Obrázok používateľa CEZ OKNO
Elegantní Bůh: 9. Ego a egoismus

V mnoha knihách zabývajících se duchovním vývojem se dočtete o egu. Většinou ve smyslu, že je to něco negativního, čeho je třeba se zbavit, ukřižovat ho, nebo ho alespoň umlčet nebo potlačit. Málokdo se však pokouší definovat, co to ego je, čeho se to vlastně máme zbavit. Uznávám, že definice je obtížná, zejména například při vymezování k pojmům jako duše, vědomí, duch.

Ego je vědomí sebe sama (vědomí „já“) jako oddělené entity, jako bytosti, vědomí sebe sama jako jedné z forem Bytosti.
V případě, který nás nejvíce zajímá, tj. u člověka, je to vědomí sebe sama jako lidské bytosti, jako jedinečné individuality odlišné od kterékoliv jiné ve Vesmíru.
Je tvořeno zejména vzpomínkami, touhami, přáními a emocemi, vztahem k minulosti a budoucnosti. Ego je tvořeno vztahem inkarnované duše ke všemu, co je „nejá“. Vzniká postupně v době mezi početím a narozením a zaniká zcela až při nové inkarnaci.

Z trochu jiného zorného úhlu Ego není nic jiného než vědomí určité postavy v kosmické hře se všemi jejími vlastnostmi, minulostí, přítomností a potencionální budoucností a pokud bychom se tohoto zbavili, zmizí i postava a hra. To, co zbude, je pouze základní vědomí Bytosti – jin a jang.

Za předpokladu takovéhoto pojetí ega, nelze ego omezovat pouze na lidské bytosti. Z regresních terapií máme mnoho informací o tom, že vědomí „já“ mají i nižší vývojové formy Bytosti. Jsem přesvědčen, že většina lidí, kteří jsou společníky (zdůrazňuji společníky, ne majiteli) domácích zvířat jako jsou psi, kočky a koně, o tom ostatně vůbec nepochybuje. Mnozí lidé mají podobný postoj i ke stromům, keřům nebo rostlinám.

Nyní, když jsem zavedl toto vymezení ega, pokusím se vyjasnit, jak je to s jeho požadovaným ukřižováním, smrtí nebo jeho rozpuštěním.
Z uvedeného pojetí ega plyne, že to z podstaty věci není možné. Ego je nedílnou součástí konkrétní inkarnace (transinformace – vysvětlení tohoto pojmu je v kap. 6 – odd. „Pojem inkarnace“). Tvoří nezaměnitelnou osobnost.
I ve stavech hlubokého spánku, bezvědomí, klinické smrti a dokonce i po smrti mysl pracuje, „je při vědomí“ a je si vědoma sebe sama. Ani po smrti se nevytratí vzpomínky na uplynulý život a dokonce ani touhy a přání, i když ty se většinou do určité míry mění. Ega se není možné zbavit, není možno se zbavit sebe.

Ego je role, kterou jsme si přišli zahrát a té se nemůžeme zbavit. Čeho se ale můžeme zbavit, je egoismus, což není nic jiného, než ztotožnění se s touto rolí, určitá forma závislosti na této roli.
A opět, abychom se ho mohli zbavit, je nutné pochopit, co to egoismus ve své podstatě je. Egoismus nelze redukovat pouze na uspokojování vlastních potřeb bez ohledu na zájmy druhých, na stav (pocit) zdánlivé oddělenosti jednoho ega od jiného ega nebo jiných eg. Podstatou egoismu je stav zdánlivé oddělenosti od Boha.
Ego se musí zbavit egoismu. Musí se zbavit pocitu, že nejá je oddělené od já. Musí pochopit, že já je součástí nejá. A musí to nejen pochopit, ale musí to i žít.

Aby toho člověk dosáhl, musí prohlédnout základní omyl, kterým je ztotožnění „já“ s tělem a egem. Pravou podstatou „já“ je Bytost, přesněji její „část“ Nadjá.

Sebestřednost člověka dnešní civilizace je zvláštní jev, mající jeden z pramenů v egoismu. Naše západní civilizace a kultura má neustále tendence takřka ve všech oblastech se považovat za střed. Střed Vesmíru, střed času, střed vývoje civilizací, vývoje člověka jako Bytosti, což je možno vystopovat i v ezoterních naukách. Z toho pak bohužel často pramení pocit výjimečnosti a výlučnosti člověka a této západní civilizace.

Při zkoumání této otázky jsem si pro sebe vytvořil pracovní hypotézu, že tato iluze může pramenit z jedné vědomě či podvědomě vnímané skutečnosti.
Ať už se jedná o prostor nebo čas, dá se říct, že všemi směry je od nás nekonečno (více než dvěma směry i u času, připustíme-li více časových dimenzí – viz kapitolu 6.).
Z toho se pak podvědomě vyvozuje závěr, že když jedním směrem je nekonečno a druhým rovněž, je na oba konce stejně daleko, a proto my jsme uprostřed.
Tuto zvláštní iluzi středu podporuje i to, že nekonečno jako nekonečno na první pohled nevypadá. Vždy, když nějakým směrem pohlédnu, ať už v prostoru nebo čase, vidím na první pohled nějaký obzor, i když třeba hodně vzdálený.

Miroslav Zelenka

Bližší informace o možnostech nákupu knihy je možno získat na adrese www.miroslav-zelenka.cz


Všetky časti seriálu postupne nájdete na tejto adrese.


Súvisiace:

Výber MIROSLAV-ZELENKA.cz
http://www.cez-okno.net/rubrika/vyber-miroslav-zelenkacz


Štítky: 
máj 25, 2014 21:55 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top