Obrázok používateľa CEZ OKNO
Energie z vakua II. - Moderní pojetí vakua: "Prázdný prostor" obsahuje neomezené množství elektromagnetické energie

O "vakuu" obvykle uvažujeme jako o prázdném prostoru, z něhož je odstraněn vzduch. Moderní fyzika ovšem ví, že "prázdnota" v prostoru vůbec neexistuje. Místo toho je naplněn aktivními částicemi, které se objevují a zanikají s neobyčejnou rychlostí. Fyzikální "vakuum" proto spíše připomíná divoce klokotající kotel. Hustota energie tohoto kypění je tak velká, že doslova děsí mysl. Kousek "prázdného prostoru" o velikosti kostky cukru obsahuje tolik "klokotající elektromagnetické energie", že by nám mohla dodávat veškerou potřebnou elektrickou energii po milióny let. Pokud bychom z této energie mohli extrahovat jen maličký zlomek v její elektromagnetické formě, mohli bychom ji použít k elektrifikaci zdarma nebo téměř zadarmo. Potřebujeme jen "vtokovou soustavu" nebo "přepínač" toku energie, která pak vykoná mnoho práce, třebaže sami vynaložíme jen malou nebo žádnou energii.


Může být elektromagnetická energie z vakua "polapena" a extrahována pro naši potřebu?

Převládá široce rozšířená domněnka, že pokusy vytáhnout z kypícího vysoce aktivního vakua velmi mnoho použitelné energie jsou zbytečné. Ó ano! Je přijato, že maličký nepatrný Lambův posun trajektorie jednoho elektronu v určitém atomu nastává v důsledku jeho interakce s energií vakua.

Jenže - ačkoli u Lambova posunu jde o velmi nepatrný účinek na jediný elektron v jediném atomu, energetická hustota této interakce je vyšší než hustota energie na povrchu Slunce!

Nesmíme zapomenout ani na Casimirův efekt - vakuem indukovanou přitažlivost dvou vodivých desek, pokud jsou vzájemně izolovány, avšak těsně u sebe - rovněž vyvolává interakce energie vakua, ale to je také jen velmi malý efekt, který nelze považovat za použitelný.

Často slýcháme tvrzení - většinou od elektroinženýrů, kteří obyčejně nejsou dobře obeznámeni s moderní fyzikou - že extrakci a použití energie vakua nedovoluje termodynamika. To je zcela nepravdivé, což už jsme vysvětlili a precizně to demonstrovali Cole a Puthoff. Termodynamika sice neříká, jak to udělat, ale technické řešení jednoznačně povoluje.

Princip superpozice náboje a vlivu jeho všudypřítomného, výpočty a nesčetnými klasickými experimenty ověřeného pole, nám sděluje další velkolepou věc: přírůstky zdrojového náboje z přidružených polí a potenciálů se sčítají a přímo souvisí s jeho nárůstem. Z toho lze usuzovat, že zdvoj - či ztrojnásobení množství energie - shromažďující a převádějící nabité částice (zdrojové náboje) v daném bodě - znamená také zdvoj- nebo ztrojnásobení výsledných potenciálů a polí (shromážděné elektromagnetické - a energie lokálních elektromagnetických větrů) vyprodukovaných prvotním zdrojovým nábojem, a tak dále.

Prokázaná porušená symetrie koncentrace opačných nábojů - například na koncích dipólu čili dvoupolarity - vůbec nemusí mít malý efekt! K nabíjení jednotky "separovanými opačnými náboji" na obou stranách dipólu můžeme využívat tolik nábojů, kolik si přejeme, pokud je oddělíme a udržíme na uzdě vhodným účinným dielektrikem. V běžném elektrickém obvodu (mezi připojovacími svorkami generátoru nebo baterie), můžeme mít mnoho pozitivních i záporných nábojů, takže elektromagnetická energie extrahovaná z vakua může být velice silná. Jinými slovy, může být ihned vytvořen v podstatě tak silný dipól, jaký potřebujeme pro běžné specifické účely. Můžeme docela dobře vyprodukovat megawatt nebo dokonce 1000 megawattů energetického toku za sekundu vytvořením většího dipólu, složeného z většího počtu separovaných nábojů.

Všechno co musíme udělat je jedenkrát zaplatit za vytvoření dipólu. Pak už ho ponecháme sobě samému a nedovolíme aby byl zničen stejně stupidním způsobem, jemuž dnes inženýři pravidelně vystavují své elektrické obvody a jejich náboje.

Druhý problém představuje jedinou skutečnou potíž, dělící techniky od snadné produkce levné, čisté elektrické energie, bez spalování fosilních paliv, jaderných tyčí, výstavby ropovodů, přehrad a tak dále, po níž všichni touží. Je to absence nutného velkorysého financování a organizace práce, na úrovni projektu Manhattan. Jenže ve skutečnosti, je tato dokonalá teoretická představa vystavována jen pokračující kritice a výsměchu "strážců víry". A toto je snad největší vědecká travestie naší doby, odhalující kde je skutečná "Achillova pata" současné elektrotechnické nauky, která neví dokonce ani to, co se děje v jejích obvodech.

 

 

Může elektrické zařízení dodávat větší množství energie než do něho bylo dodáno?

Doufejme, že teď už bude čtenář horlit: "Samozřejmě!"

Připravujeme řešení vhodného přerušení a externího sběrného okruhu, který musí uvolňovat svou soustředěnou energii do výkonu, aniž by byl utlumen zdrojový dipól dříve, než získá náboj. Máme vše, co k tomu potřebujeme.

Zbývající problém je v jediné frázi: "…aniž bychom utlumili zdrojový dipól rychleji než získá náboj". Jelikož to je jediný a poslední problém, bránící úplnému a definitivnímu vyřešení energetické krize, měla by na něm pracovat každá univerzita, každá energetická společnost a každá větší výzkumná laboratoř. Pravda je taková, že o to nikdo nemá zájem, nezajímá ho to a hlavně nemá zájem financovat tento výzkum.

Je to úloha volající po "nezabedněném myšlení", mám-li použít módního slovníku. Jednoduše uvažujme o nabitém kondenzátoru nebo libovolném permanentním magnetu. Ty "potvory" volně extrahují a pak nepřetržitě chrlí reálnou elektromagnetickou energii z aktivního vakua. Jenže jak zadržet část tohoto toku energie, konvertovat zachycenou energii? Řekněme oscilací. A jak ji pak účelně použít - aniž bychom zničili magnet, nebo zcela potlačili náboj kondenzátoru?

To je ta otázka a výzva pro bystré mladé postgraduální studenty a doktorandy. Jde o něco, co by národní vědecké nadace a národní akademie věd měly financovat jako nejvyšší prioritu. Ale oni dokonce ani nepřipustí existenci tohoto základního problému, natož aby financovali nějaké práce.

Skutečnost, že tyto agentury nejsou schopny rozpoznat ani primární problém ve výrobě elektrické energie, poskytuje skličující obraz současné vědecké prozíravosti.

Proč nedoděláme a neprezentujeme takový systém sami?

Teď už jste schopni vidět, že naše systémy nejsou schopny pohánět se samy, protože jsou specificky navrhovány tak, aby nemohly. Nastavení mysli vědců a inženýrů samotných je největším nepřítelem levné čisté elektrické energie, čisté biosféry a decentralizace energetických systémů neužívajících žádná paliva. Obvody s uzavřenou proudovou smyčkou jsou pro energetické systémy považovány za tak posvátné, jakoby je snesl sám Mojžíš z hory, vytesané do kamenných tabulek. Nebylo to tak.

Mohu zde citovat Nikolu Teslu, jehož objev otáčení magnetického pole umožnil výrobu použitelných generátorů a elektromotorů: "Dnešní vědci vyměnili matematiku za experimenty a potulují se mimo rovnice a za rovnicemi a nakonec vymyslí funkční konstrukci, která nemá nic společného s danou realitou."

Chápu, že dobrý model je podstatou technologie. Ale pokud je tento model neadekvátní, pak by měl být buď korigován anebo nahrazen novou verzí odpovídající účelu. Jenže inženýři a většina vědecké obce rozvinuli smýšlení, které Lorentzem symetricky rekalibrované obvody s uzavřenou proudovou smyčkou a COP
Měli bychom si stále připomínat jedno strohé Evansovo prohlášení: "žádná teorie nemůže vyvrátit úspěšný a opakovatelný experiment, ale jediný úspěšný a opakovatelný experiment může vyvrátit jakoukoliv teorii."

Vypůjčíme si ještě jeden Teslův citát v naději, že se vyplní s ohledem na současné dogma, že jsou možná jen elektrická zařízení s COP

Co je významného na většině moderních směrů elektrodynamiky?

Lorentzem rekalibrovaná Maxwell-Heavisideho teorie stavějící na předpokladu netečného vakua překroutila kvantovou mechaniku a fyziku částic na půlku století - a všeobecná teorie relativity, jak dnes už víme, překroutila téměř na století pravý smysl zakřivení lokálního časoprostoru.

Protože aktivní vakuum a lokální zakřivení časoprostoru - a jejich dynamika - je pro elektrická zařízení "aktivním vnějším prostředím", elektroinženýři a klasicističtí elektrodynamici uvažují o jakési vzdálené jednotné soustavě v interakci s obvodem. To je důvod, proč byly maxvellovské systémy s COP>1,0 svévolně vyřazeny, a jsou navrhována, stavěna a vůbec přípustná pouze elektrická zařízení, která si sama vynutí COP
Správný vědecký myšlenkový rámec je skepticismus, mírněný otevřenou myslí. Pokud je někdo skeptický a dogmatický, není vědcem bez ohledu na rodokmen. Pokud je někdo přístupný názorům, ale nepřistupuje k nim skepticky, je vědecky naivní.

Mezitím bylo vyvinuto mnohem více moderních elektrodynamických soustav, ať už v částicové fyzice či jinde. V moderní teorii jsou modely velmi silně založeny na teorii skupin (grup). Jednotlivé grupy (množiny symetrií) jsou označovány výrazy jako U(1), SU(2), O(3), a tak dále. Vyšší skupina symetrie užívá algebru pro větší rozsah fyzikálních jevů, u nichž může být používána a lze v ní vytvářet modely.

Obzvlášť velkou vyšší skupinu elektrodynamických symetrií tvoří elektrodynamika O(3), založená Evansem, Vigierem a dalšími, kteří vykládají své názory podle Evanse. Evans prokázal že elektrodynamika O(3) je součástí Sachsovy sjednocené teorie elektrodynamických polí. Elektrodynamika O(3) tak může být použita nejen k modelování "běžných" elektrodynamických teorií, ale i k modelování "exotické" jednotné teorie polí. Mimo to ji lze použít i v inženýrství, což umožňuje vývoj drasticky rozšířené elektromagnetické technologie, jež případně může rozvinout mnoho nových fenoménů, včetně antigravitačních efektů. Přinejmenším jeden vysoce úspěšný antigravitační experiment provedl Sweet. Hmotnost objektu na laboratorním stole byla skutečně redukována na 90%.

Proč se elektrotechnici nepoučí z moderní vědy?

V tom jsou univerzitní profesoři prakticky jako všichni ostatní. Po více než sto letech je standardní dogma v elektrotechnice tak hluboce zakořeněno, že nikdo nepochybuje o platnosti pokřivených a okleštěných rovnic. Einstein říkával: "jako kdybychom je vypili s mateřským mlékem." V zákulisí samozřejmě působí i velice silné finanční zájmy - o nichž Winston Churchill utrousil pouze poznámku jako o "značných úkladech" - s uvažovaným výnosem několika triliónů dolarů ročně. Tyto skupiny si nepřejí, aby se na současné energetické nauce a technologii něco dramaticky měnilo, a už vůbec netouží po něčem, jako je "bezpalivové elektrické zařízení získávající levnou energii z vakua". Bylo rozhodnuto, že cesta takzvaného "pokroku" v energetickách systémech do budoucna povede přes palivové články a obtížnou vodíkovou technologii. Tím dostanou ochránce životního prostředí z bojiště a do defenzívy, protože budou moci ukázat, jakého "pokroku" bylo dosaženo v rámci očisty biosféry.

V konečném součtu je to stále všechno o jen penězích a moci a o tom "kdo se chystá být velkou opicí". Dominantní postavení je stále ještě jednou z primárních motivací lidstva, příslušníky vědecké obce nevyjímaje.

Ohromná systémová chyba v učení o elektromagnetizmu, tíhnoucímu k defektnímu dávnému energetickému modelu, přežívá zásluhou "setrvačností nauky" a netečnosti vůči dogmatu, vytvořenému před více než stoletím. Věda nemění svá ochraňovaná dogmata po přátelské přímluvě, ale až po zlomyslném a vytrvalém boji, připomínajícím střet se zlým psem - a ten mnohdy skončí až tehdy, když "staří psi" vymřou a navždy zmizí z cesty. Jak řekl Max Planck:

"Důležitá vědecká novinka si zřídka vytvoří cestu postupným získáváním a konverzí oponentů - ze šavla se málokdy stane Pavel. Většinou je to tak, že její odpůrci postupně vymřou, a narůstající generace se s ni seznámí už od začátku."

Je součástí lidské povahy, že se silně vzpírá novým myšlenkám, obzvlášť převratným. Shopenhauer to vypíchl těmito slovy: "Pravda se uplatňuje ve třech krocích 1) Je zesměšněna; 2) Je zuřivě odmítána; 3) Je přijata jako samozřejmý, očividný fakt."

Právě teď je energetická "nauka COP>1,0" a její pojmy ještě na prvním Shopenhauerově stupni, malý kousek přes jeho hranici, a chystá se prorazit druhým stupněm až do třetího.

Klíčový problém je, že každá věda musí být podporovaná (hlavně finančními prostředky). Někdo musí zaplatit laboratoře a vědce, vybavení, provoz a tak dále. Vědecká obec "tančí tak, jak si přeje ten, kdo za tanec platí" a je organizovaná pod přísným dohledem toho, kdo ji financuje a kontroluje kolik, kde a za co, může být utraceno.

Směr vědeckého výzkumu je tedy silně ovládán regulací výzkumných fondů. Skutečný důvod proč se neprovádí právě tento tento druh výzkumu spočívá v tom, že akademici dosazovaní do administrativního a kontrolního managementu jsou odměňováni - nezřídka velkoryse - za udržování status quo a aktivity, sloužící pouze "přírůstkovému zdokonalování", než za gigantické skoky. Vědcům, postgraduálním studentům a doktorandům navíc hrozí profesní likvidace nebo přísný trest, pokud se "zatoulají k nesmyslu ze starých časů" - domnělému "perpetuum mobile", nazývanému EM systém s COP>1,0. Vědecký "spolek" je organizace velmi podobná kartelu, který se sám prosazuje a replikuje. Vědci smí pracovat jen na tom, co může přivábit dotace. Jsou - ve většině případů - financováni jen tehdy, pracují-li na pohodlných a již "pevně zavedených" záležitostech.

Hlavní vina spočívá na bedrech leaderů vědecké obce, například národních vědeckých nadací a akademií věd, a ve způsobu jakým informují své vlády ohledně potřeby finančních prostředků na výzkum. V důsledku toho je například i Americký patentní úřad velice ostýchavý, jde-li o poskytnutí jakéhokoli patentu, který zmiňuje či obsahuje elektromagnetický systém s COP>1,0. Něco podobného je jednoduše považováno za věc odporující přírodním zákonům, a proto a priori řazeno mezi "nesmyslná perpetuum mobile".

 

 

Nepředpovídá snad současná teorie chování veškerých elektrických obvodů přesně?

Kdepak! Obvody neustále vykazují abnormální chování a nepochopitelné reakce. Dosud dokonce nebyla správně pochopena ani řada zcela základních jevů. Bylo například rozpoznáno asi 200 magnetických efektů, ale jen necelých 100 z nich bylo zcela pochopeno. Úroveň chápání zbytku kolísá od "trochu" do "vůbec ne".

Pokud jde o nelineární obvody, může být fenomenologie úplně nezvyklá. Viz citace Ogorzalek:

"Veškeré reálné systémy jsou nelineární povahy. Tento prostý postřeh je pravdivý i pro elektřinu a elektronické obvody, třebaže mnoho z nich bylo navrženo k tomu, aby vykonávaly lineární transformace signálu… … v mnoha případech navržený obvod po realizaci funguje velmi neočekávaným způsobem, zcela odlišným od toho, pro nějž byl navržen. Ve většině případů se odborníci nezajímají o příčinu a mechanismus chybné funkce; obvod, který se nezhostí toho, co se od něho očekávalo je pro ně nepoužitelný a musí být vyřazen nebo přepracován…."

"… elektrické a elektronické obvody představují skupinu reálných fyzikálních systémů, umožňujících relativně snadná pozorování a měření… Tento experimentální komfort umožňuje důkladná studia, potvrzující existenci neznámého neočekávaného chování u většiny typů elektronických okruhů. Postiženy jsou oscilátory, filtry, přístrojové vybavení, napájecí zdroje, obvody PLL, elektrické stroje, mikrovlnné obvody, elektrooptické systémy a tak dále. Hlavní problém nastává při interpretaci experimentálních dat."

Další příklad. Dodnes ještě není známo, že "otevřenou cestu" objevil a využil také Gabriel Kron, jeden z našich významných vědců. Kron nikdy nepřipustil zveřejnění úplného expozé své metody, s jejíž pomocí mohl produkovat proud mezi libovolnými částmi okruhu, i když nebyly propojeny. Lynn a Russell to popsali takto:

"Kron nikdy nepublikoval detaily své metody sestavení samoorganizačního mnohostěnu, ačkoli jím publikované výsledky ukázaly, že v tomto stavu má některé pozoruhodné vlastnosti, související s harmonickým integrálem, na znásobení spojených prostorů."

Pro nezasvěcené: ve vícenásobně propojeném prostoru může být libovolná energie zdánlivě na dvou nebo i více místech současně. V rozporu s naším poznáním, některé části fyziky opravdu takto fungují. Jde o to, že pokud někdo vloží třeba 100 joulů energie do nějakého bodu v prostoru, zůstane tam, přestože se pro pozorovatele souvislého prostoru současně objeví také v jiném bodě, což se mu jeví jakoby se tam "vytvořila". Ale netvoří. Místo toho jde o porušenou symetrii zachování energie v samostatně připojeném prostoru, která má za následek vyšší symetrii v množině připojených prostorů. Zákon o zachování energie nemusí mít vždy tak jednoduchou formu, jak bychom se mohli domnívat v našich naivních představách, či jak to stojí takřka ve všech učebnicích. Na energii v násobku spojených prostorů je často odkazováno jako na kvantový potenciál. Bohmova významná teorie skryté proměnné v kvantové mechanice užívá kvantový potenciál, a předkládá případně inženýrsky zpracovatelné záležitosti, které jsou dosud považovány za nemožné. Tato teorie poskytuje všechny potřebné prognózy i odpovědi na současné problémy a experimenty, a je stejně platná, jako dosud užívaný, ale mnohem limitovanější Bohrův výklad. Ve skutečnosti se zdá že Bohmova teorie nabývá převahy s každým dalším rokem.

Proč tedy vědci a inženýři nevyvinou energetické systémy, extrahující elektrickou energii volně z vakua?

Vědci nepátrají po elektrické energii z vakua, protože vědecký establishment nepřipustí, aby byl takový výzkum financován. Nikdo nemůže vyučovat to, co není povolené. Kdo se do toho pustí na vlastní pěst, nezíská žádné financování. Jeho odborné práce se nedočkají publikování a "kolegové" ho zničí. Nakonec bude šťastný, když najde zaměstnání v restauraci s rychlým občerstvením.

Stal se z toho vlastně jakýsi "uzavřený policejní systém" pečující o ochranu vlastních dogmat. Posuzovatelé s konečnou platností odmítnou zájemce o financování, pokud předložený projekt ohrožuje jejich vlastní zájmy. Charles McCutchen, fyzik na NIH, to například staví takto: "[Panstvo v komisi posuzující žádosti o přidělení grantu] … těží ze svého postavení umožňujícího vtahování peněz na vlastní pole a z možnosti zamezit provádění převratného výzkumu, jehož výsledky by je mohly pokořit a ohrozit jejich profesionální pozici. V jejich zájmu je tedy schvalovat nákladné, ale přízemní návrhy."

Vědecké časopisy ale jistě budou pohotově publikovat pokrokové novinky, nebo ne?

Opět to tak není. Cituji Georgie: "… největší revoluce ve vědě probíhá mimo dosah ušlechtilé arény renomovaných vědeckých časopisů, a to z dobrých důvodů. Filozofie, kterou se tyto časopisy řídí, prakticky předem vylučuje publikaci myšlenek, které by byly výzvou danému současnému konsensu."

Z tohoto zřetele bylo uveřejnění dvou dokumentů o elektromagnetických systémech s COP>1,0 Alpha Foundation Institute for Advanced Study (AIAS - "Alfa - nadace společenství pro pokrokové studie") ve Foundations of Physics Letters malým zázrakem. Vzhledem k tomu, že AIAS bylo umožněno zveřejnit i několik dalších dokumentů, rovněž pojednávajících o energii z vakua, se zdá, že se v monolitickém bloku opozičního odborného tisku přece jen otevřela nepatrná štěrbinka. Před námi je ale ještě velmi, velmi dlouhá cesta, než budou podobné dokumenty ochotně publikovány, přestože jsou pedantsky připraveny a po odborné stránce zcela bez vady.

Nestačí jen jeden odborný článek? Proč takové množství písemností?

Na to dobře odpovídá Landauer:

"Kdysi jsme bývali schopni říct věci jedenkrát, a když byl obsah sdělení rozumný, měl velkou šanci stát se trvalou součástí struktury. Dnes je jednotlivá publikace ztracena; jestliže něco řeknete jen jednou, bude každý předpokládat, že jste mezitím změnili mínění, a proto to musíte publikovat opakovaně. Kromě toho je to pohonnou látkou pompézního publikačního objemu, takže i proto je žádoucí, abychom se opakovali."

Jde o jeden z poněkud nešťastných aspektů, sloužících k posouzení míry vědeckého úspěchu a produktivity. Price před, téměř čtyřmi desetiletími poznamenal:

"Máme-li nalézt nějakou rozumnou definici, můžeme říct, že asi 80 až 90% všech vědců, kteří kdy žili, žije dodnes. Nyní záleží jen na tom, jak koho ocenit a zhruba posoudit - zda podle skutečné práce nebo podle publikační činnosti, inklinující k tomu, že se do 10 až 15 let zdvojnásobí."

V naprosto převažující hromadě jiné vědecké literatury a díky jejímu jako nikdy předtím expandujícímu objemu se předmět pojednání, není-li rozsáhle publikován v četných novinách a rozmanitých žurnálech a časopisech (jako třeba i ve WM magazínu), zkrátka může úplně ztratit v divočině.

V oblasti dostupných energetických systémů s COP>1,0 ještě stále zuří boj o místo na slunci, přičemž postup opozice nabývá zlověstného, talibanského charakteru. Zastánci jsou napadáni se zlomyslností, jejíž obdobu těžko nalezneme v análech historie vědy. Málokdo dokáže psychicky unést takový tlak.

Zde je příklad jednoho způsobu zvráceného útoku primitiva, provedeného na renomovaného vědce, který se zabývá chladnou jadernou syntézou (fúzí). Došlo k němu v době, kdy rozmanití vědci v četných laboratořích několika zemí na tomto poli provedli či replikovali více než 600 úspěšných experimentů:

"Jak stupidní si myslíš, že jsme? Hodnotím tebe i tvé kolegy jako spolek naprostých podvodníků nebo úplně duševně chorých. Neexistuje žádný známý fyzikální princip, který by podepřel výsledky kterých, jak tvrdíte, může vaše technologie dosáhnout. Neznáme žádný spolehlivý argument proč by taková metoda vůbec měla existovat."

Ve vědě má člověk důvěřovat experimentálním výsledkům a přijímat je, pokud jsou opakovatelné. Nezáleží na tom, zda je při experimentu k dispozici "známá fyzikální metoda" nebo zda šlo o "spolehlivý úsudek, vedoucí k důkazu". Buď budeme dodržovat toto železné pravidlo vědecké metody nebo ji odstraňme úplně a praktikujme aplikaci "pravd daných autoritami a dekrety". Mimo to nazvat více než 100 vědců, kteří provedli úspěšné experimenty nebo jejich replikace, podvodníky nebo šílenci, je útok naprosto ad hominem, který nemá žádné místo ve vědě vědeckých metod.

Každý historik vědy může citovat tucty a tucty případů nemilosrdného udušení nových a významných vědeckých objevů, iniciovaných samotnou vědeckou obcí. Věda vždy měla a nepřestává plodit temné skvrny na své historii.

Jak tedy hodláte uvést do praxe nauku o "elektrické energii z vakua"?

Odstartuje to okamžik, kdy jeden nebo více vynálezců a výzkumníků nějakým způsobem získá dostatečné finanční prostředky a vědeckou podporu (bude muset platit vědce sám) na vývoj jednoduchého, možná neotesaného, ale snadno replikovatelného elektrického zařízení s COP>1,0 a umístí ho na světový trh.

Ale i pak to bude nejspíš muset udělat mimo Spojené státy. V opačném případě ho americký vědecký establishment zničí zneužitím legálních či použitím nečistých prostředků. Ale nejspíš druhým způsobem.

Jim Watson demonstroval použitelný systém 8 kW automotivního generátoru na národní konferenci - a pak patrně přijal "nabídku, již nešlo odmítnout". On i jeho rodina jednoduše zmizeli z dohledu a přerušili veškeré kontakty s přáteli, včetně mne. Jsou naštěstí naživu, ale zůstávají velmi, velmi potichu. Žádné Watsonovy systémy se nedostaly a patrně nikdy nedostanou na otevřený trh.

Steve Marinov byl zabit v cizí zemi a jeho tělo bylo shozeno z vrcholu stavby, aby to vypadalo na sebevraždu.

Úkladný vrah používající pušku s tlumičem střílel na Sweeta, který měl velké štěstí. Byl už starý. Klopýtl a upadl na schodech právě když vrah stiskl kohoutek. Kulka hvízdla nad jeho pravým uchem v místě, kde měla být jeho hlava. Od té doby se choval velmi paranoidně, když jsem zavedl řeč na jeho úchvatný agregát či na pokračování v jeho vývoji. Přitom jsem s ním předtím pracoval řadu let.

Užil jsem si svůj díl podobných zlomyslných šprýmů, hluchých telefonátů a ústrků, ale nechci tyto incidenty zveřejňovat. Jen prostý příklad: Kawaiho patentovaný motor by produkoval COP>1,0, pokud metoda bude aplikována na vysoce výkonný magnetický motor, startující (jak říkají lidé od Hitachi) s 70% 80% efektivitou. Podali jsme výklad funkce Kawaiho motoru, umístili ho na internet a Kawai se spolupracovníky nás nato navštívil v Huntsville. Na jeho naléhání jsme začali jednat o dohodě, podle níž bychom vyráběli a celosvětově obchodovali jeho systémy; Kawai již postavil automotivní systém s uzavřenou smyčkou v Japonsku. Hodlal také financovat celý projekt. Ve čtvrtek jsme pozdě odpoledne dosáhli ústní formy dohody.

V noci nato dorazilo ve velkém spěchu proudové letadlo z Los Angeles, se zástupci Yakuzy (japonské Mafie) na palubě. Ráno byl Kawai vyděšený a všichni jeho lidé se třásli strachy - bylo zřejmé, že Yakuza převzala úplnou kontrolu. Kawai už nekontroloval svou vlastní společnost, svůj vynález ani svůj vlastní úděl. Netřeba dodávat, že Yakuza neprodleně stornovala předchozí dohodu; tečka a konec. To vše se stalo přímo před mýma a očima mých spolupracovníků, takže zde je mnoho svědků. Zástupci Yakuzy pak rychle sbalili dva Kawaiho motory, které jsme vlastnili a odešli. Ani Kawaiho motor se tedy nikdy neobjeví na světovém trhu. Také několik dalších japonských elektrických zařízení s COP>1,0 bylo Yakuzou zakázáno. K nejednomu podobnému incidentu - včetně vražd - došlo v posledních desetiletích právě ve Spojených státech. Další se teprve přihodí.

Jediná síla, která světu pravděpodobně s konečnou platností vnutí systémy s COP>1,0, je internet. Pro začátek si výzkumníci mohou celosvětově vyměňovat ohromnou škálu informací a vědomostí. Moje webová stránka, www.cheniere.org, je příkladem toho, jak se vyčerpaný starý pes pokouší zveřejnit důležitou zprávu o tom, co objevil - nebo věří, že objevil - a dává to volně k dispozici studentům, profesorům, vědcům a výzkumníkům, kteří projeví zájem. Jean-Louis Naudin a jeho webová stránka, http://members.aol.com/jnaudin509/, je dalším příkladem. A je zde i mnoho jiných.

Na internetu je samozřejmě i spousta dezinformací. Čtenář si to musí umět v klidu prosévat sám. Co se mne týče, obsáhle cituji odkazy, takže si zainteresovaná strana může sama zkontrolovat zda to co cituji, odpovídá tomu, co citovaní skutečně řekli a udělali. Stručně řečeno, stavím na vzdělávání, ne na slepém přijímání dogmatických prohlášení. Rovněž zamýšlím předat zainteresovanému mladému badateli vše, co jsem odhalil za 30 let velmi tvrdé práce, aby takříkajíc nemusel znovu objevovat všechna ta kola. Může jednoduše začít tam, kde jsem dnes a dojít o moc dále. Je velmi povzbudivé, že se i mnoho dalších výzkumníků začíná podílet o své zkušenosti a objevy.

Co se mne týče, velmi usilovně jsem pracoval na předložení platných základů legitimní teorie přípustných systémů s COP>1,0. Mé úsilí vyvrcholí letošní publikací mé knihy. Protože stále více výzkumníků bude mít úspěch, nakonec to s konečnou platností získá dostatek hybnosti k definitivnímu "zrození". A až pak vědecká obec obrátí a dovolí na věci pracovat bystrým mladým postgraduálním studentům a doktorandům s potřebnými granty, rozvine se nauka i technologie raketovým tempem.

Potom to přirozeně bude přesně tak, jak řekli Planck a Shopenhauer. Náhle to nejen všichni budou "vědět po celou tu dobu", ale budou těmi, kdož na to přišli mezi prvními…

Každá země musí brzo dostat levnou čistou elektrickou energii z vakua a rychle vyvinout automotivní elektrická zařízení. Jinak už žádný národ nikdy nebude žít v bezpečí. Radikálové a teroristé se postarají o to, abychom energetickou válku prohráli.

Elektrická zařízení s COP>1,0 se, podle mého názoru, stávají mravní i národní nevyhnutelností. Buď je vyvineme a zavedeme celosvětově anebo tato civilizace zahyne, tak jednoduché to je.

- KONEC -

Tom Bearden, leden 2002

Překlad: Jiří Wojnar

Zdroj: WM magazín

Uverejnené s láskavým dovolením redakcie WM magazínu, bez ktorého preberať článok nie je povolené

Sekcie: 
február 28, 2009 19:30 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top