Obrázok používateľa CEZ OKNO
Karel Weinfurter: Z EGYPTSKÉ KNIHY MRTVÝCH II.

Prvním principem bylo hmotné tělo, které se jmenovalo khat. Byla to součástka, která podléhala rozkladu a jež mohla býti zachována jedině mumifikováním. Zajímavé je, že hieroglyfické naznačení hmotného těla obsahuje také obraz ryby. To má dvojí význam. Ryba nejsnadněji hnije a za druhé naznačuje ryba ještě bytost, která žije ve vodě, totiž v čistém principu, a kromě toho je tu ještě souvztažnost se sítí a rybářem, totiž síť jest zevní příroda, Mája, do které jsme všichni chyceni svými smysly, ale rybář, totiž Spasitel nás může z této sítě vyprostit.

Druhým principem je t. zv. dvojník, který se egyptsky jmenoval ka. Toto ka bylo naznačováno hieroglyfem pozdvižených paží jako k modlitbě, což znamená, že je to vnitřní součástka, která se obrací k nebesům. Toto ka jest jakési vyšší, jemnější astrální tělo, neboť podle pojmů egyptských se podobalo úplné tvarem i vlastnostmi člověku, jemuž náleželo. Ačkoliv podle egyptských pojmů sídlilo ka normálně ve hrobce u těla, ale mohlo podle libosti se potulovati kdekoliv, bylo neodvislé od člověka a mohlo se usídliti v kterékoliv jeho soše. Egypťané se domnívali, že toto ka jí a pije a proto kladli do hrobek jako oběti zásoby potravin, neboť jinak dvojníci zemřelých by byli nuceni opouštěti hrobku a potulovati se po zemi a jísti odpadky a píti špinavou vodu.

Mnohému by se zdálo, že takové oběti potravin, jaké ostatně nalézáme u mnohých jiných národů, byly směšné. Ale ve skutečnosti to má svůj veliký význam. Víme, dobře, že astrální těla zemřelých trpí zdánlivě hladem a žízní — když totiž člověk za živa myslil jen na jídlo a na pití — a že toto utrpení lze nazvati pravými mukami Tantalovými. Takové oběti potravin a nápojů vytvořily okolo zemřelého představy čili astrální útvary nápojů a jídel, jimiž se astrální tělo mohlo sytiti do nekonečna. Jestliže již pouhá naše představa prchavá vytvoří v astrálu obraz, tu zejména představy, spojené s náboženskými obřady, vytvářejí zcela jistě v neviditelnu myšlenkové formy velmi trvalé a mocné.

Poněvadž Egypťané znali důkladně život na astrální úrovni — tak dokonale, že dnešní spiritisté nemají o tom ani zdání a že i okultisté povětšině tápou v těchto věcech ve tmách — věděli, že tyto tužby astrálu budou ukojeny, když do hrobu budou kladeny jmenované obětiny. Ostatně již také v době poměrně starší mnozí národové kladly do hrobů urny s potravinami a nápoji. Vzpomínám jednoho nápisu na urně z hrobu, který pocházel z doby bronzové. Byl napsán starými runami, to jest písmem, kterého dosud nikdy nerozřešil kromě jihoslovanského badatele Žunkoviče. A právě onen nápis zněl: "Lačnému". To jest tedy důkazem se strany jiné. Jinak víme ze mnohých projevů astrálních bytostí, že ve spiritistických sezeních často dochází ku potvrzení této pravdy, neboť mnozí astrálové si prostřednictvím medií stěžují do hladu a žízně a často také v jejich vlivech media hltají nabízenou potravu v ohromném množství, ač medium samo by nikdy nemohlo za stavu normálního snísti najednou potravin takové množství.

Tantalova muka nejsou tedy jen legendou, nýbrž hroznou skutečností.

Toto Ka nebo dvojník je sídlem jistých magických sil, jichž, část si může podržeti i po odloučení od těla. Vysvětlení bližších o těchto silách a kdy a jak jich lze využíti jsem vypsal v knihách. "Tajné síly přírody a člověka," jakož i v " Zázraky a jejich výklad okultními naukami."

Třetím principem člověka u Egypťanů je tak zvané Ba, čili "duše srdce". Zobrazováno bylo volavkou s háčkem na prsou. Toto Ba bylo spojeno s Ka, poněvadž je to vlastně kámický princip čili sídlo všech chtíčů. Egypťané byli přesvědčeni, že toto Ba sídlí s dvojníkem v hrobce a že se zúčastní pohřebních obětí, t. j. že se sytí obětovanými pokrmy a nápoji. Podle některých textů sídlí Ba na nebi s Osiridem, ale tu je dojista záměna s principem šestým, který se jmenuje Khu a jenž jest rovněž naznačován volavkou, ale bez háčku na prsou a s peřím na hlavě. Toto Ba mohlo vzíti na sebe jakoukoliv hmotnou nebo nehmotnou formu podle své vůle a někdy je také zobrazováno jako luňák s lidskou hlavou.

Čtvrtým principem jest Ab čili srdce. Tento princip byl zobrazován vázou se dvěma uchy. Byl ve spojem s duší a byl pramenem dobra i zla v člověku. Z okultního stanoviska je tento čtvrtý princip nižší duší člověka. Egypťané věřili, že zachování lidského srdce, totiž hmotného srdce, jest nejvýš důležité, poněvadž při soudu po smrti bylo srdce podrobeno zvláštnímu výslechu se strany bohů. Ale jinak bylo srdce považováno za středisko myšlení a duševního života. Bylo orgánem, kterým se projevují ctnosti i neřesti, takže vlastně je to symbol nižší lidské duše, jak jsem uvedl shora. Egyptologové se domnívají, že toto Ab odpovídá našemu pojmu svědomí, ale to je omyl, poněvadž svědomí je v principu mnohem vyšším, totiž podle rozdělení indického v šestém.

Čtyři kapitoly Knihy Mrtvých totiž XXVII.—XXXB, byly věnovány tomuto srdci, aby nebylo ztraceno nebo odneseno do podsvětí: "zloději srdcí". Tito "zloději srdcí" čili lidských duší jsou ovšem různí démoni. Podsvětí je peklo čili místo, kde tyto nižší duse lidské — ve skutečnosti jsou to zevní osobnosti lidí, kteří nedosáhli spojení s Bohem, a tudíž nesmrtelného života a — musí se rozpadnout ve své prvotní částice, aby z nich byly složeny duše nové — podobně jako se to děje s astrálními těly. Egypťané dělali k této ochraně srdce zvláštní amulety v podobě srdcí ze zeleného čediče a na těchto amuletech byla právě psána XXXB kapitola z Knihy Mrtvých.

Pátým principem jest khaibit, čili stín. Tento princip byl v úzkém spojení se třetím, totiž s kamou, čili s nižší duší, a je to tedy to, čemu nyní říkáme astrální tělo. Tento princip byl také vyživován z obětních darů, jež byly přinášeny do hrobky zemřelých. To se naprosto shoduje s našimi zkušenostmi s astrálními těly zemřelých i s projevy ve spiritualistických sezeních, jak jsem naznačil svrchu. Toto khaibit může žíti jako Ka zcela odloučeně od těla hmotného a mělo moc odcházeti kamkoliv. Toto vzdalování se kamkoliv se ovšem týká jenom těch zemřelých, kteří nejsou připoutáni různými vášněmi, jako na příklad lakotou, k určitým místům, nebo kteří nezemřeli na jistém místě násilnou smrtí. Tomu nasvědčuje i jedna část XCII. kapitoly Knihy Mrtvých, podle které má mrtvý odříkávali: "Ó, nezaujmi moji duši, ó, nestřež mého stínu, ale nechť pro moji duši (rozuměj pro kamický princip) a pro můj stín je otevřena cesta a nechť vidí velkého Boha ve svatyni v den soudu duší a nechť odříkávají slova Osiridova, jehož obydlí jsou skryta, nechť je odříkávají před těmi, jež střeží údy Osirida, a kteří střeží duchy a drží v zajetí stíny zemřelých, kteří by mně mohli uškoditi."

Šestým principem jest Khu, čili "duchovní duše", která byla naznačována volavkou s pérem na hlavě. Tento princip je často popisován ve spojení s principem Ba, totiž s principem kamickým a byl považován za étherickou bytost. Ve skutečnosti je to Duše, která nemůže nikdy zemříti. Jejím sídlem jest Sáhu, čili t. zv. tělo duchovní, totiž ona sama je tímto duchovním tělem vlastního ducha, podle našeho názoru "duchovního astrálního těla", které se tvoří v těle každého mystika mystickou koncentrací, jak uvidíme později. Toto Khu jest naše Buddhi a proto je také ve spojení s Ba, totiž s kamickým principem, který se snaží vytáhnouti k sobě do výše.

Sedmým principem jest Sekhem, což znamená sílu. Jest naznačován veslem. Toto Sekhem není nic jiného, nežli životní síla čili praná. Podle starých egyptských rukopisů žije Sekhem na nebi mezi duchy, poněvadž je duchovní silou. Dnes víme, že slunce jest jejím východiskem. V egyptských textech jest obyčejně ve spojení s duchem a s duší, což jest zcela logické.

Osmým principem jest Ren, čili jméno. Tento princip byl naznačován třemi hieroglyfy, a sice znamením úst, znamením vody a znamením klečícího člověka, který si ukazuje na ústa. Ústa mluví, voda znamená křest a člověk, ukazující si na ústa značí mlčení, t. j. koncentraci. Ale v ústech se rodí Slovo, čili jinak Kristus neboli Duch Svatý. Tento Ren znamená jméno, t. j. podstata ducha, jehož síla spočívá ve jménu, totiž v písmenách, která jeho jméno tvoří a jež mu dávají charakter, číslo a kabbalistický význam. Egypťané se neobyčejně namáhali, aby zachovali toto Ren, neboť věřili, že dokud jest jméno člověka zachováno, jest zachován i on. Také to je zcela logické, ačkoliv vše to bylo přeneseno později do pojmů hmotných z pojmů mystických. Již v textech, nalezených v pyramidách, nalézáme mnoho míst, kde mrtví se modlí, aby jejich jméno rostlo nebo pučelo a aby trvalo tak dlouho, jako jména bohů. Proto také všechny oběti, přinášené v hrobkách, byly spojeny s vyslovováním jmen zemřelých.

Zachovávati jméno rodičů bylo pilnou povinností každého zbožného syna a každá oběť, která byla přinesena v hrobce, třeba i nejmenší, jestliže při ní bylo vysloveno jméno zemřelého, pomáhala udržeti při životě osobu, jejíž jméno bylo vysloveno. Taková formule zněla podle textu, nalezeného v pyramidě krále Pepiho I. následovně: "Tvoje jméno bude žíti na zemi, tvoje jméno vytrvá na zemi, ty nikdy nezhyneš, ty nikdy, nikdy nedojdeš konce."

Devátým principem je t. zv. sahu, čili duchovní tělo, které tvořilo roucho duše. Je to ono nesmrtelné tělo, o kterém mluví sv. Pavel. Vidíme to zcela jasně z hieroglyfu, jimiž bylo toto tělo naznačováno.

Že je to tělo duchovní je viděti ze slabiky sa, která znamená duchovní sílu. Je naznačena hieroglyfem, který vypadá jako osmička, pod níž jest ještě jedna klička, jejíž konce jdou však vlevo a vpravo. Tato značka je egyptologům tajemstvím, poněvadž znamená také léčivý magnetický tah, který byl prováděn oběma rukama přes hlavu a páteř nemocného. Dále je zde hieroglyf ptáka, srdce a sakrofágu s tělem, na něm spočívajícím. Prof. Budge praví: "Toto tělo vyšlo z hmotného těla, a sice odříkáváním modliteb a obřadů, prováděnými u hrobky nebo jinde, kněžími správně ustanovenými, a hodnotnými a toto tělo bylo trvalé a neporušitelné. V tomto těle veškeré duševní i duchovní schopnosti těla přirozeného byly spojeny k novým silám, podle povahy tohoto těla nového."

Vidíme z toho, že toto tělo vzniklo z hmotného těla modlitbami, čili mystickou koncentrací, tak jako naše duchovní tělo nové, mystické, které se probouzí cvičeními k životu. Z předcházejícího následuje, že těchto devět principů egyptských nemá každý člověk, nýbrž jenom ten, kdo prošel nebo prochází mystickou cestou. Je to velmi příznačné a zajímavé pro názory starých Egypťanů, kterým člověk znovuzrozený byl bytostí normální, kdežto člověk obyčejný byl pro ně bytostí méně cennou a vedlejší. Proto také nalézáme u starých Egypťanů osmý princip čili jméno, totiž ono nové jméno, které obdrží mystik při svém vnitřním křtu. Proto je také toto jméno v hieroglyfech označeno značkou úst, značkou vody a pak figurkou poloklečící, která si klade ruku na ústa.

Egypťané byli přesvědčeni, že každé vyslovené slovo za jistých okolností musí míti v zápětí nějaký účinek, buďto dobrý nebo zlý. Tato víra je důkazem, že Egypťané znali jednak zákony myšlenky čili obrazotvornosti, i zákony mantrické, které během doby upadly úplně v zapomenutí. Modlitba, vyslovená osobou k tomu povolanou, knězem, nebo člověkem, obřadně očištěným a na vhodném místě a vhodným způsobem, musila býti nutně vyslyšena příznivě. Podobně také kletba, vyslovená nad člověkem, zvířetem nebo věcí ve jménu nepřátelské, nadpřirozené bytosti musila přinésti škodu. Tato myšlenka pocházela z víry, že svět a vše v něm vznikl ihned, jakmile bůh Thot vyslovil slovy vůli boží pokud se týkalo po stvoření světa a že svět vznikl na rozkaz Boha.

Proto také psané slovo mělo u Egypťanů veliký význam, poněvadž to, co bylo napsáno — ovšem magicky — musilo se vyplniti a síla tohoto psaného slova trvala věky. Z toho následuje, že ještě dnes určité formule napsané ve hrobech buď na stěnách, nebo rakvích nebo na papyrusech, účinkují a musí účinkovati. Tím lze vysvětliti magické působení kleteb, napsaných proti rušitelům posmrtného míru mumií královských. Že se to osvědčilo i v naší době, víme z případu s mumií faraóna Tutenkamona.

Egypťané zkrátka znali dopodrobna magické a okultní zákony a podle nich řídili celou svoji říši, podle nich byl zařízen celý jejich život a proto byli národem tak mocným, jenž tak dlouho se udržel, pokud trvala víra v tyto věci.

Karel Weinfurter

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Vybráno z Revue PSYCHÉ, K. Weinfurter: Egyptská Kniha Mrtvých, Praha 1930


 

Súvisiace:

“Nejah mi už sice jednou vykládal, co to ´ka´ vlastně je, ale já jsem tomu moc nerozuměla, a tak mi to tatínek vysvětlil.”
http://www.kemet.sk/clanok/joan-grantova-okridleny-faraon-iv

“Ba je esencia, živá večne, Ka je Tieň, ktorý človek pozná ako život. Ba nepríde, kým Ka je inkarnovaný.”
http://www.kemet.sk/clanok/smaragdova-doska-xiv-dodatkova

Ba
http://www.kemet.sk/stitok/ba

Ka
http://www.kemet.sk/stitok/ka

Ra: Púť Slnečného boha
http://www.kemet.sk/clanok/ra-put-slnecneho-boha

 


Štítky: 
november 13, 2018 03:58 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top