Obrázok používateľa CEZ OKNO
Experiment člověk

Učenci si sice neumí vysvětlit, jak se Homo sapiens objevil na světové scéně, ale jsou naprosto zajedno v tom, kde vznikla první civilizace: nedaleko Perského zálivu. Právě tady, v Sýrii, Palestině a v Sumeru, v zemi, která leží mezi řekami Eufrat a Tigris. Všechny rostliny zdomácněly na Předním Východě o celá tisíciletí dříve, než se dostaly do Evropy. Bible, v souladu s vědeckými poznatky, klade počátek civilizace právě do hor severní Mezopotámie.


Stejně tak Noe, ve Starém zákoně, právě zde vysadil vinici, když jeho loď uvázla na hoře Ararat Místo ráje bylo tedy na východě – v krajině zavlažované čtyřmi velkými řekami, mezi něž patří Eufrat a Tigris. Také kniha Genesis umístila první ovocný sad do vysočiny, kde tyto řeky pramenily - do severovýchodní Mezopotámie. Vtom jsou Bible a věda zajedno. V Mezopotámii, kde si čas podává ruku s věčností, byly vybudovány první zavlažovací kanály, které proměnily tuto původně suchou a neúrodnou pustinu v kvetoucí krajinu. Vyvinula se tu společenská dělba práce a objevila se první města v dějinách lidstva. Sumerská kultura vznikla náhle - a je dodnes považována za naprostý základ našeho vědění, protože dala světu mnoho převratných vědních odvětví, jako matematiku, lékařství a chemii. Zejména v astronomii předběhla svou dobu, stejně jako u vynálezu kola a písma. Také tehdejší architektura byla pozoruhodná: Sumerové jako první začali používat dlažební kostky a ulice byly pravoúhle řazeny do bloků, jaké známe z dnešních velkých měst, jako je například New York.

Dnes se tady dvacet kilometrů od mohutného toku Eufratu rozkládají pískem a prachem zaváté trosky nejvýznamnějšího královského města Mezopotámie - Uruku. Toto město bylo osídleno více než 5000 let a jeho historické kořeny sahají až do roku 5900 př. n. l. Vysoké pevnostní valy obklopovaly městský areál o rozloze 400 hektarů a chránily město před nájezdníky. Stály tu i majestátní chrámy. Jeden z nich, dnes archeology nazývaný Bílý chrám, stojí na uměle navrstveném dvanáctimetrovém pahorku. V dobách jeho slávy se mohlo snadno tehdejším lidem zdát, že se jako obrovitý žebřík dotýká nebes.

Uprostřed města Uruku se tyčil mohutný zikkurat, terasovitý chrámový pahorek, který byl zbudován z pálených hliněných cihel jako místo uctívání Inany - bohyně lásky a války. O tom, že muselo jít o na tehdejší dobu skvělou stavbu, svědčí i báseň, kterou napsal před čtyřmi tisíci lety neznámý básník: „Pohlédni na jeho pevnostní val, zářící jako měď, popatři na vnitřní stěny, které nemají obdobu. Dotkni se prahu, je prastarý.. Vystup na urucký val, projdi se po něm, podívej se na jeho základy a kochej se cihlovým zázrakem..“ Trosky bývalého královského města Uruku zkoumali na počátku dvacátého století němečtí archeologové. Když odkryli nános tisíciletých vrstev, stanuli v úžasu nad překrásnou keramikou a nesmírně elegantními sochami. Byly tu i zbytky budov, které byly ozdobeny dokonale provedenými pestrobarevnými mozaikovými ornamenty.

Dva z objevených chrámů byly zasvěceny bohu nebes Anovi. A ještě něco nalezli: stovky a stovky hliněných tabulek s písemnými záznamy, označenými válečkovým pečetidlem. Písmo sice existovalo už kolem roku 2700 př. n. l., ale mělo přibližně jen dva tisíce znaků. Bylo značně komplikované a muselo se pracně vpisovat rydly do hliněných tabulek, které se posléze vypalovaly. Proto se v písemné formě logicky zaznamenávalo pouze to nejdůležitější. Většina z nich obsahovala zápisy osobních jmen, obchodních kontaktů, počty dobytka a soupisy mnoho různých druhů zboží. Sumerové počali kolem roku 3300 př. n. l. nejprve vyrývat do vlhké hlíny zaostřeným dřívkem nebo rákosem obrazové symboly věcí. Poté se tabulky vypálily v peci a tím se zvýšila jejich trvanlivost. Z těchto neumělých zápisů se začal postupem času vyvíjet složitý písemný záznam.

Jedním z nejstarších sumerských spisů je Epos o Gilgamešovi. Dvanáct hliněných tabulek hustě popsaných klínovým písmem podává zprávu o Gilgamešových skutcích. Gilgameš byl historicky doložený král Uruku, syn božské matky a pozemského otce, proto byl považován ze dvou třetin za boha. Jak vyplývá z písemných pramenů, události, které epos líčí, se odehrály přibližně kolem roku 2850 př. n. l. Příběh o Gilgamešovi má tedy reálné kořeny. Místo děje v něm popsané skutečně existovalo. A na otázku, jestli Gilgameš sám byl historickou postavou a vládl v Uruku mezi léty 2750-2600 př. n. l., můžeme odpovědět, že ano. Krátce před vypuknutím války v Íráku objevili geofyzikové, pověření Německým archeologickým ústavem, pomocí nejmodernější techniky na jih od ruin města Uruku, v říčním korytu řeky Eufratu, osm metrů dlouhou strukturu, která vykazuje podobnosti s hrobkou.

Že by se opravdu zakládal Epos o Gilgamešovi na historických faktech? Klínopisné tabulky zkoumal německý spisovatel dr. Hermann Burgard - a při rozboru jejich textů narazil na senzační a neuvěřitelné skutečnosti. Po pěti tisících let se tady dočítáme o bytostech, zvaných DINGIR, které vlastnily létající stroje. Tento výraz se obyčejně překládá jako „bohové.“Z klínopisných tabulek vyplývá, že bytosti DINGIR, (nebo také jinak Anunnaki), létaly nahoru na nebesa. Možná proto nejsou tyto klínopisné tabulky z větší části dostupné a jejich překlady nebyly nikdy zveřejněny. DIN znamená „soudce, ten, který rozhoduje, vládce, pán“. Výraz GIR označuje „ meč, prořezávač, létající těleso.“ DINGIR byli tedy „vládci létajících těles.“ Tito záhadní tvorové, kteří přiletěli z vesmíru, přistáli na Zemi a zbudovali si zde základnu. Z ní startovaly a opět přistávaly jejich létající prostředky, podobající se raketám, za hluku a kouře, zahaleny oblakem dýmu. Uměle navršené hory, zvané zikkuraty, byly významným stavebním prvkem tehdejších měst a - byly také pokládány za nejdůležitější svatyně bytostí DINGIR. Dr. Hermann Burgard o tom napsal:

„Pokud budeme objektivně zabývat jednotlivými texty, pokud analyzujeme jejich částečná odlišná znění, pokud je porovnáme a prověříme v celkových souvislostech, pokud se skutečně probereme všemi 100 000 klínopisnými tabulkami, dospějeme k jinému závěru, než konzervativní vědci: zmínky o nepozemských bytostech, dějích a jevech jsou v nich tak početné a tak logicky do sebe zapadající, že přinejmenším jejich jádro musí být pravdivé.“

Dr. Burgard postupoval při překladu textů podle nejnovějších poznatků. Přeložil tak objektivně i ta místa původního Römerova překladu, ve kterých si nebyl Römer jistý, a proto byla opatřena otazníkem. Díky tomu se ukázalo, že poselství sumerských textů je jasné: V Sumerském městě Uruku, odkud pochází i naše moderní civilizace, se tehdy budovala podivná stavební díla, která měla něco společného se žárem a ohněm - a vzlétalo se z nich k nebesům. Gilgameš byl tedy jakýmsi správcem uruckého komplexu kolem roku 2850 př. n. l. Co bylo míněno oněmi „nebesy,“označovanými jako „AN,“ neboli „nahoře“, zůstává stále otázkou. Dr. Burgard míní: „... že tento pojem mohl označovat spíše letovou linku, která směřovala na jiné místo či přímo do vesmíru.“ Je jisté, že pozdější vládcové Sumeru převzali od nejvyššího velitele jakousi dozorčí funkci nad tímto „kosmodromem“ - a tak upevnili svou moc. Dr. Burgard dodává: „Výše uvedený rozbor odhalil, proč se překladatelé na místech, která pro ně byla nesrozumitelná, uchylovali k nesmyslným obrazům, v nichž se tak či onak snažili uplatnit přírodní události.

Náš technologicky inspirovaný výklad však obstál v takzvaném koherenčním testu, což znamená, že je vnitřně logický – a to pro všechny nalezené redakce v sumerštině.“ Významné jsou rovněž sumerské pečetní válečky, patřící mezi nejstarší miniaturní památky světa. Pocházejí z jižní Mezopotámie, z období mezi lety 3200-2200 př. n. l. a jejich provedení je vysoce umělecké. Na délku měří maximálně šest centimetrů. Používaly se k potiskům hliněných nádob a razítkovaly se jimi listiny. Nejstarší z nich zpodobňují mytologické postavy a symboly: ptačí lidi, napůl lidská a napůl zvířecí stvoření, létající bárky, v nichž sedí bytosti podobné lidem - a okřídlené létající koule na nebi. Na některých najdeme bohy v helmicích u „Stromu života,“ jak z ní jedno z nesmyslných vědeckých pojmenování, stejně jako „Létající duchy.“ Tito „duchové“ jsou člověku podobní tvorové se dvěma či čtyřmi křídly a hlavou dravého ptáka. Na několika dalších válečcích se objevuje podivný znak, nápadně připomínající nákres atomu. Hádankou zůstává „Strom života.“ Jednou má podobu kříže, jindy se ze všeho nejvíce podobá schematickému vyobrazení genetického kódu.

Když se roku 1875 anglický archeolog, historik a lingvista George Smith zabýval studiem starověké Mezopotámie, našel starou mezopotamskou zprávu o potopě. Došel k závěru, že před 450 000 lety sem sestoupily božské bytosti z planety Nibiru. Tvrdil také, že biblická kniha Genesis je založena na velmi podobných starodávných textech - a právě v knize Genesis se mluví v souvislosti s těmito bytostmi o stvoření prvního člověka. Planetu Nibiru, ze které „bohové“ pocházeli, Sumerové znali pod jménem Nemesis. Babyloňané ji nazývali Marduk. Tato tajemná 12. planeta prý obíhá kolem Slunce a vrací se do naší sluneční soustavy jednou za 3600 let. Tuto hypotézu zastávají i další badatelé. U nás je to český publicista Karel Pacner, který o Nibiru soudí:

„Toto těleso, které má být takřka dvakrát větší než Jupiter, údajně obíhá kolem Slunce po výstřední eliptické dráze daleko za trpasličí planetou Pluto. Je od nás vzdálené 60 astronomických jednotek (1AU je vzdálenost Země ke Slunci). Slunce má obletět jednou za 3600 let.“ Podle ázerbájdžánského spisovatele a lingvisty, působícího v Izraeli a USA, Zecharia Sitchina (1920 - 2010), autora mnoha knih podporujících teorii o původu lidstva pomocí zásahu astronautů z vesmíru, se zhruba před pěti miliardami let nacházela mezi Marsem a Jupiterem planeta, zvaná Tiamat, která se srazila s bludnou Nibiru. Z kolize vznikla Země, pás asteroidů a komety. Právě tehdy přistáli vesmírné bytosti DINGIR či Anunnaki na Zemi. Pro celou sumerskou civilizaci (4000-2000 př. n. l.) byli tito tvorové samozřejmě ztělesněním samotných bohů. Sumerové měli asi 100 různých bohů obojího pohlaví a jejich hierarchie byla značně složitá. Anunnaki patřili k nejvyšším. Byly to nefyzické bytosti, které se dokázaly proměnit v lidi. Žily stovky let a měli moc nad celým světem.

„Naučíme vás pěstovat rostliny, léčit nemoci, počítat, stejně jako základy astronomie a filosofie,“ tvrdili Anunnaki.

Hvězdní příchozí měli až neskutečné schopnosti: dokázali se například přemístit do jiných dimenzí a dokonce zastavit proces stárnutí. Nikdo nikdy je neviděl zemřít. A právě oni, před 450 000 lety, stvořili Homo sapiens pomocí genetických manipulací. To není hypotéza, jak by se mohlo zdát. Je to opravdová součást sumerské historie. Obyvatelé Nibiru prý potřebovali zlato, protože ozonová vrstva jejich planety byla porušena a tak ochranným prostředkem proti úniku tepla byl štít proti kosmickému záření z plátů zlata. Historik, lingvista a spisovatel Maxmilien de Lafayette soudí, že záhadní bohové potřebovali stvořit fyzicky silné a zároveň rozumné tvory, kteří by za ně vykonávali v dolech na zlato těžkou práci.

Pro pravdivost této teorie svědčí fakt, že podle starých textů je člověk označován jako „ lul“, což znamená v překladu doslovně primitiv, nebo „ lulu amelu“, tedy primitivní dělník nebo nádeník! Anunnaki, nebo - jak se píše v Bibli - Nephilim, vytvořili rasu hybridních lidí. Kříženci, vytvoření pomocí „božské“ DNA a lidské DNA, se stali pak prvními sumerskými králi - a jak uvádí kniha Genesis - i „ prvními slavnými válečníky a panovníky starověku.“ Tito panovníci žili neskutečně dlouho: Na sumerských klínových tabulkách je zapsán Královský seznam, kde je celkem 140 jmen. První z těchto králů žil dokonce 36 000 let. Také v bibli se mluví o tom, že Noe a Metuzalém žili 800-900 let. Mohly jim prodloužit život geny od Anunnaki?

Magdalena Zachardová

Zdroj: http://magdalenazachardova.pise.cz/


AUTORKINE KNIHY je možné zakúpiť i na tejto adrese.

Súvisiace:

„Archeologové si marně lámou hlavu...“ (Interview s Magdalenou Zachardovou)
http://www.cez-okno.net/clanok/archeologove-si-marne-lamou-hlavu

Magdalena Zachardová
http://www.cez-okno.net/autor/magdalena-zachardova

Anunnaki
http://www.cez-okno.net/rubrika/anunnaki


apríl 02, 2015 17:06 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top