Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zápisky z minulých životů: Změna postojů - Otrok (Poznání ve Světle)

Je sedmé století před naším letopočtem, pracuju jako otrok v dole. Byl jsem jako voják zajat ve válce a upadl jsem do otroctví. Lámeme kámen. Je to hrozná dřina. Je to bezduchá dřina, už vůbec nemůžu. Mám úplně vymatlanej mozek, jenom mlátím palicí do toho kamene. Moje smysly jsou otupělý. Když se zastavím, tak dostávám bičem. Duch už utekl pryč a nechal tu tělo ve štychu. Jenom buším a buším. Jak robot. Jsem úplně bez ducha. Večer se svalím a dostanu trochu chleba a vody.

Původní stav

Ráno nás vyženou a všechno pokračuje znova. Ztrácím pojem o čase. Opuštění těla duchem se stává permanentním. Duch se potlouká někde kolem. Jsem jenom bezduchá mašina.

Slábnu. Tělo mě přestává poslouchat. Dostáváme málo jídla. Nepředpokládají, že tady někdo dlouho vydrží. Staří jsou nahrazováni novými. Už fyzicky odcházím. Sesypávám se. O to víc mě honí. Vyplatí se jim, když odejdu rychle. Dostávám spoustu ran bičem. Sotva jdu. Už se nemůžu udržet na nohách. Dostávám ránu bičem, ani ji necítím. Pod váhou biče se svaluji na zem a zůstávám ležet.

Opouštím tělo a vidím se ze dvou pohledů. Ta část co je venku vidí, jak opouštím tělo a ta co ho opouští, vidí tu část, která čeká venku. Kdybych zůstal v celku, tak jsem mohl přežít a utéct. Zpětně to vnímám jako špatnou volbu. Duše by neměla tělo opouštět. Je to součástí jejího osudu, její karmy. Ať se děje co chce, má svůj osud prožívat s tělem, být vděčná a radovat se z každého prožitku. Už si to uvědomuju. Nebudu za to potrestaný, ale škodím sám sobě, protože se tím ochuzuju. O to dýl mě bude trvat, než to pochopím. Zpomaluju se tím ve vývoji. Duše si to uvědomuje a jako by chtěla jít zpátky a znovu využít příležitost. Sám sebe jsem okradl. Je to hloupost. Chci život prožívat vědomě a v těle. Je mi to líto, byl mi dán takový dar a já na místo toho, abych ho využil jsem ho promrhal. Je to veliká škoda. Musím si to uvědomovat a nedělat to znovu. Už z těla nechci unikat. Teď s tím nic nenadělám, chystám se do dalšího života. Už se na to těším, už nebudu tak hloupej abych se o to připravil.

Změněný stav

Pracuju v dole. Rozbíjím kámen a vychutnávám si to. Uvědomuju si všecko, všecky podněty. Je to hrozně zajímavý. Jsem po tom hladovej. Mám chuť všecko pozorovat. Je to úžasná zkušenost. Vnímám a raduji se z toho, jak to prožívám a cítím. Vnímám i emoce toho strážníka, co mě bičuje. Vnímám i jeho myšlenky, problémy na které myslí. Je to úžasný. Ani necítím únavu. Je mi líto, když večer končí a mám jít spát. Už se těším na ráno. Je to jenom polospánek ve kterém všechno vnímám. Vnímám co si ostatní myslí. Baví mě to. Je to tolik poznatků. Nedokážu se toho života nasytit. Raduju se z něho a prožívám radost ze všeho, co dělám. Nemám odpor k ničemu, co mám dělat. Všechno beru jako zkušenost, která mě má obohatit. Tak to má být, konečně mě to došlo.

Zdroj: probuzeni.blogspot.com

december 14, 2011 14:19 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top