Obrázok používateľa CEZ OKNO
Vojenský agent CIC (americká kontrarozvědka)

Frank Kauffman si vzpomíná, že v ten den radary nefungovaly, jak měly. Poslali tenkrát někoho, aby je zkontroloval a bylo potvrzeno, že jsou v perfektním stavu. V té době ale přijali zprávu, že něco přeletělo kolem Roswellu a nevěděli, co to je. Jeho práce byla zjistit, co to bylo. Ještě netušil, jak bude překvapen. Můj nadřízený, mjr. Robert Thomas právě přiletěl z Washingtonu a s naší skupinou se vydal do White Sands monitorovat situaci. Sami jsme viděli, jak ten nevyzpytatelný radar ukazuje bod na obrazovce. Toho dne prostě radar nebyl v pořádku. Bod na radaru nezůstal příliš dlouho. Odezněl ještě dřív, než anténa zachytila cíl znovu a potvrdila jeho přítomnost. Sledování radaru bylo dost nudné, ale my drželi oči na obrazovce, co to jen šlo.

Byl jsem přidělen na roswellskou vojenskou leteckou základnu k 966 bombardovací cvičné jednotce. Moje práce byla koordinace a řízení technického personálu, krytí totožností, zkoumání kvalifikace pro jejich přidělení a sledování aktivit těchto osob. Identifikovali jsme lidi, kteří by mohli negativně působit na vojenské programy.

Tenkrát, 4. července se na obrazovce objevily podezřelé pohyby, které několikrát zapulzovaly. Pak bod na radaru explodoval jako velká hvězda. Normálně se letadlo nebo raketa takhle vůbec nechová. Vzpomínám si, jak služba u radaru vzrušením vykřikla. Všichni jsme se ptali, co se stalo. Službu konající důstojník u obrazovky řekl: „Explodoval tu nějaký bod a zmizel z monitoru.“

„Něco spadlo?“ zeptal jsem se.

Myslím, že ano, pane, ale nevím co.“ Odpověděl.

Pamatuji si na něj, byl to zkušený voják, kterého jen tak něco nevyvedlo z míry. „Kde,“ zeptal jsem se.

„To vůbec nevím, někde východně od White Sands. Zapadlo to někam za White Mountain.“ řekl mi.

Náš radar nemohl zabrat oblast za horami, takže ať to bylo cokoliv, mohlo to spadnout kamkoliv. Roswell byl obecně pod naším dozorem, a tak se mjr. Thomas rozhodl, že se tam vrátíme. Potřebovali jsme dát hlavy dohromady a vymyslet, jak budeme postupovat. Naším nejlepším vodítkem se pak stalo svědectví jednoho motoristy, který cestoval do Roswellu z Vaughnu. Všiml si „plápolajícího míče“, padajícího k zemi a zavolal na základnu. Ta se s ním rádiem spojila. I ostatní v této oblasti si všimli něčeho, co padalo k zemi. Bylo běžnou praktikou volat na základnu kdykoliv, když někdo pozoroval něco neobvyklého.

Okamžitě byla vyslána jednotka vojenské policie, aby lokalizovala oblast. Zorganizovali jsme těžkou vyprošťovací techniku a další potřebné náležitosti. Když vojáci objevili kritickou oblast, zjistili, že před jejich příjezdem se na místě již nalézají nějací civilisté. Kolem zříceného letounu se šířila oranžová mlhavá záře, která byla vidět již zdaleka. Když jsme konečně dojeli k místu dopadu, zjistili jsme, že terén zde byl rovný, kromě kopce, do kterého letoun narazil. Byli jsme asi 30 mil severně od základny. Zastavili jsme asi 100 možná 150 metrů od místa dopadu. Naše vozidla se zformovala do půlkruhu kolem letadla. Byli jsme ohromeni tím, co jsme viděli. Spodní část letounu byla šedavá. Byla poseta podivnou strukturou něčeho, co vypadalo jako buňky, které vyzařovaly bílé světlo po celém spodku letounu. Ta světla spolu s oranžovou aurou nad letounem vytvářela vskutku bizarní obraz. Letoun měl tvar trojúhelníku. Na zem to dopadlo v úhlu 30°. Od jednoho konce křídla ke druhému měřil asi 3,5 metru a od předku na záď asi 7,5 metrů. Podél levého boku byl letoun roztržen. Naše pátrací světla rozsvítila celou scénu a muži v chemických oblecích postupovali první. Řekli mi, že jsou tam nějaké nápisy, ale nikdo jim nerozuměl. Oranžová záře nad vrakem se začala rozptylovat. Fotografové se proto přiblížili k vraku, aby rychle zachytili všechno, než to zmizí.

Všiml jsem si také dvou těl poblíž vraku. Jedno spočívalo částečně v letounu a částečně viselo ven. Byly to malé bytosti, měly prsty jako my, ale jejich hlavy a oči byly větší. Pokožka vypadala jako naše, akorát byla tmavší. Všimli jsme si silných pohmožděnin na jejich rukách, a tak jsme je okamžitě vložili do černých pytlů a naložili do dvou džípů, na dálnici je přeložili do nemocničního náklaďáku a převezli na základnu. Potom jsem měl příležitost se krátce podívat do kabiny zřícené lodi. Bylo to tam nízké, ale dítě by tam sedělo pohodlně. Všiml jsem si série kontrolek na panelu a blikajících světel. Pamatuji si, že jsem tam viděl podivné symboly S/J a něco jako O.

Přivezli jsme velký náklaďák s širokou korbou a muži z vyprošťovací čety přivezli zvedák a vyzdvihli vrak na auto. Nevím, zda byla loď těžká nebo ne, ale náklaďák se pohyboval dost pomalu. Všechny části havarovaného vraku byly převezeny do hangáru 84.

Pak jsem seřadil lidi do rojnice a posbírali všechny malé úlomky z vraku. Celou oblast jsme důkladně zametli a později jsme dokonce přivezli i vysavač ze základny, abychom posbírali úplně všechno. Pak jsme se rozhodli odvrátit pozornost od této oblasti a potřebovali jsme několik lidí, kteří hlásili pozorování zřícení. Dali jsme dohromady hromadu harampádí, úlomků balónu a hliníkových kousků ze základny a převezli je do oblasti stranou od místa srážky. To všechno jsme udělali ještě před úsvitem. Byli jsme na nohou 24 hodin a sále bylo co dělat. Instruoval jsem tisk. To byla součást krycího manévru. Museli jsme v hangáru udělat spoustu fotek. V noci a s vypnutými světly jsme naložili letadla, aby převezla materiál. Některá byla jen návnadou, některá skutečně na palubě převážela materiál. Letadla měla různé směry cest.

Toto vše se odehrálo před více jak padesáti lety, ale nikdy nezapomenu na tváře té zřícené posádky – tak mírumilovné výrazy jsem ještě neviděl.

 

UFO MAGAZINE

Překlad Karel Rašín

Zdroj: Exopolitika.cz

 

Rubriky: 
marec 30, 2010 00:55 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top