Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zápisky z minulých životů: Lidské inkarnace - Divoch (Poznání ve Světle)

Děj se odehrává mnoho tisíc let před naším letopočtem. Všude kolem mě je les. Jsem divoch a stojím na vrcholu skály. Pode mnou je údolí, okolo lesy, vlevo vodopád. Mám splnit zkoušku dospělosti. Nedokážu to. Všichni se na mě dívají. Jsem synem náčelníka. Měl bych po něm vést kmen. Mám skočit do vodopádu. Dole je velká tůně, nemělo by se mi nic stát. Když neskočím, tak mě vyženou. Bojím se. Otec mi to nikdy neodpustí. Je tvrdej. Znám ho z tohoto života, je to můj současný otec. Máme strašně neosobní vztah. Odmalička se ze mě snaží udělat náčelníka a vůdce. Je tvrdý, bez emocí, bez citu. Když neskočím, tak mě zavrhne. Nebude mě už chtít vidět. Nebudu už jeho synem.

Původní stav

Klepou se mi nohy strachem (třes nohou). Sedám si, dávám hlavu do dlaní. Neskáču. Bojím se podívat na diváky a otci do očí. Jako by mě jeho pohled mohl propíchnout. Brečím. Vím, že ztrácím všechno co mám. Mám tam dívku. Přijdu i o ni. I ona mě zavrhne. Otec na mě, že mám okamžitě skočit. Sedím. Přichází ke mně, strhává mi z krku náhrdelník a mrská jím o zem. Znamená to, že je konec, že už nejsem jeho syn. Vůbec jsem se ani nepodíval do jeho očí.

Všichni už jsou pryč. Je tma. Jsem zoufalej. Nevím co mám dělat. Nemám kam jít. Jenom sedím a brečím. Najednou vstávám, rozbíhám se a skáču dolů. Ale ne tam, kam jsem měl. Je mi jedno kam skáču. Dopadám a jsem okamžitě mrtvej.

Skočil jsem ne proto, že bych měl odvahu, ale proto, že jsem ztratil všechno co jsem měl. Bylo to ze zoufalství. Zoufalství pokračuje dál. Bloudím dál po lese. Bojím se, cítím samotu. Vůbec nevím jak dlouho se toulám. Toulám se až do okamžiku, kdy mě to vtahuje do jiného těla. Trvalo to desítky let. Je to tělo malé holčičky.

Změněný stav

Je to jako kdyby mi na všem přestalo záležet. Prožívám vnitřní boj. Není problém skočit. Nechci to ale udělat jenom proto, že on to chce. Nechcu se mu podvolit. Přemýšlím jak to udělat, vzepřít se jeho vůli a zároveň ukázat odvahu. Rozbíhám se a skáču na druhou stranu. Vím, že se zabiju, ale zachráním sám sebe (tluče se do hrudi). Vím, že to nebylo správné (zrychlené dýchání). Cítím v sobě úlevu a pocit vítězství. Dokázal jsem jít za svým a nepoddat se. Je to důležitější než to, že jsem zemřel.

Najednou do mě proudí ohromná síla. Úplně se mi z toho točí hlava (zhluboka dýchá). Je to jako kdybych byl v extázi. Vnímám kolem sebe hrozně moc světla a energie. Celé tělo mě brní (křeče v těle). Stojím na vrcholu skály, na nejvyšší hoře a řvu. Všechno je pode mnou. Je to symbolika. Nic okolo mě nic neznamená. Jsem nade vším. Stojím pevně na svých nohách a ovládám všechno ve svém životě. Jako kdyby se ve mně uvnitř provalila hráz. Spadlo to ze mě, uvolnilo se to jako lavina. Uvolněnej stojím na vrcholku tý hory. Proudí do mě ohromný paprsek světla. Celého mě to vyplňuje. Cítím, že můžu lítat. Vylítávám nahoru. Kroužím nad tím vším, nad tou horou. Nemůžu spadnout. Pohybuju se jenom myšlenkama. Vůbec nemám strach, že spadnu. Stoupám vzhůru ke hvězdám. Vznáším se v kosmu. Je to jako kdybych ztratil kouli z nohou. Jsem zcela svobodnej. Už se nemusím nikoho na nic ptát. Mohu se rozhodovat jak chci, je to moje právo, je to můj život, moje cesta. Slyším hlas – jako kdyby mi říkal „vítej doma“. Zároveň ať si odpočinu a pak se vydám zpátky dolů. Budu tam sice omezený tělem, ale můj duch nebude omezený ničím. Nemusí mi to říkat. Vnímám to tak, vím, že to tak je.

Jsem zmaten, nevím kam se vrátit. Tam už nemám tělo. Nevím jestli do současnosti. Ten hlas mi ukazuje na tu malou holčičku, na to miminko. Klesám k němu. S radostí, s pocitem radosti v srdci, vstupuji do toho těla. Jako kdyby jedna moje část vstoupila do toho tělíčka a druhá šla do současnosti. Ještě tu nejsem zpátky.

Už jsem tady. Cítím kolem sebe hrozný světlo. Kolem mě je tady všude světlo. Sedím na židli, místnost nemá strop, všude je jenom světlo a vnitřní klid. Jak mě naplňuje to světlo, tak se sem ten strop nevejde. Bude to pokračovat i po sezení, chvíli to potrvá. Načerpám energii, co mi chyběla. Prvně cítím jak si uvědomuji svého ducha, svoje vědomí, svoje tělo.

Zdroj: probuzeni.blogspot.com

marec 26, 2012 19:41 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top