Obrázok používateľa CEZ OKNO
Jak kult celebrit ničí naše duše

V kultuře celebrit ničíme objekt našeho zbožňování. Komerční zneužití smrti Michaela Jacksona bylo uspořádáno stejnými korporátníma silami, které zapříčinily Jacksonovo pomatení. Jackson, okraden o své dětství a obklopen supi, kteří se živili na jeho strachu a slabínách, byl pohlcen znechucením sám sebou, proto nožem proměnil svůj afroamerický obličej do neustále se měnící smrtelné masky bílého muže a svoji údajnou pedofílii skrýval za iluzí nekonečného dětství Petra Pana. Nebyl schopen oddělit své veřejné já a své soukromé já. Stal se zbožím, výrobkem, někým kdo byl prodáván, využíván a manipulován. Byl nakažen morálním nihilizmem a rozkladem osobnosti, tím co se nachází ve středu naší korporátní kultury. A jeho fantazírování o nekonečném mládí, spolu se sebeklamem majestátu a zoufalým deformujícím hledáním fyzické transformace, byly projevy naší vlastní touhy. On byl naším odrazem v extrému.


Jeho pohřeb, estráda s rakví, byl posledním dílem dlouho běžícího seriálu jménem Michael Jackson. Ten skončil když jeho dcera, Paris, byla donucena stát před mikrofonem a mluvit o svém otci. Janet Jackson, předtím než mohla pronést několik slov, napomenula Paris, aby mluvila „nahlas“. Když Paris začala brečet, okolo stojící dospělí jí upravili mikrofon tak, aby bylo slyšet její vzlykání. Dav tleskal. Strašidelná ozvěna právě toho co zničilo jejího otce.

Příběhy které máme nejraději pocházejí ze „skutečného života“ – sláva v nízkém věku, divoký úspěch a následuje dlouhá, podivná a hrůzná emocionální katastrofa. O. J. Simpson nabídl krotčejší verzi stejného děje. Stejně tak Britney Spears. Krmili jsme se Jacksonovým tělesným a psychologickým rozkladem, obzvlášť kdy se mnozí Američané potýkají se svým vlastním propadem do neřešitelných dluhů, ztráty postavení a osobního rozkladu.

Odpudivé drama Jacksonova soukromého života se výborně spojilo s nekončícími televizními, filmovými a zpravodajskými dramaty. Zprávy vzkvétají u příběhů „ze skutečného života“, obzvlášť tam kde vystupují celebrity. Jednotlivé televizní zprávy jsou minidramata, které obsahují hvězdu, lotra, vedlejší role, dobře vypadajícího moderátora a dramatický, často nečekaný konec. Veřejnost nenasytně konzumovala „zprávy“ o Jacksonovi, především v době jeho exilu a úpadku, která často předčily mnohé novely. Kniha Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita pojednává o dystopii budoucnosti, ve které lidé tráví většinu svého dne sledováním velkých televizních obrazovek, které ukazují nekončící scény policejních honiček a zadržování pachatelů. Bradbury chápal, že život, jakmile je zabalen, oscénářován a s doprovodným komentářem, se stavá nejpůsobivější formou zábavy. A Jackson byl skvělá podívaná. Zasloužil si velké finále.

Lidé kteří vytvořili Jacksonovu veřejnou personu a proměnili jej v kus majetku, nejdříve v době jeho dětství a konečně jako mrtvolu zavřenou v rakvi pokrytou zlatem za $15 000, jsou agenti, publicisté, lidé z marketingu, promotéři, scénáristé, televizní a filmoví producenti, inzerenti, video technici, fotografové, osobní střážci, ředitelé nahrávacích studií, kostyméři, osobní trenéři, průzkumníci veřejného mínění, televizní hlasatelé a televizní osobnosti a ti vytvářejí velké pódium celebrit pro zisk.

Vzpomínková oslava Jacksona byla oslavou celebrity. Byla tu podívaná na skupinky dětí, včetně jeho vlastních, které zpívaly nad rakví. Magic Johnson podpořil KFC. Brooke Shileds, zatalčujíc slzy, vzpomínala, jak se ona a 33letý Jackson v noci před její poslední svatbou, vloupali do pokoje Elizabeth Taylor „aby byli první kdo uvidí její [svatební] šaty.“

Dále fotomonotáž ve které záběr, na kterém si Jackson potřásá ruku s Nelsonem Mandelou, byl následován dalším, kde je Jackson a žába z dětských seriálů Kermit. Sláva redukuje všechny slavné na stejnou úroveň. A každá anekdota potvrzovala, že když strávíte svůj život jako celebrita, nemáte žádné ponětí o tom kdo jste.

A s těmito celebritami poměřujeme naše životy. Snažíme se být jako oni. Napodobujeme jejich vzhled a chování.

Prostřednictvím fantazie jejich slávy utíkáme před zmatkem skutečného života. I my chceme získat pro velkolepý film našeho života obdivující diváky. Snažíme se vidět sami sebe stejně, jako kdyby jak nás sledovala kamera, dáváme si pozor na držení těla, jak se oblékáme a co říkáme. Vymýšlíme filmy které se hrají v naší hlavě a ve kterých jsme hvězdami. Přemýšlíme jak by diváci reagovali.


Jackson se zoufale bál zestárnutí. Domníval se že může ovlivňovat rasu a pohlaví. Prostřednictvím operací, možná i ženských hormonů, se z hnědého afroamerického muže proměnil do bezpohlavního přízraku s křídovým obličejem bez jasné sexuální identity. A zatímco dotlačil tyto hranice do extrému, dělal pouze to co mnozí další Američané. Ve Spojených státech bylo minulý rok provedeno 12 milionů kosmetických operací. Byly prevedeny proto, protože většina lidí v Americe, bohatí i chudí, slavní i bezvýznamní, byli naučeni vidět se jako prodejné zboží. Lidé jsou věci stejně jako konzumní zboží. Nemají žádnou vnitřní hodnotu. Musí vypadat skvěle a žít na skvělých scénách. Musí zůstat mladí. Musí dosánout proslulosti a bohatství, nebo alespoň jejich iluze, být úspěšní. A nezáleží jak se tam dostanou.

Morální nihilizmus naší kultury povoluje temný voajérizmus do ponížení, bolesti, slabosti a zrazení u druhých. Vzdělání, budování komunity, čestnost, průhlednost a sdílení jsou vlastnosti, které vám zaručí výsměch a padáka z kterékoli reality show. Soupeři soupeřící o peněžní výhru a šanci kraťoučké slávy volí tak aby „ostranili“ ty nežádoucí. Při závěrečných titulcích reality show „Přiští americká top modelka“ fotka ženy, která byla vyloučna v průběhu dílu, zmizí ze skupinového fotografie na obrazovce. Ti kteří jsou odvrženi se stanou, alespoň pro televizního diváka, nelidmi. Celebrity které již nejsou schopné produkovat publicitu, ať už dobrou nebo špatnou, zmizí.

Život, jak učí tyto programy, je brutální svět čisté konkurence a neustálého snažení dosáhnout slávy a pozornosti. A život je o osobním ponížení těch kteří nám stojí v cestě. Ti kteří vyhrají jsou nejlepší. Ti kteří prohrají si zaslouží být vymazáni.

Ti kteří neuspějí, ti kteří jsou ošliví nebo chudí, jsou přezíráni a zesměšňováni. Lidské bytosti jsou využívány, zrazovány a odhozeny v kultuře zboží, což je v podstatě příběh Jacksonova života, i když sám zažil ekvivalent vzkříšení celebrity. To se pozitivně odrazilo na prodeji jeho hudby a možná i pro novou nahrávací společnost jeho otce, kterou Joe Jackson během veřejných vystoupenícch na nezapomněl zmínit. Soucit, schopnost, inteligence a solidarita jsou zbytečná aktiva tam, kde jsou lidé pouhé zboží. Ti kteří nedosánou úrovně hvězd, ti kteří nevyhrají peněžní výhru nebo nevydělají miliony ve firmách na Wall Streetu si zaslouží svůj osud.


Široké pokrytí Jacksonovy smrti je příklad našeho kolektivního úprku do iluze. Posedlost triviálností jeho života skrývá zoufalství, bezvýznamnost a prázdnostu našich životů. Odráží to morální otázky, které vyvstávají z rostoucí sociální nespravedlnosti, nerovnosti, nákladné imperiálního válčení, ekonomického kolapsu a politická korupce. Divoká honba za postavením, bohatstvím a slávou zničila naše duše, stejně jako byla zničena Jacksonova, a zničilo to i naši ekonomiku.

Sláva celebrit maskuje totožnost těch, kteří disponují skutečnou mocí – korporace a oligarchická elita.

Záměrem fantazie kultury celebrit není jen prostá zábava. Je navržena tak, aby nás emocionálně vysávala, mátla nás při určování naší identity, abychom sami sebe obviňovali z naší nesnáze, přimět nás honit se za iluzí slávy a štěstí a zaručit abysme se nebránili.


O tom všem bylo nakonec sledování Jacsksonovy smrti, další okázalá a nevkusná podívaná, která má odvést pozornost umírající kultury od vyjícího vlka u brány.

Komentář: Vskutku... páni naší kolektivně vynucené, falešné reality vědí příliš dobře, že je třeba nás zásobovat dostatkem chleba a her, držet nás zabavené, blbé, samolibé a v neustálé ‚honbě za tím snem‘, bez ohledu na cenu.

Kolik lidí s nadějemi udělá v podstatě cokoli proto, aby se stali ‚další top modelkou‘, kolik rádoby superhvězd se přetahuje o to stát se profesionálním fotbalovým hráčem, jen aby si uvědomili, že oni se nedostanou do vrcholného 1% úspěšných... protože zatímco se ženete za svým snem, budete se zajímat o dění kolem vás?


Chris Hedges
http://www.truthdig.com/report/item/20090713_the_man_in_the_mirror

Zdroj: na-severu.blogspot.com


Rubriky: 
august 08, 2009 13:46 popoludní
  • krát komentár

2 krát komentár

  1. Obrázok používateľa bo
    bodecember 01, 2010 19:33 popoludní

    Komentár: 

    Je celebrita ten Chris Hedges ?
    Asi nie, ale chcel by byť.
    Jeho článok je rozbitý, opakuje sa,
    nie je v ňom štipka človečenstva.
    Chudák - mal by ísť do lesa a rúbať a rúbať..,
    V článku nespomenul o nádhere toho čo Michael hudobne vytvoril.
    Koľko ľudí na svete miluje Michaela a koľko ľudí vie kto je autor
    tohto článku ??
    Pokoj s ním, jedným aj druhým.

  2. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymdecember 02, 2010 08:22 dopoludnia

    Komentár: 

    clanok je rozbity?..nie je v nom ludskost?...asi si zle cital...v celom clanku prave na tu ludskost apeluje...ukazuje nam,aky sme povrchny,konzumny,az nechutny v honbe za konzumom...trafil klinec po hlavicke...dnes sa nosi cynizmus egoizmus a drava arogancia..a ten,co urobi aj nieco ''zadara''-je vyzmiaty a zavrhnuty..ze,ved komu dnes prospeje ked sa obetuje pre dobro veci?..

 

 

Top