Obrázok používateľa CEZ OKNO
Filadelfský experiment a jeho tragické souvislosti

Tolik akcentované datum 12. srpna 2003 minulo zdánlivě bez jakékoliv zjevné změny. Nepotvrdila se katastrofická předpověď zániku civilizace během srážky Země s desátou planetou Nibiru, Měsíc zůstal nadále na svém místě, nedošlo ani v náznaku k předpovídanému útoku mimozemských reptiloidních civilizací. Zdá se, že se opět zasvěcení ve svých předpovědích zmýlili a běh věcí a událostí nedoznal změny. Vraťme se k prvopočátku problému a tím je samotný původ tohoto data, které bezprostředně souvisí s tajným americkým projektem Rainbow, který vešel později do povědomí jako nechvalně známý a ve svých důsledcích děsivý...

 

Filadelfský experiment

Tento tajný projekt US NAVY byl bezprostřední reakcí USA na překvapivé napadení americké námořní základny v Pearl Harboru japonskými loděmi a letadly v prosinci 1941. Admiralita hledala nové obranné technologie pro zachování zbytku poničené tichomořské flotily. Vyřešení způsobu odchylování japonských a německých dělostřeleckých nábojů a torpéd vystřelovaných na lodě US NAVY bylo jedním z požadavků nejvyšší priority. Později admiralita své požadavky rozšířila na dosažení radarové neviditelnosti a pokud možno i optické neviditelnosti. Tohoto cíle mělo být dosaženo vytvoření silného gravitačního pole jež by obklopilo loď a odklánělo nejen dělostřelecké náboje, ale i světelné a radarové paprsky, takže nepřítel by nemohl lodi US NAVY zaměřit svými palebnými prostředky. Projekt Rainbow a na něj bezprostředně navazující projekt Montauk, byly založeny na teoretických studiích N. Tesly, von Neumanna, J. Levinsona a zejména A. Einstejna, který formuloval tento základní teorém:

"Působí-li pulsující elektromagnetické pole v prostoru, kde již existuje trvalé magnetické či elektrické pole, vytvářejí se gravitační pulsy mající frekvenci shodnou s frekvencí pulsujícího pole".

Na praktickém uplatnění tohoto teorému byl založen samotný projekt Rainbow. Prvním ředitelem projektu byl jmenován N. Tesla, který však nesouhlasil s požadavky admirality na co největší urychlení zkoušek velkých lodí s posádkou, neboť nebyl vyřešen problém časového a prostorového zámku. Pro svou neústupnost si vysloužil nevoli americké admirality a proto byl později vystřídán vstřícnějším Dr. von Neumannem, který přislíbil provést konečný experiment ještě do poloviny rok 1943. Admiralita k experimentům poskytla torpédoborec USS Eldridge i s posádkou asi 33 dobrovolníků. Během předcházejícího testu provedeného von Neumannem 22. června 1943, bylo na krátkou dobu dosaženo optické a radarové neviditelnosti, ale posádka měla po skončení experimentu problémy s orientací v prostoru, což von Neumann bohužel nepovažoval za vážnější problém. Admiralita dospěla k přesvědčení, že dosavadní problémy bude možno odladit a určila termín provedení závěrečné zkoušky na den 12. srpna 1943.

Závěrečný test proběhl 12. srpna 1943 na torpedoborci USS Eldridge s posádkou. Přibližně po dobu jedné minuty bylo možno vidět jen obrys hladiny vytlačené kýlem opticky neviditelné lodi, pak se objevil modrý blesk, loď zmizela docela a bylo přerušeno i radiové spojení. Za tři hodiny se loď znovu objevila značně poškozená, část posádky byla těly vrostlá do ocelové paluby a nástaveb, jiní byli v bezvědomí či zešíleli, část posádky záhadně zmizela. Tento neúspěšný experiment s neviditelností měl ale nežádoucím vedlejší důsledky, neboť otevřel dvacetiletý cyklus zemského biorytmu, který začal 12. srpna 1943 a pokračoval dále cykly s dvacetiletým intervalem: 12. srpna 1963 a 12. srpna 1983. Start tohoto cyklického biorytmu provázelo vytvoření trvalého rotujícího časoprostorového tunelu, kterým bylo možno cestovat nejen do různých časových období Země a okolních planet, ale i do velmi vzdálených oblastí Vesmíru. Teprve mnoho let po skončení válečných operací II. světové války se ukázalo, že toto datum závěrečné zkoušky nebylo zvoleno náhodně, ale nařídil je ve skutečnosti jeden tehdejší významný činitel Bílého domu a údajně i člen PSI Corps. Tato osobnost z blízkého okolí prezidenta Roosevelta, byla však tajně v úzkém kontaktu s mimozemskou skupinou známou pod kódovým označením K-2 (Kondroskani), která se snažila ve velkým utajením vytvořit stabilní časoprostorový tunel jímž by do vzdálené budoucnosti Země, přibližně do období mezi roky 2.200-2.300, dopravila své invazní jednotky a Zem plně ovládla, když se to nepodařilo Hitlerově III. Říši ve dvacátém století.

Řada indícií hovoří o tom, že tato mimozemská skupina K-2 byla součástí Gizeh Intelligence (Bafath), tvořené lyranskými renegáty. Jak vyplývá z dobových dokumentů je velmi pravděpodobné, že tato mimozemská civilizace je tatáž, se kterou po první světové válce navázala chanellingový kontakt dvě německá media ze společnosti Vril a označila je za rasu bílých boholidí z planety Summi-Er, nacházející se ve slunečním systému a-Aldebaranu (Summi). Tato Gizeh Inteligence byla ve skutečnosti onou "šedou eminencí", která stvořila Hitlera jako diktátora a aktivně působila při zrodu a rozvoji nacistického hnutí v Německu a zřejmě i fašismu v Italii a Japonsku. Hitlerovi předali řadu relativně pokrokových technologií (proudové letouny, atomovou bombu, diskové letouny s gravitačními motory, raketové střely, technologii vytváření a řízení kulového blesku, nové typy odolných slitin atd.), ale naštěstí Němcům chybělo asi šest měsíců k tomu aby zvládli převzetí těchto technologií a novými zbraněmi vyzbrojili své jednotky. Těch šest měsíců mohli získat, pokud by se jim podařilo zničit most u Remagenu, poslední přechod přes Rýn. Potřebný čas mohli získat i v případě úspěšné protiofenzívy v Ardenách, která neblahým způsobem zastavila na delší dobu postup Anglo-Američanů na východ. Tyto dvě události v celkovém kontextu událostí II. světové války zdánlivě bezvýznamné ve skutečnosti představovaly dva klíčové body značného významu pro další průběh války. Při tom šlo o dvě relativně malicherné události: němečtí ženisté obdrželi pro zničení remagenského mostu málo účinné průmyslové trhaviny a ještě v nedostatečné množství, takže most byl explozí jen málo poškozen a americké první sledy po něm rychle překročily Rýn. Z hlediska strategie vcelku úspěšnou německou protiofenzívu v Ardénách zastavila zdánlivě nevýznamná událost spočívající v tom, že údernému klínu německých tanků König Tiger došly pohonné hmoty sotva pět kilometrů od bohatě zásobeného amerického skladu pohonných hmot a tanková jednotka neměla s sebou ani sudy, ani nákladní auta potřebná pro přepravu nafty ze skladu k stojícím tankům.

Prudký technický vzestup Německa v období 1933-1945, který tolik překvapil Spojence, tedy zřejmě nebyl produktem německého technického genia, ale těžil z poskytnutých mimozemských technologií. Využití nových válečných technologií a nových zbraňových systémů nebylo nic jednoduchého ani pro německý průmysl deptaný soustavnými těžkými nálety spojeneckých leteckých bombardovacích svazů, ani pro nepřipravené velitelské štáby vyšších jednotek, neboť neměli propracovanou taktiku vedení této nové války, ale ani zaškolené obsluhy nových zbraní, jak to ukazuje debakl spojený s prvním použitím taktické jaderné zbraně při operaci Zitadelle v Kurském oblouku východní fronty. Německé velení, které nemělo ani základní představu o účinku jaderné zbraně, zde ztratilo tři ze svých nejlepších tankových divizí (více než 70.000 padlých a raněných) a z této ztráty se Wehrmacht již nevzpamatoval. Tento debakl způsobil, že Hitler se později obával nasadit jadernou zbraň na frontové linii a připravoval útok na Britanii a New York. Podobně svým chybným rozhodnutím pomohl Hitler Spojencům, když odmítl soustředit zbývající kapacitu průmyslu na masovou výrobu proudové dvoumotorové stíhačky Messerschmit Me 262S, která velmi účinně ničila spojenecké bombardovací svazy, místo toho nařídil urychleně zkonstruovat verzi proudového bombardovacího letounu. Podrobněji se tímto problémem zabývám v knize "Gambit Mahátmů". Svůj neúspěch v sázce na nacisty Gizeh Intelligence řešili tak, že předali Němcům na konci války technologii vytváření časoprostorových tunelů pro lety do kosmu, která je v technickém archivu SS označována krycím názvem Jenseits-Diesseitzkanalflug (mezidimenzní letový kanál). Tolik o "německém aspektu" působení mimozemské civilizace Giseh Intelligence za II. světové války.

 

- pokračování -

© Ivo Wiesner, 2003, 2005

Zdroj: jitrnizeme.cz

 


Knihy Ivo Wiesnera nájdete na tejto adrese

 

 


 

Súvisiace:

Filadelfský experiment
http://www.cez-okno.net/clanok/filadelfsky-experiment

 

Projekt Montauk (s komentárom)
http://www.cez-okno.net/clanok/konspiracie-nwo/projekt-montauk-s-komentarom

 


 

september 25, 2010 14:45 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top