Obrázok používateľa CEZ OKNO
Hitler unikl

Není mnoho osobností o kterých by panovalo tolik kontroverzních legend tak jak je tomu u nechvalně známého vůdce bývalé Třetí Říše, Hitlera. Mnoho rozporuplných úvah se váže k jeho úmrtí. Spáchal Hitler v posledních dnech války sebevraždu v polorozpadlém Berlíně a nebo se mu podařilo utéci před spravedlností. Žádná z dostupných hypotéz a případných nálezech artefaktů nacistického pohlavára nevnáší do problematiky tak jednoznačné světlo jak bychom si přáli. I když některá svědectví vypadají velmi věrohodně a existuje jich vskutku přehršel, jiné prameny uvádí, že vesměs jde o vykonstruovaná tvrzení se snahou uklidnit veřejnost a jednoznačně uzavřít jistě nepříjemně bílé místo v moderní historii. Skutečnost však tak jasná není, svědčí o tom i následující zajímavé informace.



Mimo všeobecně rozšířené verze o tom, že se Hitlerovi mohlo podařit přesídlit někam do neznámých končin Jižní Ameriky existuje ještě další tvrzení. Přesun na tajnou nacistickou základnu v blízkosti Jižního pólu. V roce 1952 Dwight D. EISENHOWER řekl: "Nejsme schopni odhalit byť kousek objektivního důkazu o Hitlerově smrti." Jistěže, dnes se nepíše rok 1952 a od té doby byl učiněn velký pokrok v této problematice. Důležité ovšem je, že v celé záležitosti prostě jasno není i když jak jsem již naznačil vyrojila se spousta jiných a zajímavých teorií a hypotéz.

Když v roce 1945 během konference ve městě POSTDAM žádal prezident TRUMAN Sovětského diktátora Josefa STALINA zda je či není Hitler mrtvý. Podle svědeckých informací odpověděl tenkrát Stalin velmi neurčitě až neomaleně: "Můj vrchní armádní důstojník maršál Jiří ŽUKOV jehož vojáci zabrali Berlín vedli dlouhé a důkladné vyšetřování přímo na místě. Ne, nenašli jsme Trumane nikoho živého ani mrtvého kdo by byl podobný Hitlerovi."
Potsdam 1945 zleva: britský min. předseda Clement ATLEE, Harry S. TRUMAN a samozřejmě Josef STALIN

Šéf americké sekce soudního tribunálu v NORIMBERKU pan Thomas D. DODD sdělil: "Nikdo nemůže říci, že Hitler je mrtvý." Vrchní generál Floyd PARKS, muž který velel vojákům v americkém sektoru Berlína byl poměrně dobře informován o postupu a činnosti Žukova v Berlíně. Parks se nechal slyšet, že prý byl Žukov skálopevně přesvědčen o tom, že Hitler unikl. Lt. generál Bedell SMITH, šéf Štábu generála Eisenhowera v rámci Evropské invaze a pozdější ředitel CIA dne 12. října 1945 veřejně prohlásil: "Žádná lidská bytost nemůže přesvědčivě říci, že Hitler je mrtvý."

Col. W.J. HEIMLICH bývalý šéf sekce špionážní služby dislokované v tehdejší době v Berlíně byl pochopitelně velmi důvěrně seznám s procesem vyšetřování údajné smrti Hitlera. Nakonec se nechal slyšet: "Neexistuje žádný důkaz který by podporoval pověst o tom, že Hitler spáchal sebevraždu."

Zajímavé informace podává ve své knize "Ten Days to Die" bývalý Norimberský soudce Michael MUSSMANNO: "Rusko musí akceptovat blamáž, kterou utrpělo tím, že nebylo schopné nalézt a identifikovat byť ostatky Hitlera." Oficiální tvrzení ruského vedení byla poplatná době a zavádějící. Rusko se za každou cenu snažilo vyhnout blamáži a ostudě na světové veřejné scéně." Mussmanno se přiznává k tomu, že vyslýchal Hitlerova osobního číšníka, komorníka, šoféra, osobní piloty i dvě sekretářky. Všichni dokonale přesně popsali okolnosti jeho sebevraždy. Jedná se o příběh s naprosto shodnými rysy, dokonalý bez jediné trhlinky. Příběh zpočátku zní velmi věrohodně a přesvědčivě, ale do okamžiku než si uvědomíme, že všechny tyto osoby mohli memorovat předem naučenou legendu. Je třeba si uvědomit, že úzkostlivý až paranoidní Hitler trpící neustálým chorobným strachem o svůj život si do své blízkosti připustil pouze jedince o kterých byl stoprocentně přesvědčen, že jsou mu plně oddáni. Pro tyto fanatické uctívače Hitlerovi osobnosti by nebyl problém se něco takového naučit.

Bývalý sekretář vlády USA Jimmy BYRNES ve své knize "Frankly Speaking" popisuje zajímavý příběh: "Během konference tzv. "Velké Čtyřky" v Potsdamu v jedné chvíli opustil Stalin svou židli. Když procházel kolem mne velmi přátelsky cinkl svou sklenicí s likérem o mou. Já jsem se na něho podíval a zeptal jsem se ho jakou má teorii o smrti Hitlera. A Stalin mi ihned odpověděl, že Hitler není mrtvý. Prý utekl do Španělska nebo Argentiny."

V září roku 1948 se v časopise "The Plain Truth" objevil velmi provokující titulek: "JE HITLER ŽIVÝ NEBO MRTVÝ ?" Článek shrnul závěry vyčerpávajícího tříletého vyšetřování společně s důvody, podporující tvrzení, že Hitler mohl zůstat na živu. Jiný článek, který vyšel v červnu 1952 v tom samém časopise je již konkrétnější. Pod názvem: "Hitler může být živý" se zmiňuje o nových faktech, které doposud veřejnosti unikaly. Především popisuje nacistické aktivity během kterých byly shromažďovány traktory, letadla a různé druhy především důlního zařízení a materiálů s tím, že po další čtyři roky Nacisté pomocí těchto nástrojů a tajných technologií v jižních polárních oblastech budovali obrovskou vojenskou základnu. V této zprávě se dále říká, že pod masivní ledovou horou vybudovali a kompletně zamaskovali výborně technicky a vojensky zabezpečený úkryt.

Renomované noviny jako "Bonjour", "Police Gazette" či Pařížský "Le Monde" opakovaně uváděli články o možném Hitlerově úkrytu v blízkosti Jižního pólu. Admirál DOENITZ prý byl schopen se svým podmořským loďstvem vybudovat nedobytnou pevnost pro Hitlera prakticky kdekoliv na světě. I když nikdy tyto články možné místo nespecifikovaly "Bonjour" poukázal na fakt, že v roce 1940 začali Nacističtí inženýři stavbu staveb, která měla vydržet teploty až 60 stupňů Celsia pod nulou. I když existují velmi oprávněné důkazy o možnosti úniku Hitlera do prostředí Antarktidy pro drtivou většinu jedinců je tento názor zcela nepřijatelný. Asi zde hraje svou roli i zřetelný psychologický prvek.

Pokud bychom si dali práci, nasbírali bychom hojnost důkazů o tom že Američané i Sověti světu lhali o událostech provázaných s Hitlerech v posledních dnech II. Světové války. Vůbec není žádným tajemstvím, že velmi silná skupina Nacistických pohlavárů emigrovala do Argentiny. A opět se musíme vrátit k admirálu BYRDOVI a jeho válečném tažení do oblasti Jižního polárního kruhu. Proč panuje tolik tajemství a mlčení okolo této zcela prokázané akce. Jaký tedy vůbec měla smysl ? Ale odpověď se přímo nabízí a již několikrát jsme jí zde prezentovali.

Při této příležitosti bych chtěl čtenáře upozornit na velmi zajímavou knihu obsahově spojenou s našim námětem. V roce 1981 jí napsal vynikající historik pan Donald McKALE a spis se jmenuje "HITLER: PŘEŽÍVAJÍCÍ MÝTUS". Pisatel si klade otázky dotýkající se možné smrti a nebo přežití Hitlera na konci války. Na takto položené, mimochodem velmi zajímavé, otázky zároveň odpovídá fakty, které sesbíral v období poválečného světa. McKale dochází ke zjištění, že jistotu co se vlastně s Hitlerem přihodilo nemáme dodnes. Kniha je psaná velmi seriozním a střízlivým rukopisem, ale co je nevíce cenné, pravdivě osvětluje celou řadu bílých míst, která vznikla mnohdy právě díky lživé a záměrné propagandě Sovětů a Američanů. Doporučuji k prostudování.

Existuje popis velmi zajímavé scény, která se odehrála v posledních dnech války na letišti v Berlíně. Popis příběhu je součásti výpovědi jednoho německého vojáka, který jí před jistými orgány pod přísahou potvrdil jako pravdivou. Následující informace nebyly nikdy nikde oficiálně prezentovány asi proto aby se staly součásti tajemství resp. utajovaných skutečností. Vyjímku tvoří známe noviny "DARIO ILLUSTRADO" vycházející v Santiagu v Chile. Redaktorům se zřejmě podařil krkolomný a dobrodružný kousek a k prezentovaným informacím se nějakým neuvěřitelným způsobem dostali. A tak "Dario Illustrado" jako jediné médium exkluzivně celou záležitost zveřejnilo 18. ledna 1948. Takže co se tedy vlastně přihodilo?

Berlín byl 30. dubna 1945 prakticky celý rozbombardován. Přesto jedno z letišť bylo stále použitelné. Ve 16.15 hodin odpoledne na tomto malém letišti přistál letoun JU52 a z něho vystoupili vojáci S.S. určení pro obranu hlavního města Německa. Těmto vojákům nebylo víc jak 18 let. Střelec v tomto letadle je náš svědek. Jmenuje se pan B. (jeho celé jméno nebylo nikdy z bezpečnostních důvodů zveřejněné). Posádka předmětného letadla poté co vyložila vojáky se snažila rychle natankovat aby mohla okamžitě opustit nebezpečnou zónu. Během této tankující pauzy kopl pana B. kolenem do žeber jeho kolega který měl funkci radiového operátora a kývl jiným směrem než se díval pan B. Asi ve vzdálenosti 100 až 120 metrů od nich viděl stát na přistávací ploše proudové letadlo typu Messerschmitt 322 (podle upřesňujících informací mohlo jít také o Arado 234). Pan B. a radiooperátor nevěřili vlastním očím. Bez jakékoliv pochybnosti viděli před proudovým letadlem stát jejich Vůdce Adolfa Hitlera oblečeného do šedivého obleku a živě gestikulujícího s nějakými zřejmě jeho stranickými kolegy. Celých deset minut oba dva pozorovali tuto scénu do té doby než v 16.30 hodin opět vzlétli do vzduchu. Poté byli zcela užaslí a absolutně nemohli uvěřit tomu, když se o sedm a půl hodiny později v průběhu půlnočního rozhlasového vysílání vojenského přehledu zpráv dozvěděli, že Hitler spáchal sebevraždu.

V Kanadském vysílacím programu, který se jmenoval "As It Happens" konkrétně 17. září 1974 v 19.15 hodin vystoupil velmi zajímavý člověk s neméně zajímavými informacemi. Byl jim prof. Dr. Ryder SAGUENAY, stomatochirurg ze stomatologické fakulty Univerzity v Los Angeles v Kalifornii. Tento člověk uvedl, že existují podklady a záznamy o tom, že Hitler nařídil speciálnímu letadlu odvézt z Berlína na neznámé místo všechny lékařské stomatologické záznamy a především rentgenové snímky týkající se jeho osoby a všech vysokých pohlavárů nacistického Německa. Proč? Protože zuby a čelisti patří k nejprůkaznějším identifikačním prvkům. Faktem zůstává, že se skutečně nikdy nepodařilo tyto dokumenty nalézt. Stejně tak se nepodařilo vystopovat Hitlerova osobního zubního asistenta. Myslím, že si vůbec nemusíme dělat iluze o jeho osudu.

Úvodník novin "Zig Zag" vydávaných také v Chile dne 16. ledna 1948 sděluje, že 30. dubna 1945 kapitán letectva Peter BAUMGART vzal Adolfa Hitlera a jeho manželku Evu Braunovou a několik jeho oddaných přátel letadlem z letiště Tempelhof do Tondernu v Dánsku (místo, které v tu dobu bylo stále ještě kontrolované Němci). Z Tondernu pak odletěli jiným letadlem do Kristiansundu v Norsku (území také ještě stále kontrolované Němci). Zde se měli připojit k podmořskému konvoji s cílem neznámo kde. S těmito skutečnostmi se lze podrobně seznámit v "U.F.O. Letzte Geheimwaffe des III. Reiches", Matern, str.50-51.

Židovský spisovatel Michael BAR-ZOHAR ve své knize "The Avengers" na str.99 píše: "V roce 1943 admirál Doenitz deklaroval, že Německé ponorkové loďstvo je pyšné na to, že může pro Hitlera vybudovat pevnost prakticky kdekoliv na světě. Sice neurčil místo, ale s největší pravděpodobností šlo o oblast v blízkosti Jižní Ameriky.

Nechává se slyšet také Německý spisovatel MATTERN, který sděluje, že admirál Doenitz před promující třídou námořních kadetů v Kielu v roce 1944 prohlásil: "Německé námořnictvo má před sebou ještě velkou roli v budoucnosti. Zná totiž celou řadu utajených míst kde by se mohl Hitler ukrýt tak aby mohl v klidu plánovat další opatření."

Pouze letmo jsme se dotkli jednoho z mnoha bílých míst II. Světové války. Je patrné, že zdaleka ne všechno je tak jasné jak by se mohlo na první pohled zdát. Existuje ještě stále možnost prolomit val mlčení?

Zdroj: Matrix-2001.cz

 


Štítky: 
júl 18, 2008 23:47 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top