Obrázok používateľa CEZ OKNO
Napoleon Hill: Myšlením k bohatství II.

Když před více než padesáti lety Edwin C. Barnes seskočil z nákladního vlaku v Orange v New Jersey, vypadal možná jako pobuda, ale myšlenky měl královské. Cestou od železniční tratě do kanceláře Thomase A. Edisona pracovala jeho mysl na plné obrátky. Viděl sám sebe, jak stojí před Edisonem. Slyšel se, jak Edisona žádá o možnost naplnit svou palčivou životní touhu a stát se obchodním společníkem velkého vynálezce.

TOUHA - VÝCHOZÍ BOD KAŽDÉHO ÚSPĚCHU

První krok k bohatství


Barnesova touha nebyla nadějí. Nebyla přáním! Byla to vroucí, pulsující touha, která přebíjela všechno ostatní. Byla definitivní.

O pár let později stál Edwin C. Barnes před Edisonem znovu, v téže kanceláři, kde se s vynálezcem setkal poprvé. Tentokrát se jeho touha proměnila ve skutečnost. Podnikal společně s Edisonem. Největší sen jeho života se vyplnil.

Barnes uspěl díky tomu, že si vytyčil definitivní cíl a k tomuto cíli zaměřil všechnu svou energii, sílu vůle, své snažení, prostě všechno.

MUŽ, KTERÝ ZA SEBOU SPÁLIL MOSTY

Uplynulo pět let, než se mu naskytla šance, po které prahl. Všem kromě sebe sama připadal jako pouhé další kolečko v Edisonově obchodním soukolí, ale ve svých představách byl Edisonovým partnerem po všechen čas, od prvního dne, kdy zde poprvé nastoupil do práce.

Je to pozoruhodný příklad toho, jakou sílu má pevné definitivní rozhodnutí. Barnes dosáhl svého cíle, protože jeho touha stát se Edisonovým společníkem byla větší než cokoli jiného. Vypracoval si plán, který mu měl pomoci v dosažení tohoto záměru. Spálil za sebou všechny mosty. Živil svou touhu tak dlouho, až se stala stravující posedlostí jeho života a posléze i skutečností.

Když se vydal do Orange, neříkal si: „Zkusím přimět Edisona, aby mi dal nějakou práci." Řekl si: „Navštívím Edisona a uvědomím ho, že jsem přišel, abych se stal jeho partnerem v podnikání."

Neříkal si: „Budu mít oči otevřené, abych nepropásl nějakou další příležitost, kdyby se mi snad nepoštěstilo získat v Edisonově podniku místo, o jaké usiluji." Řekl si: „Na celém světě je pouze jedna jediná věc; kterou musím mít, totiž obchodní spojení s Thomasem A. Edisonem. Spálím za sebou všechny mosty a vsadím celou svou budoucnost na dosažení cíle."

Odřízl si všechny cesty k ústupu. Buď zvítězí, nebo padne! To je celá historie Barnesova úspěchu.

OSTRUHA, KTERÁ POBÍZÍ K BOHATSTVÍ


Je tomu už dávno, co se velký válečník ocitl v situaci, kdy musel udělat rozhodnutí, které by zaručilo vítězství. Měl vyslat své vojáky proti mocnému nepříteli, jehož vojsko mělo početní převahu. Nalodil své vojáky a vyplul k nepřátelské zemi, vylodil je spolu s výzbrojí a potom vydal příkaz spálit lodě, které je přivezly. Před bitvou pak ke svým mužům promluvil takto: „Nechal jsem potopit naše lodě. To znamená, že se od těchto břehů nemůžeme vrátit živí, když nezvítězíme. Nemáme proto na vybranou buď zvítězíme, nebo padneme!"
Zvítězili.

Každý, kdo vítězí v jakémkoli oboru lidské činnosti, musí být ochoten spálit své lodě a odříznout si všechny ústupové cesty. Jedině tímto způsobem může člověk nabýt jistoty, že se jeho mysl dostane do stavu palčivé touhy po vítězství, bez níž není úspěchu.

Ráno po velkém požáru v Chicagu stála na State Street skupina velkoobchodníků, kteří pozorovali doutnající pozůstatky svých někdejších obchodů. Svolali poradu, na níž se mělo rozhodnout, zda je postaví znovu, nebo zda opustí Chicago a začnou od začátku na jiném, slibnějším místě. Až na jednoho dospěli všichni ke stejnému rozhodnutí — Chicago opustit.

Obchodník, který se rozhodl zůstat a stavět znovu, ukázal prstem na trosky svého obchodu a prohlásil: „Pánové, přesně na tomhle místě vystavím největší obchod na světě, i kdyby měl vyhořet několikrát."

Stalo se to skoro před sto lety. Obchod byl postaven. Stojí tam dodnes, nebetyčný pomník oslavující stav mysli známý jako palčivá touha. Pro Marshalla Fielda by bývalo bylo snadnější udělat totéž co jeho kolegové. Když šlo do tuhého a budoucnost neslibovala nic dobrého, sebrali se a vydali se do míst, která jim připadala perspektivnější.

Dobře si všimněte rozdílu mezi Marshallem Fieldem a ostatními obchodníky, neboť právě tak se odlišují prakticky všichni, kdo úspěchu dosáhnou, od těch, kdo ztroskotají.

Každá lidská bytost, když doroste a pochopí, jak jsou peníze důležité, si je přeje mít. Z přání se však bohatství nevykřeše. Úspěch přichází teprve tehdy, když je touha vystupňována v posedlost, když člověku na mysli vytanou konkrétní plány, jakými cestami a prostředky bohatství získat, a když jsou tyto plány uskutečňovány s vytrvalostí, jež nepřipouští porážku.

ŠEST NÁVODŮ, JAK PROMĚNIT TOUHU VE ZLATO

Metoda, jejíž pomocí lze touhu po bohatství proměnit v její finanční ekvivalent, sestává ze šesti určitých praktických kroků:


1. Stanovte si v duchu přesnou částku peněz, po níž prahnete. Nestačí si říkat: „Chci hodně peněz." Částka musí být jednoznačně určená. (Tato určitost má své psychologické opodstatnění, což si vysvětlíme v následující kapitole.)
2. Přesně vymezte, co hodláte poskytnout na oplátku za peníze, po kterých toužíte. (Ve skutečnosti vždycky platí zásada „něco za něco".)
3. Určete přesné datum, kdy máte v úmyslu vlastnit částku, po níž toužíte.
4. Stanovte si podrobný plán, jak svou touhu učinit skutečností, a začněte jej neprodleně uskutečňovat, ať už jste k tomu připraveni nebo ne.
5. Napište jasné, stručné prohlášení o částce, kterou máte v úmyslu získat, určete si časovou hranici k jejímu získání, uveďte, co za ni hodláte dát jako protihodnotu a jasně popište plán, podle kterého chcete danou částku nashromáždit.
6. Toto písemné prohlášení si čtěte nahlas dvakrát denně, jednou před spaním a podruhé ráno hned po probuzení. Během čtení si ty peníze představujte a věřte tomu, že už vám patří.

Je důležité, abyste se těmito šesti pokyny řídili. Zvláštní pozornost věnujte šestému pokynu. Možná namítnete, že si nedokážete „představit, že už vám ty peníze patří", aniž byste je skutečně měli. Zde by vám měla přijít na pomoc palčivá touha. Jestliže opravdu prahnete po penězích do té míry, že se vaše touha proměnila v posedlost, nebude vám činit nejmenší potíž přesvědčit sama sebe, že je získáte. Účelem toho všeho je nabýt skálopevného přesvědčení, že je budete mít.

UMÍTE SI PŘEDSTAVIT, ŽE JSTE MILIONÁŘ?

Nezasvěceným, kteří se nikdy neučili, jak funguje lidská mysl, mohou tyto instrukce připadat nepraktické. Těm, kteří nejsou schopni pochopit, jakou platnost má těchto šest kroků, možná pomůže skutečnost, že jejich autorem je Andrew Carnegie. Začínal jako obyčejný dělník v ocelárnách, ale navzdory svým skromným začátkům dokázal pomocí těchto zásad získat jmění dosahující stamiliónů.

Pomoci může rovněž fakt, že těchto doporučovaných šest kroků bedlivě prozkoumal Thomas A. Edison, dal jim za pravdu a označil je nejen za jediný prostředek použitelný pro nabytí peněz, ale k dosažení jakéhokoliv cíle.

Tyto kroky nevyžadují žádnou dřinu. Nevyžadují žádnou oběť. Nepožadují, abyste se stali směšnými nebo lehkověrnými. Jejich použití nevyžaduje žádné velké vzdělání. Úspěšné užití těchto šesti kroků však vyžaduje dostatečnou obrazotvornost, abyste si uvědomili a pochopili, že získání peněz nelze ponechat náhodě, přízni osudu nebo štěstí. Je třeba zdůraznit, že všichni ti, kteří nashromáždili velké jmění, prošli předtím, než je získali, určitou fází snění, nadějí, chtění, toužení a plánování.

A právě teď byste si měli uvědomit, že nikdy nedosáhnete velkého bohaství, dokud se nedokážete do běla rozpálit touhou po penězích a vpravdě uvěřit, že budou vaše.

VELKÁ MOC VELKÝCH SNŮ

Nás, kteří dychtíme po bohatství, by mělo povzbudit vědomí, že tento změněný svět, v němž žijeme, si žádá nové myšlenky, nové přístupy ke všemu, co podnikáme, nové vůdce, nové vynálezy, nové metody vyučování, nové metody marketingu, nové knihy, novou literaturu, nové televizní pořady, nové náměty pro film. Celá tato poptávka po nových a lepších věcech má jedno společné, bez čeho se neobejde nikdo, kdo chce zvítězit, a tím je konečný cíl, poznání toho, co chci, a palčivá touha se toho také zmocnit.

My, kteří toužíme získat bohatství, bychom měli mít na paměti, že svět vždycky vedli takoví lidé, kteří dokázali podchytit nehmatatelné a neviditelné síly vytušených možností a prakticky je využili. Proměnili tyto síly (či myšlenkové pochody) v mrakodrapy, velkoměsta, továrny, letadla, automobily a všechny další vymoženosti, které zpříjemňují náš život.

Až budete uvažovat nad tím, jak přijít ke svému krajíci bohatství, nedopusťte, aby se vašim snům někdo vysmíval. Chceteli v našem pozměněném světě získat vysokou výhru, musíte se nechat prodchnout duchem velkých pionýrů minulosti, jejichž sny daly civilizaci vše, co za něco stojí, duchem, který je životodárnou mízou naší vlasti který nám všem dává příležitost rozvinout a zúročit svůj talent.


Jeli věc, kterou si přejete dělat, správná a vy v ni věříte, neváhejte a pusťte se do ní! Vyslovte svůj sen a nevšímejte si toho, co „řeknou lidi", když vás potká dočasný nezdar, protože „lidi" zřejmě nevědí, že každý neúspěch v sobě nese zárodek stejně velkého úspěchu.

Thomas Edison snil o elektrické lampě, a tento svůj sen začal realizovat. Navzdory více než deseti tisícům neúspěšných pokusů vytrval tak dlouho, až se jeho sen stal hmotnou skutečností. Praktičtí snílci se nevzdávají!

Whelan snil o síti obchodů s doutníky a tento svůj sen naplnil. Obchody United Cigár stojí dnes na nejfrekventovanějších nárožích Ameriky.

Bratři Wrightovi snili o stroji, který by létal vzduchem. Po celém světě dnes nacházíme důkazy, že jejich sen byl opodstatněný.

Marconi snil o využití nepostižitelných vlastností éteru. Rozhlasové a televizní přijímače po celém světě dosvědčují, že nesnil marně. Mohlo by vás zajímat, že Marconiho „přátelé" ho nechali dát pod kuratelu a zkoumat psychiatry, když prohlásil, že objevil princip umožňující podávat zprávy vzduchem bez pomoci drátů či jiných přímých hmotných prostředků komunikace. Dnešní vynálezci jsou na tom poněkud lépe.


Svět skýtá nespočet možností, o jakých neměli dávní snílci ani potuchy.

JAK SVÉ SNY S ÚSPĚCHEM DOSTAT NA OBĚŽNOU DRÁHU

Odrazovým můstkem, odkud musí snílek odstartovat, je vášnivá touha někým být a něco dělat. Sny se nerodí z netečnosti, lenosti nebo malé ctižádosti.

Pamatujte, že všichni, kteří dosáhli cíle, prošli zprvu svízelnými začátky a mnoha urputnými boji, než se jim podařilo „to někam dotáhnout". V životě úspěšných lidí dochází obvykle k obratu v okamžiku určité krize, jejíž zásluhou jsou konfrontováni se svým „druhým já".

John Bunyan napsal svou Cestu poutníkovu, která patří mezi klenoty anglické literatury, právě když ve vězení pykal za své náboženské názory.

O. Henry objevil génia dřímajícího v jeho mozku až poté, co skončil ve vězeňské cele v Columbusu v Ohiu. Postaven touto životní ranou tváří v tvář svému „druhému já", byl donucen plně zaměstnat veškerou svou obrazotvornost. A přišel na to, že je velkým spisovatelem, a nikoliv zavrženíhodným kriminálníkem a vyvrhelem.

Charles Dickens začínal jako lepič nálepek na krabičky od krému na boty. Když ho do hloubi duše zasáhla tragédie první lásky, proměnila ho v jednoho ze skutečných velikánů světové literatury. Z této tragédie vzešel nejprve David Copperfielda. potom celá řada dalších prací, které obohatily svět všech Dickensových čtenářů a učinily ho lepším.

Helen Kellerová krátce po svém narození ztratila sluch, hlas i zrak. Navzdory tomuto hroznému neštěstí se nesmazatelně zapsala do stránek dějin jako velká osobnost. Celý její život je důkazem toho, že člověk není nikdy poražen, dokud svou porážku neuzná.

Robert Burns byl jen chudý venkovský chasník. A přece se svět stal lepší díky tomu, že žil, neboť oděl nádherné myšlenky do roucha poezie a na místě, kde mělo bujet trní, dal vykvést růži.

Beethoven byl hluchý, Milton slepý, ale jejich jména budou provázet lidstvo do skonání věků, protože se jim podařilo uskutečnit své sny.

Jestliže si člověk něco přeje, neznamená to ještě, že je zralý své přání realizovat. Je připraven dosáhnout cíle teprve tehdy, když uvěří, že uspěje. Jeho mysl musí být ve stavu přesvědčení, nikoli pouhé naděje nebo přání. Musí být otevřená novým myšlenkám, nechat se inspirovat vírou a odvahou.

Pamatujte, že mířit vysoko a čekat od života úspěch a blahobyt nevyžaduje úsilí o nic větší, než jakého je třeba k přijetí chudoby a bídy. Velký básník tuto věčnou pravdu přesně vystihl v těchto verších:


Já s životem o groš se soudil, a život víc nechtěl mi dát, ať prosil jsem večer co večer, když sčítal jsem hubený plat.
Vždyť život ti práci dává
a vyplácí tobě tvůj díl.
Když jednou mu řekneš: chci tolik,
tím navždy sis mzdu ustavil.
Dřel jsem jak otrok bez odplaty, pak v úžasu němém jsem stál. Ať cokoliv bych od něj žádal, by život mi ochotně dal.

TOUHA VYZRAJE I NA MATKU PŘÍRODU

Na závěr této kapitoly bych vám rád představil člověka, kterého řadím mezi nejpozoruhodnější lidi, jež jsem kdy poznal. Poprvé jsem ho spatřil několik minut poté, co se narodil. Přišel na svět bez uší a lékař, který se měl k tomuto případu vyjádřit, přiznal, že dítě bude patrně po celý život hluchoněmé.

Protestoval jsem proti názoru dotyčného lékaře. Měl jsem na to právo byl jsem totiž otcem dítěte. I já jsem si udělal svůj názor, ale nechal jsem si ho pro sebe.

V duchu jsem byl přesvědčen, že náš syn bude slyšet a mluvit. Jak? Byl jsem si jist, že nějaký způsob existuje, a věděl jsem, že ho najdu. Vzpomněl jsem si na slova nesmrtelného Emersona:


„Všechen řád věcí nás učí víře. Je třeba jenom uposlechnout. Každý z nás tu najde radu a naslouchali pokorně, uslyší to správné slovo."

To správné slovo? Touha! Nade všechno jsem si přál, aby náš syn nebyl hluchoněmý. Nikdy jsem od toho ani na okamžik neustoupil.

Co jsem s tím mohl dělat? Musel jsem přijít na způsob, jak do mysli našeho synka transplantovat svou vlastní horoucí touhu po prostředcích či pomůckách, které by do jeho mozku přenášely zvuk i bez uší.

Jakmile byl náš syn dost starý, že byl schopen vnímat, začal jsem do jeho mysli přenášet svou touhu, aby uslyšel. Život sám si již najde cestu.

Přemýšlel jsem o tom všem pouze v duchu a nikomu jsem se s tím nesvěřil. Každý den jsem obnovoval slib, který jsem dal sám sobě, a to že náš syn nezůstane hluchoněmý.

Jak rostl a začal si všímat věcí kolem sebe, zpozorovali jsme, že přece jenom reaguje na zvuk. Ve věku, kdy jiné děti obvykle začínají mluvit, neučinil jediný pokus promluvit, ale z jeho chování bylo patrné, že jisté zvuky přece jen slabě slyší. To bylo vše, co jsem potřeboval vědět! Byl jsem přesvědčen, že jestliže slyší, třeba jen slabě, může svou schopnost dále rozvíjet. A pak se přihodilo něco, co mi dalo naději. Přišlo to zcela nečekaně.

„NÁHODA", KTERÁ ZMĚNILA ŽIVOT

Koupili jsme gramofon. Když syn poprvé uslyšel hudbu, upadl do vytržení a okamžitě přístroj zabavil. Jednou si přehrával desku znovu a znovu téměř dvě hodiny a stál přitom před gramofonem s nosem přitisknutým ke skříňce. Význam tohoto návyku, který si vypěstoval, jsme pochopili až o mnoho let později, protože v té době jsme nevěděli nic o teorii „kostní kondukce" zvuku.

Krátce poté, co si přivlastnil gramofon, jsem objevil, že docela jasně vnímá, co říkám, když mluvím se rty přitisknutými k jeho spánkové kosti.

Protože jsem byl odhodlán dosáhnout toho, aby můj hlas slyšel přímo, začal jsem mu našeptávat touhu slyšet a mluvit. Brzy jsem zjistil, že syn má rád pohádky na dobrou noc, a tak jsem se pustil do práce a začal pro něho vymýšlet příběhy, jež v něm měly rozvíjet soběstačnost, obrazotvornost a silnou touhu slyšet a být normální. Zvláště jedné pohádce jsem pokaždé při vyprávění dával nové dramatické zabarvení, abych zdůraznil její poslání. Měla mu do hlavy vpravit přesvědčení, že jeho postižení není handicapem, ale naopak přínosem. Přestože veškeré filozofické spisy, které jsem prostudoval, jasně naznačovaly, že každá nepřízeň osudu s sebou nese zárodek rovnocenné výhody, musím přiznat, že jsem neměl sebemenší představu, jak by se toto postižení mohlo někdy změnit v požehnání.

SE ŠESTI CENTY DOBYL NOVÉHO SVĚTA

Když tuto zkušenost hodnotím zpětně, je mi jasné, že ohromující výsledky hodně souvisely s vírou našeho syna ve mne. Nepochyboval o ničem, co jsem mu řekl. Vnukl jsem mu přesvědčení, že má před svým starším bratrem jistou výhodu a že se tato výhoda bude projevovat nejrůznějším způsobem. Například ve škole si učitelé všimnou, že nemá uši, a budou mu proto věnovat obzvláštní pozornost a jednat s ním velice laskavě. Opravdu tomu tak bylo. Také jsem ho přesvědčil, že až bude dost velký na to, aby mohl prodávat noviny (jeho starší bratr si už roznášením novin vydělával), bude mít před bratrem jednu velkou přednost, a to, že mu lidé budou dávat větší spropitné, protože uvidí, že i přes svůj handicap je chytrý a pilný chlapec.

Když mu bylo asi sedm, začaly se projevovat první známky toho, že naše metoda ovlivňování jeho mysli přináší ovoce. Po několik měsíců škemral, abychom mu dovolili prodávat noviny, ale jeho matka s tím kategoricky nesouhlasila.

Nakonec vzal věci do svých rukou. Jednoho odpoledne, když zůstal doma sám jen s hospodyní, prolezl kuchyňským oknem, sešplhal na zem a začal na vlastní pěst. Jeho kapitál tvořilo šest centů, které si vypůjčil od souseda ševce. Investoval je do novin, noviny prodal, znovu peníze investoval a takhle to opakoval až do pozdních večerních hodin. Když provedl uzávěrku a vrátil vypůjčených šest centů svému bankéři, jeho čistý zisk činil dvaačtyřicet centů. Když jsme se toho večera vrátili domů, našli jsme ho v posteli, jak spí a peníze pevně svírá v dlani.

Matka mu rozevřela zaťatou pěst, vzala mu peníze a rozplakala se. No řekněte sami! Rozplakat se nad prvním synovým vítězstvím bylo zcela nepatřičné. Moje reakce byla přesně opačná. Srdečně jsem se rozesmál, protože jsem poznal, že mé úsilí vypěstovat v dítěti sebedůvěru bylo korunováno úspěchem.

Matka se na jeho první obchodní počin dívala tak, že se hluchý chlapeček s nasazením vlastního života vydal do ulic za výdělkem. Já viděl statečného, ctižádostivého, soběstačného obchodníčka, který ve vlastních očích stoupl v ceně o sto procent, protože se z vlastní iniciativy pustil do podnikání a dosáhl vítězství. Jeho transakce mě potěšila, protože jsem věděl, že tím prokázal vynalézavost, která ho bude provázet po celý život.

HLUCHÝ CHLAPEČEK, KTERÝ USLYŠEL

Hluchý chlapeček prošel základní, střední a vysokou školou, aniž kdy slyšel své učitele, ledaže na něj zblízka hlasitě křičeli. Nechodil do školy pro hluchoněmé. Nedovolili jsme, aby se učil znakové řeči. Rozhodli jsme se, že povede normální život a bude se přátelit s normálními dětmi, a za tímto rozhodnutím jsme stáli, přestože vyvolávalo řadu vášnivých debat s vedením škol.

V průběhu střední školy zkusil elektrické sluchadlo, ale to se neosvědčilo.

Během posledního týdne na vysoké škole došlo v jeho životě k zásadnímu obratu. Náhodou mu poslali na zkoušku nové elektrické naslouchací zařízení. Trvalo dlouho, než ho vůbec vyzkoušel, protože měl s podobnou pomůckou velmi špatné zkušenosti. Nakonec po přístroji sáhl a celkem lhostejně si ho nasadil, zapojil baterii a ejhle! Jeho celoživotní touha po normálním sluchu se jakoby mávnutím kouzelného proutku naplnila! Poprvé v životě slyšel prakticky stejně dobře jako všichni ostatní.

Bez sebe radostí z této proměny světa, pronikajícího k němu sluchadlem, vyběhl k telefonu, zavolal matce a dokonale ji slyšel. Příštího dne při vyučování poprvé v životě uslyšel srozumitelné hlasy svých profesorů. Poprvé v životě mohl volně rozmlouvat s ostatními lidmi, aniž by museli křičet. Objevil doslova nový svět.

Touha přinesla první výsledek, avšak vítězství nebylo dosud úplné. Chlapec dosud nevyřešil, jak svůj nedostatek proměnit v přednost.

MYŠLENKA DĚLÁ ZÁZRAKY

Aniž by si plně uvědomoval, co se vlastně stalo, zpitý radostí z nově objeveného světa zvuků napsal dopis výrobcům sluchadla a nadšeně v něm popsal svou zkušenost. Cosi v jeho dopise přimělo výrobce, aby ho pozvali do New Yorku. Když přijel, provedli ho po továrně, a zatímco hovořil s hlavním inženýrem a vyprávěl mu o proměně svého světa, bleskl mu hlavou nápad, inspirace či osvícení nezáleží na tom, jak to nazveme. Právě toto hnutí mysli způsobilo, že se jeho postižení změnilo v přednost, která měla přinést štěstí i bohatství tisícům lidí po všechen budoucí čas.

Napadlo ho totiž, že by mohl pomoci miliónům neslyšících, kdyby jim dokázal sdělit, jaká proměna se udála v jeho životě.

Po celý měsíc se věnoval intenzivnímu výzkumu, během něhož analyzoval celý systém marketingu výrobců sluchadel. Hledal cesty a prostředky pro komunikaci s lidmi s poruchou sluchu, aby se s nimi mohl podělit o svůj objev. Když výzkum dokončil, vypracoval dvouletý plán založený na jeho základě. Když pak tento plán předložil řečené společnosti, okamžitě jej přijali do zaměstnání, aby mohl svůj záměr uskutečnit.

Na začátku této práce se mu ani nesnilo, že je předurčen přinést naději a praktickou pomoc tisícům neslyšících, kteří by bez jeho přičinění byli navždy odsouzeni k hluchotě.

Osobně vůbec nepochybuji, že by Blair zůstal po celý život hluchoněmý, kdyby se jeho matce a mně nepodařilo ovlivnit jeho mysl žádoucím způsobem.

Když jsem mu naočkoval touhu slyšet a mluvit a žít jako normální člověk, uvedl tento impuls do chodu nějakou zvláštní sílu, která dokázala překlenout propastné ticho mezi jeho mozkem a vnějším světem.

Horoucí touha se ve svůj hmotný ekvivalent přeměňuje vskutku spletitými cestami. Blair chtěl slyšet, a to se mu splnilo. Narodil se s handicapem, který by jiného člověka s menší rozhodností velice snadno přivedl na ulici s žebráckou holí.

Ta malá „milosrdná lež", již jsem mu v dětství nasadil do hlavy, byla ospravedlněna. Neexistuje opravdu nic dobrého nebo špatného, co by pevná víra spolu s horoucí touhou nedokázaly proměnit ve skutek. A tyto vlastnosti jsou dostupné každému.

KOUZLO „MENTÁLNÍ CHEMIE"

V jednom novinovém článku o madam Schumannové-Heinkové se dočteme, v čem spočívalo tajemství úspěšné pěvecké kariéry této neobyčejné ženy. Celý odstavec ocituji, protože z něho vyplývá, že i zde sehrála hlavní roli touha.

Na počátku své dráhy navštívila madam SchumannováHeinková ředitele Vídeňské císařské opery. Žádala, aby vyzkoušel její hlas, ale on ji ani nevyslechl. Jen letmo pohlédl na neohrabanou a špatně oblečenou dívku a zvolal poněkud nezdvořile: „Jak můžete s takovým zevnějškem usilovat o úspěch v opeře? Drahé dítě, to pusťte z hlavy. Kupte si šicí stroj a dejte se do práce. Z vás nikdy pěvkyně nebude!"


Nikdy, to je dlouhá doba. Ředitel Vídeňské císařské opery se dobře vyznal v technice zpěvu. Pramálo však rozuměl tomu, jak mocná je touha, jeli vybičována až k posedlosti. Kdyby o tom věděl víc, jistě by se nedopustil té chyby, že by zavrhl geniální pěvkyni, aniž by jí dal příležitost.

Před několika lety onemocněl jeden z mých společníků. Po čase se mu přitížilo, až byl posléze převezen do nemocnice na operaci. Doktor mě varoval, že není velká naděje, že ho ještě uvidím živého. Ale to si myslel lékař. Pacient byl jiného názoru. Těsně předtím, než ho odvezli na sál, slabě zašeptal: „Nedělejte si starosti, šéfe, za pár dní jsem zpátky doma." Ošetřovatelka na mne soucitně pohlédla. Navzdory všemu očekávání pacient vyvázl bez úhony. Když bylo po všem, řekl lékař: „Zachránila ho pouze jeho žízeň po životě. Nikdy by to nepřežil, kdyby si připustil, že může zemřít."

Já věřím v touhu opírající se o víru, protože jsem viděl, jak lidi vynáší ze skromných počátků do postavení mocných a majetných; a naopak, jak je sráží k zemi; viděl jsem, jak se lidi jejím prostřednictvím znovu se slávou vraceli na místa, kde byli předtím stokrát poraženi; viděl jsem, jak našemu synovi umožnila vést normální, šťastný, úspěšný život navzdory jeho postižení.

Jakým způsobem je možné tuto sílu podchytit a využít? Odpověď najdete v této a následujících kapitolách.

Existuje zvláštní a mocný princip „mentální chemie". V souladu s tímto principem, aniž by ho plně odhalila, dodává příroda každé silné touze „to něco", co překoná všechny překážky a nepřipustí možnost nezdaru.

Napoleon Hill


Všetky časti nájdete na tejto adrese.


KNIHU môžete zakúpiť na tejto adrese


Ďalšie materiály na tému "SILA MYŠLIENKY" nájdete na tejto adrese.

november 16, 2012 23:55 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top