Obrázok používateľa CEZ OKNO
Erich von Däniken: VE JMÉNU DIA (Bohové - Argonauti - Atlantida) časť prvá

Víte, co je to orgie? V naučných slovnících se praví, že u starých Řeků to byl posvátný obřad s náboženskými rituály. Dnes se pod slovem orgie chápe spíše nevázané chování, při němž ani sex nepřijde zkrátka. Ve starém Řecku tomu nebylo jinak, i když to encyklopedie stydlivě zamlčují. Muži se setkávali odpoledne k filozofickým debatám. O pár hodin později z toho bylo „sympozion“ - pitka. A ta často končila orgií. Manželky při nich nikdy nebývaly, zato tím více chlapců a jinochů. Řecko velkých filozofů neznalo v tomto směru žádná tabu. V antické Heladě se uvažovalo a cítilo jinak.

Víte, co je science-fiction? Jistěže ano. Ale asi nebudete vědět, že ve starém Řecku byly vědeckofantastické příběhy naprosto běžné, byly dokonce fantastičtější než naše dnešní. Rozdíl mezi Řeckem před tisíciletími a naší dobou je v tom, že Řekové svou science-fiction nepovažovali za utopii. Věřili, že líčené události se skutečně staly. A ještě něco bylo jiné: Naše vědeckofantastické příběhy jsou zážitky promítané do budoucnosti. Dobrodružství „Vesmírné lodi Enterprise“ se odehrávají v budoucnosti - u starých Řeků se všechno udalo v dávné minulosti. Ne snad v minulosti jejich vlastní, nýbrž v době, která z jejich pohledu byla tisíce let zpátky.

Představte si, že kolem ostrova Kréta nepřetržitě krouží jakýsi kovový objekt. Tento podivný útvar má jedinečnou schopnost sledovat a zaznamenat všechny lodě směřující ke Krétě a na velkou vzdálenost je ostřelovat. Žádný cizinec tedy nemůže na Krétě přistát, jestliže si to vládnoucí vrstva nepřeje. Pokud se nějakému člunu navzdory tomu podaří k pobřeží prokličkovat, zasáhne jej kovová obluda nesmírným žárem a vetřelce spálí. Tento strážní robot Kréty má však i svůj neuralgický bod: Na určitém místě kovového těla je šroub, a pokud se uvolní, vytéká z robota hustá krev a on ztrácí pohyblivost. Toto slabé místo přesně znají pochopitelně jenom konstruktéři a jejich pokračovatelé.

Tento malý příběh jsem si nevymyslel a obyvatelé antické Helady před asi dvěma a půl tisícem let také ne. Existoval už tenkrát a Řekové byli přesvědčeni, že historka se nějak takhle udala - dávno před jejich dobou. Robot kroužící kolem Kréty se jmenoval Talos a jeho konstruktéry, kteří věděli, na jakém místě jeho těla je třeba vypustit hydraulický olej, aby se monstrum vyřadilo z boje, nazývali „bohy“.

Před vámi, vážené čtenářky a vážení čtenáři, není kniha o historii Řecka. Je to kniha o historkách. Antické Řecko takovými neuvěřitelnými příběhy doslova překypuje. Podnikl Odysseus skutečně své bludné plavby? Co se dělo v Delfách? Opravdu tam jistá zlověstná věštkyně předpověděla všechny významné politické události? Jsou plastická líčení z Troje pravdivá? A jak to vlastně bylo s Atlantidou? Koneckonců veškeré písemné podklady, z nichž všichni autoři píšící o této bájné zemi čerpají, pocházejí z Řecka. A kdo asi byli Argonauti, kteří se vydali na cestu, aby ukořistili zlaté rouno?

Řecko stojí za fantastickou cestu snů. A já vás teď zvu ke zcela neobvyklému dobrodružství.

Dobrodružství vesmírné lodi Enterprise - tisíce let předtím

Nečistými prostředky
vzniká nečistý výsledek

MAHÁTMA GÁNDHÍ (1869-1948)

Před dávnými, dávnými časy žil jeden vzdálený potomek bohů. Nikdo nezná jeho původní jméno, ale Řekové mu říkali Jason. U tohoto jména musím zůstat, jiné k dispozici nemám. Jason samozřejmě nebyl jen tak někdo, nýbrž měl v žilách modrou krev. Jeho otcem byl král Aison z Jolku v Thesálii. Ovšem jak už to v mytologii často bývá, Jason měl zlého nevlastního bratra a ten mu královský trůn uloupil. Když se tahle strašná věc stala, byl Jason ještě maličký. Jeho otec se postaral, aby chlapce vychovával Kentaur. Jiní říkají, že to byla Jasonova matka, která chlapečka ke Kentaurovi přivedla. Ale to pro nás není tak důležité. Kentauři byli podivné bytosti s mužskou hlavou, trupem a pažemi, ale s tělem koně. Skutečně prapodivní tvorové. A musela to být i zvláštní výchova, které se u nich Jasonovi dostalo.

Tenhle Jason je také spojen s jednou věštbou, neboť vše, co mělo ve starém Řecku postavení a jméno, mělo i něco společného s věštbami. Zmíněné proroctví varovalo uzurpátora před mužem pouze s jedním sandálem na noze. Když onen bezohledný král jednoho dne kázal na břehu uspořádat slavnostní bufet, spatřil, jak k němu kráčí vysoký, pohledný mladík. Byl to Jason a na noze měl jen jeden sandál, protože druhý ztratil v říčním bahně. Jasonův oděv tvořila levhartí kožešina a přes ni přehozená kožená tunika. Král neznámého nepoznal a nevrle se ho zeptal, co je zač. Mladík s úsměvem odpověděl, že jeho pěstoun, Kentaur, ho nazývá Jason, ale že ve skutečnosti se jmenuje Diomedes a je synem krále Aisona.

Jason totiž ihned pochopil, koho má před sebou, kdo je ten boháč, a okamžitě také žádal navrácení trůnu. Král překvapivě souhlasil, ale kladl si podmínku, která - jak se domníval - byla nesplnitelná: Jason musí zbavit říši prokletí, které visí nad králem i nad celou zemí. Musí přinést zlaté rouno, které kdesi daleko hlídá drak. Ten drak nikdy nespí. Teprve až Jason podmínku splní a zlaté rouno přinese, vzdá se král trůnu v jeho prospěch.

Jason souhlasil, a tím začala jeho neuvěřitelná fantastická science-fiction. Nejprve vyhledal skvělého stavitele lodí, který měl zkonstruovat nejpodivnější koráb všech dob. Onen muž se jmenoval Argos - o jeho původu se učenci dodnes hádají. Nesporné pouze je, že Argos musel být vynikající inženýr, protože pro Jasona postavil loď, jakou lidské oko dosud nikdy nespatřilo. Měl samozřejmě i mimořádné styky, jeho odbornou poradkyní byla sama Athéna. Pod vedením této bohyně vzniklo plavidlo ze dřeva, „které nikdy nehnije“.

A nejen to - Athéna osobně přinesla zvláštní trámek a zabudovala jej do lodní přídě. Musel to být vskutku velice zvláštní kus dřeva, protože uměl mluvit. Už při vyplutí z přístavu křičel nadšením, že plavba konečně začala. Později varovalo podivné dřevo posádku před mnoha nebezpečími. Argos, stavitel lodi, pokřtil plavidlo jménem Argo, což ve starořečtině znamená přibližně rychlý nebo rychlonohý. Podle toho si posádka říkala Argonauti a celá legenda je známá pod názvem Argonautika. (Naši astronauti a kosmonauti mají své označení odvozeno nepřímo od řeckých Argonautů.)

Argo měla padesátičlenné osazenstvo, což museli být specialisté v různých oborech. Proto Jason rozeslal posly ke všem královským dvorům. Chtěl dát dohromady skupinu dobrovolníků se zvláštními schopnostmi. A našel je, všechny hrdiny a děti bohů. Seznam s původní posádkou se zachoval jen zčásti, ostatní jména pravděpodobně doplnili pozdější autoři legendy. Jasonovo pestré mužstvo stálo opravdu zato. Byli to:

Melampos, syn Poseidonův; Ankaios z Tegey, také Poseidonův syn; Amfiaraos, věštec; Lynkeus, pátrač; Kastor ze Sparty, zápasník; Ifitos, bratr mykénského krále; Augeias, syn krále z Forbu; Echion, herold, syn Hermův; Eufemos z Tainaronu, plavec; Herakles z Tyrinsu, muž ze všech nejsilnější; Hylas, Heraklův milenec; Idmon Argeios, syn Apollonův; Akastos, syn krále Pelia; Kalais, okřídlený syn Boreův; Nauplios, námořník; Polydeukes, pěstní zápasník ze Sparty; Faleros, lučištník; Fanos, krétský syn Dionýsův; Argos, konstruktér Arga; Jason, šéf výpravy.

Autoři, kteří před víc než dvěma tisíci lety o plavbě Arga informovali, uvádějí různá jména - podle toho, v jaké době řeckých dějin se dotyčný historik či spisovatel Argonauty zabýval, přibásnil obvykle nová jména v přesvědčení, že ta či ona významná osobnost u toho musela rozhodně také být. Nejstarší seznam jmen lze najít ve IV. pýthijském zpěvu, jak jej zaznamenal básník Pindaros (kolem r. 520-446 př. Kr.). Obsahuje však jen deset jmen: Herakles, Kastor, Polydeukes, Eufemos, Periklymenos, Orfeus, Echion a Eurytos (oba synové posla bohů Herma), jakož i Kalais a Zetes. Ve svém líčení Pindaros opakovaně zdůrazňuje, že všichni hrdinové byli synové bohů.

Nejkrásnější a nejpodrobnější popis jak celé cesty, tak i hrdinů samých, účastníků plavby, podal Apollonios Rhodský. Žil někdy mezi třetím a čtvrtým stoletím před Kristem. Apollonios však vůbec není autorem Argonautiky. Jak se domnívá řada učenců, kteří se Apolloniovým dílem zabývali, musel svůj rámcový příběh čerpat z mnohem starších zdrojů. Apollonios sám píše v prvním zpěvu o tom, že už před ním básníci vyprávěli, jak Argos, instruován Pallas Athénou, postavil svou loď. Části Argonautiky jsou prokazatelné až do sedmého století před Kristem. Dokonce se ani nevylučuje, že původní verze příběhu pochází z Egypta.

Argonautika Apolloniova byla už v roce 1779 přeložena do němčiny. U použitých citací se budu převážně držet tohoto víc než dvě stě let starého překladu a všechny citáty z Apollonia zvyraznovat kurzivou. Překlad z roku 1779 nepodléhá ještě duchu naší přítomnosti a líčí dobrodružství Argonautů květnatým jazykem Apolloniovým. Sepsaný před asi 2 400 lety zní výňatek ze seznamu přetékajícího oslnivými jmény takto:

...Polyfemos, Elatid, pocházel z Larissy. Tyž vzhledem k věku svému již se byl osvědčil na bojišti spolu s Lapithy v boji proti Kentaurům divokým...
...Mopsos Titarejský rovněž se připojil, ten se byl dávno před ostatními od Apollona naučil let ptáků vykládat...
...dále mu Ifitos a Klytios, synové divokého Euryta, po boku stáli. Jim bůh střelby do dálky luky daroval...
...Alkon svého syna poslal, ačkoli v domě svém již jiného nemaje...
...Z hrdinů, kteříž to Argos opouštěli [zde myšleno jméno města], byl Idmon poslední. Od boha [Apollona] získal umění let ptáků sledovat, věštit a význam ohnivých meteorů vykládat...
...Také Lynkeus se k nim přidal... muž s až neuvěřitelnou ostrostí zraku. Nelže-li pověst, dokázal dokonce hluboko do země vidět...
...Poté se přidružil Eufemos od hradeb Taenara jenž nejrychlejší měl nohy... A ještě další dva synové Neptunovi byli k nim přibyli...

Ať už byl pravděpodobnější ten či onen seznam - v případě Argonautů šlo o houfec pečlivě vybraných synů bohů a specialistů udivujících schopností. Tato zvláštní společnost se shromáždila v přístavu Pagasai na poloostrově Magnesia, aby se spolu s Jasonem zmocnila zlatého rouna.

Před vyplutím se konala slavnost na počest otce bohů Dia a pak mužstvo doprovázené tisícovým davem zvědavců vykročilo k lodi. U Apollonia o tom čteme:

... Tak táhli hrdinové napříč městem k lodi nedaleko kotviště Pagasae Magnitides. S nimi i kolkolem dav a chátra přihlouple pobíhajíce. I zářili hrdinové jak hvězdy na nebi mezi mraky...
Lid jásal vstříc odvážným mořeplavcům, úzkostlivé matky tiskly k hrudi svá dítka a všichni přáli hrdinům úspěch na všech cestách a šťastný návrat domů. Celé město bylo na nohou, dokud loď Argo nezmizela zrakům diváků v dálce na moři.

A k čemu celé to snažení? Kvůli zlatému rounu. Co však je tento objekt trapné chtivosti?

Většina naučných slovníků, do nichž jsem nahlížel, popisuje zlaté rouno jako „kůži zlatého skopce“.

Jakže? Zlatě se třpytící beraní kožešina? A kvůli tomu se posádka Argonautů vydala na strastiplnou cestu? Kvůli bezvýznamné kůži nějakého skopce byla postavena největší loď tehdejší doby? Pouze kvůli směšnému kusu kůže se synové králů a bohů dali dobrovolně k dispozici? Kvůli hloupé beraní kůži visela nad zemí kletba, kterou bylo třeba zlomit? A saň, která „nikdy nespala“, měla ve dne v noci tuhle naprosto obyčejnou kožešinu hlídat? To snad nemůže být pravda!

- pokračovanie -

Erich von Däniken, Im Namen von Zeus (1999)


KNIHU možno zakúpiť na tejto adrese

marec 13, 2011 20:20 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top