Obrázok používateľa CEZ OKNO
Edgar Cayce: TAJEMSTVÍ ZÁHAD I.

Určitě jste si už položili otázku nebo jste se setkali s věčnými otázkami, které si kladou všechna náboženská a filozofická učení. Snad od té doby, kdy začal myslet, si je člověk klade. K prvním patří:

Kdo jsem?

Odkud pocházím?

Jaký je důvod a smysl života?

Proč umíráme?

Kam odcházíme?

Odvěká záhada

Schopnost člověka odpovědět na ně byla vždy menší, než jeho schopnosti klást otázky. Právě to bylo hnací silou jeho intelektu, hrálo roli ve vývoji myšlení. Člověk svůj hlad po vědomostech neuspokojil, i když nevědomky v něm leží. Po staletí tajemství vzniku lidstva a vesmíru provokovalo jeho představivost. Největší světoví myslitelé se těmto otázkám věnovali. Každý vytvořil vlastní teorii, založenou obvykle na práci předchůdců. Svět člověka a vesmír tvoří dva základní filozofické problémy:
Vznikla Zem jako akt božího stvoření?

Nebo je výsledkem náhodného vývoje a růstu?

Co je její základní součásti, proč je tak různorodá?

Jaké je poslání člověka ve vesmíru?

Je pouze kouskem vysoce vyvinuté organické hmoty v neovladatelném, neomezeném zvětšování prostoru?

Nebo je vrcholným výsledkem Nejvyšší Inteligence?

Prvním známým filozofem, který se na tento problém soustředil, byl Thalés. Žil ve starém Řecku v 1. polovině 6. století př. n. l. Došel k názoru, že původní složkou, z níž byl člověk a svět vytvořen, byla voda. Po zamrznutí byla pevná a během varu se změnila na páru a vzduch. Z toho vyplývá, že všechno vzniklo z vody a nakonec se do ní vrátí. Thalés se už nedověděl, jak blízko se dostal k řešení tohoto problému. Kdyby při uvažování použil slovo duch místo voda, současníci by se mu za tuto představu vysmáli. Neudělal to. Kdyby nebylo jeho slavné geometrické poučky, kterou se děti musejí učit ve škole, byl by zapomenut.

O něco později si jiný řecký myslitel, Anaximandros (nar. asi r. 610 př. n. l.), představil vesmír jako pralátku vyplňující prostor. Pojmenoval ho nekonečnem a tvrdil, že se pohybuje.

Byl to krok kupředu, třebaže některé další Anaximadrovy myšlenky byly divné..

Tato linie nás přivádí k atomistům, skupině raných řeckých filozofů (Leukippos, Démokritos). Souhlasili se svými předchůdci, že změna a různorodost byly způsobeny mícháním a dělením malých částic. Tyto částice nebo atomy ve své podstatě nebyly tak rozdílné, jak se předpokládalo. Každý atom se hýbe, tvrdili. Spojováním rozdílného množství atomů různými způsoby vzniká hmota. Atomy se nikdy nemění, jsou věčné a malé. Různé formy života se vysvětlovaly spojováním atomů a naopak, smrt byla důsledkem jejich rozdělení I když některé závěry jsou vzdáleny od skutečnosti, všeobecný atomistický model je dalším krokem správným směrem.

Apologetové se pokoušeli bránit a smířit stvoření podle Genesis s filozofií, skeptikové jejich závěry vyvraceli argumenty. Tato škola, založená Pyrrhónem (asi 360-270 př. n. l.) tvrdila, že všechna tzv. vysvětlení vesmírné podstaty byla bezcenná a znamenala ztrátu času. Vzdali se hledání ze zoufalství: člověk neznal, nemohl poznat podstatu věcí. Mohl pouze vidět a měřit, nic jiného by neměl přijímat. Tento pesimistický pohled nabídl málo jako náhradu za to, co odmítl.

Už Filón Alexandrijský, filozof žijící v Ježíšově době, se jako první pokusil spojit Mojžíšovu verzi bible o stvoření s řeckou filozofií. Učil, že existuje hodně sil plynoucích z jednoho pramene, tj. z Boha, a jedna z nich, logos, stvořila svět. Učil, že všechno ve vesmíru je zobrazením nebo kopií myšlenky Boží mysli. Toto učení mělo velký vliv na náboženské spisovatele. Raní křesťanští učenci Filónův Logos dokonce identifikovali jako Ježíše, který byl Kristem, Slovem božím zástupcem při stvoření světa.

V 3. století n. l. přišel Plotínos (představitel novoplatonismu), jehož názory se velice podobaly Filónovým. Říkal, že bytosti nebo emanace pocházejí z čistého Boha a letí tak, jak letí sluneční světlo, aniž by se zmenšovaly. Čím je světlo dál od zdroje, tím je mlhavější. V extrémní vzdálenosti se nalézá hmota nebo temnota zem a padlý člověk ale mezi Bohem a hmotou se rozprostírá ohromná duše-mysl.

Duch, nebo hmota

Tak bychom mohli dlouho pokračovat. Nechme to však raději historikům filozofie. Skutečností je, že už starověkým řeckým filozofům vděčíme za to, že formulovali základní filozofické otázky. Podívejme se na kořeny současného vědeckého filozofického myšlení. Současné teorie o vzniku vesmíru lze rozdělit na 3 skupiny:

(1) První je materialistický monismus, tvrdící, že svět je náhodný mechanický, existuje nezávisle a věčně neodvozený a nezávislý na vnějších příčinách. Svou současnou komplexnost nabyl náhodně: postupnou evolucí ze stavu jednoduchosti. V současnosti je to převládající tzv. vědecký světonázor, k němuž se hlásí většina vědců na celém světě. Jde tedy v užším smyslu o scientismus. Nevymyslel ho ani Marx ani Engels nebo Lenin, jak to často účelové tvrdí katoličtí ideologové.

(2) Druhá teorie tvrdí, že svět je odvozen z vnějších příčin, buď emanací (zvýšením), nebo evolucí Božské bytosti. To je panteismus. Spinoza, žijící v 17. století, šel tak daleko, že hlásal, že všechno ve vesmíru je projevem Boha a jediná podstata Bůh nebo Příroda v sobě zahrnuje všechno existující. Zlo existuje pouze v konečných myslích a rozplývá se, když se na něj díváme jako na část celku. Za tyto názory ho vyhodili ze synagogy a nazvali ho Bohem otráveným. Přesto předložil trpké a provokující myšlenky.

(3) Třetí, současná teorie hovoří o přímém stvoření světa z ničeho. Vědecky je tento směr nazýván kreacionismem a je tradičním náboženským názorem. Bůh jako Stvořitel je neviditelný, proto je emanace nemožná. Vesmír neexistuje nezávisle byl stvořen, ale ne z nějaké prvotní substance. Moderní vědecká teorie o velkém třesku to možná částečně potvrzuje a obě se pomalu sbližují. Zjednodušeně by se dalo říci, že hmota to jsou atomy, atomy jsou energie, energie se rovná duch, duch je od Boha.

Křesťanské myšlenky o vzniku duše spadají pod dvě klasifikace. Terkullianismus, který jako první učil Tertullianus asi v r. 200 n. l. Je doktrínou o tom, že duch je stvořen z jiných duší nebo fyzických bytostí tehdy a tak, jak je vytvořeno tělo při početí z druhých těl. Kreacionismus tvrdí, že Bůh každému tělu dává novou duši. Církví nebyla tato otázka nikdy dostatečně vyřešena. Dokonce Augustinus (354 430) i Luther (1483-1546) byli nerozhodní při určování podstaty duše. Tradiční křesťanská filozofie usuzuje, že duše je stvořena v momentu, kdy vstupuje do nového organismu.

Platon (427-374 př. n. l., zakladatel objektivního idealismu) věřil, že duše existují pořád a později jsou uvězněny v tělech. Později Filón a Órigenés (185-254 n. l.), který byl za své názory exkomunikován, učili o Božském zdroji duše stejně jako o její před-existenci a přemísťování z ducha do hmoty a naopak.

Indičtí filozofové, bráhmani a buddhisté, rozlišují tělo a duši (dualismus) a učí, že fyzický život je pouze přechodným obdobím vývoje duše. Některé indické sekty dokonce věří, že inkarnace probíhá stejně v živočišné i v lidské říši. I kabala a gnostikové učili podobné ideje, pouze s tím rozdílem, že reinkarnace duše byla svěřena lidské rase. Starověcí Izraelité se dělili na dvě hlavní školy. Farizejové věřili v existenci duše a v nesmrtelnost, stejně jako v před-existenci duše a její přechod z duchovního do lidského života. Saducejové byli materialisté, odmítali nesmrtelnost a duchovno. Lidé se rodí, žijí, umírají a to je všechno.

Vidíme tedy, že idealistické a materialistické názory vedle sebe existují celou nám známou lidskou historii.

A co říkají vědci

Tzv. moderní věda (pod tímto pojmem různí autoři chápou různá období) k diskusi předložila mnoho teorií o tom, zda se nějaká plynná podstata vyvíjela do dnešního harmonického vesmíru.

Vůbec však nevěnovala pozornost existenci duše. Jestliže duše existuje, není dokazatelná ani identifikovatelná ipso facto, je tedy nepravděpodobná. V posledních letech však došlo k značnému pokroku i v této oblasti (parapsychologie, psychotronika), navzdory tomu, že lidské psychické síly se oficiálně vědecky stále nespojují s duší nebo s duchovnem.

Celé generace nejrůznějších učenců dlouho bojovaly a je nutné poznamenat, že dodnes bojují s problémem podstaty člověka a vesmíru. Nejdříve potvrzovaly, potom odmítaly a částečně souhlasily s mozaikou výkladu vesmíru, která je stručně načrtnuta ve výjimečné knize bibli. V průběhu všech těchto diskusí je verze stvoření podle Genesis pevná a nevyvratitelná, ale pouze za podmínky, že ji nebereme doslovně! Většinou je totiž symbolická, její výjimečná hloubka a šířka její ezoterický význam uniká myslím těch, kdož by ji chtěli vysvětlovat doslovně. A to je základním kamenem sporu, protože nejen kritičtí vědci-ateisté, ale i oficiální křesťanské církve ji berou doslovně a pak je pravda Genesis těžko udržitelná.

Výklady Edgara Cayce všeobecně sledují tuto mozaiku v její podstatě. Nikoliv v detailech, jež ani Genesis většinou neobsahuje. Cayceho výklady však vysvětlují mnohé chybějící prvky. Hovoří a nabízejí vysvětlení nejasných částí, jež zůstávaly dlouho ve sféře teologických i vědeckých spekulací. Kromě bohatství materiálu z výkladů vyvstává všeobecná a pochopitelná verze stvoření. Je to zjednodušený popis série událostí, přesahujících obvyklé možnosti lidské mysli.

Nejlepší lidské vědomosti jsou v Cayceho výkladech potvrzeny. Existují však i rozpory, hlavně v moderní vědecké koncepci stvoření. Není to překvapující, protože její stoupenci mají různé názory a odmítají jakoukoliv myšlenku o duchovnu. Je nutné si uvědomit, že argumenty těchto vědců jsou pouze teoretické, neboť konkrétní důkazy téměř neexistují. Obě školy však, konec konců, mohou mít pravdu. Nechcete tomu věřit? Nebo jste snad vyhraněným zastáncem některé z těchto teorii?

Podívejme se na jeden z nejznámějších rozporů. V evoluční teorii je paradoxem. Evolucionisté tvrdí, že člověk se postupně vyvinul ze zvířete, teologové tvrdí, že ho stvořil Bůh a je Božím potomkem. Výklady říkají, že do určité míry jsou obě tvrzení správná duše člověka je skutečné Božím dítětem, ale jeho fyzické tělo bylo zformováno a v jedné části se vyvinulo ze zvířecí říše! I zem byla stvořena a vyvíjela se a stále se vyvíjí. Chybějící antropologický článek se však nenašel, jelikož vůbec neexistuje.

Současní oficiální antropologové tvrdí, že prapředci člověka existují 10 milionů let. Přitom tyto údaje nejsou zaručené. Nejstarší důkaz čelist a zub nalezený v Keni je cca 5 milionů let starý a je 3x starší (!) než většina učenců do té doby předpokládala. Současně je to výborná ukázka toho, jak najednou a o kolik se může oficiální názor vědců měnit. Závoj tajemství se však postupně odstraňuje. Na druhé straně je však nutné přiznat, že také skeptik má do jisté míry pravdu člověk ví o podstatě stvoření pouze málo určitého. Ale to, o čem je přesvědčen, že. je možné, je důležité pro nasměrování jeho ideálů, modelů růstu. Má možnost si vybrat a přijímat svou pravdu. I pojmy jsou v Cayceho výkladech pevně založeny na rozumu a odůvodnění, právě tak jako jiná tvrzení vytvořená člověkem. Jeho výklady však neříkají pouze jak, říkají rovněž proč.

To, co následuje, je příběh stvoření vyplývající z výkladů. Nejde o vnější vlivy ani o dohodu. Pro zachování logické a časové posloupnosti a úplnosti jsme v některých případech zařadili určité předpoklady a doplňující výklady.

-pokračovanie-

Edgar Cayce, Richard Gordon

Z knihy TAJEMSTVÍ ZÁHAD
S láskavým dovolením vydavateľstva Eko-konzult


KNIHU môžete objednať na tejto adrese


Zdroj: http://www.ekokonzult.com/


Všetky časti tohto seriálu postupne nájdete na tejto adrese.


Súvisiace:

Editoriál: EDGAR CAYCE
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-edgar-cayce


august 11, 2016 15:08 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top