Obrázok používateľa CEZ OKNO
"Exploded Planet Hypothesis" a jiné ambiciózní pokusy kterak vyvésti lidstvo z omylu v omyl... I.

Thomas van Flandern je "původcem" a zastáncem "hypotézy explodované planety" mezi Marsem a Jupiterem. Zdálo by se, že se ex-šéf astronomického oddělení NOAA vydal cestou, vyšlapanou před více než stovkou let. O jakémsi "cizím" bludném tělese v naší sluneční soustavě hovořili už staří Sumeři jako o Nibiru, pozdější arabští astrologové mu říkali Maldek.


"Ateističtí vědci se vše, nač narazí a čemu nerozumí, vždy paradoxně snaží vysvětlit starými božstvy a kulty sloužícími jejich vzývání..."

Nic proti nikomu, kdo se s dobrým úmyslem znovu pokouší otevřít staré knihy a vnést světlo do událostí, k nimž došlo dávno předtím než se na nynější Zemi objevily první bakterie, neřku-li člověk. Ale pokud se opravdu chce dostat k jádru věci, musí si napřed vyčistit cestu i oblohu a zbavit fakta tisíciletých nánosů religiózních bludů a jejich ještě (o)bludnějších moderních interpretací.

Žel, nezdá se, že zrovna to je van Flandernův cíl. Obávám se, že jsme svědky vzniku podivné žabomyší teorie, aspirující na místo dosud platné doktríny. Něco totiž nutně musí nahradit neudržitelné Oortovy výmysly a rozpustit jeho "kometární oblak"...

Kousek historie

Je známo, že lidstvo se vyvíjí podle vždy stejného konceptu. Od okamžiku kdy se rozdělí na nerovnoměrné vrstvy, vybavené nestejnou měrou intelektem, movitým i nemovitým majetkem a podobně, bývá na živné půdě nejsilnějšího vůdčího seskupení vykonstruována jakási později obecně platná doktrína, o niž se opírá světonázor určující další vývoj společnosti. V této souvislosti je zajímavé, že hlavní osoba, kolem níž neúnavně rotuje oficiální propaganda, takřka nikdy není "domácí provenience". Téměř vždy jde o ideu importovanou. Doma totiž nikdo prorokem nebývá...

V případě naší civilizace se až kam historická paměť sahá projevovaly dva výrazné směry. První spočívá na historickém katastrofismu a druhá v úporné snaze popřít ho za každou cenu. Obojí bylo příčinou vzniku mnoha náboženských, vědeckých i politických směrů.

S ústupem církví po zrodu "osvícené moderní vědy" se situace změnila jen zdánlivě. Zatím co se zastánci náležící do první kategorie opírají o historické záznamy a tradici, předávanou kolektivní pamětí lidstva, snaží se protistrana veškeré odkazy na dávné katastrofy zdiskreditovat.

Téměř komické je, že se na straně odpůrců, hlásajících tvrdý ateizmus, ocitly i velké církve. Důvod je nasnadě: vůdčí síly společnosti, které vždy kladou hlavní důraz na vlastní mocensko-ekonomické zájmy, potřebují k uskutečňování svých záměrů "společenský klid". Každý rušivý element proto musí být co nejrychleji eliminován, nejlépe pomocí vždy úslužných a úplatných "představitelů" vědy, v horším případě vytlačen (i ateistickými režimy!) do náboženského pozadí. Zde býval zpracováván, tak dlouho, až i poslední nedůvěřivec "nabyl přesvědčení", že vše je "v rukou Božích", potažmo církevních pohlavárů disponujících přímou linkou, jejímž prostřednictvím lze včas zarazit případný "boží trest".

O tom, jak ošidná je víra v moc církví tváří v tvář byť jen společenské katastrofě, se měli příležitost přesvědčit účastníci obou světových válek - církve nejenže neměly na nic ani nejmenší vliv, ale armády všech bojujících stran vytáhly do boje s tradičním požehnáním jedné a tetéž církve! "Gott mit uns"...

Tento etický desaster už po první světové válce nepochybně vedl ke ztrátě společenského kreditu a postupnému úpadku velkých křesťanských církví až k jejich historicky nebývalému propadu, stavu, ze kterého už se (bez úplné transformace v cosi úplně jiného) nikdy nevzpamatují v dřívější podobě.

V důsledku celospolečenské ztráty důvěry v církve se zpět do společnosti začala vracet vlna, kterou v minulosti poměrně snadno zadržela hráz pečlivě vykonstruované víry v církevní moc a schopnosti kléru. A hle! Ukazuje se, že i přes tisícileté vymítání se v kolektivní paměti lidstva udržela vzpomínka na dávné katastrofy.

No jo, pánové, ale co s tím?

Oortův kometární mrak

Dosud obecně platná verze vědecko-zastíracího paskvilu vznikla ve zmatku, který v řádu světové astronomie způsobila druhá světová válka. Po ní se příležitosti chopili lidé, kteří by si v přítomnosti svých velkých předchůdců nedovolili hlasitě šoupat nohama, natož pronášet jakési závěry... Jenže doba Hoyleho a velkých německých astronomů určujících tón v předválečném období pominula...

Za otce světonázorové kulisy "nebeského klidu a pořádku", vybarvené samozřejmě způsobem zastupitelným "na prahu kosmického věku", lze považovat jediného průbojného intelektuála. Je jím nizozemský astronom Jan Oort.

Příznačné je, že také tento obraz kosmu se v první řadě zabývá existencí komet a prokazováním jejich pravidelných, vypočítaných, vypočitatelných, ničím nerušených, a proto pro Zemi a lidstvo bezpečných oběhů! Teorie záludně vychází z přesných měření drah známých periodických komet a předválečných poznatků sira Hubbleho, z nichž ovšem Oort "vytěžil" jen to, co se mu hodilo.

Komety jsou tu podle něj proto, že současně s pomyslným diskem sluneční soustavy vznikl ze "zbytkového materiálu" na jeho okraji "kometární mrak", v němž má jisté množství těles pevně přidělenou a neměnnou dráhu... Existence tohoto veskrze hypotetického útvaru dodnes nebyla, a už nikdy nebude prokazována. Výzkumy prováděné pomocí HST (Hubble Space Telescop, šťastnější astronomická obdoba univerzálního supermikroskopu, který pro biology vynalezl Royal Rife), stejně tak, jako kolize komety Shoomaker - Lewy s Jupiterem, totiž definitivně prokázaly nesprávnost těchto úvah. "Hubble" tedy nakonec nepřímo ztrestal Oorta za okleštění práce vědce, jehož jméno nese (viz také ostudnou paralelu Béchamp - Pasteur)...

To vše ovšem nikterak nebrání bohorovným advokátům "osvícené vědy", kteří mimochodem o stavu věcí nejsou obzvlášť dobře informováni, a pro jistotu radši ani nemají vlastní názor, aby v roli komentátorů "populárně vědeckých" televizních pořadů určených "laické veřejnosti" nevydávali za jedinou a konečnou pravdu dnes už nezvratně prokazatelný blud.

Jednou všude napsané těžko vymazat; mnoho lepičů a vylepených plakátů, leč málo odstraňovatelů... Je to fádní, okoukané a únavné.

Astronomie na scestí

"Všelidově zastupitelnou" a nepobuřující teorii kometárního mraku, z již uvedených a neměnných důvodů, nadšeně uvítal establishment poválečné společnosti, avšak vědě disponující stále dokonalejším přístrojovým vybavením vynesla vážný, dosud neodstraněný problém.

Hlavním "opomenutím", jehož se Oort "dopustil" aby jeho teorie obstála, bylo trestuhodné zanedbání několika podstatných Hubbleho poznatků. V důsledku toho vykročila moderní astronomie uznávající novou teorii nesprávným směrem, což hluboce ovlivnilo především snahy o pochopení "Mléčné dráhy" a jejích "ramen".

Výzkum naší galaxie totiž kvůli zjevné převaze politizujících papoušků nad skutečně bádajícími sovami musel být přizpůsoben pravidlům Oortova mraku, ergo ne "vědecky zjištěnému", ale "dohodnutému" způsobu jeho vzniku "v prostoru o tvaru rotujícího disku". Nakonec byl z tohoto důvodu "vědecky dohodnut" i spirálový tvar... Další naprosto ničím nepotvrzený nesmysl!

Jak se postupně stále markantněji ukazuje, nejen v astronomii, ale i ve fyzice, biologii a příbuzných, násilně od sebe odtržených oborech, vrhl obdobný postup lidské poznání o celé století zpět. Zdá se však, že to ještě nestačí! Chytrá deformační kampaň nazvaná EPH (hypotéza explodované planety) nás opět hodlá odvést od exaktních znalostí, starých minimálně osm tisíc let! A opět ji vede Nizozemec...

Van Flandern, vahou předchozího postavení šéfa významného vědeckého ústavu, tak jako jeho předchůdce prezentuje svou hypotézu "osvědčeným vědeckým způsobem" - a opět se zdá, že pomalu dosahuje výsledků: pro stromy není vidět les.

Hned zpočátku totiž klade dvě sugestivní otázky, na něž obratem nabízí neméně sugestivní odpovědi. Tím, tak jako jeho předchůdce, šikovně odvedl pozornost od jádra problému a dosáhl tím toho, že většina podotázek zájemců i kritiků směřuje pouze k tématu o němž je ochoten diskutovat! Přitom je fakt, že takto vymezený prostor obklopuje obrovské množství otazníků, úplně odsunován do pozadí.

Takto se nevytváří nový vědecký názor, takto se kuje nové "vědecké dogma".

Architektura non-fiction

V úvodu mé první knihy jsem napsal, že všichni autoři píšící literaturu non-ficton (faktu) mají k dispozici stejné stavební kameny. Jsou architekty, sestavujícími podle stále zřetelnějšího plánu budovu dávných událostí. Samozřejmě - lze mít námitky vůči umístění oken a překladů, ale nevidím žádný smysl v boření vstupního schodiště, které v podstatě nelze sestavit jinak, než už bylo sestaveno. Jeho konstrukci podepírá celá řada faktů. Van Flandern se ho ale snaží stavět znovu, ovšem své "nové" schodiště, stoupající vzhůru směrem od domu, místo faktů podepírá lešením z vlastnoručně utvářených axiomů!

Jeho práce jsou prošpikovány velice podezřelými interpretacemi starých textů. Vše, co bylo na tomto poli dosud dosaženo, ignoruje osvědčenou manýrou člena vědecké nomenklatury tak okázale, až zasvěceným přechází mráz po zádech. Van Flandern staví na tom, že díky danému směru vývoje společnosti upadly dávné znalosti v hluboké zapomnění; že se všeobecné vzdělání ještě stále ubírá směrem účelových "vědeckých" dogmat, vyřčených menšinovou hrstkou vlivných jedinců, kteří před více než sto lety porazili své protivníky prostřednictvím politického nátlaku. Pak je samozřejmě jednoduché vnutit zájemcům interpretace, s nimiž by kdysi, vzhledem k tehdy dokonalejším později dovedně zahlazeným poznatkům, absolutně neuspěl.

Misinterpretace Plinia, Apollodora a starých egyptských a sumerských textů, vytváří bizarní směs pojmů, které se ani nenamáhá vzájemně rozlišit - vše je využíváno ke slepení prapodivné hybridní katastroficko- antikatastrofické hypotézy, která, na rozdíl od předchozí, popírající jakoukoliv minulou katastrofu (s výjimkou křesťanské Potopy), naopak prvotní katastrofu predestinuje! Chytré.

Pro a proti EPH

Podle teorie EPH došlo ke zmiňované katastrofě takřka nedávno. Tehdy údajně na dráze mezi Marsem a Jupiterem "z ničeho nic prostě explodovala planeta" takřka k nerozeznání podobná Zemi. Bum! Vznikl tak pás asteroidů a spousta komet. Velké bludné asteroidy a obrovské meteority se rozprskly po soustavě, narážely na ostatní tělesa a mimo jiné znetvořily i Měsíc.

Jak jsem se už zmínil, myšlenka zaniklé planety na této dráze není nová. Astronomové se jí poměrně obsáhle zabývali, zejména poté, když stále modernější počítače postupně umožňovaly složité výpočty drah komet a známých větších těles v pásu planetek. Animace ovšem ukázaly, že z těchto kosmických skalisek, včetně odhadované hmoty množství skrytého ze Země nepozorovatelného "temného materiálu", jednoduše nelze syntetizovat kompletní planetu očekávané velikosti. Toto je také jeden z hlavních, leč mnohem závažnější problémy zastírajících argumentů, vznášených proti van Flandernově hypotéze.

Jeho odpověď zní: "Zbytek materiálu se prostě vypařil." A je to. Zkuste to za dnešního stavu znalostí něčím vyvrátit... Dovolím si zde nesměle namítnout, že v případě exploze by se úlomky nevázané žádným velkým tělesem ve svém středu zcela jistě rozlétly všemi směry a žádný pás asteroidů by nevznikl. Nebyl by k tomu žádný rozumně vysvětlitelný důvod. Pro tedy jsou jen van Flandernovy, zatím co proti všechny ostatní závěry.

Opomíjené znalosti Sumerů

Je dost podivné, že ač otec a zastánce EPH Sumery často cituje, mnohdy i ve zcela nemožných souvislostech, naprosto přehlíží znalosti tohoto famózního národa, který moderní astronomii poskytl mimo jiné i tabulky s koeficienty, bez nichž není možný výpočet planetárních drah! Kosmogonie Sumerů hovoří o dvanáctém tělesu sluneční soustavy, planetě Stvořiteli, periodicky prolétajícím pásmem asteroidů po dráze, již nelze nazvat jinak než kometární. Její perihel se nachází kdesi mezi Marsem a Zemí. Sumeři toto těleso přiměřeně popisují jako "křižující planetu", NIBIRU, protože protíná ekliptiku a těsně míjí dráhy několika vnitřních planet soustavy.

EPH se v základě snaží o odlišení dvou pojmů: teorie obrovské komety či explodované planety, ale přitom zcela ve smyslu "současných poznatků moderní astronomie" opovrhuje možností, že v systému existuje nám již (nebo dosud) cizí těleso - neznámá planeta, jejíž oběžná dráha vykazuje hlavní aspekt kometárních drah: přibližuje se na jistou vzdálenost ke Slunci (a tím i k Zemi), aby po čase opět zmizela v prostoru za známou hranicí soustavy.

Tento problém se patrně stal osudným I. Velikovskemu, který za "nestvůrně velkou kometu", o níž se unisono zmiňují všechny staré národy, považoval Venuši, která se podle jeho mínění oddělila od Jupitera a zaujala novou oběžnou dráhu za časů biblického Exodu...

Podle čínských a sumerských záznamů o Venuši je to prokazatelně nesmysl, jenže v jednom má Velikovsky nesporně pravdu - tehdy se na obloze muselo dít cosi dnes velice neobvyklého. Není divu, že se tehdy, v nastalém zmatku a panické hrůze při vzpomínce na události předcházející Potopu, rozpadlo několik mocných říší.

Křižující planeta

Podle interpretace Zecharii Sitchina sumerské učení převzaté Babyloňany říká, že protiběžný Nibiru byl vtažen do soustavy z vnějšího "prostoru absolutní tmy" přitažlivostí Neptuna. Když se posléze dostal do sféry přitažlivosti Saturnu a Jupitera, byl jeho osud zpečetěn - soustavu už nemohl opustit. Cestou do jejího centra došlo ke střetu s praplanetou Tiamat, tělesem "A", obíhajícím na dráze dnešních asteroidů.

Nejen z pohledu newtonovské fyziky se taková událost zdá nepravděpodobnou, ba nemožnou. Ovšem pouze do okamžiku než si uvědomíme, že jednou z hlavních vlastností přisuzovaných Nibiru sumerskými astronomy je protiběžnost! Pak se ovšem odpovídajícím způsobem mění i údaje v tabulkce oběžných i přibližovacích rychlostí, včetně zkrácení období vzájemného působení gravitace a slapových sil. Provedeme-li patřičné propočty, zjistíme, že sumerské vyprávění má pevnou matematickou logiku; zcela jistě nepatří do souboru líbivých pohádek vymyšlených "moderní astronomií".

-pokračování-

gewo

Zdroj: http://www.gewo.info/


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Súvisiace:

Nibiru (Maldek, Marduk)
http://cez-okno.net/rubrika/nibiru


Autori: 
Sekcie: 
máj 05, 2013 23:58 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top