Obrázok používateľa CEZ OKNO
František Bardon: BRÁNA K OPRAVDOVÉMU ZASVĚCENÍ II.

Jemnějšími živlovými kmity, elektrickým a magnetickým fluidem živlové polarity povstal vlastně člověk; duše pak z akášického principu neboli z nejjemnějších kmitů éteru. Tak, jako ve hmotném těle působí funkce živlů, je tomu stejně s funkcemi duše, čili tak zvaného těla astrálního. Duše je spojená a srostlá s tělem pomocí čtyřpólového magnetu a jeho specifických vlastností. Splynutí se stává analogicky k tělu elektromagnetickým vlivem živlů.

DUŠE (ASTRÁLNÍ TĚLO)

Práci živlů, tzv. elektromagnetické fluidum duše, nazýváme mluvou zasvěcenců astrální matricí neboli životem. Tuto astrální matrici či elektrické fluidum duše nelze ztotožnit s aurou, o které píší okultisté a ke které se ještě vrátím. U astrální matrice nebo u elektrického fluida jde o pojítko mezi tělem a duší. Ohnivý princip zastává i v duši funkci budovatelskou, vodní princip funkci oživovací, vzdušný princip vyrovnává a zemní princip se stará o spojitost, růst a udržování.

Astrální tělo má tytéž funkce jako tělo hmotné.

Člověku je dáno pět smyslů, které odpovídají pěti živlům. Těchto smyslů používá astrální tělo neboli duše k tomu, aby pomocí tělesných smyslů přijímala vlivy fyzického světa. Toto vnímání a zaměstnávání oněch pěti smyslů prostřednictvím astrálního a hmotného těla se děje naším nesmrtelným duchem. Proč je duch nesmrtelný, vysvětluji v dalším obsahu. Bez činnosti ducha v duši by se astrální tělo stalo neživým a rozložilo by se na své součástky.

Protože by duch bez pomoci duše nemohl působit, je tudíž astrální tělo střediskem všech vlastností nesmrtelného ducha. Podle vývinu a zralosti má rozličné elektrické nebo magnetické fluidické chvění, které se v duši znatelně projevuje čtyřmi druhy povahy. Dle toho, jaký živel převládá, rozeznáváme povahu cholerickou sangvinickou melancholickou a flegmatickou.

Cholerická povaha vyvěrá z ohnivého živlu, sangvinická povaha ze živlu vzdušného, melancholická z vodního živlu a flegmatická ze živlu zemského. Dle síly a chvění zmíněného živlu se projevuje v různých vlastnostech také síla a expanze fluidického kolísání.

Každý z těchto čtyř, povahu člověka určujících živlů, má po aktivní stránce vše dobré neboli dobré vlastnosti a po pasivní stránce vše opačné, tedy vlastnosti negativní. Není zde možno uvést přesné sestavení účinnosti všech živlů. Pro nastávajícího zasvěcence bude lépe, když vlastní meditací postupem času objeví další účinky sám. Na cestě k zasvěcení to má i svůj zvláštní význam. V dalším uvedu pouze některé příklady:


Cholerická povaha má ve své aktivní polaritě tyto dobré vlastnosti: aktivnost, horlivost, nadšení, odvahu, rozhodnost, sílu tvořivosti, smělost, snaživost atd.

V negativní polaritě jsou to: hádavost, nemírnost, podrážděnost, pud vše zničit, vášnivost, žárlivost, žravost atd.

Sangvinická povaha má po stránce aktivní: bdělost, bezstarostnost, dobrosrdečnost, důvěřivost, hbitost, jasnost, lehkost, neodvislost, obratnost, optimismus, píli, pronikavost, radost, usměvavost atd.

Po stránce negativní: klevetivost, mazanost, nedostatek vytrvalosti, nepoctivost, pomlouvačnost, povídavost, proměnlivost, urážlivost, zchytralost, žvanivost atd.

Melancholická povaha se ve své aktivitě projevuje: důvěřivostí, horoucností, chápavostí, klidem, milosrdenstvím, oddaností, odpouštěním, poddajností, schopností meditační, skromností, soucitem, úctou, vážností, vroucností, zahloubaností, zvnitřněním atd.

V negativitě: leností, lhostejností, nepoddajností, nesmělostí, netečností, sklíčeností atd.

Flegmatická povaha má po aktivní stránce tyto dobré vlastností: cílevědomost, dochvilnost, důkladnost, důslednost, neomylnost, obezřetnost, odolnost, odpovědnost, opatrnost, pevnost, rezervovanost, soustředěnost, spolehlivost, střízlivost, svědomitost, úctu, vážnost, věcnost, vytrvalost atd.

Po negativní stránce jsou to: fádnost, ledabylost, lenivost, lhostejnost, málomluvnost, nedochvilnost, nesvědomitost, plachost, pohrdlivost, těžkopádnost atd.

Vlastnosti živlů jsou dle toho, které z nich převládají, základnou povahy člověka. Intenzita zmíněných, navenek se projevujících vlastností, závisí na polaritě tj. na elektrickém a magnetickém fluidu. Celkový vliv povahových účinků způsobuje navenek určité záření, které se odborně nazývá aurou. Tuto auru nelze zaměňovat s astrální matricí, ježto je mezi oběma veliký rozdíl. Astrální matrice je pojítkem mezi tělem a duší, kdežto aura je záření živlových účinků, projevujících se aktivně nebo pasivně v různých vlastnostech. Toto záření vyvolává v celé duši určitou vibraci, která má pak své zvláštní zabarvení. Toto zabarvení umožňuje zasvěcenci vidět astrálním zrakem svou vlastní auru i auru jiných bytostí. Pravý jasnovidec může potom dle rozpoznané aury zjistit u každého nejen základní povahu, ale vidí i účinek, respektive polaritu duševních kmitů, kterou může případně i ovlivnit.

O tomto námětu hovořím ještě podrobněji ve zvláštní kapitole o introspekci. Temperament člověka ovlivňuje jeho povahu a obojí tvoří jeho celkový výsledek záření duše čili auru. Obrazy velkých zasvěcenců a svatých mají zpravidla svatozář, která je totožná s aurou, zde popsanou.

Kromě povahy, temperamentu a práce elektromagnetického fluida má astrální tělo ještě dvě sídla v mozku. Ve velkém mozku se nachází normální vědomí a v malém mozku opak normálního vědomí tj. podvědomí. Jejich funkce popisuji blíže v kapitole o duchu.

Jak jsem již řekl, je duše právě tak jako tělo rozdělena podle živlů. Duševní funkce, síly a vlastnosti mají i v duši určitá, všem živlům obdobná střediska, která indická filozofie nazývá lotosy. Probouzení těchto lotosů se v indické nauce nazývá Kundalini-Yogou. Tato střediska neboli lotosy nehodlám podrobně popisovat, protože se o nich může každý dočíst v příslušné literatuře.

Zmiňuji se o nich proto jen letmo:


Nejspodnější středisko, zvané Múladhára neboli zemní středisko, se nachází v nejspodnější části duše.

Další, tj. vodní středisko je v okolí pohlavních orgánů a jmenuje se dle indické terminologie Svadhistána.

Středisko ohně, jako střed duše, je v okolí pupku a má název Manipůra.

Středisko vzduchu, jakožto vyrovnávajícího živlu, je v okolí srdce a má název Anáháta.

Středisko éteru neboli akášického principu nutno vidět v krku a má název Višudha.

Další středisko a to vůle, rozumu a intelektu má název Ajna (čti adžňa) a nachází se mezi obočím.

Nejvyšší - božské středisko - je tisíciplátečný lotos Sahasrára pod temenem hlavy, z něhož prýští a jsou ovlivňovány síly všech ostatních lotosů.

Od nejhořejšího, nejvyššího centra počínaje, probíhá podél páteře až do nejspodnějšího zemního střediska jakoby průchodem tzv. Sušumna - neboli nám již známý akášický princip. Ten má za úkol spojovat a usměrňovat všechna ostatní střediska. O probuzení hadí síly v jednotlivých střediscích hovořím ještě v dalším pojednání. Popis duše má především objasnit souvislost živlů v ní spolu s jejich podvojnou polaritou. Z toho můžeme pozorovat, jak tělo i duše a jejich působení žije a pracuje, jak jejich rozložení podléhá nezměnitelným zákonům čtyřpólového magnetu, tj. tajemství Tetragramatonu, kterými se také řídí. Pakliže budoucí zasvěcenec vše správně a pozorně uváží, získá jasný přehled nejen o funkcích těla, ale i o duši a může si dle prazákonů o vzájemném působení učinit jasnou představu.

ASTRÁLNÍ ÚROVEŇ

O této lze říci, že platí mnohdy za čtvrtou dimenzi. Nevyšla však z oněch čtyř živlů, nýbrž je určitým stupněm hustoty akášického principu, tedy všeho toho, co se až dosud ve hmotném světě odehrávalo, co se právě děje a v budoucnu bude ještě dít, dále co má svůj původ, svůj směr a svoji životní jsoucnost.

Jak již bylo řečeno, je akáša v nejjemnější formě nám známý éter, v němž se kromě jiného pohybují a šíří elektrické a magnetické kmity. Astrální úroveň je tedy také sférou vibrací, ve které má svůj původ světlo, zvuk, barva a rytmus, zkrátka všechen život ve všem stvořeném. Jelikož je akáša původ všeho bytí, zrcadlí (odráží) se v ní samozřejmě také vše to, co již bylo stvořeno, co se v přítomné době právě tvoří a co se v příštích dobách bude ještě vytvářet. V astrální úrovni se zřejmě jeví emanace věčného, což nemá počátku ani konce a je proto bez času a prostrou.

Zasvěcenec, který se v této úrovní vyzná, může zde nalézt vše, ať je to minulé, přítomné či budoucí. Dosah a pojetí toho všeho závisí na stupni jeho dokonalosti.

Téměř všechna náboženství, všichni okultisté a spiritisté rozumí pod astrální úrovní „onen svět“. Pro zasvěcence tento výraz neplatí a on se proto také smrti nebojí, neboť je mu tento pojem cizí. Jestliže se rozkladnou prací živlů nebo náhlým přerušením astrální matrice, která je pojítkem mezí hmotným a astrálním tělem, uvolní, nastane stav, který se sice všeobecně pokládá za smrt, je ale ve skutečnosti pouhým přechodem z tohoto světa do astrální úrovně. Na základě tohoto zákona nemá zasvěcenec ze smrti strach: dobře ví, že nepůjde do neznáma. Zvládnutím živlů může kromě mnoha jiného uvolnit také astrální matrici a dosáhnout tím spontánního odloučení astrálního těla od hmoty. Tímto způsobem může pak se svým astrálním tělem vyhledat nejodlehlejší místa, může se pohybovat v nejrozmanitějších úrovních apod. Tím se mohou kladně vysvětlit veškerá tvrzení o některých svatých, kteří byli viděni současně na několika místech.

Astrální úroveň má různé druhy obyvatel. Předně jsou to duše zemřelých, které se dle své duchovní zralosti zdržují v určitém stupni hustoty. Různá náboženství ho mají za nebe nebo peklo, ovšem pro zasvěcence je to pouhá symbolika. Čím dokonalejší, šlechetnější a čistší bytost je, tím čistší a jemnější je stupeň hustoty, v němž může přebývat. Její astrální tělo se pozvolna rozpouští a bytost se přizpůsobí kmitům onoho stupně, respektive se s ním ztotožní. Jak vidíme, závisí toto ztotožnění na zralosti a duchovním zdokonalení, kterého bytost dosáhla ve světě hmotném.

Kromě toho je astrální úroveň obývána ještě celou řadou jiných bytostí, z nichž zde uvádím jen několik. Jsou to např. tzv. elementárové; bytosti s jednou nebo jen omezeným počtem vlastností, podle toho, jaké živlové kmity převládají. Tito elementárové se udržují toutéž vibrací, kterou lidská bytost vysílá do astrálu. Jsou mezi nimi i tací, kteří dosáhli určitého stupně inteligence. Těch pak obyčejně používají mágové, aby prostřednictvím těchto nižších sil ukájeli své sobecké choutky.

Jiným druhem astrálních bytostí jsou tzv. larvy, které astrální matrice intenzivní citovou myšlenkou vyvolá vědomě, či nevědomě v život. Nejsou to přímé bytosti, nýbrž pouhé tvary, které udržují při životě vášně animálního světa a jež se zdržují na nejnižším stupni astrální úrovně. Pud sebezáchovy je vhání do blízkosti lidí s takovými vášněmi, které těmto tvarům vyhovují. Přímo nebo nepřímo usilují o to, aby probudily a roznítily v člověku dřímající pudy. Podaří-li se jim strhnout člověka k takové vášni, která jim vyhovuje, živí, udržují a posilují se zářením, které vyvolá v člověku vášeň. Člověk zatížený mnoha vášněmi jev nejnižší sféře své astrální úrovně přímo obklopen četou takových larev. Boj s nimi je urputný a v magii tvoří při ovládání živlů svízelnou překážku. O tom však ještě podrobněji v kapitole o introspekci.

Kromě toho jsou zde ještě elementárové a larvy, které můžeme utvořit magickou cestou. O tom rovněž více v praktické části tohoto díla.

Musíme se ještě zmínit o jednom druhu bytostí, s nimiž se zasvěcenec často setká na astrální úrovni a to o bytostech oněch čtyř čistých živlů.

V ohnivém živlu jsou to Salamandři, ve vzdušném živlu jsou to Sylfy, ve vodním živlu jsou to Rusalky neboli Undiny a v zemním živlu jsou to Trpaslíci neboli gnómové.

Všechny tyto bytosti jsou takřka spojkou mezi astrální úrovní a pozemskými živly. Jak navázat styk s těmito bytostmi, jak je ovládat, čeho všeho můžeme jimi dosáhnout, se čtenář dočte rovněž v praktické části tohoto díla, které věnuji zvláštní kapitolu nazvanou „Magie živlů“.

Je ještě řada jiných bytostí, jako satyrové, lesní žínky, vodní mužíci atd., o kterých by se dalo mnoho hovořit. I když to zní jako báchorka, v astrální úrovni jsou to právě takové skutečnosti, jako u všech pozemských bytostí. Jasnovidné oko zasvěcence je vidí všechny, může kdykoliv s nimi navázat styk, čímž je každá pochybnost o jejich existenci předem vyloučena. Proto musí budoucí zasvěcenec nejdříve dosáhnout zralosti, musí se naučit zkoumání, aby si o všem mohl sám učinit správný úsudek.

František Bardon


KNIHU môžete kúpiť i na tejto adrese

Redakcia ďakuje Petrovi Vyšehradskému za skvelý tip


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Súvisiace:

Mágia
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/magia


jún 06, 2012 19:48 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top