studií správné pochopení zdravé výživy postupovalo jen pomalu, během prvních let mé praxe v oblasti tzv. rodinného lékařství se myšlenka o stravování dostávala stále více do centra pozornosti. Z pozice nevědomosti jsem se krok za krokem propracovával k někdy až bolestnému uvědomění.

Jedna má pacientka z Wellswillu, kde jsme s Gladys začínali medicínskou praxi, byla upoutána na lůžko a necítila se dobře díky nemoci, jejíž diagnóza nebyla přesně stanovena! Vzhledem k mému zájmu o vitaminy a dostupnosti vitaminových injekcí B12, jsem této ženě aplikoval tři injekce B12 denně. Nejenže brzy byla schopna vstát z postele, ale dokonce se procházela a za několik dní se její stav výrazně zlepšil.

Za pár let, když jsem působil dva roky jako letecký lékař v Air Force, jsem se mnohokrát dostal do debaty s jinými lékaři, kteří vystudovali interní medicínu. Nebyli ochotni přiznat účinek B12 při léčbě čehokoliv, kromě zhoubné anémie. Možná, že to bylo způsobeno tím, že byli více orientováni na nahlížení na nemoc než na myšlenku, že by pacient mohl trpět nedostatkem tohoto vitaminu i bez projevujícího se onemocnění anémií. Na začátku mé praxe tato zdráhavost medicíny připustit význam vitaminů byla normální. Až později docházelo, i když velmi pomalu, ale jistě k určitým změnám. Stav se však výrazně nezlepšil ani koncem padesátých a začátkem šedesátých let.

Svůj názor na význam vitaminů jsem přednesl i před shromážděnými lékaři, kteří se tímto problémem zabývali v Medicare Coverage. Tehdejší systém zdravotní pojišťovny odmítal platit vitaminové injekce pacientům, kteří trpěli vitaminovou nedostatečností a nereagovali orálně (ústy) na jejich podávání. Lékaři však stále nebyli schopni pochopit, co bylo pro mne samozřejmostí. Pacient nereaguje na orální vitaminovou léčbu, a proto potřebuje vnitřní podávání!

Gladys i já jsme se snažili uplatnit nabyté vědomosti o zdravé výživě ve své rodině. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy naše, tehdy čtyřletá Annie, stála na ulici blízko stánku se zmrzlinou a křičela tak, že ji každý slyšel: „Všichni můžou jíst zmrzlinu kromě McGareyových“.

Výživa byla důležitá i v naší lékařské praxi. Konzumujte zdravou stravu, vyhýbejte se smaženým jídlům, konzumujte hodně zeleniny, při vaření nepoužívejte hliník a pijte hodně vody – je to, co radil ve svém díle i Edgar Cayce. Osvojili jsme si některé z těchto myšlenek, přestože v té době jsme ještě nevěděli, proč právě strava může ovlivnit vznik a vývoj nemoci, jakou je rakovina. Musím zdůraznit, že takový způsob stravování se mi líbil. Tělo dostávalo všechno, co potřebovalo. Chtěli jsme uchránit nejen sebe, ale i své pacienty před nedostatkem živin a vitaminů.

Došel jsem k tomu, že můžeme skutečně změnit své stravovací zvyky.

Jestliže něco nenávidíme, můžeme se to správným postojem naučit mít rádi. Dokázal jsem to sám na sobě, když jsem sloužil v Air Force. V důstojnickém klubu jako předkrm servírovali skoro každý večer mořské raky.

Nikdy v životě jsem nemiloval mořské raky. Ale když jsem viděl lidi kolem sebe, jak jedí, uvědomil jsem si, že mohu o něco přijít. Tak jsem se rozhodl, že se donutím ochutnat aspoň kousek raka bez jakýchkoliv bývalých předsudků. Po malém kousku raka, ochutnaném jen velice opatrně, jsem se osmělil a během jídla jsem dospěl k závěru, že můžeme překonat jistou nechuť k jídlům, jestliže je ochutnáme.

Několik let předtím jsem měl pacientku trpící otylostí. Doporučil jsem jí stravu bez vepřových výrobků. Za tři roky navštívila svou matku, která se jí zeptala: „Co nyní můžeš jíst?“ Její odpověď byla „Všechno, na co mám chuť.“ Její matka připravila na večeři šunku a byla překvapena, že dcera ani neochutnala. „Ale vždyť jsi říkala, že můžeš jíst všechno, co chceš!“ „Ano, to je pravda, ale já už šunku nemám ráda!“ Po usazení rodiny v Phoenixe v Arizoně roku 1955 jsme se seznámili s dílem Edgara Cayceho a otevřel se nám nový svět. Nejenže nás poučil o zdravé stravě a výživě, ale seznámil nás i s pojmem reinkarnace. Tím, že jsem pochopil její podstatu, nedivil jsem se, že jsem se dlouholetým bytím pohyboval časem a prostorem a nalézal jsem se momentálně tady a měl jsem mnoho minulých životů, jež ovlivňovaly a vytvářely postoje a citové reakce v následujícím životě.

To mi pomohlo dívat se na lidské utrpení, bytí, jako na centrum mé pozornosti a odvrátilo mne od představy, že budu specialista pouze na nemoci, jež napadají lidské tělo. Znamenalo to velkou změnu v mém myšlení. Starat se o tělo přiměřeně – a bude v pořádku. Normální tělo není nemocné. Tak proč nevedou naše snahy k normalizaci těla? Fascinovalo mě, když jsem zjistil, že jsem znovu objevil starou pravdu, kterou jsem se zabýval v předcházejících vtěleních.

Později, v padesátých letech, jsme si osvojili myšlenku jíst pouze celozrnný chleba. Přátelé nám poradili, kde takový chleba seženeme. Pekárnu vedli lidé, kteří už dříve poznali přednosti celozrnného chleba před bílým. Tam jsme chodili každý týden. Kupovali jsme 12 až 16 bochníků, dali je do mrazničky a pak jsme je běžně konzumovali v naší početné rodině. Bylo to jediné místo v Phoenixu, kde jste našli dobrý, zdravý a přírodně upravený celozrnný chléb. Rozběhli jsme jednu z našich menších kampaní – zpřístupnit celozrnný chléb všem našim pacientům i ostatním obyvatelům Slunečního údolí. Každý pacient dostal stejné pokyny:

„Řekněte obchodníkům nebo vedoucím obchodu, kam nejčastěji chodíte, že chcete dobrý celozrnný pšeničný chleba. Jestliže vám ho nezabezpečí, jděte do dalšího obchodu.“

Protože většina obchodníků chce vyjít vstříc zákazníkovi, tak se stalo. Dnes je to naopak. Těžko naleznete v celé Arizoně potraviny, které by nebyly zásobeny celozrnným chlebem.

V následujících letech se mnoho změnilo. Obchody se zdravými potravinami se prosadily a vzkvétají a mnoho obchodních domů dokonce zavedlo speciální sekce se zdravými potravinami. Mnohem důležitější pro mne byl však rozvoj vlastního porozumění přirozenosti lidského těla rozmanitosti způsobů, jakými pracuje, které jsem získal ze studia díla Edgara Cayce.

Například jsem si uvědomil, že z biochemického hlediska musí mít tělo vytvořenu stabilní alkalickou rovnováhu (tj. acidobazickou) ve všech tkanivech v těle, ale hlavně v krevním oběhu, lymfatickém systému, ústech, žaludku, v tenkém střevu, v močovém traktu, v pochvě i v dalších vnitřnostech. Všechny tyto části organizmu si udržují různou hladinu pH. Řečeno jinak – kyselost nebo zásaditost se mohou významně podílet na vzniku nemoci. Jakákoliv menší změna může přinést nepříjemné pocity – začátek onemocnění. Klidný spánek nebo tělesné cvičení může podpořit alkalitu v těle, zatímco stres a znepokojení v těle vytváří více kyselin.

Potrava je tedy nejdůležitější faktor k udržení acidobazické rovnováhy v těle. To bylo zjištěno už před lety. Zásaditost nebo kyselost se projevuje v různých tkáních v těle v závislosti na tom, jaký je zdravotní stav, a tak nám potrava, kterou konzumujeme, poskytuje zajímavý materiál na zamyšlení. Ve filmu „Bojující buňky“ je zobrazen způsob, jak se lymfocyty (bílé krvinky) pohybují v lidském těle, napadají rakovinové buňky a zabíjejí je. Samozřejmě ve filmu je i to, jak jsou bílé krvinky hubeny rakovinovými buňkami. Vojna v těle mezi obránci a ohrožovateli neustále pokračuje. To vede naše mysli, aby si uvědomily, že uvědomění lymfocytů – jak pátrají po rakovinných buňkách a ničí je – znamená, že všechny naše buňky musí mít stejný typ uvědomění, svůj vlastní úkol ve fyziologii těla.

Lymfocyty pracují normálně v mírně alkalickém prostředí lymfatického systému. Jestliže se míza změní na kyselejší, lymfocyty už normálně nepracují. Jsou tak vystaveny nebezpečí ztráty schopnosti bojovat. Mnoho názorů o vlivu acidobazické rovnováhy v lidském těle je však pouze teorií.

Není to ještě dokázáno. Člověk však vědecké důkazy nepotřebuje k tomu, aby zdravá výživa vytvářela překvapující změny v jeho těle. V materiálech E. Cayce jsme lety získávali zkušenosti a osvojili jsme si to, co by mohlo být pojmenováno fyziologický přístup k léčbě. Zjistili jsme, že fyziologie organizmu může být skutečně ovlivňována směrem k normálnímu fungování.

Vedlo nás to k mnohostrannému přístupu k diagnózám a léčení. Pochopili jsme, že špatné přijímání potravy v horním střevním traktu ještě nemusí být syndromem. Některé nemoci mohou vznikat z nedostatku vhodné absorpce a asimilace. Takový stav může spravit léčba trávicího traktu, nasazení diety a lepší acidobazické rovnováhy a pozitivní změny v postojích a citových vzorech – krátce: osvojení nového, zdraví prospěšného životního stylu.

Asimilace je proces, který vede potravu mnohými kroky. Všechno začíná v ústech při přijímání potravy a jejím rozkladu pomocí enzymů a slin.

Dále potrava prochází žaludkem a tenkým střevem, kde je zpracovávána enzymy a žlučí. Nakonec může být absorbována výstelkou střevního traktu do kapilár a lymfatického oběhu nebo krevním oběhem játry, kde je podrobována dalším změnám v přípravě k využití buňkami. Všechny tyto kroky jsou pro lidský organizmus životně důležité a celý proces je pojmenován asimilací. Později, při odumírání buněk v metabolickém procesu, musí být jejich zbytky vyloučeny pěti orgány. Jedná se o játra, střevní trakt, ledviny, plíce a pokožku. Udržování asimilace a vylučování v rovnováze pomáhá udržovat zdraví. Cayce v jednom svém výkladu říká:

„…Budou-li asimilace a eliminace udržovány blízko normálu, lidské dny by mohly být prodlouženy na jakoukoliv periodu…, budeli si to člověk přát.“ (311-4)

Jedna představa mě však trvale posilňovala v rostoucím poznávání lidského těla. Byla to myšlenka, že lidské tělo, povzbuzeno návratem k normálu, bude překonávat každou nemoc, bude-li zpřístupněn správný způsob pomoci a pacient si bude přát pokračovat v aplikaci této pomoci trvale, trpělivě a důsledně. Taková pomoc obsahuje vždy dietní opatření a korekce. Zahrnuje i využití mysli k změně postojů a citového zaměření.

Asimilace – soubor procesů, jež přeměňují produkty trávení na chemické substance a jenž nejdříve prochází laktální fází a krevním oběhem a poté celým organizmem.

Eliminace – všeobecně znamená odstranění nebo vyloučení odpadních nebo přebytečných látek z těla kůží, ledvinami, játry, střevním traktem nebo plícemi. Všechny tyto orgány se jmenují eliminační.

V prvních letech lékařské praxe se mé vědomostí ze školní přípravy rozšířily o rozmanité koncepce – jednalo se o horizontální způsob rozšiřování mysli. A v předcházejících letech mě Edgar Cayce zasvětil do poznávání a pochopení těla z vertikálního, duševního hlediska, jež obohacuje zkoumání, proč vlastně máme věnovat pozornost tomu, co konzumujeme.

Většina z toho, o čem jsem se zmínil, bude v dalších částech knihy popsána podrobněji.

-pokračovanie-

Edgar Cayce, Wiliam McGarey

Z knihy POTRAVINY JAKO LÉK
S láskavým dovolením vydavateľstva Eko-konzult


KNIHU môžete objednať na tejto adrese


Zdroj: http://www.ekokonzult.com/


Všetky časti tohto seriálu postupne nájdete na tejto adrese.


Súvisiace:

Editoriál: EDGAR CAYCE
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-edgar-cayce


september 13, 2016 02:36 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top