Mezi lednem 1947 a prosincem 1952 se na Zem zřítilo nebo muselo nouzově přistát asi 16 cizích vesmírných lodí. Bylo nalezeno 65 mrtvých cizinců a jeden živý. Další vesmírná loď explodovala, avšak její zbytky nebyly nalezeny. Třináct z těchto případů se odehrálo na území USA (nepočítáme v to loď, která vybuchla), a to jeden v Arizoně, v Novém Mexiku a jeden v Nevadě. Tři další případy nastaly v ostatních zemích: jeden v Norsku a dva v Mexiku. Výskyty UFO byly časté a tehdejší prostředky pro zkoumání těchto jevů nebyly dostačující.
ÚVOD
Na náhorní plošině v blízkosti Azteku v Novém Mexiku byla 13. února 1948 nalezena jedna cizí loď. Dala byla nalezena 25. března 1948 v Hart Canyon v blízkosti Azteku, rovněž v Novém Mexiku. Měřila v průměru 33 metrů. Z lodi bylo vyproštěno asi 17 mrtvých mimozemských lidi. Avšak daleko významnější bylo nalezeni a odhaleni části lidských těl pozemšťanů v těchto vesmírných lodích. Sklíčenost se brzy zmocnila všech, kdo o tom věděli.
Z uzavíracího kódu „Tajné“ se stal kód „Přisně tajné“. Síť utajovaných opatřeni, hustší než dřívější, nazvaná „Manhattan-Project“, se o tyto událostí rozšířila. V následujících létech se měly tyto případy stát nejpřísněji střeženými tajemstvími v dějinách světa. V prosinci 1947 bylo v Americe vytvořeno pod krycím názvem „Project Sign“ zvláštní odděleni, sestavené ze špičkových vědců, které mělo tento fenomén zkoumat. Z „Project Sign“ se stal v prosinci 1948 „Project Grudge“ (Projekt zášti). Za účelem desinformaci a ke shromážděni méně důležitých informaci byl vytvořen podprojekt nazvaly „Project Blue Book“ (Projekt modré knihy). Během let pracovníci „Grudge“ vypracovali 16 svazků informací, včetně sporného „Grudge 13“. jehož dokumenty se podařilo mně i mému příteli Billovi Englishovi vidět, číst a zpřístupnit veřejnosti.
Zamítnutí nabídky pozitivních mimozemšťanů
V roce 1953 odhalili astronomové velký počet létajících objektů ve vesmíru, které se blížily k Zemi. Nejdříve se myslelo, že jsou to asteroidy. Pak se ukázalo, že tyto objekty jsou vesmírné lodi. Projekt Sigma zahájil s těmito mimozemšťany radiokomunikaci. Když se tyto objekty dostaly do blízkosti Země, začaly kroužit ve velké výšce kolem zemského rovníku. Bylo to velké množství obrovských lodí a jejich vlastni záměry zůstávaly neznámé. Pomoci radiokontaktů za použití „Computeru Binaer Speach“ podařilo se projektu „Sigma“ a rovněž tak novému projektu „Plato“ zaranžovat přistání, v němž došlo ke kontaktu tváři v tvář s mimozemskými bytostmi z jiných planet. Projekt Plato byl pověřen navázáním diplomatických styků s těmito kosmickými cizinci.
Mezitím navázala jiná rasa mimozemšťanů, podobných lidem, kontakt s vládou USA Tato skupina mimozemšťanů nás varovala před mimozemšťany, kteří kroužili kolem rovníku, a nabídla nám pomoc pro náš duchovní vývoj. Jako podmínku spolupráce od nás žádati zastavení výroby nukleárních zbrani a jejich zničení. Odmítli výměnu technologických zkušeností s poukazem na to, že jsme duchovně nevyspěli a že nejsme schopni zacházet s technologiemi, které jsme měli už tehdy k dispozici. Tvrdili, že vědí, že technologii, kterou by nám předali, bychom používali jenom k tomu, abychom se navzájem vyhubili. Tato rasa mimozemšťanů uvedla, že jsme na cestě k sebezničení: museli jsme vyslechnout, že je třeba přestat se vzájemně vraždit, znečišťovat Zemi, znásilňovat přírodní zdroje Země a naučit se žít v souladu. Tyto podmínky se setkaly z naší strany s nejvyšší nedůvěrou, obzvláště požadavek zničení nukleárních zbraní. Věřilo se, že splnění této podmínky by nás učinilo bezbrannými vůči mimozemšťanům. Nemohli jsme použít žádných zkušeností z dějin, které by nám mohly pomoci při rozhodování. Nukleární odzbrojení nebylo považováno za prospěšné pro USA, a tak tato nabídka byla zamítnuta.
Během roku 1954 přistála rasa velkonosých, šedých mimozemšťanů, kteří kroužili kolem Země, a to na základně Holloman Airforce. Bylo dosaženo zásadního ujednání.
Tato rasa se identifikovala jako rasa pocházející z Rudé planety ze souhvězdí Orionu. Tvrdili, že jejich planeta umírá a v nejbližší budoucnosti na ní již nebudou moci žít.
Pak došlo ke druhému přistání, tentokrát na základně Edward Airforce. Tato historická událost byla předem plánována a podrobnosti předvídaného ujednaní byly nyní odhlasovány. Eisenhower zaranžoval dovolenou v Palm Springs. V ujednaný den tam přivezli prezidenta na podporu jednání, ale tisku bylo oznámeno, že navštívil zubního lékaře.
SPOLUPRÁCE S NEGATIVNÍMI MIMOZEMŠŤANY
Prezident Eisenhower se setkal s mimozemskými bytostmi a podepsal úmluvu mezi mimozemšťany a USA. Pak byl akceptován první mimozemský vyslanec z vesmíru. Jeho jméno a titul zněl: Všemohoucí výsost Krill. Vzhledem k všeobecně známé nechuti Američanů k monarchistickým titulům nazvali jej „Originální rukojmí Krill“.
Musíme zde ještě poznamenat, že vlajka mimozemských byla nazvána Trilaterální insignie. Byla namalována na jejich vesmírných plavidlech a na jejich uniformách. Obě přistání a schůzky byly nafilmovány. Filmy dodnes existují.
V úmluvě byla podmínka, že se mimozemšťané nebudou vměšovat do našich záležitostí a my zase do jejich. My utajíme jejich přítomnost na této Zemi a oni nám předají nové technologie a pomohou nám v našem vědeckém rozvoji. Dále že neuzavřou žádnou úmluvu s žádným jiným státem. Bude jim umožněn odvoz určitého počtu lidí k lékařskému pozorování pod podmínkou, že tito lidé neutrpí žádnou škodu, budou vráceni na svá původní místa a na nic si nevzpomenou. Mimozemšťané budou instituci MJ 12 předkládat pravidelné zprávy o kontaktech s lidmi a dávat k dispozici zprávy o vlastních usneseních. Dále bylo ujednáno, že každý národ přijme vyslance druhé strany. Dohodlo se rovněž, že budou vystavěny podzemní základny pro používání touto rasou mimozemšťanů a dvě základny pro společné používání. Výměna technologií se měla odehrávat právě na těchto společně zřízených podzemních základnách. Základny určené pro mimozemšťany byly vybudovány pod indiánskými rezervacemi v Utahu, Coloradu, Novém Mexiku a Arizoně. Další základna byla zřízena v Nevadě, na území známém jako S 4, asi 7 mil jižně od západních hranic území 51, známého jako „Dreamland“ (Země snů). Všechna území užívaná mimozemšťany kontrolovalo ministerstvo námořnictví, personál pak byl pod dohledem námořnictva.
Přestože výstavba základen ihned započala, do roku 1957 se podařilo vybudovat jen malou část. Bylo zapotřebí větších finančních prostředků. Dále se pracovalo na „Žluté knize“.
Byl vypracován projekt „Redlight“ (Rudé světlo) a byly zahájeny přípravy na zkušební lety s mimozemskými letouny. V Groom Lake, Nevada, bylo na území, kde se zkoušely nové zbraně, vystavěno supertajné zařízení. Toto zařízení dostalo krycí název „Dreamland“ a bylo podřízeno námořnictvu. Personál byl jmenován prezidentem a musel se podrobit zkoušce inteligence „Q“ – zkoušce bezpečnosti. Paradoxní je, že prezidentu Spojených států nebyl vstup na toto území povolen.
Základna mimozemšťanů, kde docházelo k výměně technologií, leží na území 4. Toto území dostalo krycí název „Odvrácená strana Měsíce“.
Armáda byla pověřena výstavbou supertajné organizace na ochranu mimozemských projektů. Tato organizace, nazvaná „National Reconnaisance Organisation“ (Národní výzkumná organizace), se nachází ve Fort Carson v Coloradu. Speciální týmy, vyškolené k ochraně tajných projektů, dostaly název „Delta Teams“.
Další projekt s krycím názvem „Snowbird“ (Ledňáček) měl za úkol vysvětlovat nežádoucí pozorování UFO klamným tvrzením, že jsou to letouny leteckých sil USA s červenou září. Pro tento účel bylo vyrobeno několik letounů za použití konvenční technologie a bylo podniknuto několik letů pro uspokojení tisku. Projekt Snowbird byl použit k zdiskreditování nepopiratelných pozorování UFO. Byl velmi úspěšný a díky tomu zpráv o spatření UFO v tisku stále ubývalo.
Vojenský úřad Bílého domu zorganizoval a zřídil tajný fond mnoha milionů dolarů. Tyto peníze byly použity k výstavbě 75 podzemních základen. Prezidentům bylo na jejich dotazy vysvětlováno, že se jedná o stavby pro prezidenta a vládu v případě války. Ve skutečnosti však staveb s tímto účelem bylo vybudováno jenom velmi málo. Miliony dolarů prošli Vojenským úřadem do MJ 12 a odtud dále do smluvních firem. Z tohoto zdroje byly rovněž financovány vrcholně tajné i jiné vojenské základny a další zařízení, jak bylo předem určeno pod Alternativou 2. Prezident Johnson využil prostředky z tohoto fondu na výstavbu jednoho kina na rekonstrukci dálnice ke své farmě. Neměl ani ponětí k jakému účelu jsou tyto peníze určeny.
Tento tajný fond Bílého domu pro podzemní stavby založil prezident Eisenhower v roce 1957. Prostředky do něho přicházely z kongresu pod záminkou zřízení a udržováni tajných zařízení pro prezidenta v případě války s krycím názvem: „Nouzové ubytování pro prezidenta“.
Zařízení byla v pravém smyslu slova dírami v zemi, dosti hlubokými, aby čelila nukleární explozi, a byla vybavena nejmodernějšími komunikačními přístroji. Dnes existuje v celých USA 75 takových zařízení, která byla vystavěna z fondu „nouzového opatření“. Komise pro atomovou energii dodatečně vystavěla ještě dalších 32 podobných zařízení.
Údaje o umístění těchto objektů a vše, co s nimi bylo v nějaké souvislosti, bylo vrcholně přísně utajováno. Vojenský úřad měl a dodnes má k dispozici peníze, které přicházejí komplikovanými cestami, takže ani ten nejrafinovanější a nejzkušenější špion nebo účetní jim nemůže přijít na stopu. Až do roku 1980 vědělo o zdroji a účelu této sítě a o určení peněz jenom několik jedinců. Na počátku byli přítomni poslanec George Mahon z Texasu, předseda „přidělovacího reprezentačního komitétu Bílého domu“ a jeho obranného komitétu, a dále předseda podkomitétu reprezentanta Bílého domu pověřeného přidělováním peněz pro vojenské stavby Robert Sikes z Floridy. Dnes se proslýchá, že mluvčí „Reprezentantů“ Jim Wright rozděluje tyto peníze v Kongresu, a dále, že byl dán do pohybu mocenský proces s cílem Wrighta z této instituce vyřadit. Na konci stál prezident, organizace MJ 12, ředitel vojenského úřadu a šéfkomandant námořních sil ve Washingtonu.
Částky peněz byly schvalovány oddělením kom tetu a výborem přidělovány ministerstvu národní obrany jako přísně tajná věc pro výstavbu vojenských objektů Armáda však nemohla s těmito penězi disponovat a vůbec nevěděla, k čemu byly určeny. Autorizace disponován, s nim. vycházela ve skutečnosti z ministerstva námořnictví. Peníze šly na oddělení inženýrů mariny Chesapeake, kteří však s nimi rovněž nemohli disponovat. Ani velící důstojník, admirál, neznal pravý účel jejich použiti. Jenom jeden muž, komandant mariny, jemuž bylo odděleni Chesapeake podřízeno, ale který byl odpovědný jenom vojenskému úřadu Bílého domu ve Washingtonu, znal skutečnou částku a její konečné použití. Totální utajení, které tento fond obklopovalo, znamenalo, že téměř všechny stopy, vedoucí k několika málo zasvěceným, byly zahlazeny. Nikdy neexistovalo a dodnes neexistuje účetnictví, které by zaznamenávalo použití tohoto tajného fondu.
Obrovské částky tohoto přísně tajného fondu byly transponovány na tajné místo v Palm Beach na Floridě, které náleží k pobřeží Guard a jmenuje se Peanut Island. Ostrov leží v sousedství pozemku, který náležel Josefu Kennedymu. Úmyslně byla rozšířena informace, že peníze jsou používány na rekonstrukci tohoto území a pro okrasné účely. Před nějakým časem bylo v televizních zprávách v souvislosti se zavražděním prezidenta Kennedyho oznámeno, že jeden zaměstnanec a strážce pobřeží Guard předával na hranicích tohoto pozemku v kufru peníze pověřenci rodiny Kennedyů. Mohlo se snad jednat o odškodné rodině Kennedyů za ztrátu jejich syna Johna F. Během roku 1967 následovaly další platby, ale pak ustaly. Výše těchto obnosů a rovněž jejich vlastní použití zůstaly neznámé.
Milton W. Cooper
Překlad byl pořízen z německého textu. Praha 1993
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
