Obrázok používateľa CEZ OKNO
Měsíc plný tajemství (1.)

Většina lidí je přesvědčena, že psaná historie lidského rodu není starší než nějakých 5.000-5.500 let a po celou tu dobu provázelo Zemi nebeské těleso, známé jako Měsíc, Luna, Seléné, Telperion aj. H. P. Blavatská, která koncem 19. století získala přístup k manuskriptům uloženým v tajných tibetských klášterních knihovnách tvrdí, že některé velmi staré písemnosti (Lhasský manuskript) zaznamenávají historické zápisy z velmi dávných časů, kdy Země neměla žádný měsíc a na moři nebyl ani příliv, ani odliv. Jiné prameny hovoří o tom, že existovalo historické období, kdy po nějaký čas kolem Země obíhaly dokonce dva měsíce. Podobné informace mají i některé mýty a báje udržované mezi starými národy jižní Ameriky a východní Asie.

Demokritos a Anaxagoras byli přesvědčeni, že v dávné minulostí existovalo období, kdy Země nebyla doprovázena Měsícem. Giordano Bruno (italský filosof a astronom žijící v 16. století) je považován za autora dopisu De Immensovi (Bk IV, x, stránky 56-57), ve kterém uvedl:

 


"Někteří věří, že Měsíc, zrozený později než Slunce, nebyl po jistý čas pozorován v blízkosti Země, protože ještě nebyl vytvořen. Arkadiané, žijící nedaleko Pádu, pravděpodobně existovali dříve, než se Měsíc stal satelitem Země, proto byli nazýváni Preseleniané".

 

 

Theodorus v první knize uvádí, že se Měsíc na nebi objevil krátce před válkou, ve které bojoval Herkules proti obrům Títánům. Aristochios a Dionysios Chalcidensis ve svých prvních pracích tvrdí totéž. Mnaseas řekl, že Arkadiané se zrodili před tím, než se objevil Měsíc, a tak byli nazýváni "Preseleniané"; což znamená: "Ti, co byli před Měsícem."

I. Velikovsky (http://www.varchive.org/itb/sansmoon.htm), který rozebírá stejnou ideu, vyslovil názor, že jednou z nejstarších vzpomínek lidstva je ta, že v počátcích zemské historie neměla Země svůj Měsíc. Velikovsky cituje všechny historiky, počínaje Démokritem a Anaxagorasem až po Aristotela a Apollonia Rhodského, aby dokázal, že takový předhelénský čas skutečně existoval. Národy, které v té době žily na Zemi byly nazývány Pelasgy, Preseleniany a Arkadiany. Říkalo se o nich, že žily v horách, živily se žaludy a žily jako primitivní domorodci.

Plutarchos, Hippolytus, Censorinus a věčně pochybující Lucian psali o Preselenitech, stejně jako Ovidius, který tvrdil, že Arkadiané osídlili svoji zemi před narozením Jova a byli starší než Měsíc. Také Ovidius tvrdil, že staré svitky hovoří o Arkadianech, kteří byli na Zemi dávno předtím, než se objevil Měsíc. Tibetské texty se zmiňují o lidech ze ztraceného kontinentu Gondwana, kde existovala civilizace moudrých lidí Turanesianů dávno před objevením Měsíce. Existují dokonce biblické odkazy (Job 25:5 a Psalm 72:5), které obsahují zmínky o Zemi nemající Měsíc. Na dobu, kdy Země neměla Měsíc se vzpomíná v ústních tradicích mnoha indiánských kmenů z Bogotské vysočiny ve východních Kordillerách. Také báje Čibčů vzpomínají na pradávné časy, kdy Měsíc dosud nebyl na nebi. Jestliže tedy existovalo období nepřítomnosti Měsíce na noční obloze, je na místě otázka odkud se vzal?

 

Měsíc byl v minulosti větší a jasnější

Řada tradovaných a psaných informací trvá na tom, že někdy v minulosti byl Měsíc o mnoho jasnější, než je tomu nyní a jevil se větším než Slunce. V mnoha rabínských zápisech se uvádí, že Slunce a Měsíc byly zpočátku stejně jasné (Targum Yerushalim). Stejné sdělení zapsal de Sahaguna z vyprávění domorodců Nového světa: "Slunce a Měsíc v minulosti vydávaly stejné světlo" (Historia general de las cosas de la Nueva Espana).

Na druhém konci světa tvrdily japonské tradice v podstatě totéž. Kronika Nihongi (Nihongi, Chronicles of Japan from the Earliest Times) říká, že v minulé době "Měsíc zářil skoro stejně nádherně jako Slunce". Báje mnoha národů uchovávají informaci, že na konci dlouhé války bohů ztratil Měsíc velkou část svého světla a značně potemněl (S. Thompson: Motif-Index of Folk Literature, 1932).

Aby Slunce a Měsíc mohly vydávat srovnatelnou intenzitu světla, musel by mít Měsíc atmosféru s vysokým albedem (odrazivostí paprsků), nebo by musel být o mnoho blíže k Zemi. V druhém případě by se Měsíc jevil větší než Slunce. Skutečně také babylonští astronomové ve své době vypočítali, že viditelný průměr Slunce odpovídá pouze dvěma třetinám viditelného průměru Měsíce, což odpovídá poměru 4:9 ozářeného povrchu. Tato měření překvapila soudobé astronomy, kteří byli překvapeni vysokou přesnosti měření babylonských astronomů, kteří taková měření mohli provádět pouze během zatmění. Tato pozorování ukazují na možnost, že v dávných časech neměl Měsíc stabilní dráhu, nebo jeho oběžná dráha kolem Země byla uměle upravována, což se potvrdilo.

 

Co říkají o Měsíci astronomové

Astronomové předložili tři teorie původu Měsíce:

1) Měsíc vznikl spolu se Zemí a je vytvořen v podstatě ze stejného materiálu jako Země. Měsíční horniny přivezené astronauty mise Apollo přesvědčivě vyvrátily teorii, že Měsíc představuje velký kus odtržený před dávnými věky od Země. Výsledky analýz hornin tuto možnost jednoznačně vyvracejí, protože bylo zjištěno, že Měsíc má jiné geologické složení než Země a především je daleko starší než Země. Odhad stáří Země je 4,6 miliard let; měsíční horniny jsou staré asi 5,3 miliard let a měsíční prach je téměř o další miliardu let starší. Běžná struktura planet je taková, že těžké prvky jsou soustředěny v jejím jádře a lehké prvky zůstávají v povrchových vrstvách planetárního pláště a kůry. V případě Měsíce to neplatí, což je nanejvýše podivné. Podle Wilsona, se na povrchu nachází značné množství odolných prvků, jako je titan, proto se několik geologů NASA domnívá, že se na měsíční povrch dostaly nějakou neznámou cestou. Obvykle chemické složení a stáří prachu a drtě pokrývající povrch planety bývá shodné se stářím a chemickým složením samotných podložních skal, protože prach vzniká zvětráváním těchto skal. Ve skutečnosti je mezi prachem a skalami pozoruhodný rozdíl, takže zřejmě skály a pokryvný prach mají různý zdroj. Tento problém neumí zatím nikdo objasnit. Sám Měsíc má pouze nepatrné magnetické pole, ale měsíční horniny byly kdysi vystaveny působení velmi silného magnetického pole, a proto jsou zmagnetizované. Měsíc tedy nemohl vzniknout ani ze zbytků prachu, ze kterého vznikla Země, ani odtržením části hmoty Země. Další záhadou je to, že některé měsíční krátery jsou zjevně produktem sopečné činnosti, přestože neexistuje žádný důkaz o tom, že nitro Měsíce bylo někdy natolik horké, aby v něm vznikla tekutá láva.

2) Měsíc je mladší než Země a původně byl částí zemské kůry. Při formování Země byla jeho hmota vytržena v té části, která je dnes dnem Pacifiku. Tuto domněnku vyvrátily analýzy vzorků hornin, jež přivezla z Měsíce mise Apollo. Ukázalo se, že 99 procent měsíčních hornin je starších než 90 procent zemských hornin. První kámen, který Neil Armstrong zvedl po přistání na Sea of Tranquility, byl 3.6 miliard let starý. Další odebrané vzorky kamenů byly dokonce ještě starší (4,3; 4.5 a 4.6 miliard let) a jeden kámen byl dokonce 5.3 miliard let starý. Nejstarší horniny nalezené na Zemi jsou ale staré „pouhých“ 3.7 miliard let.

3) Měsíc byl vytvořen v jiné části Vesmíru mnohem dříve než Země a byl později dopraven k Zemi. Podle této, pro scholastické astronomy velmi pobuřující teorii, je Měsíc starobylou gigantickou vesmírnou lodí, kterou do sluneční soustavy před dávným časem připluly inteligentní bytosti. Je zajímavé, že tuto tak tvrdošíjně odmítanou teorii podporují veškerá dostupná data a přitom neexistují žádná data, která by tuto teorii popírala.

Robert Jastrow, někdejší prezident NASA Lunar Exploration Committee, po vyhodnocení údajů získaných v rámci projektu Apollo svého času prohlásil:

 


„Měsíc představuje pro astronomii Rosettskou desku planet“.

 

 

Tuto sentenci dokládá řadou zjištěných anomálií, které se dodnes nepodařilo uspokojivě objasnit. Zde je jejich dílčí výčet:

a) Měsíční maskony: Maskony jsou velké, husté, kruhovité masy, nacházející se v hloubce přibližně 32 - 54 km pod měsíčními kruhovitými plochami nazývanými "moře". Maskony byly objeveny během vesmírných misí Lunar a Orbiter koncem roku 1960. NASA oznámil, že při přeletu velkých kruhových měsíčních moří způsobilo gravitační pole těchto maskonů změnu dráhy a zrychlení kosmického plavidla. Z toho plyne, že mascony musí být nějakými velmi hustými a těžkými objekty, nacházejícími se v hloubce přibližně pod středem kruhových „moří“ (Obrázek 1).

 

 

Jsou to široké, diskovité objekty, které by mohly být nějakým druhem starobylých artefaktů neznámého určení, které se pravděpodobně nacházejí pod většinou „moří“ a jsou v nich vystředěné jako býčí oči, což určitě není náhodou. Spekuluje se o tom, že mascony jsou možná zbytky velmi hustých a na železo bohatých meteoritů, jejichž kinetická energie způsobila roztavení povrchových hornin v místě impaktu a vytvoření plochých moří.

b) Přítomnost vodní páry: Astronomové se dlouho domnívali, že Měsíc je vyschlý na troud a není na něm ani kapka vody. Tato domněnka byla vyvrácena 7. března 1971, když přístroje umístěné astronauty na povrchu Měsíce zaznamenaly mrak vodních par pohybující se nad povrchem Měsíce po dobu více než 14 hodin a pokrývajícím oblast asi 160 čtverečných km. Z hlediska hydrodynamiky by k takovému jevu nemělo na Měsíci docházet, což znamená, že věda v tomto případě se svojí teorií poněkud zaostává. Potvrzují to pravděpodobně i snímky sondy Clementine, které v místech některých hlubších geologických zlomů zaznamenaly vrstvy ledu (Obrázek 2). Ledovcová vrstva vyznačená šipkami byla zřejmě kdysi zdrojem vody, kterou ke třem ruinám přiváděla dobře patrná říční koryta.

 

 

c) Nezvyklé kovy: Měsíční kůra je mnohem tvrdší než se původně předpokládalo. S extrémními potížemi se setkali astronauté mise Apollo 11, když se pokoušeli na několika místech navrtat povrch "moří". Překvapením bylo, že hornina "moří" obsahuje velké množství tvrdého titanového minerálu ilmenitu a na jiných místech byl v hornině nalezen i kovový titan, ryzí železo, ložiska mosazi, ale také izotopy uranu 236 a neptunia 237, tedy izotopy nenacházející se na Zemi. Rovněž Rusové objevili na povrchu Měsíce nekorodující ryzí železo. Valerij Barsukov, ředitel sovětského institutu Geochemie a analytické chemie prohlásil, že:

 


"... Neoxidující železo vzniklo působením vysoce nabitých částic slunečního větru, které ozařují měsíční povrch. Částice odstraňují kyslík ze železa, čímž vznikne čistý kov a současně mění jeho krystalickou strukturu".

 

 

d) Podivná oběžná dráha: Náš Měsíc je jediný měsíc v sluneční soustavě, který nerotuje kolem své osy a přesto se pohybuje po téměř perfektní kruhové oběžné dráze. Přestože těžiště Měsíce je asi o 1.800m blíže k Zemi než jeho geometrický střed, nedochází k jeho kolébání a Měsíc si stále udržuje stejnou polohu vůči Zemi. Něco, nebo někdo, kdysi musel usadit Měsíc na jeho precizní oběžnou dráhu, v precizní výšce, kursu a dát mu vhodnou oběžnou rychlost. Jak přirozeným způsobem vysvětlit to, že Měsíc se nachází právě v té vzdálenosti od Země, že dokáže úplně zakrýt slunce během zatmění?

 

 

e) Aitkenův bazén: Na odvrácené straně, těsně u jižního pólu Měsíce se nachází nejhlubší známý kráter ve sluneční soustavě, který má průměr 2.500 km a hloubku 13 km (Obrázek 3). Bazén zřejmě není ani produktem sopečné činnosti, protože chybí výlevné proudy lávy, ale ani následkem střetu Měsíce s velkým meteoritem, protože chybí znaky tavení hornin působením vysokých teplot uvolňujících se při impaktu meteoritů. Za vznik Aitkenova bazénu je zřejmě odpovědná mohutná exploze, ke které muselo dojít v hloubce přinejmenším 50 km. Vzhledem k tomu, že jižní pól Měsíce, který se nachází blízko jižní části bazénu, je tvořen podivným velmi hlubokým kráterem připomínajícím trysku inerciálního pohonného systému, je možno vysvětlit vznik Aitkenova bazénu explozí generátoru, který poskytoval hnacímu motoru potřebnou energii. Toto vysvětlení by pak bylo v souladu s tím, proč se tento kráter (tryska) nachází přímo na jižním pólu Měsíce.

 

 

f) Měsíc má vodu: Na obou pólech Měsíce se nachází neočekávaně velké množství zmrzlé vody (modré plochy na Obrázku 4). Zásoby ledu, uložené na ploše 14 milionů km2 v okolí jižního pólu (Aitkenův kráter), zjištěné v roce 1996 sondou Clementine, jsou odhadovány na více než 110 milionů tun. Kolem severního pólu jsou zásoby ledu ještě o něco větší. Žádná teorie není schopna vysvětlit přirozený původ této zmrzlé vody.

 

 

g) Seismická aktivita: Každým rokem jsou na Měsíci zaznamenány stovky "zemětřesení“, které nelze přičítat dopadům meteoritů. V listopadu 1958 sovětský astronom Nikolaj A. Kozyrev z Krymské astrofyzikální observatoře vyfotografoval plynné erupce na povrchu Měsíce blízko kráteru Alphonsus. Objevil také načervenalý žár, který trval asi hodinu. V roce 1963 astronomové v Lowell Observatory také pozorovali načervenalou záři na hřebenech regionu Aristarchus. Tato pozorování byla identická a byla častější tím více, čím více se Měsíc přibližoval k Zemi. Tyto podivné úkazy, které nikdo neumí vysvětlit Richard Hoagland pojmenoval „Lunar Shard“. Byly fotografovány během mise Enterprise v únoru 1967. Na dně kráteru Langrenus, jihozápadně od Sinus Medii, byla zjištěna skupina ohnivých skvrn, z nichž vystupoval mrak dosahující výšky asi 11,2 km. Mrak tvořily jemné krystalky s vysokou odrazivostí.

 

 

h) Lunar Shard: V lokalitě jihozápadně od Sinus Medii fotografovala sonda Orbiter III na dně kráteru Longrenus, jihozápadně od Sinus Medii, několik ohnivých skvrn ze kterých vystupovala oblaka plynu či páry, dosahující výšky až 11 km (obrázek 5a). Vzhledem k vysoké odrazivosti světla (albedu), jde s velkou pravděpodobností o oblak tvořený drobnými krystalky zmrzlé vodní páry. Záhadný útvar podobného druhu byl fotografován sondou Apollo 10 na okraji Chaplyginova kráteru (Obrázky 5b a 5c). Pravděpodobně se jedná o měsíční bahenní sopku, která je na Obrázku 5b v klidu a na Obrázku 5c v plné činnosti.

 

 

i) Obelisky: V listopadu 1966 udělala sonda Lunar Orbiter II několik fotografií obelisků, z nichž jeden byl víc než 45 m vysoký (Obrázek 6). Obelisky byly usazeny přesně na vrcholech tří velkých pyramid.

Lit.: Don Ecker: Long Saga of Lunar Anomalies, UFO Magazine, Vol.. 10, No. 2 (březen/duben 1995).

 

 

j) Vnitřní struktura Měsíce: Difrakce seismických vln poskytla první jasný důkaz o existenci měsíční kůry, pláště a dutého jádra Měsíce. Měsíční kůra je asi 50 km silná a tvoří ji velmi houževnatá a tvrdá hmota nacházející se ve větší hloubce, než je tomu na Zemi. Vnitřní jádro má průměr asi 1.000 km, tedy asi 2/3 průměru Měsíce. Vnitřní teplota dosahuje v centru pouze 830°C (1.530°F) a blízko povrchu jen 170°C (340°F). Tepelný tok blízko měsíčního povrchu je asi poloviční než na Zemi, ale ještě dvakrát větší než to předpovídala teorie. Tepelný tok je přímo úměrný termodynamické produkci energie a podle stávající domněnky astronomů poskytuje vnitřní teplotní profil informace o množství radioaktivních izotopů s dlouhým poločasem rozpadu a o množství energie vznikající jejich přirozeným rozpadem. Velikost tepelného toku ukazuje na možnost, že obsah radioaktivních prvků v kůře Měsíce by mohl být vyšší než je tomu na Zemi. Tyto závěry vědců NASA jsou ale značně pochybné. Tepelný tok je totiž natolik velký, že nemůže pocházet z rozpadu radioaktivních izotopů přítomných v kůře Měsíce, navíc tloušťka kůry je příliš malá. Pravděpodobně má tedy Měsíc zcela jiný a dosud neznámý zdroj vnitřní energie. To je další záhada. Měsíční magnetické pole je milionkrát slabší než na Zemi, přesto některé horské masivy však mají tak vysokou magnetizaci, že musely vznikat v přítomnosti mnohem vyšší intenzity magnetických polí, než jaká nyní existuje na Měsíci. To by podporovalo Collierovu tezi, že Měsíc přicestoval ze soustavy Chowta.

 

- pokračování -

© Ivo Wiesner

3. dubna 2007

Zdroj: jitrnizeme.cz

 


Knihy Ivo Wiesnera nájdete na tejto adrese

 

 

Súvisiace:

Seriál: Když se tak rozhlížím…
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-kdyz-se-tak-rozhlizim

Temná mise NASA
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/temna-mise-nasa

Temná Mise: Tajná historie NASA
http://www.cez-okno.net/clanok/temna-mise-tajna-historie-nasa-1

Star Trek versus Solar Warden – skutečná vesmírná flotila

"Co je nejdůležitější, flotila antigravitačních vesmírných plavidel byla údajně vytvořena pod vojenským kódovým označením „Solar Warden“. Část dvě, této investigativní sady článků, diskutuje o různých zdrojích odhalujících existenci Solar Warden a jejího nejpravděpodobnějšího umístění v americkém strategickém velitelství."

http://www.cez-okno.net/clanok/exopolitika/star-trek-versus-solar-warden...

 


Články z tejto série nájdete na tejto adrese.

 

 

november 04, 2010 19:40 popoludní
  • krát komentár

3 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Vojtech
    Vojtechnovember 05, 2010 23:54 popoludní

    Komentár: 

    Super clanek.

  2. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymnovember 08, 2010 20:05 popoludní

    Komentár: 

    V bode d) je podle me chyba. Mesic se kolem sve osy otaci, udela jednu otocku za jeden obeh kolem zeme.

  3. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymnovember 08, 2010 21:20 popoludní

    Komentár: 

    Našiel som si ten žalm a časť Jóba z biblie ale nenašiel som tam nič čo by hovorilo o neexistencii mesiaca ani naznakom. Praveže v tom žalme sú Slnko a Mesiac vyjadrené spolu (akoby od počiatku) a hlavne to je uplne mimo kontex v članku... :(

 

 

Top