Obrázok používateľa CEZ OKNO
Na stopě původu lidstva

Mnoho lidí již podlehlo pokušení zajistit si v oblasti ekonomiky, umění nebo vědy pomocí podvodu slávu, čest a peníze. Když je takový podvod-falzifikát, podvrh či padělek odhalen, utrpí provinilec v nejhorším případě újmu na majetku a na cti. Avšak neodhalený podvod může změnit učebnice dějepisu!
Britský genetik Charles H. Waddington napsal o „mutaci", při níž se údajně vyvinuly jedinečnosti člověka:

PŘEDMLUVA


„To přibližně odpovídá následující možnosti: Když vezmeme libovolných čtrnáct řádků anglicky psaného souvislého textu, budeme jej pozměňovat a ponecháme si jen to, co dává smysl, skončíme nakonec u Shakespearova sonetu."

Tri čtvrtiny toho, co považujeme za samozřejmou pravdu, jsme obvykle sami nikdy neviděli, nedotkli se toho ani s tím nemáme jinou osobní zkušenost. Většinou reagujeme na to, co nám sdělují jiní ve škole, v knížkách, v novinách, rádiu a televizi. Přijímáme většinu těchto nekontrolovatelných informací jako pravdu a spokojujeme se zaběhnutým systémem, protože ve skutečnosti zpravidla nemáme možnost si tyto informace ověřit.

Probíhá však výzkum skutečně tak přímočaře, jak se dnes všeobecné tvrdí?

V této knize se pokusím prověřit některé z oněch pravd, které jsou brány jako samozřejmost, a položit pár dotěrných otázek jistým vědním oborům, zvláště těm, které se zabývají minulostí lidského rodu.

Podle mého názoru existovala prehistorická vysoce vyvinutá kultura, která po sobě zanechala například udivující impozantní stavby. Tato civilizace, která byla rozšířená po celé zeměkouli, je dnešním bádáním ignorována. Přitom byl v průběhu posledních desetiletí nashromážděn dostatek hmotných a písemných svědectví, která pokud je spojíme dohromady jako kousky skládanky vytvářejí zcela jiný obraz minulosti než ten, jenž nám předkládá historická věda.

Ne náhodou dnes lidstvo stojí díky prudkému rozvoji věd na prahu pronikání do vesmíru, vyslání lidské posádky na jiné planety naší sluneční soustavy. Tento „expanzivní pud" směrem k vesmíru máme kupodivu zakořeněn v genech! Přitom byl člověk ještě před několika málo desítkami let pevně připoután k zemi gravitací. Astronauti, kteří přistáli na Měsíci, byli zřejmě prvními (?) bytostmi, které se dokázaly osvobodit z těchto planetárních pout.

Byli ale novodobí astronauti skutečně první, komu se podařilo opustit rodnou planetu?

Kdo byli oni tak často zmiňovaní bohové, kteří v šerém dávnověku zřejmě pobývali mezi lidmi?

Kdo doopravdy vybudoval ty úžasné, matematicky a astronomicky naprosto přesně naplánované a orientované stavby z dávné minulosti?

Jak mohli lidé dosáhnout bez vnější pomoci takového nebývalého pokroku?

Neprozrazují nám nakonec biblické dějiny víc než moderní věda? Byla Země stvořena pro nás, nebo my pro ni? Pokusme se společně najít odpovědi na tyto otázky a vydejme se znovu po cestě vedoucí k počátkům lidstva.

Kapitola první
HLEDÁNÍ POČÁTKU

Jednou z chyb, kterých se my, dnešní lidé, stále znovu rádi dopouštíme, je víra, že všechno již bylo objeveno. Přitom je nejen výuka ve školách, ale i všechny přírodní vědy a velká část společenskovědních oborů prostoupena pouze myšlenkou evolučního vývoje, jak ji zformulovalo 19. století. V knihách, novinových článcích, filmech a televizních pořadech se o evoluci mluví jako o něčem, co je dokázané. Avšak čím víc se toho o světě kolem nás dozvídáme, tím častěji se vynořují otázky, na něž nemá evoluční teorie odpovědi. Všechno „dosud neobjasněné" volá po uspokojivějších vysvětleních, než jsou ta, která nabízí hypotéza evoluce.

Co vůbec víme o světě a o vesmíru, který bývá nazýván také kosmos nebo universum?

Dlouhou dobu lidé věřili, že Země má jakési výsadní postavení, nachází se přesně ve středu vesmíru a vše se točí jen kolem ní. Dnes již víme, že nejen Země, ale také Slunce, a dokonce celá naše galaxie jsou spíše bezvýznamné, nahlížíme-li na ně z perspektivy kosmu jako celku. Není nijak překvapující, že odhady vědců, pokud se stáří vesmíru týče, se pohybují od 10 do 20 miliard let. Nelze očekávat, že se podaří vypočítat stáří vesmíru s přesností na den. Při hledání prvopočátku bylo dosud zmapováno několik tisíc galaxií. Byly zkoumány i vzdálenosti a rychlost pohybu jednotlivých galaxií, o nichž se předpokládá, že se od sebe vzdalují od okamžiku prvotního třesku. Vědci měří i tepelné záření, které se vyskytuje rovnoměrně rozloženo v celém vesmíru a je považováno za značně vychladlý zbytek horkého záření v okamžiku prvotního třesku, jehož původní teplota dosahovala údajně 10 miliard stupňů Celsia. Kolem otázky prvopočátku se však mezi vědci rozvinuly nové diskuze, v nichž je hypotéza prvotního třesku zpochybňována, takže se nabízejí různá alternativní vysvětlení počátku všeho bytí.

O vzniku vesmíru doposud existovaly tři teorie, které byly vědeckou obcí uznávány za seriózní. Zástupci „teorie rozpínání" předpokládají, že původně byla veškerá hmota všech galaxií soustředěna do jediného bodu a pak se v důsledku obrovské exploze rozlétla do prostoru. Z této materie, původně extrémně zhuštěné, se zrodily galaxie, které se dál pohybují vysokou rychlostí a všemi směry.

Alternativní hypotézou je „teorie trvalého stavu", předpokládající pomalý proces, při němž vzniká právě takové množství nové materie, které je zapotřebí, aby průměrná hustota hmoty v prostoru byla konstantní. To by sice vysvětlovalo nepopiratelnou skutečnost, že se vesmír rozpíná; předpokládá to však, že v prostoru uvolňovaném expanzí nepřetržitě vzniká nová galaktická materie. Jinak řečeno: universum existovalo odjakživa a bude vždy existovat, přestože některé galaxie a celá seskupení mléčných drah zaniknou, protože ve vesmíru neustále vznikají nové systémy.

Navíc tu však máme další skupinu astronomů, kteří jsou přesvědčeni, že žijeme ve věčném a neměnném světě to jsou zastánci „teorie pulzujícího vesmíru". Podle této teorie probíhá ve vesmíru střídavě fáze rozpínání a smršťování. To znamená, že se veškerá hmota vesmíru každých asi 80 miliard let smrští a pak po nové mohutné explozi opět přejde do expanzivní fáze. Všechny teorie prvotního třesku vycházejí ze slavné Einsteinovy teorie relativity, zformulované v roce 1905.

Za svůj objev, vyjádřený formulí E = mc2, kde E = energie, m = hmotnost a c = rychlost světla, obdržel německo-americký matematik a fyzik Albert Einstein (18791955) v roce 1921 Nobelovu cenu za fyziku. Na základě Černých mezinárodních ocenění, jež Einstein za své příspěvky k vědeckému poznání obdržel (zformuloval 29 teorií pole, v nichž se pokoušel sjednotit mechaniku a elektrodynamiku), jej lze považovat za nejvýznamnějšího fyzika 20. století. Avšak soudobý britský astrofyzik Stephen Hawking z University of Cambridge je stejně významný jako Einstein.

Hawking trpí vzácným nervovým onemocněním, ámyotropní laterální sklerózou, která způsobuje ochabování svalstva, takže je ve svých šedesáti letech úplně ochrnutý. Avšak mozek a duch tohoto profesora aplikované matematiky a teoretické fyziky je zcela brilantní. Ve své revoluční „M-teorii" Hawking zformuloval nový obraz světa.

Co se za oním „M" skrývá?

Písmeno „M" může alternativně znamenat „magický", „mysteriózní" nebo také „matka všech teorií". Podle Hawkingových předpokladů je kosmos vícedimenzionálním labyrintem řady univers, v němž se prý pohybují nejrůznější „stínoví lidé". Podobné hypotézy, pokoušející se objasnit nevysvětlitelné jevy, přicházely v minulosti pouze z řad esoteriků; proto jsou vědci při jejím posuzování zdrženliví a nechávají si otevřená zadní vrátka, aby neupadli do podezření, že jsou „neseriózní". Stephen Hawking na to však odpovídá:


„V našem mozku se neodehrává nic, co by nesouviselo se vším ostatním. Moje teorie je ve vysoké míře fyzikálně pravděpodobná a kromě toho ji lze velmi přesně matematicky doložit!"

Ve světle Hawkingovy teorie je svět, v němž žijeme, ve skutečnosti jenom nepatrně malou výsečí z nezměrně rozsáhlého universa, v němž paralelně existuje řada vzájemně se prolínajících světů. Tyto světy na sebe vzájemně působí a možná spolu i komunikují. Hawking k tomu poznamenává:


„Mohl bych být uzavřen v ořechové skořápce a přitom se považovat za vládce nad obrovským územím."

Tyto oblasti „duplicity" označuje Hawking ve svém díle Vesmír v ořechové skořápce za „světy skřítků". To znamená, že vedle našeho viditelného vesmíru existují ještě nesčetné další, pro nás neviditelné světy, které se s naší realitou protínají a v nichž existujeme jako dvojníci sebe samých. V paralelních světech se údajně zdržují i naši pozemští příbuzní, z nichž někteří ovšem o naší existenci vůbec nevědí.

To, co na první pohled může vypadat jako bláznovství nebo výplod ryzí fantazie, spočívá na přesných matematických výpočtech! Pokud má Hawking pravdu, daly by se paralelními světy a existencí dvojníků vysvětlit i mnohé pozemské fenomény, které pro nás zatím jsou naprostou záhadou.

Co by pro nás takovéto uspořádání kosmu znamenalo?

Ve dvacátých letech minulého století učinil americký astrofyzik Edwin Powell Hubble (1889-1953) objev, že všechny galaxie se od nás vzdalují, a to tím rychleji, čím větší je jejich vzdálenost od naší planety. Z rychlosti, s jakou se to děje, vyvodili jeho kolegové vědci závěr, že universum se od prvotního třesku rozpíná. S pomocí Hubblovy konstanty vypočítávají astrofyzikové také předpokládané stáří vesmíru...

Erdogan Ercivan


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Na stopě původu lidstva, Vydavateľstvo: Dialog, 2006


AUTOROVE KNIHY môžete zakúpiť i na tejto adrese

exkluzívne.cez.okno


Súvisiace:

Erdogan Ercivan
http://www.cez-okno.net/erdogan-ercivan


september 17, 2012 00:59 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top