Obrázok používateľa CEZ OKNO
ALEX CHRISTOPHER: O REPTILIÁNECH A DALŠÍ

Dave Alen měl ve svém pořadu „Leading Edge Research“ 6. 4. 1996 zajímavého hosta: Alex Christopher, autorku knihy „Pandora´s Box“ a „Pandora´s Box 2“. Zde je výňatek z jejich rozhovoru:
Dave Alen: Mým hostem je dnes večer Alex Christopher. Myslíte si, že jsme svobodní? To je odvěké téma. Představa nás má přesvědčit, že jsme byli „svobodní a nezávislí“. Alex má více informací o nich bude dnes večer hovořit. Bude mluvit o projektu Montauk a mimozemském vlivu. Takže Alex, kde začneme, je tu něco, co se v této oblasti před námi zakrývá?

Alex: Ano, myslím si, že v této oblasti je podzemní, několikapodlažní letiště. Oblast je obklopena ostnatým drátem a normálně se tam dostat nemůžete. Myslím si, že je to oblast, na kterou jeden z elektrikářů narazil, když sešel šest podlaží pod čtvrtým patrem a přímo vrazil do nějaké skutečně velmi podivné věci. Až do teď o tom nechtěl mluvit.

Na tomto letišti je něco, co vypadá jako miniaturní nukleární reaktor – chladící věže a já nechápu, proč tam jsou. Když se ptal lidí kolem, odpovědí mu bylo, že jsou součástí ventilace a výfukového systému. Ventilace a odvod zplodin odkud?

Dave: A co si myslíte, že to je?

Alex: Myslím si, že všechno je spojeno s hlubokým podzemím.

Dave: Říká se, že to místo vypadá jako podzemní „vyčkávací prostor“, vypadá to jako takový dlouhý „kravín“, kam by se mohly ukrýt tisíce lidí. Všude brány, ploty...

Alex: Po jedné dvouproudové dálnici se pohybují vozidla přepravující zavazadla a podél této dálnice jsou oblasti chráněné řetězy, které by se mohly používat jako „vyčkávací prostor“. Nechápu proč to takto postavili, asi to naplánovali k nějakému využití v budoucnu.

Dave: Takže k čemu by to všechno mohlo být?

Alex: Pokud má Phil Schneider pravdu a všechno tohle je spojeno s hlubokými podzemními základnami, což on sám viděl v plánech pro výstavbu v roce 1979. Co mi říkal soukromě bylo to, že tam v těchto podzemních základnách pozoroval mnoho lidských pracovních otroků, které využívají mimozemšťané a že řada z těchto otroků jsou děti. Také řekl, že když děti dosáhnou bodu, kdy již nejsou schopny pracovat, jsou namístě zmasakrovány a zkonzumovány.

Dave: Zkonzumovány kým?

Alex: Mimozemšťany. Tohle nemám ze sebe, ale od jednoho muže, který položil svůj život, aby se tyto informace dostaly ven. Pracoval tam 20 let a věděl o všem, co se tam dělo.

Dave: Koho tito mimozemšťané vlastně jedí?

Alex: Obzvláště mají rádi lidské děti, které nebyly kontaminováni jako dospělí. Jistý muž mě informoval o tom, že je tam dole neuvěřitelně velký počet uloupených dětí z této Země. Na 200 000 každý rok. A tyto děti jsou hlavním chodem k obědu.

Dave: Kolik Drakoniánů tam dole je?

Alex: Slyšela jsem počet 150 000 jen v oblasti New Yorku.

Dave: Myslíte pod New Yorkem?

Alex: Ano, v podzemní základně.

Dave: Zajímavé. Viděla jste tyto věci na fotkách?

Alex: Ne. Viděla jsem se s nimi tváří v tvář.

Dave: Opravdu?

Alex: Ano, z některých informací, které vytáhla jistá skupina nebo tým, kteří také pracují v těchto podzemních základnách, vyplývá, že se snaží získávat informace pro lidi, kteří tuto zemi milují. Existuje válka pod našima nohama a nad našimi hlavami, o které veřejnost vůbec nic neví. Odehrává se mezi těmito mimozemskými silami a lidmi, kteří se snaží s nimi bojovat.

Dave: Jaké další typy jste viděla?

Alex: Jedni, které jsem viděla, jsou ti Šedí s velkýma očima a Reptiliáni.

Dave: Jak tito Reptiliáni vypadají?

Alex: Existují tři odlišné typy.

Dave: Můžete nám říci, jak jste s nimi přišla do kontaktu?

Alex: Když jsem jednu dobu žila na Floridě v Panama City odehrávalo se tam pozorování u města Gulf Breeze a tato oblast byla doslova ohniskem podivných událostí. Měla jsem sousedy, kteří pozorovali UFO a od nich jsem získávala informace. Jednou v noci kolem 2:30 mě sousedka zavolala a byla úplně bez sebe a chtěla po mě, abych přišla. Běžela jsem tam a vešla dovnitř předními dveřmi a ona tam byla se svým přítelem, který je dopravním pilotem. Oni byli děsně vystrašení v obývacím pokoji. Podívala jsem se na ní a její oči rolovaly tam a zpět, omdlívala a klouzala po zdi k zemi. Její přítel se mě snažil říci, co se stalo a já cítila jeho neuvěřitelnou energii, kterou jsem cítila - jako by se snažila proniknout mou hlavou. Oba jsem popadla a vystrkala jsem je ven, kde jsme stáli a několik minut hovořili.

Dave: Někdo říká, že je to případ posedlosti ďáblem.

Alex: Ne, to ne. V tom pokoji byla radiace. Na druhý den byly všechny kytky v pokoji mrtvé. Byla tam masivní koncentrace energie soustředěná na ten pokoj. Dělo se to, že oba byli v posteli a během noci z ní byli vystrčeni. Všechno, co si vzpomínají, je záblesk světla do tváře a pak další věc, kterou si vybavují, že jsou vystrašeni k smrti. Když jsme se vrátili do domku, všimla jsem si, že muž měl na boku otisknutou malou dlaň s prsty, které musely být tak 25 cm dlouhé se stopy po drápech na jejich koncích, které do boku měl „vypálené“. Druhého dne měl oblast kolem boku tak nateklou, že se boku nemohl ani dotknout. Ten jeho bok jsem si natočila na video. Ty otisky byly od někoho, kdo se shýbnul a zezadu jej vyhodil z postele. Oni se totiž milovali a „někdo“ jej od ní odtrhnul a tím mu zanechal na boku tyhle „spáleniny.“ Oba byli úplně rozčíleni. Nakonec jsem je dostatečně uklidnila na to, že jsem mohla jít domů. Tam jsem si šla lehnout. Další věc, kterou si pamatuji, je, že jsem se probudila a ta „věc“ se skláněla nad mou hlavou. Měla otáčivé žluté oči s hadími zorničkami a špičatýma ušima a úšklebkem přes celou hlavu. Měla na sobě nějaký stříbrný oblek a to mě tak vystrašilo, že by se krve ve mně nedořezal. Přehodila jsem si přes hlavu deku a strašně začala křičet. Něco jako: "... je tady ta věc se šklebem cheshireské kočky" (britská krátkosrstá kočka, cenící zuby, také z mytologie – kočka která se „vysmívá“. - pozn. překl.) a s těma divnýma zářícíma očima... tohle je na mě moc. Viděla jsem při různých příležitostech tenhle druh bytostí.

Dave: Co o tom ještě můžete říci?

Alex: Měl skobovitý nos a vypadal humanoidně, kromě očí - a měl šedavou pokožku. Na konci roku 1991 jsem pracovala v jedné velké budově ve velkém městě a asi v 18 hodin jsem si udělala přestávku. Další věc, kterou si pamatuji byla, že najednou bylo 22:30 a já si udělala jen krátkou přestávku. Začala jsem si vzpomínat, že jsem byla unesena na palubu nějaké lodi a to skrze podlaží kancelářské budovy a skrze strop. Na té lodi jsem se sešla s „Němci a Američany“, kteří pracovali spolu a také tam byli Šedí – mimozemšťané. Pak mě vzali do nějakého dalšího střediska a tam jsem znovu viděla Reptiliány... soustředila jsem se na jednoho, kterého jsem si pojmenovala „mládě Godzily“. Mělo to krátké zuby a šikmé oči a vypadalo to celkově jako velociraptor.

Dave: Proč tito lidé narazili zrovna na vás?

Alex: No, zjistila jsem jeden společný jmenovatel při únosech a ten se trvale opakuje znovu a znovu. Zabývám se mnoha lidmi, kteří byli uneseni a zdá se, že společným faktorem je pokrevní linie a je to linie, která sahá do minulosti, až ke starým Indiánům nebo k pokrevní linii původních Američanů.

Dave: Hledají tito lidé genetický materiál?

Alex: Nevím, jestli je to prastarou pokrevní linií, kterou chtěli zkoušet nebo zastavit, nebo jaký k tomu mají důvod. Vím jen, že se mě ptali na nějaké otázky, jako: jak jsem byla schopna dělat některé psychické věci, které jsem tenkrát dělala. Je však velmi neobvyklé najít někoho, který si vzdáleně myslí, že byl někam unesen, a že má pokrevní linii Indiánů.

Dave: Po této vaší zkušenosti, co se pak stalo? Co byli zač bytosti, které jste viděla jindy?

Alex: Na té základně jsem viděla Šedé s očima ve tvaru mandle, ale ta věc, která utkvěla v mé mysli, jsou bytosti, které vypadají jako ještěři nebo velociraptoři. Jsou to ty nejkrutější bytosti jaké si jen dokážete představit a dokonce šeredně zapáchají. Tam dole bylo několik velmi neobvyklých míst, kde jsem byla a která vypadala jako chladné sklady zamčené na zámky, kde byly tyto věci hybernovány v nějakých tubusech. To je vše na co si vzpomínám, kromě toho, že jsem viděla černé helikoptéry a malý typ jakéhosi diskovitého letounu. Mám pocit, že zde je moje paměť nějak přerušena a na nic dalšího nemohu přijít. Říkám vám, že oni tam jsou!

Dave: Mohli bychom otevřít nové téma a pohovořit si o Al Bielekovi a o věcech, o kterých jste spolu hovořili? Ale dejme teď prostor nějakému volajícímu, jste k tomu otevřená?

Alex: Jistě.

Volající: Na těch lodích, kde byli Němci a Američané, měli nějaký druh označení na uniformách?

Alex: Ano, měli. Bylo mi řečeno lidmi, kteří o tom vědí, že jejich organizace se jmenuje „Černá Liga“ (možná „Černí mniši“ uvnitř NSA, kteří údajně působili přímo s mimozemšťany). Měli na uniformách modrý trojúhelník s černým drakem, který měl červené oči a to celé bylo v kruhu. To bylo velmi neobvyklé. Existuje ještě jedna žena, která napsala nějakou knihu o svém setkání, které měla ve Fort Walden. Setkala jsem se s ní před několika lety a mluvily jsme o tom, co viděla. Ona také mluvila o tom podivném znaku. Obě jsme si sedly a nakreslily, co jsme viděly a bylo to prakticky jako stejné kopie.

Poznámka: Symboly okřídlených ještěrů byly pozorovány některými unesenými včetně policisty Herberta Schirmera, který mluvil o znacích na uniformách a o Šedých s reptiliánskýma očima, kteří jej unesli.

Znak draka na uniformě „velitele posádky“, kresba podle policisty Herberta Schirmera

Poznámka 2: Herbert Schirmer byl v té době 22letý mladík, který sloužil u policie a byl na své pravidelné objížďce v Ashlandu v Nebrasce. Toho dne, 3. 12. 1976, spatřil nahoře v dálce červená světla. Jel se tam podívat. Nejprve si myslel, že je to náklaďák, ale když se přiblížil, okamžitě si uvědomil, že je to diskovitý objekt s „okénky“, který visel asi 240 cm nad zemí. UFO začalo vydávat sirénovitý zvuk, který sílil a objekt se vznesl a pomalu přeletěl nad jeho hlavou. Policista se vrátil na stanici, kde si zapsal čas 3 hodiny ráno, což jej šokovalo, protože byl na patrole asi 10 minut. Herbert utrpěl značným psychickým šokem a byl několikrát podroben regresi a musel dokonce na čas přerušit službu. Hypnózy prováděli dr. Leo Sprinkler a později i Loring G. Williams. O jeho případu byly napsány dvě knihy spisovatelem Erickem Normanem: "Gods, Demons, and Space Chariots" a "Gods and Devils from Outer Space".

 

Preklad: Karel Rašín

Zdroj: Exopolitika.cz

 

jún 09, 2011 23:56 popoludní
  • krát komentár

2 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymjún 10, 2011 23:30 popoludní

    Komentár: 

    no Reptiliáni.. až 150 000 pod jedným mestom??!.. Uff to som nevedel...

  2. Obrázok používateľa Daniela
    Danielajún 13, 2011 08:34 dopoludnia

    Komentár: 

    A o čom všetkom ešte nevieme, ľudia tekéto veci považujú za scifi a práve vtýchto filmoch nám dávajú skutočnú pravdu. Každá vízia a myšlienka má svoj dôvod, nič nie je náhoda, je len na človeku či pravdu bude zakrývať alebo odhaľovať a tak si robíme svoj osud.

 

 

Top